Hitoshiho cesta

Hitoshi

Chvíli si jí podezřívavě prohlížel, pak se vrhl na další otázky. Co jsou zač ty stráže? Proč mohli po Nagarem jít? Vypálil ze sebe. Chtěl vědět, co tady vlastně jsou stráže zač. Pokud by se Nagare skrýval, kde by to mohlo být? Kam by schoval ženu a děti? Ve skutečnosti nechtěl prozrazovat to, že jsou na živu. Tohle mohla v klidu být hypotetická otázka, která vlastně vůbec nic neprozrazovala.

Hitoshi

Chvíli koukal, tak nějak čekal, že se toho moc nedoví. Na druhou stranu cítil šanci v tom místě, kde ji Nagare poznal. Mohla by se tam ukrývat žena a děti? Možná. Nebylo nic jednodušího než to zkusit. Doveď mě tam, prosím. Požádal jí nakonec, přestože věděl, že to nakonec může být slepá ulička a na stopu se nedostane.

Hitoshi

Sykl jsem při zaregistrování slamáků v dáli. Co budeme dělat? Řekl jsem s mírnou obavou v hlase. Přeci jenom po tom, co umřel Nagare, jsem měl z těchto stráží celkem velký respekt. Teda nevěděl jsem, co mají za schopnosti, ale určitě by to nebylo tak snadné je vyřídit. Fascinovalo mě také to, že měla kiri uniformu. Alespoň jsem nyní věděl, že to není žádná hospodyňka, co umí fuuton.

Hitoshi

Šel stále klidnou chůzi, když v tu chvíli začal velice pomalu zrychlovat. Zabil je. Sykl v tu samou chvíli, kdy se mu v ruce objevil blyštící se kunai. Měl v sobě ještě pořád vztek z toho, že mu parta slamáků zabila mistra, který ho toho mohl tolik naučit. Když je znova uviděl, všechno se to v něm znovu pohnulo. V očích se mu blýskalo a on toužil po pomstě, ať už to byl kdokoliv z těch pomyslných stráží.

Hitoshi

Na tom přece nezáleží, překvapím je a nějak si poradím. Procedil mezi zuby. Byla pravda, že co se týkalo jeho ofenzivního arzenálu, tak to bylo poněkud smutné. Všechny techniky které uměl, byly více méně defenzivního rázu. Tak nějak se předpokládalo, že bude poskytovat ochranu jeho týmu. To by byla možná pravda, kdyby nezdrhl a Rinovi nenavrtal díru do kolena. Hitoshi se smutně podíval po dvojici stráží, měl vážně chuť někoho sejmout, ale asi nebyla správná chvíle, když ho tu držel kapitán morálka osobně. Tak co uděláme? Opáčil jí zpátky.

Hitoshi

Chtěl opáčit, že si myslí, že Nagare s nimi nebojoval, ale spíš se obětoval, ale jelikož nebyl čas a museli zmizet, rozhodl se pokračovat do alejí. Je to daleko? Zeptal se na místo, kam mířili. Přeci jenom podle něj to nemohlo být daleko. Skrývala se tam opravdu nagareho rodina? Jestli ano, bude muset hledat správná slova na to, aby jim řekl, že Nagare je mrtvý, což ho děsilo.

Hitoshi

Ten les byl velmi podobný tomu v Konoze, což Hitoshiho vracelo zpátky do minulosti.

Vzpomínka:

Hitoshi se probral ze vzpomínky a snažil se soustředit na cestu. Když řekla, že se utáboří, nevadilo mu to. Konec konců jim nejspíše nic jiného nezbývalo. Došel tedy pro trochu dřeva a rozdělal oheň, snad je nikdo neviděl. Tábořit tady mohli přeci jenom i obyčejní civilisti. Očekával nějaký ten pokec, vzhledem k tomu, že ona byla v tenhle moment jediná, koho měl.

Hitoshi



Hitoshi se jí zadíval do očí skrze hořící oheň, těsně nad plameny tak, že bylo vidět do jeho žlutých očích, ve kterých se onen plamen odrážel. Je tu hodně důvodů. Od začátku jsem do Konohy nepatřil, do vesnice plné lásky a přátelství. V takové vesnici je snadné přehlédnout realitu a proto jsem se rozhodl ji opustit. Chci světu ukázat, že je tu stále spousta věcí, kterých by jsme se měli bát a proti kterým za to stojí bojovat. I přestože se možná stanu tím, kvůli kterému se nakonec celý svět spojí, i takovou oběť jsem ochotný podstoupit na svojí cestě. Zadíval se na chvíli do plamenů ohně místo na ní. V plamenech vzpomínal na svoje první setkání s jeho týmem a mistrem. Bylo to dost nostalgické i na někoho, kdo utekl z domova. Přemýšlel poslední dobou celkem často, jak se jim daří a od smrti Nagareho, o nich všech bude uvažovat ještě víc. Nejdříve ze všeho musím zesílit, za každou cenu. Svět uznává pouze silné. Dodal nakonec.

Hitoshi

Díval se chvíli asi tak, jako když se Mike chystá picknout Thanatose. Nevěděl, co si o tom má vlastně myslet, ale zajímal ho vlastně názor téhle ženy? Nemusel, mohl poslouchat sám sebe a ano, byla pravda, že mu ještě nebylo nejvíc. Ale on sám věděl, že spousta ninjů už v útlém věku vykonala obrovské činy. Hitoshi přemýšlel, co by měl vlastně udělat. Je pravda, že přidat se k ANBU v Amegakure, by mu dalo dobrou pozici. Nemusel by se už tolik bát těch slamákových hlídek a získal by zkušenosti na misích. Vydělal by peníze a získal přístup k informacím. Zatím totiž stále nevěděl, kdo vlastně v Amegakure vládne, zlatý Hokage. Hitoshi se díval na spící ženu a v mysli se mu vybavil jeho dětský smích. Samozřejmě, že se postavil na hlídku, chtěl aby už byl další den.

Hitoshi

Jestli měl někdy Hitoshi opravdový strach, bylo to nejspíše právě teď. Nečekal, že se tady objeví a že po nich půjdou. Na druhou stranu vzpomínal na svého mistra, tohle není města, kde by se někdo s někým mazlil. Bylo to tady tvrdé a nelidské, žádná sluníčková Konoha. Okamžitě jsem vzbudil ženskou. Vstávej, jdou po nás slamáci, jsou všude! Bouchl jsem do ní, aby se probudila. Nemeškal jsem, Suiton: Kirigakure no jutsu! Snažil jsem se nás zamaskovat v mlze. Potřeboval jsem jí vzbudit a vypadnout pryč, bude to tak snadné?

Hitoshi

Měl jsem štěstí a vzbudila se celkem rychle. Počkáme až zaútočí a nepříjemně je překvapíme protiútokem. Suiton: Mizubunshin no jutsu!Zašeptal jsem a následně se vedle mě vytvořily tři klony, která nás obestoupily, takže jsme nyní byli semknutý a viděli do všech stran.

Jestli jsou tak silný, jak si myslíme, tak mě rychle vyřadí z boje. Moje jediná naděje je, že babča nějakým zázrakem přežije jejich útok a zvládne je mezitím, co já odlákám pozornost. Podle uniformy má hodnost jounina, jsou tyhle slamáci na větší úrovni? Musím se soustředit, abych mohl pomstít Nagareho.

V ruce všechny hitoshiho klony svírali kunai a naslouchali. Vše bylo připravené, jak asi odpoví nepřítel?!

Hitoshi

Bylo mu tohle celé blízké, už dlouho nebojoval. Od té doby co bojoval proti ANBU, tak pociťoval, že ho čím dál víc láká boj na život a na smrt. Podíval se na ženskou, aby jí ukázal na zem a následně se on a dva klony rozhodli odskočit o něco dál. Třetí klon složil několik pečetí a se značnou dávkou naštvanosti praštil rukou do propadající se země. Suiton: Suirō no Jutsu! Pustil pod zem rovnou techniku vodního vězení, pokud tam někdo byl, nejspíše ho lapil. Mezitím originál spolu s klony se začaly dál rozhlížet.