Hitoshiho cesta

Hitoshi

Pochopil jsem, že k nim děda nepatří, jen se nejspíš zrovna přišel podívat. Jaká strašná náhoda - taková by mě snad ani ve snu nenapadla. Začal jsem se soustředit na blížícího se a rotujícího se psa. Složil jsem rychle pečetě a pokusil jsem se o protiútok. Suiton: Suijinheki! Vytvořil jsem proti psovi obrovskou přílivovou vlnu, která sahala do dobrých osmi metrů a silným proudem se valila jak proti psovi, tak proti připravujícím se ANBU. Nedostanou mě tak snadno.

Hitoshi -> Ve chvíli, kdy jsi vytvořil vodní stěnu, luskl ten děda prsty a stěna se proměnila na ledovou kaskádu, do který to pes prudce napral a pak ho ta masa zasypala. "Zklamání. Tví rodiče tě fakt nic nenaučili," pronesl zklamaně děda a pak seskočil před Hitoshiho. Podíval se na ty ANBU a kolem něj se začal šířit chlad. Složil jednoruční pečeť a zeď za zády Hitoshiho se změnila na několik bodců. ANBU, co vytvářeli síť byli během chvilky propíchnuti jak nic. Zbývali dva. Ti se trochu zarazili, když viděli své protivníky padnout.

Hitoshi

Zorničky se mi zúžily téměř tak, že nebyly vidět. Co se to dělo? Tenhle děda také dokázal měnit vodu na led? Dělal to snad úmyslně? Nebyl pochyb, on ovládal něco, čeho jsem se bál. Možná by mi mohl pomoc s tím se toho zbavit. Kdo jste? Podařilo se mi vykoktat ze sebe při pohledu na dědu jenž měl celkem velkou jizvu. Byl to snad někdo z mé rodiny o kom jsem nevěděl? On sám o mých rodičích mluvil jako kdyby mě to mohli naučit, což byla samozřejmě lež.

Hisui Nagare

"Hisui Nagare, tak mi můžeš říkat," pronesl děda a pak prostě zmizel, aby se hned zase objevil za zády těch dvou ninjů. Oběma položil jednu ruku na ramena a něco zamumlal. Kolem nich se vytvořil ledový kvádr a oba naráz zamrzli. Pak je pro jistotu probodl katanou, co měl celou dobu u sebe. Pak si jen oprášil. "Bylo by dobré, kdyby nikdo nenašel těla," pronesl k Hitoshimu a sedl si na nejbližší kámen. Vypadalo to, že ho to trochu znavilo. "Kdyby si to nebyl ty, tak bych měl lehčí tě nechat jim," povzdechl si trochu.

Hitoshi

Stále tomu nemohl uvěřit, zíral na ledové kvádry, ve kterých byla zmrzlá těla. Co se to tu vlastně dělo? Vy mě znáte? Vypadlo z něj, jako kdyby to byla první hodina ve škole a on právě viděl někoho něco napsat na tabuli. Pak se bezmyšlenkovitě chopil šance. Rychle si klekl tak, jak se to dělalo v Japonsku, když jste o něco uctivě žádali. Prosím, naučte mě zacházet s tou věcí! Dostal ze sebe huhňaním, protože mu po tváři začínala stékat slza. Byl celkem unavený a už nevěděl, co má dělat. Jestli mu nepomůže on, tak nikdo.

Hisui Nagare

"Jak se to vezme. Znám i neznám. Nevěděl jsem o tobě do té noci, kdy jsi poprvé použil svojí sílu ve větším rozsahu a nezabil své rodiče," odpověděl na tvojí první otázku a pak trochu zamrkal a rozesmál se. Tohle asi ještě nezažil, aby před ním někdo klečel. "Možná bych tě něco naučit mohl. Ale bude to těžké. Tvá krev není tak silná, jak by měla být, což je ovšem vina generací před tebou. Ale shodneme se na tom, že jsi na tom mnohem líp než tví rodiče," pronesl Nagare a pořádně se na tebe zahleděl. "Mah, nikdy si nezvyknu na tu černou kůži," postěžoval si. On byl samozřejmě bílej.

Hitoshi

Tak nějak ignoroval ty poslední rasistický řeči o tom, že je černej. Byl na to zvyklý z Konohy, tam o černých neměli ani páru. Stále klečel a opakoval. Prosím, udělám všechno, co řeknete. Stále slabším a slabším hlasem, který se už pomalu vytrácel tím, jak Hitoshi neměl moc energie. Celé se to seběhlo moc rychle na to, aby si tu zachoval nějakou čest nebo něco v tom smyslu. Musel se prostě podvolit a doufat, že ho nenechá na pospas dalším ANBU, nezvládl by to.

Hisui Nagare

"Teda, víc se mi líbilo, když jsi málem vymlátil duši ze svého kolegy na zkouškách," pronesl překvapeně Nagare. Tuhle stránku Hitoshiho asi nikdo neznal. "Ale dobře, pomohu ti. Ale budu za to něco chtít, toho jsi si doufám vědom?" otevřel před Hitoshim asi jedinou možnost jak přežít.

Hitoshi

Udělám všechno, co budete chtít. Sykl Hitoshi, který stále ještě klečel. Okolo šel mráz z těch zmrzlých kvádrů, ve kterých byli mrtvý ANBU. Dozví se někdo z Konohy, že potkal někoho takového jako je on? Další ANBU tady už být nemuseli, nikdo nepředpokládal, že by se tu objevil někdo jako on a dokázal Hitoshimu pomoc. Bylo to všechno moc divné, ale nebylo zbytí. Musel jít s tímhle mrazivým pánem.

Hisui Nagare

"Beru tě za slovo. Teď zakopej ta těla," pronesl Nagare. Hitoshi měl lopatku už na zkoušky, tak jí měl snad ještě teď. Mezitím led popraskal a zmizel. Zůstala jen těla. Podle klidu, který děda zachovával, nebyly v okolí žádní další ANBU.
"Co jsi vlastně plánoval?" zeptal se ho zvědavě.

Hitoshi

Začal hloubit díru pro těla mrtvých ANBU. Docela to dávalo zabrat, hlína moc neubývala, ale za nějakou chvíli měl připravený hrob, kam těla zakope. Chtěl jsem utéct do Amegakure a tam se nechat najmout lovci odměn, abych vydělal nějaké peníze na trénink. Sdělil mu bez sebemenších okolků svůj původní plán. Pravda byla, že Amegakure k tomu mělo ideální prostředí. Malá vesnice bez silnějšího vedení zahalená do deště s temnou minulostí - město jako stvořené pro to, aby v něm bez větších problémů žil nukenin začátečník.

Hisui Nagare

"Výborně, takže mi i budeš platit. To je hezké. Ale chválím tvojí volbu s Ame, je na tohle více než vhodná. To asi půjde, bydlet budeš u nás," odpověděl mu Nagare a sledoval ho, jak tam uklízel. No, aspoň k něčemu zatím byl. Bude s ním asi hodně práce. Jakmile byla práce hotová, seskočil z kamene a rozešel se směrem k Amegakure. "Budeš potřebovat jiné hadry, jinak tě ti čoklové vystopují. To samé s tvými věcmi," dal mu radu ještě a očekával, že půjdeš za ním.

Hitoshi

O peníze mu nikdy nešlo, takže to, že mu bude platit v podstatě ignoroval. Pokud bude mít co jíst, tak na tom vůbec nezáleželo. Bydlet u něj? Takže tady někde žije a není to žádný putovní děda? Hitoshi zakopal posledního ANBU, hlínu pořádně udupal a následně se místo pokusil zamaskovat tak, aby nebylo okatě poznat, že je to hrob a že tu probíhal souboj. Když Hisui pokračoval v cestě, utřel si pot z čela a vydal se poslušně za ním. To, že bude muset spálit své věci tušil už předtím, všechno by se dalo vystopovat, takže na to co Hisui říkal pouze souhlasně přikyvoval.

Hisui Nagare

Okolí Ame bylo jak se dalo očekávat plné vody. Jezírka, vodní plochy a tak. Teď zrovna vyjímečně nepršelo, takže si Hitoshi mohl prohlédnou i různé budovy, které se rozhodně lišily od standardů Konohy. Nagere ho však nevzal přímo do centra vesnice, šli po okraji k malému domku. "Můj dům. Chovej se tiše, ať neprobudíš mé dítě," pronesl vážným hlasem a pozval ho dovnitř. Domek to nebyl nijak velký, malá kuchyňka se ženou, vypadající maximálně na 35 let, tedy značně mladší než Nagare jedno dítě v kolébce a dvouleté v pokoji vedle. Krom kuchyně tu byl obývák s gaučem, malá ložnice a ještě pokoj, který měl být nejspíše pro děti. Tam se Nagare zastavil. "Tady budeš bydlet. Doporučuji ti se první dny moc netoulat, ukážu ti, kam můžeš jít a kam ne," řekl přímo a pak se vydal do kuchyně. Musel ženě vysvětlit, že bude krmit další krk.

Hitoshi

Potichu našlapoval v domě za Nagarem tak, aby nikoho nevzbudil. Vypadalo to tady velice skromně a útulně, což se mu líbilo. Když ho Nagare dovedl do dětského pokoje a řekl mu, aby se tu ubytoval, pouze pokývl hlavou a vešel dovnitř. U postele ze sebe sundal výstroj, hadry měl stále ještě umazané od hlíny a krve, takže je pouze sundal a lehl si do postele. Byl hodně unavený, cestování a to všechno co se poslední dny dělo bylo dost těžké na fyzičku. Snažil se zavřít oči a spát, přestože tušil že to nebude tak jednoduché.

Hitoshi

Tohle bylo trochu mimo mojí představu, myslel jsem, že mě nechá aspoň odpočinout nebo něco takového. Místo toho jsem tady nyní stál přivázaný ke stromu a voda po mně kapala bez jakýkoliv zábran. Naneštěstí jsem byl ninja, takže jsem pomocí pravé ruky zformoval pečeť. Suiton: Mizubunshin no Jutsu! Vytvořil jsem vedle sebe klon, když bylo všude dost vody, tak s tím nebyl problém. Klon mě začal okamžitě odvazovat od stromu, když tak udělal, nechal jsem ho zmizet. Kde to sakra jsem? Uvažoval jsem, zatímco jsem udělal pár kroků od stromu.

Hitoshi

Absolutně jsem netušil co se děje. Podíval jsem se za sebe, když na mě někdo zaťukal. Byl to spíš reflex než, že by to dávalo smysl. Pak jsem uslyšel zvláštní pískot připomínající explozi, nemýlil jsem se. Kousek vedle mě něco explodovalo a odhodilo mě to o kus dál, kde jsem se začal zvedat ze země. Už bylo jasné, že si tu někdo se mnou hraje - nejspíš můj nový mistr. Byl čas ho pořádně spláchnout do kanálu, tam kam patří. Mizubunshin no jutsu! Vyvolal jsem dva vodní klony a začal sledovat okolí.

Hitoshi

Všechno se potvrdilo, když moje dva klony zmrzly. Neznal jsem nikoho jiného, než mistra, kdo uměl používat led. V tu chvíli mě zabodalo velice silně v rameně. Na nic jsem nečekal a pokusil jsem se rychle složit pečetě. Suiton: Mizurappa! Otočil jsem se a zostra vystřelil směrem, odkud jsem předpokládal. Silný proud vody se valil jako kdyby ho někdo vystřelil z vodního děla.

Hitoshi

Sakra, něčím mě možná otrávil? Zauvažoval jsem. Přeci jenom to, že mi nefungovaly tři prsty značilo, že jsem byl něčím zasažen, ale ne fyzicky. Byla pravda, že jsem nyní nemohl dělat pečetě tak rychle a kvalitně jako obvykle. Udělal jsem tedy něco, na co mi prsty stačily. Do ruky jsem si vzal kunai a začal vyčkávat. Soustředil jsem se na svoje okolí, jakékoliv našlápnutí nebo zašustění bych okamžitě rozpoznal. Byla také pravda, že mi byla zima a že jsem se díky těm prstům nebyl úplně ve formě. Tak pojď...

Hitoshi

Začínal jsem být celkem dost zoufalý, vypadalo to, že ať dělá cokoliv, já nejsem dost silný na to, abych se mohl bránit. Napadlo mě, že pokud je moje noha paralyzovaná, možná by ji mohla probrat bolest. Vzal jsem kunai a bez větší rozvahy ho zabodl do nohy. Začal jsem ječet bolestí a svíjet se, pokud někdo chtěl zaútočit, nyní měl šanci. Já jsem se každopádně chtěl dostat z ochromení.