Hitoshiho cesta

Hitoshi

Šel jsem v klidu cestou, věděl jsem, že mám ještě pár dní, než se po mě vydají. Chtěl jsem využít cesty, abych se tam dostal co nejrychleji. Ano, riskoval jsem, že mě někdo uvidí a časem ANBU vyslepičí, kudy jsem šel. Ale já jsem věděl, že po cestě půjdu jenom v Zemi ohně, dál už půjdu mimo vyznačené cesty, aby mě pokud možno nikdo neviděl. Vykračoval jsem si to po jedné prašné cestě přímo k první zastávce. Na mé cestě mě čekalo jedno větší město a pak už jsem se měl ocitnout za hranicemi Země Ohně. Naneštěstí Amegakure nebyla tak daleko a Konoha neměla takový zájem ani vliv, aby tam mohla slídit a hledat mě tam.O Amegakure jsem také věděl, že není součástí shinobi aliance, což bylo další plus.

Hitoshi -> Ame byla vzdálená tak středně a ano, oficiálně ani neoficiálně nikdy k alianci nepatřila, už jen proto, že jí před dávnou dobou vedl vůdce Akatsuki. I v dnešní době se tam dali najít jeho zastánci. To se ovšem bude řešit až na místě, teď jsi tam nebyl. Šel jsi po cestě, ještě v zemi Ohně. Bylo rozšířené, že v zemi už není takový klid jako kdysi, dokonce jsi procházel kolem vypáleného hostince. Po cestě jsi potkal chlapíka, co seděl na šutru a měl o rameno opřenou obnaženou katanu. Jinak všude poměrně mrtvo. A lesy, případně louky. Podle mapy jsi se však měl po cestě dostat k menšímu městečku, již brzy.

Hitoshi

Se zastavil u dědy s katanou. Yo, hezká katana. Zabreptal. Ve skutečnosti chtěl získat nějaké informace, ale nevěděl, jak má začít. Vlastně nikdy nebyl nijak výřečný a většinu informací z lidí tahal tak, že je pořádně nakopal a pak teprve začali mluvit. Máte taky cestu do města? Zeptal se stroze, leč přátelsky.

Hitoshi -> Chlápek se na tebe podíval. Zase tak velký děda to nebyl, tak kolem čtyřicítky. Na čele měl dlouhou jizvu. "Do města? Ale kdepak, co bych tam dělal?" řekl chlap hodně neurčitě a začal si tě prohlížet. "Na výlet?" zeptal se zvědavě po chvíli.

Hitoshi

Chvíli si chlápka prohlížel, protože nevěděl, co je vlastně zač. Pokud tu byli nějaké šarvátky, nebo tu neměli rádi ninji, měl by ukrývat, že ninja je. Mířím za kamarády. Sdělil mu neutrálně, leč přidal do svého tónu jakýsi kousek naděje. Snažil se o to, aby to vypadalo skutečně. Rozhodoval se, jestli se tu má dál rádoby bavit, nebo se rovnou vydal dát. Přeci jenom ty informace mu nepřipadaly tak důležité, aby tu kvůli nim strávil nějaký delší čas.

Hitoshi -> "Jó, tak za kamarády, tak to jo. Ale neměl by si mít třeba doprovod rodičů? Vždyť ti ještě teče mlíko po bradě," pronesl ten chlápek zamyšleně, zatímco se ze svého šutru ještě ani jednou nepohnul.

Hitoshi

V dnešní době se nemusím být, že by se mi něco cestou stalo. Opáčil mu Hitoshi sebevědomě. Jestli to byl nějaký bandita, tak by s ním neměl mít Hitoshi problém, jestli je to ninja, tak budu moc srovnat svojí úroveň s někým z venku. Tak či tak, byl čas to zkusit. Tak já teda zase jdu. Řekl jsem téměř dětsky, jako kdybych měl jít za babičkou do chaloupky.

Hitoshi -> "No jo, dneska je všude náramně bezpečno," pronesl muž a na rtech měl tajemný úsměv. "Pozdravuj, pozdravuj," pronesl muž nakonec a nechal tě jít. Pokud ses vzdálil a ohlédl, všiml sis, že tam stále seděl, nikam se očividně nehrnul. Takže, ty jsi nejspíše mohl jít do města.

Hitoshi

Měl jsem divný pocit, ale nechával jsem staříka za sebou. Přeci jenom, kdyby mě chtěl přepadnout, už by to udělal. Měl daleko lepší možnosti tam, kde jsme byli předtím, než tam kam se blížím. Pomalu jsem viděl poslední město před cílem v amegakure. Chtěl jsem doplnit nějaké zásoby, možná získat nějaké inforamce ninja stylem. Bylo by fajn, kdybych si opatřil nějakou masku, aby mě lidé nemohli poznat podle obličeje.

Hitoshi -> Dorazil jsi k okrajovému městu v zemi Ohně. Nijak extra vyjímečné, popravdě, docela pusté. Byla už noc, když jsi se dostal do města, takže nejživější místem byla místní putika a druhá a třetí. No, prostě různé restaurace a hospody. Skvělé místo na sběr informací, špatné místo pro 12ti letého ninju. Taky jsi mohl někde přespat a začít jednat ráno, volba byla na tobě.

Hitoshi

Bylo mi celkem jedno, jestli je den nebo noc. Tak či tak jsem měl energii a i nějaký malý čas na to, abych šel sbírat informace. Zalezl jsem proto do první hospody, kde se mi zdálo, že je nejvíce lidí. Nechtěl jsem tu pobýt dlouho, přeci jenom sensei nasliboval nějaké dny, ale ANBU už mě mohli dávno hledat. Složil jsem ruce v pečeť a zvolal: "Henge" Přeměnil jsem se do zhruba třicetiletého chlápka s černými vousy a pleškou na hlavě. Vešel jsem do baru a začal se poptávat, co je nového.

Hitoshi -> Inu, henge zabralo, mohlo by ošálit většinu lidí, pokud se tam tedy nebude vyskytovat nějaký ten ninja. V baru to šumělo, dost lidí projednávalo sázky na chuuninské zkoušky a podobně. Další rodinnou situaci a podobně. Nic moc zajímavého, jen asi tři lidi mluvili o jakémsi přepadnutí za městm.

Hitoshi

Chvíli jsem se zajímal o chuuninské zkoušky, chtěl jsem znát zvěsti o tom, kdo ještě postoupil. Byla to spíše má zvědavost, protože se jednalo o prostředí, z kterého jsem utíkal. Také jsem poslouchal, jestli někdo nemluví o tom, že nějaký účastník zkoušek se ztratil. Potom jsem svojí pozornost obrátil k tomu přepadení, nějak jsem sice tušil, že to bude jenom nějaká místní blbost, ale když už jsem tu byl, chtěl jsem to prozkoumat. Malé střípky mohly vést k velké věci.

Hitoshi -> No, zatím tolik času neuběhlo, aby věděli nějaké výsledky, zatím jsi se jen dozvěděl to, co jsi už věděl. Účastníky prvního kola. O tobě celkově žádná zmínka.
Ohledně přepadení jsi se dozvěděl tohle. Stalo se to za městem, směrem k hranici zemí a šlo o nějakou skupinku odpadlých ninjů. Odkud, to nikdo nevěděl, ale jeden svědek je viděl prý používat ninjutsu.

Hitoshi

Měl jsem v úmyslu úplně něco jiného než pronásledování nějakých druhořadých ninjů, který v tomhle regionu loupí. Když jsem nenašel nic pro mě zajímavého, rozhodl jsem se, že půjdu spát. Koupil jsem si jednolůžkový pokoj, který jsem následně zaplatil a vydal se rovnou do pokoje. Moc jsem si ani nevybaloval, pouze jsem zamkl, odvolal henge a šel si lehnout. Pod polštářem jsem měl připravený kunai, což byl zvyk, který jsem si vypěstoval sám.

Hitoshi -> Celou noc se nic nedělo, všude klid. Ráno jsi cítil až k sobě do pokoje poměrně příjemnou vůni z kuchyně. Asi docela dobrý podnik.

Hitoshi

Hned ráno jsem se připravil na cestu. Tušil jsem, že už dorazím ke svému cíli, přeci jenom v nohách jsem měl den cesty a ninjové nejsou žádní loudové. Zaplatil jsem za pokoj a v henge podobě jsem pokračoval ven z města. Nakonec jsem se rozhodl, že si svojí henge podobu staříka nechám i na cesty, přeci je to méně podezřelé, než když cestuje dítě. Cestou jsem přemýšlel o tom, co se mi stalo během poslední pár dní, bylo toho hodně. Dost jsem se zamýšlel, proč by mě sensei nechtěl zadržet, přestože říkal, že udělá pro Konohu všechno. Já jsem byl nebezpečí a bylo mě třeba včas zastavit. Možná si byl jistý, že mě najdou, ale to se zmýlil.

Hitoshi -> Blížil jsi se k Amegakure no Sato, ten den bylo zataženo a velmi pršelo. Šel jsi zrovna stezkou v kaňonu a měl jsi takový ten pocit, že tě někdo pozoruje. Však to bylo taky ideální místo teď. Sice jsi byl pod Henge, ale tak nějak ti docházelo, že čas, který jsi měl pro naprosto volný pohyb byl v tahu. Nic se nedělo, asi tak do půlky již zmíněného kaňonu. Pak před tebe dopadl ninja v ANBU uniformě a maskou. Neměl žádné viditelné označení vesnice, ale vypadal jako klasický Konoha ANBU. Vedle něj pak dopadl docela velký pes. "Vypadá to, že odměnu získám já," pronesl k tobě. Bohužel pro tebe, měla Konoha klan přizpůsobený na dobré čuchání a tenhle byl určitě lepší než nějaký Kiba a Akamaru.

Hitoshi

Bušilo mi srdce, začal jsem se potit. Nějak mi nedocházelo, že možná mistr blafoval a ANBU už poslali. Tak či tak, nehodlal jsem se vzdát své svobody. Konoze jsem nic nedlužil, naopak ona mi dlužila za svou službu. Zablýskalo se mi v očích, jako když jsem chtěl umlátit Rina. Pokud je tvá odměna smrt, pak budiž. Procedil jsem mezi zuby. Pak už bylo vidět pouze to, jak se vedle mě formuje čtveřice vodních klonů. Dva se okamžitě vrhly na ANBU a jeho psa, zatímco já a dva další jsme začaly skládat pečetě. Měli jsme velmi rychle hotovo, bylo vidět, že nás trénovat Saru. Suiton: Mizurappa! Dvojice klonů vystřelila dva velmi silné proudy po ANBU ninjovi, zatímco já jsem skládal trochu delší sadu pečetí.

Hitoshi -> ANBU a pes se společně roztočili a prošli klony jak lidské tornádo. Ve chvíli, kdy klony dokončili vodní techniku, oba se velmi rychle odrazili a uskočili do stran. Jak jinak, měli mnohem větší zkušenosti než ty. Ale bylo poznat, že se pohybují o něco pomaleji než takový Saru. Problém byl, že jsi uslyšel další kroky. Z druhé strany se blížili další 3 ANBU, nejspíš zbytek skupiny tady toho. Vcelku nepraktické, pro genina.

Hitoshi

Nebyl jsem připravený, že narazím na celou skupinu a celkem se mi krátily možnosti toho, co udělám. Kirigakure no jutsu! Použil jsem mlhu, abych snížil viditelnost. Oba klony jsem schválně poslal opačnými směry pryč. Následně jsem z batohu vyndal ampuli s koncentrovaným hnojivem a odpobouchnul ji rovnou tak, aby se všude snášel pach hnoje a nic jiného. Bylo mi jasné, že ten pes je tu kvůli stopování. Následně jsem se rozeběhl směrem k Amu, doufal jsem, že moje klony odvedou pozornost a já se budu moc vytratit. Tak nějak jsem tušil, že to moc nepůjde.

Hitoshi -> Použil jsi Kirigakure no Jutsu, aby jsi snížil viditelnost a možná zabrala i ta tvoje hnojivová bomba. Rozeběhl jsi se vpřed a v tu chvíli jsi do něčeho narazil, bylo to studené a mělo to tvar zdi. "Yare, yare, ty jsi tak levej," uslyšel jsi hlas, který jsi předtím už někde slyšel. Mezitím někdo z těch ANBU použil fuuton, aby Kirigakure no Jutsu zrušil. Před sebou jsi viděl... zeď z ledu? A na ní seděl ten chlap, kterého jsi potkal prvního dne na kameni. Ten s jizvou přes čelo.

Hitoshi

Chvíli nevěřícně koukal na zeď z ledu, která stála před ním. Co se to dělo? Mělo ho napadnout, že Konoha nasadí ANBu tým podle jeho schopností, ale co tenhle děda, kterého potkal na cestě sem. Věděl už od začátku, že jsem nukenin? Z leknutí jsem odskočil od zdi, abych měl lepší přehled. V ruce jsem držel kunai, jako bych se chtěl bránit, ve skutečnosti jsem cítil, že nemám šanci. Tak nějak jsem myslel, že ANBU budou mít spoustu jiné práce a jeden genin jim za to nebude stát. Já.... budu bojovat. Vydal jsem ze sebe se srdcem v krku.

Hitoshi -> Ninja na té ledové zdi se trochu pousmál a sledoval ty ANBU. Ti byli nejspíš trochu zmatení z toho, co viděli a tak Hitoshi mohl poznat, že k nim ten "děda" nejspíše nepatřil. Ale nevyptávali se, místo toho se pes toho jednoho zase roztočil a vystřelil proti Hitoshimu. Další dva chystali nějakou chakrovou síť a majitel psa skládal pečetě. Poslední stál nejvíce vzadu a nedělal zatím nic. "Tak bojuj," pobídl tě chlápek na ledové zdi.