Hitoshiho cesta

Hitoshi

Už si myslel, že s ním nebudou zacházet jako s negrem, ale opět se ukázalo, že Amegakure je další rasistická vesnice. Protloukl se schody a nechal se odvléct do temné místnosti. Byla škoda, že neměl žádný katon, který by to teď rozsvítil. Musel tak trochu spoléhat na to, že ho nezradí jeho ostatní smysly. Rozhodl si sednout na zem a počkat, co se bude dít. Vlastně nic jiného mu ani nezbývalo.

Hitoshi

Ve skutečnosti pravda byla taková, že na to nebyl úplně sám. Bývám trochu problémový. Přiznal ironicky smutnou pravdu o sobě samém. Vy jste zase zabil dva moje známé, které jsem u vás poznal, tedy jsme si vyrovnáni. Byl ještě celkem dost naštvaný po tom, co zemřel Nagare a ještě i žena. Bůhví jestli žije Nagareho žena. Už jste mi naplánoval popravu? Otázal se ho.

Hitoshi

Na tuhle příležitost čekal celou dobu, čas na infiltrování skryté dešťové. Vezmu to, když mi povíte něco o tom, co se tu děje. Nemám problém zabít kohokoliv, za jakoukoliv cenu, ale často bývám zvídavý. Hitoshi moc dobře tušil, že mu neřekne ani popel, ale musel to zkusit. S povděkem bral do rukou slamák , který si na sebe nasadil tak, že mu nebylo vidět do obličeje. Spolu s jeho ukradenou tyčí nyní vypadal jako jeden z nich. Byl Nagare důležitou obětí, kterou musel Hitoshi podstoupit? Zabití mistra za pozici ve vesnici?

Hitoshi

Hitoshi se trochu polekal zjevu svého nového vůdce, ale zase si rychle zachoval klid. Já Hitoshi, slibuju, že budu sloužit Amegakure a jejímu vůdci. Řekl nahlas a zřetelně, přičemž držel ruku svého vůdce. Následně ji pustil a postavil se proti němu. Jakou jsou rozkazy? Otázal se ho. Otázka byla jakou měl vlastně pozici a jestli bude někoho z obyčejných stráží muset poslouchat. Nechtěl být obyčejný posluhovač, pro to do Amegakure nešel.

Hitoshi

Hitoshimu se ta myšlenka v hlavě už nějakou chvíli rozléhala. Přišlo mu logické, že když zabili z nějakého důvodu Nagareho, budou chtít zabít i zbytek jeho rodiny. Hitoshi se domníval, že pokud jeho žena a děti mají stejnou schopnost jako Nagare, bude lepší je vyřadit ze hry, dokud je to možné. Svým způsobem se nyní jeho velice temné myšlenky shodovaly s vůdcem Amegakure. Dobře... chci si ale vyzbrojit, pokud jsem členem Amegakure, mám taky přístup k vašim zbraním a zásobám. Řekl Hitoshi, když se začal zahalovat do pláště, který mu vůdce připravil.

Hitoshi

Nechtěla se mu vést debata na téma jaká zbraň se mu hodí víc. Hůl byla fajn, ale nebyla to zbraň, kterou by Hitoshi vládl. Na patě se otočil až za ním zavlál jeho nový plášť a zmizel ve dveřích, mířil ven. Otázka byla, jestli ho ostatní stráže už pustí. Ale nejspíše v jeho nové uniformě by to nebyl problém.

Hitoshi -> Stráže tě zatím nechávali být, aspoň dokud si nedorazil dolů. Tam se jich pár sešlo, zřejmě se k nim už dostala informace, že mají v týmu nováčka. "Dobrá práce mladej, neudělej nám ostudu, že rychle umřeš!" pronesl jeden z nich. Pak tě jeden poplácal po zádech tak silně, až ti málem vyrazil dech. Zřejmě to nebyli úplní magoři... ale taky nebyli úplně normální.

Hitoshi

Připadalo mu to, jako kdyby se to všechno odehrávalo v nějakém jiném světě. Jako kdyby ti všichni, kteří ho plácali po zádech a gratulovali mu, byli v dáli. Ztlumený a naprosto nepodstatný. To on byl nyní ten, kdo měl vyvraždit celou rodinu a přinést hlavy dvou dětí a jedné ženy. Ženy a dětí, které byli nejspíše naprosto nevinné. Pomalým krokem vycházel z velitelství a šouravou chůzí se blížil zpět k Nagareho domu. Vědě, že čím dále o tom bude přemýšlet, tím to všechno bude horší. Z pod svého slamáku pozoroval okolí. Byl čas.

Hitoshi složil lehce pečeť. Suiton: Mizubunshin no jutsu. Vedle Hitoshoho se objevilo osm klonů, takže to nyní vypadalo, že na místo dorazila armáda stráží z Amegakure. Klony se po sobě podívaly, ale jelikož to všechno byl Hitoshi, věděly co mají dělat. Rychlým ninjovským přískokem se všech osm rozmístilo kolem domu tak, že ho obklíčilo. Jeden z nich pak složil pečetě. Suiton: Kirigakure no jutsu. Okolo domu se začínala rozpínat mlha, takže nyní nikdo z okolí neviděl, co se děje v jeho okolí a nikdo z domu neviděl, co se děje venku. Nakonec originální Hitoshi pomalým krokem došel ke dveřím a zaklepal, jako by se nic nedělo.

Hitoshi



Pravda byla, že Nagareho žena nejspíše nebyla nejbystřejší. Hitoshi měl na sobě uniformu Amegakure a z pod slamáku na ní hleděly jeho přimhouřené žluté oči. Hitoshi neváhal, věděl, že když se zastaví teď, bude to daleko horší. V jeho ruce se objevil kunai, kterým okamžitě zashál ženu do břicha. Svojí silnější rukou jí vytáhl ven a přitiskl na stěnu domu, kde jí rukou přikryl ústa, aby nemohla křičet. Hitoshi cítil, jak se vzpouzí a ze všeho nejvíce chce zachránit svoje nebohé děti, které si mezitím hrajou uvnitř. Čím více se vzpouzela, tím více ji musel kunaiem držet nabodnout na stěnu domu. Cítil, jak rychle krvácí a také jak jí pomalu dochází síly. S každou další dopadající kapkou krve, byla ve vzduchu přítomnější smrt. Hitoshi jí hleděl do přímo do očí, ve kterých viděl pomalu vyhasínal život. Jediné co bylo slyšet, bylo malé zašustění při pokládání jejího těla.
Pomalé našlapování po prknech neslo Hitoshiho přímo do obývací místnosti, děti si zrovna spolu hrály, když v tu ho uviděly. Jeho levý rukáv byl celý od krve a vlastně už i jeho uniforma byla poskvrněná. Na to, že to byly pouze děti, velice rychle pochopily, co se stalo. Obě dvě se okamžitě daly na útěk, což Hitoshiho překvapilo. Přesto velice rychlým a přesným hodem dokázal jedno z nich zasáhnout a přišpendlit k zemi. To druhé stihlo vyskočit otevřeným oknem ven.
Nad domem se stále snášela mlha, ale již bylo ticho. Venku se sklánělo osm klonů nad tělem malého dítěte, které bylo několikrát propíchnuté. Z baráku již vycházel Hitoshi, na rameni měl druhé ditě, které položil hned vedle toho prvního. Cítil, jak se mu zvedá žaludek, ale už to zašlo příliš daleko. Dílo bylo dokonáno. Mlha mizela a z ní se vynořovala pouze Hitoshiho postava nesoucí pytel na zádech, mířila zpět do kasáren.

Hitoshi

Nebyl hrdý na to, co udělal. Podle toho co říkal, že ho samozřejmě sledovali. Chtěli si asi být jistí tím, že to zvládne a neuteče. Nechám si nagareho dům. Zašeptal. Snažil se nedívat na ty hlavy, už takhle mu bylo špatně, když je musel oddělit od těl. Byla to opravdu ošklivá práce. Pokud se mi bude plést pod ruku, zabiju ho. Procedil mezi zuby, moc dobře tušil, že na něj bude ten staroch pěknej pes. Ale na to už si tady v Ame stihl zvyknout. Vždycky byl někdo nad ním, kdo ho zesměšňoval. Kdysi to byl i Nagare...

Hitoshi

Hledel primo na starika, prestoze mu nevidel do tvare. Byl mohutny, coz nahravalo tomu, ze je to nejaky prerostly mlatic deti, mozna expert na taijutsu. Hitoshi si sundal slamak, aby mu bylo videt do tvare. Yo. Pozdravil ho.

Hitoshi

Byl celkem rozjety, prave vyvrazdil rodinu sveho byvaleho mistra a klidne by pokracoval. Mame nejakou praci? Zeptal se ho, pricemz jeho zlute oci se ztratily potom si opet nasadil klobouk. Moc se mu nechtelo jit kydat prasat, i prestoze to taky byla cesta vzhuru.

Hitoshi

Ještě se mu nikdy nestalo, že by někdo odmítal práci. Hitoshi moc dobře věděl, že není materiál na utírání hajzlů, tak to měli lidi v Konoze. Několik takových jako ty jsem sejmul a přesto myslíš, že budu utírat záchody... nechceš mě spíš vzít někam na cvičiště? Rejpnul si Hitoshi, přičemž ho následoval kamsi dolů do sklepa.

Hitoshi

Koukal na tu krev po stěnách, jako kdyby před zhruba dvěma hodinama nezabil dvě malé děti a neodřezal jejich hlavy. Odplivl si. Nuže? Otázal se Hitoshi. Nevěděl, jak chce jeho spolubojovník trénovat nebo bojovat. Mělo to tady vůbec nějaká pravidla? A proč někdo, kdo vládne Amegakure má tréningové prostory horší než nejhorší ninjové. Hitoshi čekal, že se nejspíše budou mlátit po staru, to by odpovídalo zjevení jeho protivníka.