Taichiho cesta do Suny

Jurou

Taichi se přidal ke zbytku mladých mediků, co tam stáli kolem. Všichni vypadali docela rozrušení, ale pokud se bavili, bylo to potichu a Taichi to neslyšel. Jen Jurou tak nevypadal. Netrvalo dlouho, a objevila se i poslední postava z celé skupiny. To byl moment, kdy si Jurou odškrtnul poslední jméno v seznamu a otočil se na bandu svých nových svěřenců.
"Takže, těší mě, já jsem chuunin z Konohy, Jurou, pokročilý medik. Suna poslala nouzovou zprávu, že potřebují pomoc v nějaké vesnici nedaleko Sunagakure samotné. Jste vybraná skupina mediků, která tam má být vyslána, pod mým vedením. Nějaké otázky?" vysvětlil Jurou jakoby nic. Zatím se nikdo na nic neptal, i když pár lidí mezi sebou něco šeptalo.

Mizuko Taichi

Trochu povyvali oči, když jim Jurou konečně řekl, co pro ně má.
Fakt čuměl a byl překvapený.
Suna poslala nouzovou zprávu? Kdyby se nedělo nic zvláštního, asi by nevolali.
"Co se tam stalo?" zeptal se jako první.
Taky ho zajímalo, jestli jim hrozí nějaké nebezpečí.
A poslat jich jedenáct? To bylo opravdu hodně!

Jurou

"Moc problémů, a nedostatek mediků." začal, nadechl se, jakoby otráven. Ale pak se přeci jen dal do dalšího vysvětlování.
"Tu vesnici sužují nebývale časté písečné bouře, a taky se tam objevila nějaká...problémová banda. Kvůli těm bouřím je tam spousta zraněných, kvůli bandě spousta okradených a ve strachu, a vypadá to, že Suna nemá dost lidí. Požádali o pomoc celou Alianci, a Konoha vyslyšela, takže buďte reprezentativní.. ale hlavně, jedeme zachraňovat životy." dovysvětlil, co ho zrovna napadlo.
"Jak dlouho tam budeme?" zeptala se brýlatá dívka kousek od Taichiho.
"Dokud se krizová situace nevyřeší. Bude záležet hodně na našich schopnostech." odpověděl. Jinak zatím ještě ticho.

Mizuko Taichi

S mírným zamračením pokýval hlavou.
Nebylo ani jisté jak dlouho tam budou, zajímavé. Ale rád pomůže. Nic jiného ani nechtěl.
Otázka teď byla, jestli to zvládne. Přeci jen tolik zkušeností nemá a nerad by něco pokazil.
Navíc do písku nepůjde tak dobře bouchat, to bude naprd.
Ještě chvíli počkal, jestli nebude mít někdo další dotaz a položil svůj další.
"Kdy vyrážíme?"
Chtěl se jít co nejdříve sbalit a opět se rozloučit. Vždyť byl doma sotva týden a zas má někam jet!

Jurou

"Za dvě hodiny, u jihozápadní brány. Kdo tam nebude, nebudeme čekat, ale počítejte s tím, že by to pro vás znamenalo průser. A nezapomeňte. Nejedete na dovolenou, jedete pomáhat a zachraňovat." dodal k tomu. Možná byl docela mrzutý, ale vypadalo to, že jako medik ví, jaký je jeho cíl a že ten cíl asi bude ten správný. A tak měl Taichi chvilku času, než se vydá na nové dobrodružství. Mohl se rozloučit, a začít rychle balit. Čekala ho poušť, písek...ale také lidi v nesnázích a spousta nových zkušeností.

Mizuko Taichi

A tak taky učinil. Vydal se domů, opět si sbalil náhradní oblečení, svoji výstroj rodině dal pac a pusu, všechno jim to řekl a pomalu se vydal k bráně.
Požádal také mamku, jestli by nějak nezkusila říct Rinovi, že tady teď nějakou dobu nebude. Ale tak kdo ví jestli bude mít možnost...
No a chvíli před plánovaným odchodem dorazil k bráně. Na zádech měl větší batoh, pod ním napasovanou lékarničku, své saie a několik házecích zbraní. Nechal doma své svitky... už toho měl na táhnutí dost.
Na sobě měl jako obvykle kalhoty pod kolena a tmavé tričko, teď byl ale opatřen o šátek uvázaný kolem krku a svoji fabulous vlnu vlasů si hodil dozadu, svázal si ji provázkem aby udělala mu malý culík.
Pak jen čekal až se shromáždí zbytek a jejich cesta začne.

Jurou

Do dvou hodin bylo doopravdy shromážděno všech 11 lidí, a tak už nebylo na co čekat. "Výborně. Jdem." zvolal jen tak nějak bez větších emocí Jurou, a vydal se po cestě ven z Konohy. S sebou měl zápisník který držel jednou rukou, a druhou do něj něco poznamenával. To zvládal i za chůze.
"První mise?" zeptal se Taichiho s úsměvem chlapec vedle. Byl tak o rok starší, ale vyšší jen o pár centimetrů. Blonďatý, s úsměvem a hnědýma, zvědavýma očima.

Mizuko Taichi

Jen co jejich cesta začala, už se k němu měl nějaký nový kolega.
"Ummm, první tohohle typu," odpověděl mu mile.
Pak k němu natáhl ruku.
"Jsem Tai," představil se s úsměvem.
"A co tvoje?" zeptal se ho rovnou. Tai nevědél nic o tom, s kým že to má cestovat a hodlal si to vyzjistit. Budou spolu trávit nějaký čas, tak to určitě pomůže.
Sám předpokládal, že to jeho první mise nebyla, protože vypadal starší, ale i tak to byl dobrý způsob jak pokračovat v rozhovoru.

Jurou(ova banda)

Chlapec s úsměvem přikývl. Vypadalo to, že něco podobného čekal. "Já jsem Takara... no, a na několik takových jsem byl, ale nikdy ne daleko od Konohy." vysvětlil. Vypadal docela vyrovnaně a klidně, a určitě ne nepříjemně. Tai si mohl odškrtnou známost u jednoho z mediků. Zbývalo 9.
"Docela se těším. Uvidíme něco novýho." dodal ještě Takara. V jeho očích byla taková ta..jiskra natěšení, takže asi úplně nelhal.

Mizuko Taichi

Byl rád, že první s kým si povídá je takový pohodář.
"Já jsem tady k tomu pŕišel trochu jako slepý k houslím. Poslala mě sem Aiko-sama docela z ničeho nic," při těchto slovech se poškrábal na hlavé.
Jo, byl rád za to, že má co dělat, ale vypadalo to skoro jako by ho sem Aiko chtěla poslat za každých okolností.
"Jenom teda... vy jste asi medici všichni že? Nebo je tady někdo vyloženě na ochranku?" na první pohled si myslel, že to budou všichni medici, pak si ale vzpomněl že Aiko říkala že jich zase tolik není a přišlo mu trochu zvláštní, že by jich Konoha najednou z kapsy vytáhla deset v hodně podobné věkové skupině.
"A taky asi nebudete genini co," dodal trochu tišeji.

Takara

"Oh, ty ses učil pod Aiko-sama? Tos měl docela štěstí. Je fakt dobrá, slyšel jsem." zeptal se překvapeně, ale s úsměvem. Trochu si Taichiho prohlédl. Bylo to zvláštní, že v Konoze žilo tolik lidí, co se nikdy nevidělo..
"No, ti čtyři na krajích.." vysvětlil a ukázal, a doopravdy na krajích kolony šli z každé strany dva shinobi s trochu jiným vybavením, "..jsou ochranka. A Chuuniny máme myslím jen dva.. Juroua a támhle Saki, která vede tu ochranku." vysvětlil, a znova ukázal, na červenovlasou dívku, která šla se soutředěným výrazem a s očima všude kolem na levé straně skupiny.

Mizuko Taichi

Jou, takže dva chuuniny plus další tři lidi z ochranky.
To znamená že dalších pět lidí na tom bylo stejně jako Tai. Teda možná neuměli tu samou techniku co on! To ho trochu udržovalo v dobrém rozmaru.
Do teď se cítil trochu vyjimečně, že se naučil léčit takhle brzy a jako totální usmrkanec a nezkušený ninja. Nijak se tim nepyšnil, ale byl to takový ten vnitřní hřejivý pocit toho, že něco dokázal. No ať ten pocit byl hřejivý jak moc chtěl, byl uhašen tím, co mu Takara řekl.
"Ví o čem mluví," odpověděl mu mile ohledně Aiko.
"Jsem celkem zvědavý. Takhle daleko od vesnice jsem ještě nebyl. Teda asi tam bude hodně písku," no shit sherlock ",ale i tak je to úplně jiná země!" Jakpak dlouho tam asi trvá cesta...

Takara

Jen horlivě přikyvoval na to, že Aiko asi ví, o čem mluví. Vypadal jako fanoušek. Asi i byl. Mrkl po Taiovi, když pronesl další větu.
"To teda! Nemůžu se dočkat, co uvidíme!" pronesl nadšeně a zatnul pěstí, takže to vypadalo, že to tak myslí. Každopádně, někdo další z kolony zahučel jeho jméno.
"Heh, musím jít. Ale rád jsem tě poznal, Taii. Cesta bude ještě dlouhá, pokecáme." pronesl mile a mrkl na něj, a pak už se prodral dopředu, aby mohl být poučen, kárán, nebo aby dělal společníka ke konverzaci. Kdo ví?
Každopádně, Tai měl možnost zkusit konverzovat s někým dalším. Brýlatá nízká dívka na levoboku, dlouhán chlapec tmavovlasý napravo. A nebo taky nemusel říkat nic, držet hubu a krok a jít dál. Jak jen chtěl.

Mizuko Taichi

"Zatím," rozloučil se s Takarou a chvíli šel rovně.
Pak se rozhlédl a přisunul se k dívce vlevo.
"Ahoj," pokusil se s ní začít rozhovor "já jsem Tai."
Po pokecání s touhle dívkou si chtěl dát chvíli pauzu, ať má co dělat po zbytek cesty.

Natsumi

Dívka se trochu plaše na Taichiho podívala. Schovala rychle zápisník, kam si něco po cestě psala, a trochu rozpačitě se usmála.
"A..Ahoj?" spíš se zeptala, ale pak rychle zamrkala a uvědomila si, že by měla pokračovat. "Já jsem Natsumi! Ahoj. Těší mě." vystřelila rychle a lehce se uklonila. Asi stydlivá, ale taky asi s dobrým vychováním.

Mizuko Taichi

Tai si pochopitelně vzpomněl na Yumiko a byl rád, že tahle slečna aspoň funguje.
Usmál se na ni a pak použil stejnou otázku, na jakou se ho zeptal Takara.
"Jsi na podobné misi poprvé?"
Popravdě ho nenapadla jiná. Ano, začít rozhovor když nevíš na co se ptát, nejlepší nápad na světě.
Doufal, že Natsumi bude něco zajímat a položí mu další otázku...

Natsumi

Natsumi zase zamrkala a stydlivě se usmála. "Ano, jo, jsem. Ještě jsem nebyla..nikdy. Ty?" odpověděla a snažila se tak nějak tvořit konverzaci, i když bylo vidět, že se červená jak nikdy a že se jí slova formují dost těžko. I tak nezněla nějak nepříjemně.. spíš jen.. fakt stydlivá.

Mizuko Taichi

Tohle bude zapeklitě těžké!
Tai pořádně nevěděl co má řikat a Natsumi byla ještě k tomu jedna z těch stydlivějších.
"Já jsem také nikdy nebyl tak daleko. Jsem celkem zvědavý, co nás tam čeká," odpověděl jí možná až trochu moc horlivě.
Chtěl aby se trošku uvolnila!
"A vy se tady znáte? Nebo se dnes vidíte poprvé? Myslím s Takarou a ostatními," rukou ukázal tak kolem sebe.

Natsumi

"Jo..zvědavá..taky, taky jsem zvědavá." vysvětlila Natsumi nervózně, ale s horlivým pokyvováním. Nanejspší doopravdy byla zvědacá, i když měla problémy to vyjádřit..nebo vyjádřit cokoli, upřímně.
Pak se zamyslela. "Znám Ju..Juroua. Trochu. Ty?" zeptala se. Červenala se u toho celou dobu, tak to snad ani nemusím připomínat.

Mizuko Taichi

"Já si právě jen chvíli povídal s Takarou, jinak pořádně nevím kdo tu všechno je," řekl jí.
Už mu taky došly věci, které by mohl říct a tak šly pravděpodobně v tom trapném tichu dál.
Jestli se ho na něco nezaptala ona, rozloučil se a věnoval se naplno cestě! Né že by to bylo nějak zajímavé, ale možná rychleji uběhne.

Natsumi

"To...To jsme na tom podobně, Taichi-kun." pronesla jen a víceméně se tím rozloučila, protože nic víc už mezi nimi neproběhlo..
... a dál po cestě za Taichim ani nikdo na konverzaci nepřišel. Jen Takara hodil semtam nějaké poznámky, ale nic o konverzaci, ani zdaleka. Ale den hezky utíkal, šli dobrým tempem a za chvilku už se stmívalo.
"Tady rozděláme tábor." zvolal Jurou a tak taky broučci udělali, nebo alespoň většina. Taichi by měl taky.
Pak vytáhl jakýsi box se zápalkami, a každého si nechal vzít. I Taichi si jednu měl vzít. Jurou pořád vypadal zamyšleně, když ji Taichimu podával, aby si rychle jednu vytáhl. Musel tak být asi pořád.

Mizuko Taichi

Po cestě už s nikým nechtěl začínat rozhovor a tak to uběhlo trochu pomaleji.
Pomohl ostatním rozdělat tábor a pak se trochu zmateně díval jak jim Jurou dával sirky.
Pročpak? Hlídky? Nebo si zapomněli vzít jídlo a ten s nejkratší sirkou bude sněden?
S těmito myšlenkami si vytáhl podávanou sirku a čekal co se bude dít.

Jurou

Taichi měl dobrý odhad a štěstí. Dobrý odhad proto, že to bylo na hlídky, štěstí pro to, že to nebylo to druhé. Navíc, všichni tak nějak začali tahat svačiny, takže.. jo, vypadalo to, že protentokrát bude k večeři něco jinačího, než čeho se Taichi bál. Žádné bratrské koláče.
Každopádně, Taichi dostal sirku hned na první hlídku. Někdo by mohl říct, že to stálo zaprd, ale vlastně to bylo nejlepší, protože jakmile hlídku ukončí, bude mít nepřerušený spánek. Ještě všichzni rozdělali oheň, a mezitím, co se stmívalo, seděli kolem něj a povídali, než šli spát. Za Taichim nikdo nedošel, ale on mohl jít za někým, pokud chtěl! Pokud ne... tak až na hlídce, až půjdou ostatní spát.

Mizuko Taichi

Rozhodl se, že pro dnešek už nebude s nikým začínat rozhovor.
Už byl čas spánku, tak nemělo cenu je tady prudit a povídat si s nimi.
Sám si sedl na šutřík kousek bokem od ohně a ještě než všichni zalezli tak je trochu creepoidně pozoroval. Takže s těmahle lidma stráví bůhaešenvíjakdlouho v nějaké zapadlá díře v písku.
Postupně všichni zalezli a Tai tam asi zůstal sám.
And now my watch begins...

A tak mohl Tai koukat před sebe do tmy. Super.
Mít první hlídku má taky výhodu v tom, že budete pravděpodobně ze všech ospalí nejmíň. A tak Tai dokonce neměl ani velkou potřebu spát... mohl odpočítávat... ještě hodinu a 59 minut.. ještě hodinu a 58 minut a 59 vteřin...
Inu, byla to z většiny nuda. Nic se nedělo. Tma, všichni šli už spát, a nejlepší konverzační partner široko maximálně ten šutrák, na kterém Tai seděl... vypadalo to na velmi zábavný fajn večer!