Taichiho cesta do Suny

Inu, napoprvé se to nepovedlo. Nepovedlo se to ani za prvních 20 minut, ale nakonec přeci jen Jurou, který to celou dobu studoval a zkoušel, jestli už je vrstva celá, přikývl spokojeně hlavou. Což se všechno dělalo trochu blbě za pohybu, ale tak hej, museli spěchat, nýbrž jejich cíl taky určitě nečekal nikde uprostřed pouště.
"Dobře. Teď to bude hlavně o tvojí představivosti.. jak dobře si dokážeš představit, že se ta vrstva tvoří na něčem jiném. A o tom, jak tam tu vrstvu dokážeš udržet." pronesl, zalovil v kapse a hodil Taiovi nějaký kámen. Větší, aby se to dalo počítat jako trénink, ale ne dost velký na to, aby ho hodem zabil, a hlavně, aby se sním pořád dalo běžet. Proč ho u sebe měl, to bylo těžko říct, ale tak hej.
"Zkus dotykem obalit ten. Musíš si být jistej, že to zvládneš i na větší plochy, ale fakt by to nemělo být pro tebe tak těžké!" pronesl Jurou další podporná slova. Tai se do toho mohl hned pustit.
Mezitím, mohl si všimnout, že se dost možná už brzy bude blížit k poledni. Urazili velký kus cesty.. ale od jejich týmu vepředu zatím žádné zprávy, a soupeři taky ještě na dohled nebyli.

Mizuko Taichi

Když byl Jurou spokojený, byl spokojený i Tai. Chápal, že k dokonalosti to není dovedené ani z daleka, ale pro teď to snad stači bude.
Pak mu Jurou hodil kámen. Otázka proč ho u sebe měl Taie napadla. Přišlo mu to zvláštní, ale snad to bylo právě kvůli jejich tréninku. Nebo s sebou nosí Jurou kameny vždycky? Nevim.
Tai si ho tedy pohodlně uložil do dlaně a snažil se přesouvat chakru na něj.
Principiélně mu to přišlo hodně podobné tomu, co dělá se svými saii. Chakrou jim dodá větší ostrost a zvýší dosah. Tohle ale bylo o rovnoměrné vrstvě. Zkoušel tedy veškeré své poznatky a zkušenosti zkombinovat a dosáhnout cíleného efektu.

Tai zkoušel a u toho utíkal. Byl schopným shinobi, zvlášť v takovémhle oboru, a tak se mu nejen poměrně dařilo, ale také se mu dařilo u toho nepončat moc energie, takže se mu běželo tak nějak tak, jak by se mu normálně běželo. Semtam Jurou něco poznamenal, ale určitě ne něco, co by mělo začínat konverzaci. Spíš tipy, rady.
Najednou se všichni zastavili, i Jurou chytil rukou Taie, aby přestal. Už mu to šlo víceméně výborně... ale nějak si u toho ani nevšiml, jak utíká čas. Na nebi už slunce zapadalo, blížila se tma a večer. Před vámi velká soustava nějakých pískovců, a za nimi bylo vidět, jak jde kouř. Jeden ze skupiny byl přikrčený na jednom z kamenů a přikyvoval. Bylo to tady.

Mizuko Taichi

Se svým postupem byl poměrně spokojený. Přišlo mu to jako poměrně zajímavé schopnost, která možná může mít i další využití. Už si opravdu byl celkem sebevědomí a připravoval se na další krok. Ale na to čas nebyl - dorazili.
Tai tedy přestal a vvstoupil do sneaky módu. Který se nijak nelišil od jeho normálního módu. Prostě si jen připravil zbraně a čekal na další instrukce. Věděl, že následující bitva nebude rozhodné jednoduchá, ale musel do toho dát vše - teď šlo o mnohem více než normálně.

"Je načase pomstít ta zvěrstva, co tam dělali v té vesnici, a vyřešit tenhle problém jednou provždy..." začal Jurou potichu, a pak se podíval na ostatní. "Hodně štěstí." řekl, jakoby se nic nedělo, a pak se zhluboka nadechl. V dalším momentu už tam neseděl. Už běžel zpoza kamene, a už křičel nějaký neznámý bojový pokřik. A stejně tak i většina ostatních, někteří měli trochu problém se vzpamatovat a tak vyběhli déle, ale spojené síly Konohy i Suny měly společnou jednu věc určitě - řvát uměly pořádně. Byl čas i pro Taie, aby se přidal do útoku... no a nebo to zabalil, že. Jen na něm. Krev mu ale pumpovala, cítil nával adrenalinu. Tohle nebyla žádná zkouška, žádné cvičení. Tohle byla pravá bitva, která se tam za kameny odehrávala.

Mizuko Taichi

Jurouova slova znělo dost cool a motivačně. Hlavně i pravdivě - bylo na čase ty hajzlíky trochu uklidnit.
A pak tedy zaútočili. Z taktického hlediska by možná bylo dobré ještě chvíli počkat, než bude úplná tma.
Na to ale asi nebyla nálada, protože všichni vedli plný frontální útok a ani se neobtěžovali být ninja-like. To bylo mírně překvapující, ale tak možná to soupeře zaskočí. A tak se Tai přidal k ostatním. Tedy kromě toho řevu. Nerad křičel.
Soustředil se hlavně na postup dopředu, ale aspoň trochu také sledoval strany, kdyby náhodou něco.