Taichiho cesta do Suny

Mizuko Taichi

Chvíli seděl na kameni normálně... pak začal kvedlat nohama... pak dal ruce dozadu a tak se polo-opřel a díval se do nebe... a to se všechno stalo asi během minuty.
Jo byla to nuda... pak Taie ale napadlo, že hlídka bude asi o tom, aby hlídal a né aby se tady válel.
A tak se rozhodl držet pozornost. Hodinu to zvládne a pak bude mít nerušený zbytek večera. Bude to fajn!
Tak se na kameni narovnal, utišil se a dával pozor na okolí.

Sem tam něco šustlo. Někde za ním se ozvaly dokonce hlasy, ale byl to jeden z neznámých mediků, co akorát na Taie mávnul, aby se ho nelekl, a zašel si někam ke kraji tábora na záchod. A dokonce se i pak vrátil, ale jinak pořád nic moc.
No, a tak tam Tai seděl. Bylo to už poměrně věčnost, ale za sebou asi tak půl hlídky. Pořád nic zajímavého. Kolem prolétla světluška.
V Taiově hlavě se jen ozvalo: "Chce se ti spááát...." Ale nikde nikdo, kdo by to mohl říct.

Mizuko Taichi

Ano, vnitřní souboje byly často ty nejtěžší.
Ospalost skutečně vedla frontální útok na Taiovo vědomí, ale hrdě ji čelily pocity zodpovědnosti a odhodlanosti tu druhou půlku dokončit.
Svezl se z kamene a rozhodl se že se trochu projde, prokrví, aby ospalost ještě nachvíli zahnal.
Jak tak obcházel kolem tábora, stále dával pozor na někoho příchozího.

I procházel se Taichi, a hlídal, a neviděl nic. nebylo nijak přehané ticho, byly slyšet zvuky klasického lesa v noci, nějaká sova v dálce, nějaké syčení něčeho jiného. Nic mimo normál.
A tak to bylo celou dobu. Taichi dokázal neusnout a přežít celou svoji hlídku, dokud se z jednoho ze stanů neobjevila nová postava. jeden z dalších "doktorů". Tai s ním předtím nemluvil. Kolega mu popřál dobrou noc, a tak byl Tai volný.. mohl jít konečně spát. určitě se mu bude spát dobře, a nic špatného se tento večer nestane!

Mizuko Taichi

Svému kolegovi popřál pěknou hlídku, samozřejmě nijak ironicky a sám zalezl do stanu.
Tam se jen mírně odstrojil a hned se zvodorovnil.
Chvíli se převaloval než si našel vhodný důlek a pak už zavřel oči.
S trochou štěstí se mu bude zdát o nějakých pěkných věcech... třeba jednorožcích.
A večer se určitě nic špatného nestane!!! V to pevně věřil.

Taichi se probudil až do zvuků venku z kempu. Pro jeho klid to bylo v pořádku. Bylo totiž ráno a zvuk nebyli žádní nájezdníci nebo cizí neřádi, nýbrž jen a pouze zvuky toho, jak se kemp odklízí. Vypadalo to, že je čas jít dál. Všichni běhali sem a tam, aby všechno zase zabalili, a všechno jinak vypadalo v pořádku. I jejich eskorta stála kolem kempu, kdyby se něco mělo být. Vypadalo to, že byl Taichi součást dobře zařízené operace.. a nebo možná měli štěstí.

Mizuko Taichi

Spánek mimo své zažité a hlavně měkké prostředí nikdy není stoprocentní a tak se Tai vzbudil trochu otlačený. Vyšel před stan, krátce se protáhl a pak se začal balit stejně, jako ostatní. Byl s tím hotový celkem rychle, tak si dal batoh na záda a čekal až Jurou zavelí.
Dnešní pochod bude asi o něco delší, protože včera vycházeli v pozdější fázi dne.
Hlavně tedy ta večerní hlídka bude asi zabiják...
Tai se rozhlédl jak na tom jsou ostatní...

Tai především viděl unavené tváře. Ne každý měl to štěstí vyspat se tak dobře, jako Tai, a už vůbec ne mít první hlídku. někteří po tom, co se vzbudí už jen těžko usínají, a určitě jich pár bylo i odsud, protože někteří medici vypadali, jakoby spánek neviděli roky. A nebo prostě byli tolik nervózní z mise, která má přijít?
Takara mezi nimi nebyl. Ten vypadal dost energeticky. Procházel zrovna kolem Taichiho, tak na něj cestou mrkl a usmál se. "Pěkný ráno, Tai." pozdravil ho, a s batohem už měl namířeno dál.
A hned potom se ozval i Jurou. "Jdeme." zavelel jen. Sám nevypadal, že by spal nejlépe, ale už zase něco zapisoval. Celá populace tábora se dala do pohybu.

Mizuko Taichi

Na pozdravení odpověděl zamáváním.
Takhle po ránu a tak čiperný...
Pak se ozval rozkaz tak se s ostatními začali zase pohybovat.
Jurou si zase něco psal. Taiovi to přišlo trošku podivné, přeci jen si neustále něco psát.
No zrovna tahle osoba asi nic podlého vymýšlet nebude...

No, šli dlouho. Tai mohl poznat, že neměl nejmenší ponětí, kde je. No..takže toho moc poznat nemohl, ale to je jedno.
Takhle uběhlo několik celých dní. Napětí mezi táborníky stoupalo z lehkého na vyšší - nejen proto, že se blížili cíli, ale také proto, že někteří mluvili o divných zvucích na jejich hlídkách a Jurou vám napřímo řekl, že si myslí, že jste sledování někým, koho nedokážou zatím identifikovat. Na hlídkách už také pak byli lidé dva.
Tenhle den ale měl být speciální něčím jiným. les už zmizel před nějakou dobou, a nahradilo ho spíš sucho. Dneska ráno už to byl vyloženě písek.
"Navečer dojdeme na místo. Dávejte pozor." řekl Taiovi a lidem kolem něj jeden z těch, co jim měli dělat eskortu.

Mizuko Taichi

Posledních několik dní opravdu nebylo příjemně.
Už jen kvůli tomu, že je asi někdo sledoval. Taie pochopitelně zajímalo kdo to mohl být a co má za lubem. S touto informací se pochopitelně zvedl i počet hlídek a spánku bylo ještě míň. Tai taky dále neměl tolik štěstí jako při prvním tahání, takže spánek teď míval přerušovaný.
Absence lesa byla stejně nevýhodná jako výhodná. Sice se neměli za co krýt, nadruhou stranu by mohly o nepřátelých nebo přepadení vědět dříve.
Když je Jurou vyzval k opatrnosti, Tai pouze stiskl ruku v pěst až trochu zakřupaly klouby. Byl připravený dát šišku každému, kdo by na něj něco zkoušel.

Přesně tak jak tušil i Tai, to, že byli mimo les znamenalo to, že že aby je někdo přepadl, musel by využít buďto nějakou fakt šikovnou techniku, aby se skryl, a nebo do nich naběhnout a být vidět z dálky, což tak trochu ničilo moment překvapení. A tak i tenhle den proběhl rychle... akorát..jo, písek. Písek se hned dostane všude..a už teď ho mohl mít Tai plné zuby. A bude hůř.
Každopádně, ještě se ani nezačalo stmívat, když se přeci jen jejich vysněná vesnice objevila na horizontu.. a blížila se dost rychle. když tam došli.. i Jurou vypdal zaskočený, přestal psát, a koukal před sebe. nebyla to vesnice velká, ale i tak, její kraj, na který jste došli..vypadalo to tam jako při apokalypse. Zničené domy, mrtvolné ticho, nikdo venku, mezi domy jen písek. Uprostřed se nacházela velká budova, a bylo to jedné místo, ze kterého šlo nějaké světlo. Celá skupina se tiše vydala tím směrem. Tai slyšel nervózní mumlání lidí kolem sebe, všichni si prohlíželi sutiny míst, které dříve byli domy. To, že se tu něco dělo věděli už předtím - jinak by sem nešli - ale takový nepořádek nikdo nečekal.

Mizuko Taichi

Skutečně měl podobnou reakci jako ostatní - čuměl jako puk.
Ta destrukce, to prázdno...
Působilo to velice děsivě a znepokojivě. On narozdíl od ostatních ale nic neříkal. Neměl potřebu to nějak komentovat.
A to, že zbytek lidí byl pouze v té jedné budově nasvědčovalo tomu, že jich tu moc nebude.
Tai se ale toho děsivého pocitu zkusil zbavit a raději se pořádně rozhlédl, jestli náhodou neuvidí něco podivného, jen kdyby náhodou.

Inu... dokonce Tai nebyl sám. Čím více se blížili té budově, tím tišší se stávala jejich společnost.. až konečně došli. Jakoby nikdo ani nedýchal, jakoby bylo zrnku písku slyšet spadnout, když se Jurou konečně chopil dveří a otevřel.
Uvnitř to bylo naopak - hluk. Byla to velká budova jen s jednou místností. Všude běhali místní.. a všude leželi místní. Zranění. někteří se nehýbali. Ti, co se hýbat mohli běhali kolem těch, co nemohli, nosili vodu a všechno. Byl tam jeden, co vypadal důležitěji než ostatní na první pohled a dával pokyny. Když viděl Juroua, vydal se ihned za ním. Jurou ale na nic nečekal. "Myslím, že je to jasný. Stráže ven hlídat, doktoři, hned se dejte do práce." přikázal, a Tai se mohl pustit rovnou bez odpočinku do práce... ale jak by tady mohli odpočívat. Vypadalo to celé špatně. Mezitím Jurou mluvil s tím jejich člověkem..psal si věci, ptal se ho na věci.

Mizuko Taichi

Na rozkaz ihned přikývl a jedním pohybem si batoh odložil nedaleko od dveří, kterými vešli.
Bylo mu trochu divné, že tihle lidé tady neměli žádné hlídky. A nebo byli tak dobří, že si jich ani nevšiml.. A nebo nemají dost lidí? No kdo ví.
Jurou si začal opět psát, jak nečekaný vývoj událostí a Tai se tedy začal věnovat prvnímu člověku, kterého viděl.
Pořádně si ho obhlédl, zeptal se co se dějě a začal ho dávat do pořádku.
Snažil se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí odlišovat, k čemu je potřeba léčivé techniky a k čemu ne, protože s takovým počtem lidí by se měl šetřit...

A tak Tai přišel k nejbližší osobě. Byla to dívka. Měla hnědé skoro až rudé vlasy ve dvou culících a zlaté oči. Seděla tam se založenýma rukama a tvářila se nabručeně. Ani se pořádně nemusel ptát, co jí je, jelikož hned uviděl docela ošklivou řeznou ránu na noze. Taiovi hned bylo jasné, že s tímhle by každý krok byl utrpení. Zároveň ale věděl, že je v jeho silách to vyléčit. Mezitím se jí tedy zeptal, co se děje. Přeci jen jí mohlo být víc věcí. Dívka se na Taie podívala. Zatvářila se překvapeně. "Ty?!" vyjekla. Poznala Taie. A Tai poznal jí. Byla to Mari, ta šílená holka z chuuninek, proti jejímuž bratrovi Tai bojoval.

Mizuko Taichi

"Huh?" lekl se Tai toho jeku.
"Z-zdravím," pozdravil ji když ji poznal. Teda né že by ji nějak znal.
Jen z toho mála co viděl a slyšel je trochu hráblá a má velice ráda svého bratra, se kterým Tai tehdy bojoval.
"Jestli to nebude vadit ošetřil bych tě," řekl jí hned mile. Normálně by se jí asi zeptal jak se má, ale s rozřezanou nohou to asi nebude úplně supr.

Mari se na Taie nedívala zrovna příjemně. Spíš to vypadalo, jakoby přemýšlela, jak ho vykuchá zaživa. Ehm... "Co tady kurva děláš zrovna ty?!" vykřikla zase. Nabídku ošetření ani to, jak mile se k ní Tai choval totálně ignorovala. "Mari...sklapni..." ozvalo se od vedlejšího lůžka. Tai si mohl všimnout, že u něj stojí jeho protivník z Cuuninských zkoušek. Na lůžku ležel nějaký chlápek v bezvědomí se spoustou ran. Kaze nad ním jezdil rukama a pak z těch ran vytahoval svým magnetismem kousky kovu. Asi nějaké šrapnely nebo tak něco. Z druhé strany lůžka byl nějaký medik, co rány léčil, když mu Kaze dal informaci, že už z ní šrapnel vytáhl. 
Mari se na Kazeho obdivně zadívala a dokonce měla na tváři úsměv. "Postarej se prosím o mou sestru a ignoruj ty její řeči." pronesl k Taiovi a pak se zase dál věnoval své práci.

Mizuko Taichi

"Eeeeeeeeeeeeeeeee..." zahučel jen tiše když se k němu chovala tak nehezky.
Naštěstí ji Kaze zklidnil. A dělal poměrně hodně zajímavou práci. Tohle byl rozhodně dobrý způsob, jak používat tuto magnetovou techniku...
"Jo. Díky," poděkoval mu za to uklidnění.
"Tak," první si ránu pořádně prohlédl ale nic v ní snad neviděl.
"Nebolí tě hlava? Necítíš se malátně? Sucho v ústech?" věděl, že místní rádi používají různé jedy a tak, kdo ví co jí mohli udělat.
Mezitím ji naznačil, že si má lehnout a opatrně ji rovnal zraněnou nohu.

Kaze na poděkování jen přikývl. Jak si Tai prohlížel nohu Mari, ta se na něj jen znovu ošklivě dívala. Ale byla zticha, přesně jak jí její bratr řekl. Tai opravdu v noze nic neviděl, jen to dost krvácelo. Ne tolik, že by na to do pěti minut měla umřít, ale teklo. "Neotrávili mě, to bych poznala. Blbče." zabručela a uraženě se dívala někam jinam. "Mari-sama je expert na jedy." ozval se náhle ten medik, co pomáhal Kazemu. Když jsi jí naznačil, aby si lehla, jen se na tebe podívala, pozvedla jedno obočí, pak se podívala na bratra a ten na ní kývl. Pak si s povzdechem teda lehla. "Jestli šáhneš vejš, tak ti utrhnu..." začala, ale to na ní opět Kaze houkl. "Mari." a ona neochotně sklapla.

Mizuko Taichi

"Pardon, nechtěl jsem tě urazit..." omluvil se jí.
"Jenom pro jistotu..." dodal tišeji a ještě chvíli zkoumal ránu.
Takže...vyčistit, opravit tepny a pak zašít... na chvíli se zamyslel a v tom ho Mari znovu vyrušila.
"To bych si nedovolil," řekl jí a natáhl se pro svou brašnu.
Chvíli se v ní hrabal a vytáhl flaštičku s dezinfekcí (dejme tomu že ji měl, připadně si pro ni šel protože tu nějaká bude) a vatičky.
Pochopitelně si sám první očistil ruce a pak se pustil do práce...

Mari na to neodpovídala. Chudák Tai...muset se potýkat s takovou protivnou holkou. Když řekl, že by si nikdy nedovolil nějak Mari osahávat,podívala se na něj. "Jen aby..." pokývala nad tím hlavou, pak se ale zarazila. "Počkat! Chceš tím snad říct, že nejsem dost hezká?!" křikla na něj, za což zase schytala pokárání od Kazeho. 
Tai se mezitím dal do práce a začal jí dezinfikovat nohu. Při tom Mari vyjekla Kyaa, jako malá holka. Všichni přeci víme, že dezinfekce štípe. Pak zrudla v obličeji a sklopila hlavu. Asi se styděla za svojí reakci.

Mizuko Taichi

Byl rád, źe ta otázka o tom, jestli je pěkná byla zamluvena.
Jakože hnusná nebyla, ale tak Taiův typ moc ne.
Na její zakvíknutí nic neřekl, už to párkŕat viděl a asi párkrát uvidí.
"Teď to bude trochu svědit..." řekl jí a přiložil jí k ráně ruce.
Ty začaly zachvilku zářit a hlubší část rány se začala zacelovat.

Upřímně...bylo dobře, že Tai na to vyjeknutí nic neřekl. Určitě by dostal po papuly. Možná si toho Tai všiml a možná taky ne, ale Mari ho po očku sledovala při práci. Vždy ale, když viděla, že si jí Tai všiml, uhnula pohledem. Po chvilce léčení, lehce cukla nohou. Asi začalo to svědění. Dařilo se ti však ránu léčit bez problémů.

Mizuko Taichi

Po chvíli oddělal od rány ruku a opět se na ni podíval. Vypadalo to... no asi pořád nepěkně, ale už z ní aspoň nevalilo krve jak z vola.
Tai vytáhl další lahvičku, nanesl ji na vatičku a postupně s ní objel celou ránu.
Byl to druh lokální anestezie, aby mohl začít bez problémů šít.
"Teď to možná občas píchne," varoval ji. Ta možnost tu byla, ale anestetika by to měly zvládnout utlumit.
Pak ji ránu začal velice opatrně sešívat.