Hitoshiho cesta II.

Hitoshi

Byl to krutý měsíc. Vlastně za tu dobu ani nemyslel na Konohu, na to proste nebyl čas. Se hrochem se snažil trénovat nejlépe, jak uměl, aby mu dokazal, ze za to stojí. Lidi ve vesnici si moc neoblíbil vzhledem k častým provokacím, ale nezbylo mu nic jiného než se s nimi vyrovnat. Nebyl to zrovna ráj štěstí, ale to by pro nej nebyla ani Konoha. Momentálně čekal venku před vchodem do budovi, musel počkat na hrocha. Už nějaký čas vůdce vesnice nevidel, takže mu to připadalo důležité a i on sám si trochu připadal důležitější, rozhodne víc než před tím.

Hitoshi

Velice rychle mu došlo proč se hroch uchechtl a tak se nakonec uchechtl taky, i když věděl, ze by správně nemel. Lide tam vypadají jako já a můj kolega, jsou proste trochu tmavší. Začal diplomaticky. Je to vesnice, která je stejně silna jako Konoha a vede ji Lord Raikage spolu se skupinou jouninu. To je tak cele co vím. Skončil Hitoshi, když mu došlo, ze toho o ni vlastně moc neví.

Hotoshi

Ani nestihl poděkovat a už se musel pakovat. Jedno bylo jasné- na obzoru bylo nové a hlavně dost nebezpečné dobrodružství v zemi černých lidi. V ruce sbíral bingo knihu, kterou cestou z kanceláře nedočká ve otevřel a začal v ni listovat. Připadal si nyní dobře, věděl, ze kdyby zůstal v Konize, tak touhle dobou ještě někde okopávají turiny se svým týmem. Tohle bylo zs naostro, šlo tu o život a důležité informace. Šlo tu o ninjovsky svet!

Hitoshi

Hltal kazdou informaci, kterou v té malé knize našel. Tohle pro nej byla učiněna extáze, konečně něco zajímavého po tom, jak se musel dlouhou dobu brodit v těch všech srážkách a dělat po slušného pěšáka. Procetl, Raikageho asi zabit nejdeme, tak koho? Vyhrál ze sebe nedočkave. S infiltraci již měl nějakou zkušenost, s tichým zabíjení taky, ale vzhledem k tomu, ze šlo o Kumo, tušil ze zde to tak tiché nemůže nikdy byt. Proč sla vůbec Amegakekure po Kumo? A kdo se měl za kazdou cenu vrátit? Ptal se sam sebe Hitoshi.

Hitoshi

Učinil stejně jako jeho starší kolega. Do karet mu hrálo i to, ze ninjove z Kumi nosí Kataru stejně jako on. Narozdíl od nich měl Hitoshi málo zkušenosti v boji s katanou, stále se to ještě učil a byl v tom zatím spis průměrný, přestože mu vyhovovala daleko více než kunai. Budeme mít čas cestou trénovat? Zeptal se ho zatímco zasouval katanu do kumo uniformy. Věděl, ze ta cesta bude dlouha, tak proč nepokračovat tam, kde skončili? Navíc pokud by se něco zvrtlo v kumo, každá zkušenost by byla dobra.

Hitoshi

Řekl bych, ze se připadne můžeme převleci podle situace, když seženete ještě nějaké jiné obleceni. Navrhl sehnání nějakých jádru od okolního civilního obyvatelstva, aby nebyli tak podezreli. Vlastně jeho identita jim přidělovala práci, přestože mu nepřišlo, ze by po něm z Konohy ještě stále patraly. Možná, ze byl stále uvedeny v bingo knize, ale nějaké aktivnější hledani nebylo na poradu dne. Přece jen byl genin nukenin. Hitoshi přemýšlel na jaké problémy by připadne mohli cestou narazit, vlastně v okolních zemích ještě poradně nebyl a tak to zvyšovalo i jeho znalosti terénu.

Hitoshi

Pokud nás to moc nezdrží, mohli bychom cestou zjišťovat nějaké informace. Obvzláště pokud máme sebou tebe. Pak se na chvíli odmlčel. Nenapadá mě nic víc, jestli se máme chovat jako zásobovací jednotka, tak bychom měli asi cestou sebrat nějaké zásoby, abychom zapadli. Hitoshiho toho vlastně moc nenapadlo. Tak nějak cítil, že budou jednat podle toho, jak se situace bude vyvíjet, obvzláště teď při průchodu menšími vesnicemi směrem ke Kumo. Proč jde Ame po Kumo?

Hitoshi

Bez reptání si přisedl vedle hrocha a čekal na objednanou malinovku. Vzhledem k tomu, že tu nikdo není, tak můžeme sehnat nějaké přestrojení a ukrást něco, čím se budeme pohybovat rychleji než Rikuto ve vakuu. Povzdechl si mladý shinobi mezitím, co mu přistála na stole nějaká sladká tekutina, která nevypadala příliš vábně. Hitoshi měl zvláštní pocit ohledně té vesnice. Kdyby chtěl, mohl by ji celou vyvraždit a nikdo by ho nejspíše nezastavil, protože byla plná ubohých vesničanů.

Hitoshi

Kyselým úšklebkem potvrdil hrochovi, že chápe. Neměl moc nápadů, jak získat oblečení jejich velikosti a tak se rozhlédl po hospodě. Potřeboval oblečení pro dorostence a jednoho prostornějšího chlapika. Zároveň by bylo asi dost špatné, kdyby to oblečení bylo potřísnění krví, takže žádná velká asasinace to být nemohla. Pak ho ale napadlo něco úplně jiného. Otočil se zpět na barmanku. Nevěděla by jste, kde by jsme tu sehnali nějaké oblečení? Zeptal se jako nevinný školák.

Hitoshi

Já a děda jsme horníci, naše oblečení se rychle opotřebuje... proto potřebujeme náhradní. Vysvětlil jí obratně situaci. Samozřejmě za ty sladké řeči ji chtěl zabít, ale v zájmu mise a nějaké normality, to neudělal. Určitě se do toho vejdeme! Řekl nakonec Hitoshi radostným dětským hlasem, ze kterého nebylo cítit žádné napětí. Vážně si to užíval, mohl si tu s ní manipulovat, jak se mu chtělo a někdo mu to nemohl mít za zlé.

Hitoshi

Trochu zazmatkoval, když ho vyvádělo pryč. Přeci jenom se mohlo stát, že tu bude nějaká past nebo něco tomu podobného. Probouzel se v něm ninjovský instinkt, který mu říkal, že za každé situace by si měl dávat bacha. A to se týkalo i téhle hloupé skříně. Nakonec ji otevřel, ale švihácky způsob byl postavený mimo dvířka skříně a připraven uskočit. Jako kdyby na něj mělo vletět deset klonů Saru senseie.

Hitoshi

Sice mu něco napovídalo, že je tu něco špatně, ale rozhodně nečekal plyn. Když se kouř vyvalil ven, instinktivně se pokusil uskočit, ale mrak byl příliš veliký. Trochu se mu začínala točit hlava, takže bylo jasné, že nejde o žádnou náhodu. Suiton: Mizubunshin no jutsu! Složil rychle jednoduchou pečeť. Hitoshi chytl svůj klon za nohy a za pomocí značné síly s ním začal točit. Po chvíli vznikla silná rotace klonu, která rozehnala plyn od Hitoshiho dál do místnosti. Když s tím skončil, klon zmizel. Otázka byla, jak moc byl Hitoshi zasažen...