Hitoshiho cesta II.

Hitoshi

Díval se na řetězy, kterými byl připoután. Necítil se slabý, ale spíš naštvaný a zrazený. Je možné, že o tomhle ani Kaba nevěděl? Přemítal v hlavě, která ho však trochu bolela po zásahu jedovatým plynem. Až teprve teď mu docházelo, že jeho hloupost s klonem byla neuvážená, i když svoji neuváženost přisuzoval účinku plynu. Přeci jenom rozhánět kouř klonem, když je uživatel větrných technik bylo minimálně k smíchu. Pokukoval po místnosti, zda-li by nemohl něco vymyslet.

Hitoshi

Usmál se takovým zvláštním hadím úsměvem. Zastavil jsem se na limonádě, je to problém? Pravil sladkým medovým hlasem nevychovaného třináctiletého dítěte. On sám si připadal, že nezní přesvědčivě, přeci jenom kříčící Kaba nebyl zrovna dobrým příkladem toho, jak by on sám mohl utéct. Co znamenala tahle zvláštní vesnice? Dostali se snad do rukou nějakých lovců shinobi? Tak či tak věděl, že je v prekérní situaci, když ani Kaba si nedokáže pomoc.

Hitoshi

Snažil se nesyknout, přesto sebou škubl, když mu ostří udělalo ránu. Otevřená rána celkem pálila, nebylo to stejné jako když někoho škrábne shuriken v akci, tady chyběl adrenalin, který by zakryl bolest. Hitoshi se podíval na svého mučitele, jako kdyby mu chtěl říct, ať jde do prdele, ale tentokrát se držel. Jenom procházíme.... co po mně chceš? Vysoukal nakonec ze sebe přičemž zatínal zuby, jako kdyby chtěl bolest přetrpět tím, že pořádně skousne. Mučení se mu nikdy moc nelíbilo.

Hitoshi

Zasyšel celkem hlasitě, vážně ho to začínalo dost bolet a uvědomoval si, že ztrácí dost krve. Ať už to byl kdokoliv, tak jestli mučil Kabu, tak z něj musel dostat to, co chtěl. Takže proč mučil znovu Hitoshiho? Bylo teď lepší lhát nebo říct pravdu? Hitoshi se musel rozhodnout rychle, věděl, že za chvíli už nebude myslet tak s jasnou hlavou jako nyní. Mučení ho za krátkou chvíli připraví o myšlení. Máme diplomatickou misi v Amegakure...... klidně se můžete znovu zeptat mého partnera..... s vaší vesnicí nemáme žádné úmysly. Vyhrkl ze sebe nakonec Hitoshi.

Hitoshi

Už chtěl ječet bolestí a řvát jak to nejvíce šlo, když v tu je někdo vyrušil od načaté zábavy. Po několika minutách ho probudilo fackování. Kaba?! Byla jeho první myšlenka, co ho napadla.

" chci vědět víc, tvůj spojenec nebyl moc vstřícný, raději pošel než aby mi to řekl..."

Kaba je mrtvý! Došlo mu teprve v tu chvíli ta strašlivá myšlenka o jeho partnerovi. Pohlédl do tváře tomu, kdo ho fackoval a zděsil se znova. Sharingan! Jsou tu lidi z Konohy? Honilo se mu hlavou a vracely se mu vzpomínky na ANBU, které po něm šli už při jeho první cestě. Vlil se do něj adrenalin a bez dalšího otálení se rozhodl k útěku. Kdo byla ta žena?

Hitoshi

Hitoshi stejně nebyl z těch, kteří by v takové situaci byli schopni poděkovat. S kunaiem v ruce se tedy vydal chodbou dál, cítil se furt strašně nejistě, ale adrenalin ho poháněl dál v jeho cestě pryč.Šouravé kroky nebyly dobrým znamením, Hitoshi se rozhodl se přitisknout s kunaiem v ruce ke stěně a vyčkat, kdo se objeví. Případně po něm okamžitě skočit a využít tím moment překvapení.

Hitoshi

Neváhal a okamžitě po shrbeném neznámém skočil. Snažil se mu kunai vrazit rovnou do krku, ať už to byl kdokoliv, nebyl zrovna na dobrém místě. Hitoshi byl možná ještě dítě, ale měl výhodu překvapení a taky to byl celkem dobře trénovaný ninja.

Hitoshi

Zazmatkoval. Vůbec nechápal, co se tady děje. Kaba byl stále ještě mezi živými, avšak Hitoshi tomu rozhodně moc nepomohl. Snažil se polapit vyražený dech a zároveň si roztrhl rukávec, který použil jako obvaz na Kabovu ránu, potřeboval ho co nejrychleji dát zpět dohromady. Kudy ven?! Dostal ze sebe Hitoshi zmateně, to že si málem podřízl dalšího mistra neměl čas brát v potaz. Byla to hodně prekérní a vyhrocení situace.

Hitoshi

Nebyl čas na další vyptávání, zkusil podepřít Kabu, což bylo samo o sobě dost nemožné, ale věřil že se vzpamatuje a s útěkem mu pomůže. Nemohli si být jistí, kdo a kdy příjde. Byli stále někde v nepřátelské jeskyni, jediná dobrá zpráva byla, že tu je s nimi ještě někdo další, kdo ho pomohl osvobodit. Hitoshi přemítal, jestli je tahle jeskyně pod vesnicí, kterou navštívili, nebo je přenesli někam dál. Mířili co nejrychleji pryč.

Hitoshi

Napadlo ho, že jestliže se někdo probojoval dovnitř, musel za sebou nechat nějaká těla strážců. V tomto případě to mohlo být ono. Rozhodl se tedy pokračovat cestou vpravo a doufat, že jde správnou cestou vzhůru pryč z tohoto komplexu. Byl rád, že se Kaba probouzí k sobě, cítil, že ho ještě bude potřebovat.

Hitoshi

Neměl moc na výběr, potřeboval se dostat ven jakýmkoliv způsobem. Hroch byl sice ještě pořád ve špatném stavu, ale Hitoshi bojovat mohl a pokud tu byl nějaký další strážce, který zrovna v té chodbě bojuje, pak Hitoshi plánoval, že ho nepříjemně překvapí. Připravil se na boj, avšak musel ještě sebou táhnout hrocha. Šel dál.

Hitoshi

Bunshin? Proběhlo mu hlavou, když viděl, jak zmizela v obláčku kouře. Co se to tady sakra děje a kdo je ta dívka se sharinganem? Promítal si situaci z kopky. Musím k východu! Zavelel Hitoshi, už byl celkem při smyslech a adrenalin se příjemně rozložil, takže necítil ránu, ale zároveň mohl celkem přemýšlet. Sution: Mizubunshin no jutsu! Vyvolal dva vodní klony, které vzaly hrocha místo něj. Odneste ho nahoru a pohlídejte ho. Sykl Hitoshi a následně se vydal zpět do kopky.

Hitoshi

Měl teď trochu strach při vzpomínce na to, co s ním robot prováděl. Na druhou stranu měl strašnou touhu vědět o tomhle komplexu víc. Pokusil se přiblížit tak blízko, aby mohl odposlouchávat co se tam říká. Byl připravený rychle utéci nahoru, cestu již znal.

Hitoshiho klony nesly Kabu zatím dál, věděly, že musí co nejdál pryč. Nejlepší by bylo, kdyby v okolí byla nějaká normální vesnice nejlépe bez přívodu plynu.