Hitoshiho cesta II.

Hitoshi

Samozřejmě, že mu jeho ninjovské smysly velely, aby okamžitě uskočil. Sice něco v jeho hlavě bylo proti, protože v téhle akademii se zdálo jako dobrý nápad i to, že se někdo utopí. Nicméně jeho přirozené smysly vyhrály a on hbitě uskočil mimo praskající část chodby. Hitoshi si do rukou nebral kunai, věděl, že ho tu nejspíš nic nepřepadne. Vypadalo to tu spíš jako procházka pohádkovým lesem, plným čarodějnických hádanek.

Hitoshi

Potom, co Hitoshi našel ostatky mrtvého, se rozhodl, že si přeci jenom ten kunai do ruky vezme. Podle kostry to vypadalo, že ho nejspíše něco rozsekalo, což nahrávalo tomu, že je konec hrátek s elementy a přijde tu něco nového. Mohl ho rozsekat nějaký strážce? Hitoshiho napadla i absurdní představa, že kdysi se v tomto tunelu mohl plazit vůdce vesnice se svým druhem a nakonec se ho rozhodl zabít. Pokud tu vězelo tehdy něco ceného, věřil, že by to udělal. Otázka byla, co má dělat dát. Hitoshi nakonec ještě chvilku věnoval ostatkům. Pokud nic nevymyslel, ani nevydedukoval, šel dál vstříc plamenům.

Hitoshi

Chvíli ještě přemýšlel nad kostrou vlkodlaka, když však nic nevydedukoval, sebral řetízek a uschoval ho u sebe. Loot byl prostě loot. Barva plamenů mu jasně zavdávala, že se blíží nejtěžší zkouška ze všech možných. Už měl toho rozhodování celkem plné zuby. Když nenašel žádnou další nápovědu, která by mu pomohla rozluštit cestu, musel se rozhodnout podle sebe. Uvážil i kroky na zemi, ale nepřišlo mu to příliš důležité. Volím cestu ohněm... Špitl nakonec a vydal se pomalu do chodby s plamenem. Kdo jiný by měl dokázat zastavit plamen, než Hitoshi?

Hitoshi

Chvíli přemýšlel, tušil, že nemám moc času. Nahlédl tedy na čáry na podlaze. Měl takové podezření, že špatné šlápnutí by mohlo spouštět nějaký obraný mechanismus. Možná něco s ohněm a nebo by se klidně mohl propadnout podlahou. Opravdu znamenal ten kamenný oltář cíl téhle chodby? Nic jiného tu už nebylo, takže Hitoshi předpokládal, že je to cílem. Zkoušel něco vypozorovat na podlaze.

Hitoshi

Byl si vědom, že je to tu extrémně nebezpečné. Jeho odhalení chakrových spojů mu dávalo za pravdu. Otázka, který pro něj byla zajímavější byla, co se skrývá za oltářem, když je tak dobře chráněný. Po chvilce přemýšlení se tedy Hitoshi rozhodl riskovat a vstoupit blíž, aby mohl více prozkoumat. Věděl, že nesmí šlápnout na čáry a tak se jim vyhýbal, co to šlo. Soustředil se maximálně.

Hitoshi

Občas člověk přemýšlí do nejmenších detailů a občas prostě dělá věci bez jakékoliv známky zamyšlení. Tohle byl ten druhý případ. Hitoshi si myslel, že pokud překonal takovou spoustu překážek, nemůže být oltář další překážkou. Bylo to možná naivní, ale v té chvíli to tak bylo. Položil ruku do vytesané dlaně a s napětím čekal, co se bude dít dál.

Hitoshi

Projel jím mráz. Přeci jenom teď byla chvíle, nejspíš těsně před cílem, která měla rozhodnut o jeho dalším osudu a on ji nejspíš zkazil. Co víc, tohle byly nejspíše jeho poslední momenty života. Už chtěl začít vzpomínat na svůj tým v Konoze a zpytovat svědomí, ale těsně před tím, než naskočila smutná hudba, se rozhodl, že to nevzdá. Jelikož měl jenom jednu ruku, kterou dokázal složit pouze jednoruční pečeť, vyvolal zhruba pět vodních klonů. Možná, že jich vyvolal tolik kvůli panice a nebo to možná bylo, protože tu bylo pět sloupů. Suiton: Suijinheki. Vyvolal jeden z klonů vodní bariéru, aby zpomalil přicházející plameny. Ostatní čtyři klony použili fuuton, aby se pokusily narušit sloupy.

Hitoshi

Rozhlédl se okolo sebe na klony, které vytvořil. Vypadalo to, že se defekt přenášel i na jeho náhradní těla. Neměl moc času, vlastně téměř žádný. Plamen se blížil a on věděl, že pokud to půjde dál, shoří tady na popel. To se moc nepodobalo plánu, který si vymyslel, když utíkal z Konohy. Čas se mu začal podvědomě zpomalovat, před ním byl pouze obrázek na něj koukajících klonů a blížícího se ohně.

Spoiler:

Spoiler:

Spoiler:

Nedošel jsem až sem, abych tady skončil. Zničte ty sloupy! Zakřičel Hitoshi pronikavým hlasem hned po tom, co si vzpomněl na předchozí zkoušky. Klony se spárovaly tak, aby mohly tvořit pečetě. Fuuton: Atsugai! Silný poryv větru měl nyní rozbít sloupy na padrť. Halou se ozývalo silné švihání větru, který stoupal vzhůru ke sloupům.

Hitoshi

Necítil se už tak chaoticky jako před tím, kdy byl v přímém ohrožení života. Teď cítil šanci. Pojďme zničit ten sloup! Zařval Hitoshi, načež se všechny klony vydaly čistou destruktivní silou zničit poslední sloup. Použily výbušné lístky a tam kde to šlo se pokoušely uškodit zabodnutým kunaiem, aby narušily statiku sloupu. Originál se dokonce pokusil třísknout do sloupu rukou pokrytou šedivou hmotou, aby se jí zbavil, případně sloupu uškodil alespoň tímto způsobem.

Hitoshi

Nebyl s už vůbec jistý tím, co by měl dělat. Pořád se všechno měnilo a jeho situace zůstávala stejná. Když uviděl ten mechanismus uvnitř sloupu, rozhodl se to rychle prozkoumat, než se plameny rozhoří dál. Pokud to chápal dobře, tak každý ze sloupů šlo otočit a jelikož každý představoval nějaký element, měl by se dát otočit sloup s vodním elementem tak, aby uhasil blíží se požár. Několika rychlými úhyby proskočil ke sloupu s modrou barvou a pomocí vnitřního mechanismus se ho pokusil otočit směrem na šířící se plameny.

Hitoshi

Pomalu mu docházelo, jak tento složitý mechanismus fungoval. Všechno to vlastně bylo mezi sebou propojené. Pokusil se sloupy pomocí vnitřních mechanismů propojit tak, aby se kruh pokud možno uzavřel. Věděl totiž, že to nejspíš jediná cesta pro uvolnění mechanismu. Pokud se tak stalo, vložil ruku opět na oltář. Tentokrát pevně přesvědčen, že dělá správně a že se mu nic nestane. Otázka spíš byla, co se stane.

Hitoshi

Cítil se glorifikovaně, jako kdyby právě pokořil nejtěžší zkoušku svého života. Cítil energii, která v něm najednou začala bouřit. Po tom všem úskalí, které musel právě zde překonat. Bylo mu do breku, ale zároveň věděl, že by měl získat nějakou odměnu, ať už to byl třeba jenom východ z téhle kopky ven. Zcela přirozeně tedy sešel schody směrem dolů. Byl tak vyčerpaný, že už si neuvědomoval žádné další nástrahy okolo něj. Popravdě, z toho úspěchu se mu chtělo radostí spát spánkem vítězů, jako když uběhnete závod ve sprintu a zvítězíte.

Hitoshi

Byl rád a cítil radost z toho, že tu sedí Kaba. Poslední dobou ho viděl čím dál tím radši. Možná, že to bylo tím, že byl jeho mistrem nejdéle hned po Saruovi. Ten sněm dědků znamenal, že nejspíše ještě nějaká další zkouška příjde a že vlastně neudělal nic zvláštního. Kdyby ta kašna a ta mytologie byla nějaká prazvláštní, nejspíš by se teď dostal tam, kde nikdo předním nebyl. Rozhodl se proto vypustit smrtící kletbu. Zdravíčko. Pravil už o něco klidnějším hlasem mezitím, co přicházel k přísedícím. Možná že takhle v Amegakure vypadala zkouška na Chuunina, vsadil by si na to.