Hibikiho cesta po Kiri

Daiki vedl Hibikiho někam do lesů a mlčel. Ani mu nevysvětlil, co od něj vlastně chce. Takže pokud to chtěl Hibiki vědět, musel se ozvat pravděpodobně první.

Hatake Hibiki

Semlela se spousta věcí, a protože nedokážu reagovat na všechno co se tam napsalo, tak než se Hibiki nějak nadál nebo něco dělal, kamarád jeho senseie už ho tahal někam do lesa. Prý, aby tedy dokázal ovládnout ten svůj fuuton. Hibiki měl trochu rozpačité pocity kolem toho, že opouští svůj tým.. jasné, Itane byl namyšlený a Hibiki ho nijak moc poslouchat nechtěl, ale pořád to byl dobrý spolubojovník, a Taiyo... no, s Taiyo byl v týmu už od začátku a kdyby měl někomu svěřit bez otázek svá záda, byla by to pravděpodobně právě ona. Každopádně, teď začal testovat s velkou neznámou... tímhle.. Daikim. Nevypadal nijak evil nebo tak, a sensei mu asi věřil, ale i přesto.. shinobi musí být vždycky opatrný.
"S Kagamim se znáte dlouho?" zeptal se, koukajíc se kolem... chtěl nějak začít konverzaci, trochu taky něco zjistit o tomhle novém člověku.

Kimura Daiki

Daiki kráčel dál cestou. No...cestou, on po cestě vlastně nešel, šel přímo drsným terénem lesa. Nic neříkal, což mohlo být trochu znepokojující vzhledem k tomu, že ho Hibiki vůbec neznal, byl s ním sám v lese a neměl nejmenší ponětí proč vlastně. No a tak Hibiki začal hovor. Nebo se o to alespoň pokusil. Daiki se na něj ohlédl a následně se zase zadíval před sebe, aby viděl na cestu. "Před lety jsme se potkali s Ookamim na misi. To byl ještě v ANBU. Něco se semlelo a my si kryly záda. Zachránil mi život a já zase jemu. Klasika." odpověděl. To bylo upřímně to nejdelší, co od něj Hibiki za celou tu dobu, co ho znal, slyšel.

Hatake Hibiki

"Ah.... to zní jako klasika." odpověděl Hibiki jen tak, a koukal sám dál po cestě. Taky si nechtěl hnedka někde rozbít hubu, nebo něco takového, žejo.... nechtěl vypadat hnedka jako šupák. Měl z toho celého trochu divný pocit, ale na druhou stranu se dost těšil, co z toho všeho bude. Těšil se, až se naučí nebo vyvine nějakou doopravdovou fuuton techniku... to by určitě vypadal cool, s dvěma elementy a tak..
.. rychle se rozbil ze snění. Nic dalšího už neříkal, jen si dával pozor na cestu a aby mu Daiki někam neutekl. I když nemohl potlačit zvědavost na to, kam ho vlastně Daiki táhne.

Kimura Daiki

Zase šli nějakou dobu ticho. Hibiki měl co dělat, aby si po cestě nerozbil hubu, jelikož se u země začala vznášet mlha. Do dálky vlastně také moc neviděl kvůli mlze, která byla dál a byla poměrně hustá. A přesně tam mířili. "Jaký je Ookami sensei? Nechtělo se mi věřit, když jsem se dozvěděl, že se stal senseiem." zeptal se Daiki. To bylo docela překvapení, že začal sám od sebe mluvit.

Hatake Hibiki

Mlha. Po těch všech zkušenostech, co už stihl mít - hlavně ze zkoušek - ho žádné jiné počasí nedostalo do pozoru víc než právě mlha. Vždycky mlha, všude mlha, každý dělal mlhu. Hibiki nechytal proč, ale bylo to tak... a i když v Kiri to muselo být normální, i tak se Hibiki dal do mnohem většího pozoru než předtím. O to víc byl překvapen, když Kimura přerušil ticho.
"No... někdy trochu blb, a má nějaký dost netradiční nápady... ale funguje to, řekl bych. Takže asi dobrý." odpověděl upřímně Daikimu. Hikumo je toho naučil spoustu a stal se u toho nenahraditelnou osobou v srdci Hibikiho, ale když se na to jeden podíval objektivně, asi to standardní sensei nebyl. Pro Hibikiho ale asi jen dobře.

Kimura Daiki

Dalo se čekat, že v zemi kterou po většinu roku obklopuje mlha, bude...well mlha. Daikimu to ale očividně bylo jedno. Ale tak, on se tu pravděpodobně narodil a vyrostl a znal to tu jako svoje boty. 
Když Hibiki řekl o Hikumovi, že je trochu blb, Daiki se uchechtl. "Takže pořád stejnej..." poznamenal ohledně toho. Najednou Hibiki uslyšel jakýsi šelest a takové jakoby vrkání. No a než se Hibiki nadál, sedělo mu něco na hlavě.

Hatake Hibiki

Inu, Hibiki na mlhu až tak zvyklý nebyl. Taky se mu v Kiri zatím moc nelíbilo, i když z ní ještě nic neviděl.. inu. "No... hádám, že jo." odpověděl ještě s lehkým úsměvem, mezitímco pořád dával pozor na to, kam vlastně šlape. Viděl prd, byla to tu džungle, a vůbec..radši koukat okolo.
No, a než se nadál, něco mu sedělo na hlavě. "He?" udělal překvapeně a pokusil se nedělat žádný rychlý pohyb.. celkově se tak nějak zasekl v jakémkoli pohybu ve prostřed kroku.

Kimura Daiki

Daiki si všiml, že se Hibiki zastavil a ohlédl se na něj. Pozvedl jedno obočí a jen na něj nějakou dobu zíral. "Vypadá to, že se mu líbíš. Hanzo si jen tak někomu na hlavu nesedá." poznamenal, zase se otočil a šel dál. Hibiki cítil, jak se mu ta věc, co jí měl na hlavě uvelebuje ve vlasech a skoro to až vypadalo, že si z jeho vlasů dělá hnízdo. Při tom Hibiki slyšel to podivné vrkání.

Hatake Hibiki

Inu... když to tedy znělo takhle, nebylo by asi úplně milé sundat to z hlavy, ať už to bylo cokoli.... a podle zvuků a způsobu příchodu to bylo něco s křídly a pravděpodobně ptačího charakteru. Hibiki věřil tomu, že mu to snad z hlavy svačinu neudělá, a taxíka byl klidně schopen dělat, jestli to bude znamenat nějaké nové přátelství.
"Oh.. to zní dobře." poznamenal opatrně, a pak se teda dal zpátky k chůzi. "Ahoj, Hanzo." zkusil ještě s úsměvem. Pokud to bude nějaká nechutná stvůra, tak tím lépe, že teď Hibiki neměl ponětí o vzhledu svého pasažéra.

Kimura Daiki

Kdo ví, co to Hibiki nesl na hlavě. Tak jako tak mu na hlavo začalo být teplo, jak se to na něm uvelebilo. Asi jako slepice na vejcích a Hibikiho hlava bylo to vejce. Když Hibiki tu věc pozdravil, zavrkalo to. "A-hoj?" proneslo to. To bylo asi dost velké překvapení. Byl to takový zvláštní hlas, asi jako když mluví papoušek. No a pak Daiki prostě zmizel. Vypadalo to, jakoby se propadl do prázdna.

Hatake Hibiki

No, když to na něj promluvilo, Hibiki se znovu trochu zarazil, ale rychle dělal že nic a pokračoval dál. Slova od svého pasažéra tedy rozhodně ani trochu nečekal. Když se znova dal do chůze a rozhlédl se, zjistil, že nevidí toho člověka, který ho sem vodil, Daikiho. "Kimuro?" nezvolal, ale pronesl Hibiki, když se tak rozhlížel. "Nevíš, kam zmizel, Hanzo?" zeptal se tvora na hlavě, i když nijak moc neočekával odpověď. Zatím stál, a čekal. Trochu se mu zrychlil tep, a na jazyk dostal slova svých schopností, kdyby je měl rychle využít, a do levé ruky si pod rukávem vytáhl kunai. Z mlhy měl už tak dost špatný pocit.

Hanzo

Hibiki Daikiho neviděl. Hanza to očividně nevzrušovalo. Za to si tam tak zvědavě vrkal, protože se divil, co Hibiki dělá. Když se ho pak zeptal, jestli neví, kam zmizel Hanzo, uslyšel Hibiki zašustění peří. "S-vrků-áz." pověděl Hanzo. Hibikimu, pokud nebyl blbej jak Rikuto, mohlo dojít, že chtěl říct sráz.

Hatake Hibiki

"Ehm... jo?" odsekl si trochu překvapeně Hibiki. Sráz neznělo moc jako zábavné místo, kam zmizet. A jestli se někam Hibikimu nechtělo, pak do mlhy na nějakém srázu.. ale byl tu ten druhý rozměr celé této situace. Hibiki byl shinobi. Měli cesty, jak se vypořádat s podobnými strmými problémy.
Hibiki si tedy udělal nějakou tu vrstvu chakry pod nohama, jako když tehdy trénoval běhání na stromy bez rukou, a opatrně se pustil dopředu.

Hibiki se vydal dopředu a dával si pozor kam šlape. To bylo jedině dobře. Jeden krok. Dva kroky. Hanzo byl celou dobu zticha. Další krok. Hibiki ušel ještě několik kroků, než levou nohou ucítil, že dál už nic není. No a přesně v tu dobu se mu před obličejem objevila tvář. Daikiho tvář. "Co ti tak dlouho trvá?" zeptal se Hibikiho.

Hatake Hibikiho

No.. Hibiki udělal pár opatrných kroků, naštěstí pro něj. protože v další části už najednou nebylo, kam takový krok udělat... a právě v tu chvíli se objevil Daiki. To bylo dobře... takže se ho třeba nepokusí zabít rovnou, ale naláká ho nad tu propast a tam pak Hibiki umře hrozivou smrtí.
"Lítat jsem se ještě neučil." odpověděl, a zhluboka se nadechl. "Tohle je můj test fuutonu?" zeptal se ještě, koukajíc se před sebe a pod sebe zároveň, tam, kde předpokládal, že nic už nebylo, jen..s-vrků-áz.

Kimura Daiki

Daiki pozvedl obočí a nechápavě na Hibikiho hleděl. "O čem to sakra meleš? Prostě po ninjovsku skoč. Není to hluboký." pronesl, pak se odrazil, skočil si pěkné salto vzad a...no po cestě trochu tu mlhu rozehnal, takže Hibiki viděl, že ladně dopadl na nohy na zem. Opravdu to nebylo hluboký. Asi jako kdyby skočil ze větve stromu.

Hatake Hibiki

Hibiki byl tvrdohlavý, a když si myslel, že něco ví, tak si myslel, že něco ví. A tak klasicky po Hibikiovsku buďto z failu udělá ještě větší fail (pravděpodobně), a nebo ho naopak opraví. A hlavně tomuhle borci ani trochu nevěřil.. "Fhm." odfrknul si a zamyslel se.
Zamrkal, udělal z katonu malou ohnivou kuličku, a poslal jí pod sebe tam, kde věděl, že země končí... a sledoval světlo a čekal, kdy se o něco rozprskne. Pokud to bude hned a před nosem, pak mohl prostě jít dál, jak říkal Daiki... a pokud ne... well, tak měl Hibiki pravdu a stejně bude muset jít dál anyway.

Hibiki to sice neviděl, ale Daiki sledoval to světýlko, co Hibiki pustil. I Hanzo ho sledoval, což Hibiki taky neviděl. No a z toho, co tu Hibiki dělal, se náš malý Hatake dozvěděl že před ním je to o trošku mělčí, než tam kam skočil Daiki. Vlastně tím zjistil jednu věc a to, že ten sráz vypadal (pro představu nějak) takhle.
"Skoč!" zavelel Hanzo z bezpečí Hibikiho hlavy.

Hatake Hibiki

No.. dobrá. Vypadalo to, že ho to nezabije. Tak tedy Hibiki... no, skoro kývnul, pak si uvědomil, že nechce rozhodit chudáka Hanza tam nahoře. "Drž se." pronesl na dočasného obyvatele jeho hlavy. Poněvadž, objekt setrvávající v klidu má tendenci v klidu setrvat, a nepřipravený Hanzo by mohl stěží tahat křídla. A pak tedy Hibiki skočil... a nějak to dopadne.

A taky, že to dopadlo. Teda Hibiki dopadl. V pořádku, nic si nezlomil a tak podobně. "Vidíš. Říkal jsem ti to." poznamenal Daiki a tentokrát se nevydal dál. "Rozhlédni se kolem a řekni mi, co vidíš." řekl Daiki. Pokud tak Hibiki udělal, nejprve neviděl nic výjimečného od stromů a keřů. Dokud se tedy nepodíval na zem, kde byly vidět něčí stopy. Dvoje větší dospělácké a jedny menší.

Hatake Hibiki

Inu, dopadl v pořádku. Nebylo zraněno nic na jeho těle, ovšem jeho pýcha musela natankovat jeden velmi těžký zásah - neměl pravdu. Alespoň kolem toho nebyl Daiki dick a nijak to dál neřešil.. to mu Hibiki v podvědomí dal nějaké pozitivní body. Každopádně, měl se rozhlédnout. Přikývl, a pochopitelně tak udělal. Netrvalo to vůbec dlouho - Hibiki byl všímavý shinobi - a už si všiml nějakých stop po zemi. Dva páry pro dva pravděpodobně dospělé, a jeden pro pravděpodobně někoho mladšího.
"Stopujeme někoho?" zeptal se, když se postavil z klečení, aby stopy prozkoumal. Ve stopování byl schopný... tedy ne tolik on, ale měl Biscuita po ruce, a to byl specialista na podobné úkoly.

Kimura Daiki

Daiki Hibikiho pozorně sledoval a v duchu ho hodnotil, což Hibiki nevěděl samozřejmě. Chtěl zjistit, jestli neudělal chybu, že ho s sebou vzal. No a pak se Hibiki zeptal, jestli někoho stopují. 
Daiki přikývl. "Ano. Unesli mi učně, který tu v lese trénoval. Když jsem ho přišel zkontrolovat byl pryč a po něm tu zůstaly jen tyhle stopy. Problém je však jinde. Pojď za mnou." pronesl a pomalu se vydal po oněch stopách dál do lesa.

Hatake Hibiki

Takže jeho odhad byl správný - doopravdy někoho stopovali. Prý Daikiho učně.. to bylo zajímavé, že měl Daiki dost času na to, aby si skočil pro pomoc. Zase teda jako bylo vidět, že alespoň trochu spěchal.. no, i tak tahle odpověď přinesla další spoustu otázek. Snad Hibiki brzy nějakou další odpověď, více říkající, najde. Ale obtěžovat Daikiho s tím nebude.
Každopádně, další zajímavostí bylo, že "to ale nebyl problém". Co tedy bylo "tím" problémem? Čas zjistit. A tak šel po stopách - ale hlavně za Daikim. Držel jeho tempo, a protože to nebylo nijak převeliké, tak u toho držel také ticho. a našlapoval opatrně.

Kimura Daiki

Hibiki následoval Daikiho, který zase následoval stopy. Takže vlastně oba následovali stopy. Šli tiše bez jakéhokoliv mluvení. Jen Hanzo do toho tak nějak vrkal. No a po nějaké době se Daiki zastavil. Nejprve se zdálo, že pro to není důvod, avšak pak si Hibiki všiml, že stopy končí. Prostě najednou žádné nebyly. "Tohle je ten problém." pověděl Daiki a ukázal na místo, kde stopy končily. "A pro to jsi tu ty. Potomek Sharingan no Kakashiho a vlastník jeho ninkenů." dodal a Hibiki se tak konečně dozvěděl, proč ho sensei poslal s tímhle mužem do lesa.