Hibikiho cesta po Kiri

Hatake Hibiki

A k problému nakonec došli. Byl to jednoduše.. konec stop. Hibiki po cestě koukal i na stopy, takže mu netrvalo dlouho, než si všiml, že tam stopy končí. Když tedy slyšel svojí úlohu, trochu mu zkysl úsměv na tváři. "Sharingan, no." zaklel potichu. Ano.. tím byl chudák Kakashi nejznámější.. tím, že dostal půjčené oko. Jakoby i bez toho nebyl skvělým shinobi. Právě proto Hibiki tak moc chtěl bojovat - a bojoval - za svoje sny. Ukázat, že nepotřebuje zděděné síly ostatních... i když proti lidem, co takové věci měli, pochopitelně nic neměl. Hlavně proto, že mezi ně patřila Hinami. Hibiki si vzpomněl na ní a trochu se zklidnil. Kousl si do prstu, a udělal všechno potřebné.
"Kuchiyose no Jutsu." povolal Hibiki. "Ahoj, Biscuite... budeme potřebovat tvojí pomoc. Někoho hledáme." pozdravil pak svého přítele a uvedl ho trošku na scénu.

Kimura Daiki a hafan

Daiki si povzdechl, když si tam Hibiki zaklel. Slyšel ho. "Můj praděda měl Byakugan a také ho nezískal přirozenou cestou. Takže si nemyslí, že tě nechápu." pronesl k Hibikimu. 
Tak jako tak, Hibiki se hryzl do prstu a hezky tak jak měl použil Kuchiyose no Jutsu. Avšak to, co se objevilo nebyl Biscuit. "Yo. Ty musíš být Hibiki. Biscuit o tobě mluvil. Já jsem Akino." Pozdravil ten pes. Na očích měl tmavé brejličky a byl o něco větší než Biscuit.

Hatake Hibiki

Daiki slyšel Hibikiho zaklení a sám k tomu položil nějakou poznámku. Hibiki trochu překvapeně zamrkal, ale povedlo se mu na to nic hloupého neodpovědět. Praděda? To znělo, jako nějaký podobný čas s Kakashim... dávaly se v té době snad takhle silné oči jen tak, nebo co to znamenalo? Každopádně, Hibiki by si to nepřipustil, ale když teď věděl, že Daiki zná jeho boj, v podvědomí se mu Daiki začal líbit víc. Takhle nějak podvědomí funguje..
.. no, kuchiyose v pořádku, ale vyskočil někdo, koho Hibiki ani neznal, ani nečekal.
"Oh.. těší mě, Akino. Já Hibiki jsem.. a tohle je Kimura Daiki." představil sebe i svého nadřízeného, a pak se rychle vzpamatoval z toho, že to není Biscuit, na kterého byl zvyklý. "Stopujeme někoho, ale stopy tady končí." vysvětloval, přičemž ukázal končící stopy, "mohl bys nám s tím pomoct?"

Kimura Daiki a Akino

Daiki už také svého ani Hibikiho předka dál nerozváděl a jen čekal a sledoval Hibikiho počínání s vyvoláváním. Poznal, že Hibiki nečekal, že přivolá zrovna tohohle summona. Neříkal však na to vůbec nic. 
Akino se podíval na Daikiho a kývl mu na pozdrav, na což zase Daiki kývl na něj. "Jasně, pokud tu po něm zůstal nějaký pach, tak bych to měl dokázat." pronesl Akino. "Můžu mít jen jednu otázku?" zeptal se nakonec.

Hatake Hibiki

No, Akino by si snad poradit měl. Jasné, Biscuit byl borec kterého jen tak něco ani nerozhodí, ani nezastaví, ale všichni tihle hafani, které měl Hibiki schopnost vyvolat, by měli být velmi schopní. Hibikiho samotného taky pochopitelně trošku trápila otázka - proč to není Biscuit. Je Hibiki z nějakého důvodu moc slabý, aby ho vyvolal? Nebo se mu, nedejbože, něco stalo? Ale mise první, otázky později.
"Ptej se?" nahodil potom. Akino nepřiblížil, jestli je to otázka na něj nebo na Daikiho, ale jakožto ten co summonoval si Hibiki vzal to právo pejska vyzvat ke své otázce.

Akino

Akino čekal na vyzvání, aby se mohl ptát. A to také přišlo od Hibikiho. "Proč ti asi na hlavě holub?" zeptal se na opravdu nečekanou otázku.
Tak jako tak pak začal čmuchat stopy a vetřít ve vzduchu. Najednou se prudce otočil a zadíval někam dál do lesa. "Asi mám stopu." pronesl a rozeběhl se tím směrem.

Hatake Hibiki

Ano. Dobrá otázka. Jak byl Hibiki ponořený do vlastních myšlenek o Biscuitovi a historii svého klanu, úplně zapomněl na to, že mu pořád na hlavě sedí Hanzo. "Ah, ano.. to je Hanzo." odpověděl Akinovi. Vlastně mu na jeho otázku vůbec neodpověděl, ale taky nevěděl, co by vlastně odpovědět měl.. prostě si tam sedl. Hibiki vyvolával psy a na hlavě mu seděl holub... ještě mu chyběly dlouhé uši a shodil by polovinu oblečení, a byl by to hotový druid.
No, Akino nakonec něco chytil, což přerušilo tok Hibikiho představ o tom, jak běhá po lese a honí víly, mezitímco léčí stromy svojí druidí magií. Přikývl, a rozeběhl se za psem, aby jim nikam neutekl.

To pejskovi rozhodně neodpovědělo na to, proč má na hlavě holuba. No ale aspoň už Hibiki věděl, že je Hanzo holub. Tak jako tak to Akino už dál nerozváděl a začal pátrat. Hnal se kupředu jak lovecký pes. Wait....on to víceméně lovecký pes byl. A tak se Akino hnal za svým cílem. Běžel dost rychle. Hibiki s Daikim běželi po ninjovsku za ním. Po nějaké době se najednou zastavil a přikrčil ve křoví. Daiki ho napodobil. Zpoza křoví byla o kus dál vidět dvojice mužů, kteří mezi sebou vlekli modrovlasého kluka v bezvědomí. Zvláštní bylo, že za sebou nenechávali žádné stopy. A to z důvodu, který Hibikimu došlo jen o minutku později. A to, že se vznášeli kousek nad zemí.

Hatake Hibiki

Inu, tak to teda vzali pěkně rychle, netrvalo to ani zdaleka dlouho, a Akino už zastavil za křovím. Za ním Daiki, a ani Hibiki nezůstal pozadu a už za křovím byl schovaný. Vypadalo to, že asi svůj cíl našli. Tedy...Hibiki nepředpokládal, že by se tady unášela děcka dost často na to, aby tohle byl někdo jiný. Vytáhl z rukávu kunai a připravil se na nějaké to bojování, kdyby k tomu mělo přijít.. ale tohle byl Daikiho bussiness. A jeho rozhodnutí, jak se s tím vypořádá.
A proto se na něj teď Hibiki tázavě podíval. Byl připraven vyrazit, i případně krýt ze zálohy... cokoli jen bude Daiki potřebovat, aby dostal svého učně zpátky. Pokud to tedy byl on.. ale měl by být. Vzhledem k tomu, jak se vznášeli, jakoby gravitace ani nebyla věc tak, aby nedělali stopy... všechno sedělo.

Daiki vyčkával a dělal správně. Musel si to celé promyslet. Nemůže tam přeci jen tak vletět. Nemluvě o tom, že jen o minutu později si ti dva muži začali povídat. "Vážně ten kluk umí to, co říkal šéf?" zeptal se ten jeden toho druhého. "Sám jsi to viděl ne? Něco takovýho jen tak někdo nedokáže. Nedivím se, že ho šéf chce." odvětil ten druhý. Ten první se chystal ještě něco dodat, když v tom se ten kluk mezi nimi pohnul a vypadalo to, že se probírá z omráčení, načež ten druhý muž vytáhl z kapsy jakýsi kapesník a vrazil ho klučinovi do obličeje, po čemž kluk zase zvadl jako tráva na Sahaře. "Jen spinkej dál." pronesl ten chlápek a uchechtl se u toho.
"Budeme je sledovat." pronesl Daiki k Hibikimu a Akinovi a pomalu se je nenápadně jal sledovat.

Hatake Hibiki

Inu, Daiki se rozhodl nezaútočit, a bylo to rozhodnutí pravděpodobně správné. Podle toho, co ti hoši říkali to znělo, jakoby se problému stejně nezbavili, pokud by vyřídili jen tyhle a šli by domů. Byli to totiž poskoci, a mají někde nějakého šéfa.. Hibiki přikývl, když Daiki zavelel, že se dají na pronásledování. Sám byl nenápadný, jak uměl, ale vydal se tam taky... teď už nejen proto, že mu to řekl sensei, ale proto, že sám byl zvědavý, co a proč se vlastně děje.
Hibiki si dal pozor, aby ho určitě nikdo neslyšel, a pak se rozhodl prolomit jednu velmi tichou otázku, kterou se prostě otázat musel. "Co umí tak speciálního?" zeptal se... ale doopravdy potichu, a jestli nebyla možnost, tak se prostě neptal. Nechtěl celou misi zahodit kvůli přehnané zvědavosti přehnaně brzy.

Daiki sledoval ty dva muže nesoucí jeho studenta. Plížil se nenápadně jako nějaký stín nebo shinobi, což vlastně on i byl. Hibiki ho následoval podobně nenápadně. Ti dva o něčem stále mluvili, ale vypadalo to jen na nějaké obyčejné kecy, aby zahnaly nudu. Přemýšlely nad tím, jestli ten kluk s nimi bude spolupracovat nebo se rozhodne klást odpor a oni ho budu muset zabít. Při těch slovech si Hibiki mohl všimnout, že Daiki zatnul čelist a kdyby mu viděl do tváře, viděl by, že je poměrně dost naštvaný. No a najednou se Hibiki zeptal, cože to klučina umí. Daiki si povzdychl. "Umí s vodou to, co nikdo jiný. Zatím je to ještě poměrně zelenáč, ale jednou..." odpověděl Daiki trochu neurčitě a hlavně potichu. Vypadalo to však na to, že se to těžko vysvětluje.

Hatake Hibiki

No, takže šli jako správní shinobi nezpozorovaní dál. Borci si o něčem házeli řeč, jakoby se nechumelilo a jakoby chytili jen nějaké zvíře na domácí práce, a ne nějakého člověka, který byl navíc - asi - důležitý pro jakýkoli cíl, který měli tito naplánovaný. Inu.. každopádně, Daiki se dal na odpověď a neodpověděl vlastně ničím.
"Hm." tiše jen odezněl Hibiki. Dobrá, ať si klidně Daiki svá tajemství nechá.. nic to neměnilo na tom, že pořád musí borce zachránit, jen nijak neukojil Hibikiho zvědavost. Každopádně, pokračoval dál. Ať už zvědavý nebo ne, šlo o život, a Hibiki moc obře věděl, že to není situace, se kterou si zahrávat.

No...nebylo to přímo Daikiho tajemství že jo...Tak jako tak dál sledoval ty dva chlapíky a Hibiki za ním dělal to samé. Oba dva vedl Akino, který se na psa s brejličkama plížil zdatně. No a následovali je poměrně dlouhou dobu, než uviděli jakousi jeskyni, kam ti muži zalezli a zmizeli tak našim hrdinům z dohledu. Daiki si za nimi ještě okamžik díval, než se podíval na Hibikiho. "Hlídejte vchod." řekl a začal si tam něco čarovat rukama a formovat vodu. Ta se postupně formovala do jakési koule vody.

Hatake Hibiki

Inu, po nějaké té době toho správného shinobijského plížení se nakonec dostali k nějaké nevzhledné jeskyni. Klasický nepříjemný gang, to byl doslova už takový stereotyp, tyhlety jeskyně. Po klasické chvilce čekání k tomu, aby se dosvědčilo, že šli dovnitř a hned zase nevyběhnou ven, se už Hibiki chtěl pustit do nájezdu na vchod, když.. dostal příkaz.
"Podívej se na můj obličej. Takhle vypadá výraz zklamání." pronesl s otráveným podtónem. Takže bude dělat klíčníka a šafáře, mezitímco Daiki převezme všechnu akci a ještě se mu povede schovat tajemství svých schopností a toho, kdo vlastně jsou ti únosci...fakt super.

Kimura Daiki

Daiki se nechápavě podíval na Hibikiho, který tam otráveně mrmlal něco o tom, že je zklamaný. No...Daiki moc nechápal z čeho, ale rozhodl se to nechat být. Což je dobře, protože Hibiki jen dělal unáhlené závěry. No a tak si tam Daiki  poblíž Hibikiho čaroval s tou koulí vody dokud nebyla velká...no asi jako basketbalový míč. Pak to vypadalo, že se začal soustředit a dokonce i zavřel oči. To asi proto měl Hibiki hlídat vchod. Uvnitř koule se začaly tvořit různě veliké bublinky na různých místech. Jako první byly čtyři bublinky blízko sebe uprostřed té vodní koule. Jedna z nich byla asi tak dvakrát tak velká jako ty ostatní. Po nich se začaly objevovat další bublinky a to jen jedním směrem od těch čtyř bublinek.

Hatake Hibiki

Inu, na Hibikiho obranu, jasně to znělo tak, jakoby ho tam Daiki nechával a šel do jeskyně sám. Zatím to tak nevypadalo, protože Daiki si tam míchal nějakou svojí techniku, která jako vypadala zajímavě a všechno, ale Hibiki vůbec nechápal, co stím tak bude chtít Daiki dělat. Ale protože věděl, že zkušené shinobi nemá ani vyrušovat, když se soustředí, ani pochybovat o jejich schopnostech - pokud teda fakt nefailí, a Daiki nemohl být kompletní selhání, když si rozuměl s jeho senseiem - a raději rychle přenesl svůj zrak zpátky na vchod do té jeskyně.

Kimura Daiki

Daiki ještě chvilku čaroval, čímž se objevovaly další bublinky. Některé z nich se dokonce i pohybovaly, zatímco jiné stály na místě. No a pak Daiki konečně otevřel oči a zadíval se na tu svojí kouzelnou kouli. Vypadalo to, že přemýšlí. Při tom sledoval celkem dvanáct bublinek, co v té kouli byly. Byla tam ta skupinka čtyř bublinek. Pak skupinka tří bublinek, kde jedna z nich byla výrazně větší jak ty dvě. No a pak tam bylo dalších pět bublinek. "Sedm...hm..." zamumlal si. "Hibiki? Co všechno umíš, kromě Kuchiyose?" zeptal se najednou.

Hatake Hibiki

No, Daiki dodělal svojí práci. Vypadalo to, že to bylo něco jako křišťálová koule, akorát to nebylo křišťálové a koule taky jen s přimhouřenýma očima... ale jestli to mělo stejný efekt, dokázal si Hibiki představit, že se to může docela hodit.
"Ehm..no.. nějaké základní ohnivé techniky... takové veelké ohnivé hady...počítat bublinky..?" zkusil Hibiki. Nechtěl přesně popisovat svoje schopnosti, a to prostě proto, že by to trvalo zbytečně dlouho. Každopádně, hlavně uměl přemýšlet a uměl se věcí nebát. Ale to se mezi schopnosti nepočítá, to byla spíš jeho povaha.

Kimura Daiki

Daiki si Hibikiho vyslechl. Kde kdo, třeba já, by se poslední odpovědi zasmál, avšak Daiki se spíš trošičku zamračil. Nakonec si povzdychl. "Dobře...Nemůžu tě nutit, abys tu zůstal nebo šel se mnou. Je to na tobě. Svou část jsi už splnil. Pokud se ale rozhodneš pro to druhé, budeš mě poslouchat, držet se u mě a nebudeš hlasitej idiot." pronesl Daiki k Hibikimu vážně.
"Můžeme tam potkat smr-ků-t!" ozval se Hanzo s "optimistickou" poznámkou. Daiki se na něj zamračeně podíval. Pak si však povzdychl. "No...má pravdu." pronesl.

Hatake Hibiki

"Mám moc otázek, na který se ti nechce odpovídat." pronesl klidně, ale s ufrknutím. Byl možná ještě dítě, ale měl to v hlavě srovnané.. věděl moc dobře, co se může stát. To už tak totiž na shinobi misích bývalo. Věděl moc dobře, do čeho tam může vejít... ale pořád byl až moc zvědavý. A moc strachu nikdy taky nepobral.. možná někdy trochu škoda.
"Kdybych byl hlasitej idiot, zakřič na mě." pronesl další sarkastickou poznámku a pak ukázal pohybem hlavy na vchod do jeskyně. On chtěl vést, tak jen do toho.. ale Hibiki venku nezůstane.

Kimura Daiki

Daiki se na Hibikiho opět nechápavě podíval. Jemu přišlo, že Hibikimu odpověděl na všechno, na co se ho zeptal. "Jestli tohle přežijeme, tak ti odpovím na cokoliv chceš." pronesl nakonec a když tedy Hibiki naznačil, že jde tedy taky a je čas jít, podíval se ještě jednou na tu svou vodní kouli. Ty tři bublinky se přestaly pohybovat. Daikimu se zalesklo v očích. Přikývl, nechal kouli rozpadnout se a vydal se ke vchodu do jeskyně. Dokonce přešel i tu Hibikiho sarkastickou poznámku. V jeskyni byla dost tma. Chtělo to baterku nebo noční vidění.

Hatake Hibiki

Jen přikývl na nabídku Daikiho. Celou dobu to nevypadalo, že by o něčem nějak pochyboval, takže "jestli to přežijeme" mu znělo trochu zvláštně. Dobrá věc ovšem, že Hibiki fakt nebyl někdo, koho by nějak přepadával strach..takže i když lehce zaskočen, pořád stejně odhodlán. Napadla ho ještě jedna důležitá otázka.
"Až je potkáme. Hodláš mluvit, nebo rychlej útok?" zeptal se ještě. To chtěl vědět... Hibiki byl silně proti takovému tomu držení sil na "déle v souboji", jak jasně předvedl na zkouškách. Když je šance, prostě jí využije.

Kimura Daiki

"Rychlý útok. Chci si ale jednoho z nich vyslechnout...o to se postarám. Chci totiž vědět, o co tu jde. Nejprve ale osvobodíme Ryoa." odpověděl Daiki Hibikimu. 
"Nemám vrků-ád tmu." ozval se Hanzo při pohledu na jeskyni a na Hibikiho hlavě se otřásl, až z něj spadalo pár bílých peříček. Daiki vytáhl baterku a do druhé ruky zase kunai. No a pak se vydal do temnoty jeskyně. Akino se vydal za ním.

Hatake Hibiki

"Udělám, že tu nejsem, a pomůžu pak ze zálohy... malého šupáka za senseiem nebudou čekat." pronesl potichu, když teda stáli před tou jeskyní. Ani Hibiki se do tmy nijak moc netěšil, ale věřil, že jako překvapivý faktor by mohl být velmi využitelný i kdyby silně podcenili své soupeře. A tak se postavil dál do té temnoty, tak, aby neztratil za žádnou cenu Daikiho a jeho baterku, ale aby byl těžší na spatření při pohledu zpátky. Pokud to lo, zdržel Akina a držel se jeho - doslova, dotekem, aby věděl, kam jít. Akino zrak nepotřeboval, mohl prostě jít za Daikiho pachem.