Hibikiho cesta po Kiri

"Snad ano. Momentálně je ale v bezvědomí a ztratil spoustu krve." pronesl Daiki. Měl o něj starost. Přeci jen to byl jeho student. Podle všeho jediný, pokud nepočítáme Hibikiho, který tu byl na výměnném pobytu bez náhradníka. Navíc se za to cítil zodpovědný.
"No nic. Přejdeme zpět k tréninku. Už si umíš obalit ruce. Dneska to zkus rozšířit alespoň do půlky těla." řekl mu. To, že tu budou jen sedět a litovat ho Ryovi nepomůže.

Hatake Hibiki

"Dobrá.. hlavně, jestli bude v pořádku." dodal k tomu Hibiki, a nechtěl to už dále rozpitvávat. Bylo vidět, že to byla další věc, co Daikiho nemálo štvala. No.. ale i v tom trénování je velké riziko, a to Ryo nepochybně věděl. Určitě to zvládne.. a Hibiki mu pak bude mocti ukázat cool novou techniku. Na to ale bude muset máknout!
"Dobrá. Jdu na to." dodal jen Hibiki. Chtěl začít tam, kde včera skončil, a zkusit to pomalu tahat dál. Takže do toho se také pustil.

Daiki na Hibikiho slova už jen přikývl. Na tom teď záleželo nejvíc. Aby byl Ryo v pořádku.
No a nastal čas soustředit se na trénink. A taky že jo. Hibiki tvrdě makal. Rozšiřoval postupně ten zatracenej větrnej armor. Šlo to pomalu.Hlavně proto, aby v tom byla ta jistota a opatrnost. Nikdo přeci nechce, aby Hibiki skončil zraněný. No a do večera opravdu zvládl už obalit vrchní půlku těla. Kromě hlavy teda. No a zase přišel ten problém. Byl vyčerpaný a skoro bez chakry. "To by pro dnešek mělo stačit." pronesl Daiki.

Hatake Hibiki

Dny tady v Kiri ubíhaly velmi dlouho. Ne snad proto, že by tu byly nějak kratší, ale proto, že Hibiki se vždycky tak moc ponořil do tréninku, že se ani nenadál a už bylo zase po něm. A doopravdy, dneska dokázal naplnit cíl, který mu na začátku Daiki udal, i když zase jednou jakmile s tím skončil, už měl docela dost a a pro kontrast už žádnou chakru, takže byl čas zase tak nějak to ukončit.
"Tak dobrá." pronesl, zadýchaný. Dal si chvilku na rozdýchání, opřený rukama o své nohy v předklonu, když ale dech chytil, tak se napřímil a usmál. Další den s nějakým tím postupem. To bylo úspěšné.

Jak by řekl jeden můj bývalý učitel 'Když se člověk dobře baví...'. Jinými slovy tím, že se Hibiki celý den soustředil na trénink, který dokonce nesl i své výsledky, ubýhal pro něj čas rychleji. 
Tak jako tak Hibiki svůj dnešní plán splnil. Mohl ze sebe mít dobrý pocit.
No a abychom se trochu pohli z místa...Hibiki trénoval i další dva dny. Na konci druhého dne již uměl obalit celé své tělo. Během těch dnů se dokonce probudil Ryo. Sice si ho ještě nechali v nemocnici, ale vypadalo to s ním dobře. 
No a teď tu byl další den. Daiki již čekal na místě. Už mu kýval na pozdrav, když ho viděl. "Dneska zkusíš vytvarovat drápy. Nezapomeň, že musejí být opravdu ostré." pronesl ke svému půjčenému studentovi.

Hatake Hibiki

Hibiki dřel, a doopravdy mu čas ubíhal mnohem, mnohem rychleji, když měl pořád co napráci. A práce se stala lehce monotónní s více a více tréninkem, což ovšem bylo dobře, protože se Hibiki dál posouval a přitom mu to ubíhalo celé ještě rychleji. A tak se ani nenadál, a svůj "plášť", nebo "štít" své techniky už byl hotov. Dokázal se už obalit celý.. teď zbýval další krok. Vytvořit tvar, který nebyl jen obkreslování vlastního těla, ale vytvoření něco nového.
Hibiki tedy věděl, že to nebude jednoduché, ale snažil se. Zkoušel si pomoci co nejvíce představivostí, soustředěním, a tím, jak rozsekl tehdá vodopád. A tak se znovu pln energie a elánu pustil do práce.

Hibiki na to šel moc dobře. U technik bylo soustředění a představivost to nejdůležitější. "Nezapomeň...tenké a ostré." připomněl mu Daiki. No a tak se tam Hibiki snažil. Nejprve potřeboval ten svůj plášť natáhnout na rukou o něco dál. Z toho pak vytvarovat drápy a nakonec jim dodat ostrost. Daiki ho nechal sekat jimi do kmene stromu, aby viděli, jak ostré jsou. Pral se s tím opět celý den. A když už se blížil konec tréninku...povedlo se mu to. Udělal na stromu pěkné rýhy. Jak pravý tygr. "Dobrá práce." pochválil ho Daiki.

Hatake Hibiki

Hibiki měl před sebou dostatek práce, a tak se do ní pustil. Nebylo to poprvé, co takhle vytvářel techniku, takže s tím aelspoň měl nějaké zkušenosti, a to mu viditelně pomohlo, protože sice to trvalo celý den, ale přecijen na konci onoho dne už strom potrpěl na pěknou ostrost jeho drápů.
"Díky!" poděkoval Hibiki se spokojeným úsměvem, když dostal pochváleno. To bylo vždycky příjemné. "Už teď vidím spoustu využití pro tuhle techniku." řekl nadšeně, a pořádně se protáhl. Z toho pracování s chakrou celý den je jeden docela ztuhlý.

"To určitě ano. Ale ještě tě čeká poslední krok k dokončení techniky. I když už jsou to spíš jen takové....kosmetické detaily." pronesl Daiki. "Ookami říkal, že by to mělo mít hlavu ve tvaru tygří hlavy. Já bych tomu upřímně přidal ocas...ale tak to můžeš doladit vlastně kdykoliv. To hlavní jsi už ale splnil." dodal ještě.
"Máš nějaké plány, co budeš dělat teď, když už ses techniku naučil? Vrátíš se domů? Ookami má už určitě starosti." zeptal se ho Daiki.

Hatake Hibiki

"To bych nebyl já, abych k tomu neměl kosmetické detaily." odpověděl na to pobaveně. Klidně by k tomu i ocas mohl přidat.. jo, přidá tomu ocas. Když už to má nějaké být, tak ať je to udělané pořádně! Ale byla pravda, že síla techniky, plášť/štít i drápy, již byla hotová, a tak to důležité a bojeschopnost toho tam už byla.
"Přemýšlel jsem nad tím." odpověděl jen, a posadil se. Stejně byl docela unavený, tak proč si chvilku nepopovídat v klidu. "Konoha se mi za celou dobu neozvala. Asi mě nepotřebují... mezitímco tady jsme moc problémů nevyřešili. Nevím." vysvětlil svoje pochybnosti a dal si pod bradu obě ruce.

Daiki si Hibikiho vyslechl. A pak si povzdychl. "Víš...takhle to prostě chodí. Většinou se nestává, že by vesnice potřebovala všechny své ninji najednou. Když ninja odejde trénovat mimo vesnici, tak se mu běžně vesnice neozývá. Můžu ti ale říct, že mi Ookami před pár dny poslal zprávu, kde se ptal, jak na tom jsi. A taky, že při tvém návratu máme být opatrní. Je prý po cestě napadl někdo mocný." pronesl Daiki.

Hatake Hibiki

"Nevadí mi, že mě nepotřebují.. ale nepotřebují mě. A já bych raději pomáhal, kde potřeba jsem, než seděl a čekal na mise, nebo někde lovil kočky.." poznamenal k tomu všemu trochu mrzutě. Nad další větou se zastavil. "Někdo mocný?.. Doufám, že jsou v pořádku.. ale asi jsou. Jinak by mi snad dali vědět." zamyslel se nad tím. Pak si naštvaně vzdychl.
"Hádám, že bych se teď do Konohy vrátit měl. I když mi přijde, jakobych tady moc neudělal, nechal misi nedokončenou." řekl s kyselým výrazem ve tváři.

"Všichni jsou v pořádku, i když málem přišli o život. Nijak víc to nerozebíral. Jen prý máme být opatrní." pronesl Daiki. Nad tím vším Hibikiho 'Nikdo mě nepotřebuje, chci být někde, kde mě někdo potřebuje, nic jsem neudělal atd...' si povzdychl.
"Hibiki. Tvojí misí bylo pomoci mi najít Ryoa a naučit se tuhle Byakko techniku...a oboje jsi splnil. Navíc nejsi ninjou Kirigakure a i kdyby jsi moc chtěl, na misi tě prostě Kiri nevyšle. A jít si něco najít sám by byla sebevražda." pronesl zcela vážně.

Hatake Hibiki

Nebylo to o tom, že by byl mrzutý z toho, že ho nepotřebují. On byl mrzutý z otoh, že tady vyloženě nechával rozdělanou práci. "Nenašli jsme dost o těch lidech, co jim přišli v oběť. Ta ženská i s tou věcí utekla bez problémů, a pravděpodobně s jejím krmením jen tak nesekne." pronesl znovu mrzutě. To byly koneckonců pravé důvody, proč se mu nechtělo zpátky.. no, a taky si tady ty místní lidi docela oblíbil, žejo. Byl to takový jeho nový tým. Nepředpokládal, že by ten starý mohl ještě někdy fungovat.
Pak se zastavil nad jinou věcí. "Ty jdeš taky do Konohy?" zeptal se lehce překvapeně. Počítal s tím, že cestu zpátky nějak ukouše sám.

Daiki si povzdychl. "To ale vůbec není tvůj úkol. Je to starost Kiri, ne nějakého chuunina z Konohy." pronesl. Nechtěl být na Hibikiho zlý, ale jasně mu tím říkal, že by to měl nechat být a nechat to na dospělácích z Kirigakure. 
"Ano. Dostal jsem tě na starost, což znamená, že zodpovídám za to, aby ses domů dostal v pořádku. A Ryo jde taky, protože ho chci mít pořád na očích. Ještě by ho zase někdo unesl nebo si zase ublížil..." odpověděl mu.

Hatake Hibiki

"Nějakej chuunin z Konohy tu zrůdu viděl, viděl, co umí. Bavil jsem se s jeho nositelkou. Poslouchal ty řeči o jejich obětích." pronesl, koukajíc do pryč. "Shinobi z Kiri tu misi dostane, udělá, půjde dál... ale jakmile člověk něco začne, začne se o to zajímat, chce to přece dodělat, je to skoro..osobní. Chápu, že už nemám, co tu. Ale to neznamená, že se mi odchází snadno." vysvětlil to nakonec. No.. a pak se dozvěděl o svém doprovodu. "Nemyslel jsem, že by jen tak našli jednoho cestujícího shinobiho.. ale rád budu mít po cestě nějakou společnost." pronesl, a konečně se taky trochu usmál. "Je to, koneckonců, kus cesty."

"A ten chuunin se taky podělil o to, co viděl a tak se o to může postarat někdo, kdo je na to kvalifikovanější." pronesl Daiki. I tak ale poslouchal Hibikiho dál. Na to, že se mu neodchází snadno, chápavě přikývl. 
"I když jsi chuunin, pořád jsi ještě dítě a já tě mám na starost. Kdyby se ti po cestě něco stalo, Ookami by mi to neodpustil." řekl ohledně toho doprovodu. "Vyrazíme, až se mi uzdraví noha a až bude Ryo v pořádku."  informoval Hibikiho ještě.

Hatake Hibiki

"To jo." dodal k tomu chuuninovi. To byla pravda, že jim dal všechno info, i když to bral jako absolutní samozřejmost... byla to jeho práce. No. Sám to rpostě nevyřeší, i když ho to mrzelo. Doufal, že se rodinám padlých alespoň dodá nějaké té cti a taky, že jim dodají informace. Chudáci.
Přikývl, když se dozvěděl, jak to bude s odchodem. "No, do té doby alespoň budu moct vypilovat tu techniku." odpověděl, a na tváři teda nakonec přecijen vydžel úsměv. Nevadilo mu, že tu bude muset být déle.

"To ano. Pár dní na to máš." odvětil mu na to Daiki. "Chystám se zajít za Ryoem mají ho dneska pustit a pak se chystám na něco k jídlu. Chceš se přidat?" zeptal se pak Hibikiho. 
Do toho tam přilétl Hanzo. Hibikimu došlo, že už ho pár dní neviděl. Na noze měl přidělaný malý svitek, který mu Daiki sundal. Pak složil pečeť a s pufnutím se svitek zvětšil na normální velikost. No a tenhle svitek otevřel a přečetl si jeho obsah. Po chvíli ho zase zabalil a schoval. "Dobrá práce, Hanzo." pochválil holuba a ten se pyšně načepýřil.

Hatake Hibiki

"Jasně, proč ne. Rád uvidím Rya." odpověděl Hibiki Daikimu s úsměvem. A taky se rád nají, ale to zas tak vážné nebylo. Taky se tam objevil Hanzo. Hibiki si to předtím neuvědomil, ale teď když ho viděl, trklo ho, že už ho neviděl předtím nějakou solidní chvíli.
"Ahoj, Hanzo. Měl ses fajn na cestách?" pozdravil mile opeřence. Jasně, že byl zvědavý, co v tom svitku bylo, ale měl dost slušnosti i inteligence na to, aby věděl, že nemá cenu vyzvídat.

Daiki na Hibikiho přikývl, že bere na vědomí. Pak se objevil ten Hanzo. Když na něj Hibiki promluvil, holub se na něj podíval. "Chtěl mě sežr-ků-at jestřáb..." odpověděl mu a přelétl na Hibikiho hlavu, kde se uvelebil, jako když byli posledně na misi. 
"Můžeme vyrazit do té nemocnice?" zeptal se Daiki Hibikiho.

Hatake Hibiki

"No, viditelně se mu to nepovedlo!" řekl pobaveně Hibiki a nechal Hanza, aby si usedl. Takže...jestřáb, huh? Třeba s tím měl něco společného Hikumo, to by mu bylo podobné.. každopádně, měli možnost se posunout a Hibiki neviděl pointu, proč by neměli.
"Jasně, proč čekat." odpověděl s úsměvem a mohli se tedy vydat směrem nemocnice za tím želatinovým šupákem.

"Nepovedlo! Hanzo je dr-ků-sný holub!" pronesl pták a znovu se pyšně načepýřil. 
Na Hibikiho odpověď, Daiki souhlasně přikývl a společně se pak vydali zpět do vesnice. Pokud se během cesty chtěl Hibiki na něco zeptat, měl příležitost.
Tak jako tak po nějaké době dorazili do nemocnice. Daiki se tu očividně vyznal. Což asi i dávalo smysl, když to byl elitní ninja, který odtud pocházel. A pravděpodobně Ryoa v nemocnici navštěvoval. Došel až k jednomu z pokojů, zaklepal a po vyzvání vešel. Uvnitř seděl na jedné z postelí Ryo. Vypadal už v pořádku. Na druhé spal nějaký pán. 
"Ahoj, Hibiki." pozdravil Hibikiho Ryo a pousmál se na něj takovým tím stylem 'podělal jsem to, heh'.

Hatake Hibiki

"No jasně, že je. Drsnějšího holuba jsem nikdy neviděl!" poznamenal Hibiki uznale. No, on teda neměl naprosto žádnou konkurenci co se týkalo tohohle, ale to mu přeci říkat nebude!
No, skok, rychlá chůze a pár minut později a už byli v nemocnici. Hibiki šel za Dikim a ani nepřemýšlel nad tím, proč se tam tak vyzná - ještě, aby se nevyznal, byl tu přeci Ryo!
"Ahoj, Ryo." odpověděl mu konečně s vážným výrazem, ale nakonec se úsměvu na tváři neubránil. Vypadal v pohodě. "Je ti líp, šupáku?" zeptal se ho.

"Tos neznal mého dědu Sanza. Jestřáb byl pr-ků-ti němu jen vr-ků-bčák..." pronesl Hanzo. Ale i tak se opět pyšně načepýřil. "Nechť je mu zem lehká..." ozval se Daiki a Hanzo souhlasně zakýval hlavou.
No a pak v té nemocnici. 
Ryo se pousmál. "Jo, už jo. Nebýt senseie, už bych tu nebyl." odvětil mu. "Ryo...nemusíš na sebe tolik tlačit. Klidně můžeme trénovat pom..." začal Daiki, ale doříct to nestihl. "Ne! Musím. Musím zesílit, abych našel Ryuua." namítl Ryo a vypadal, že si to nehodlá nechat rozmluvit.