Rikutova cesta do Kiri

A bylo ráno. Všechno kvetlo, ptáci zpívali, broučci se budili a všechno tohle, a Kenshin už čekal, až se objeví Rikuto, u jedné z bran, která vedla ven z Konohy.

Uzumaki Rikuto

A taky že Rikuto k bráně doběhl. Sice s pětiminutovým zpoždění, ale doběhl!
Já..
Zhluboka vydechoval.
Jsem čekal..
Ohnul se a chvíli zíral do země, pak vytáhl batůžek se sladkou limonádou a napil se.
..u jiný brány..
Odpověděl nakonec. Limonáda mu dodala energii, takže nahodil úsměv a opět se narovnal.
Tak můžeme? Jak dlouho budeme pryč? Budeme denně trénovat?
Rikuto zase senseie zasypal otázkama. Kdo toho kluka vůbec mohl mít rád?!

Hyuuga Kenshin

"Normálně bys předpokládal, že když jdeš do Kiri, jdeš ven branou, která je tím směrem, že.." odpověděl s lehkým úsměvem, ale byl to Rikuto. Co jiného by po něm chtěl.
Musel se usmát, když rozjel svůj klasický nekonečný kolotoč otázek. Alespoň byl zvídavý a všechny ty odpovědi ho zajímaly. Lepší, než většina lidí v tomhle ohledu, hloupý, ale upřímný. "Můžeme. Budeme tam, dokud něco nenajdeme. A trénovat budeme každý den, ano." pronesl, a mávl rukou. Rikuto měl ti čest udělat první krok v jejich novém dobrodružství.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se poškrábal na bradě. Snažil se v hlavě nějak vybavit mapku, kterou měli ve škole. Kiri, Kiri, Kiri..
Nojo, ale jakým směrem je Kiri žejo..
Pronesl otráveně a rozhodil rukama. Jak se tenhle kluk mohl stát geninem, když si ze školy nepamatoval téměř nic. Pak mu sensei odpověděl a ukázal směremven z vesnice. Rikuto se usmál, chytil se popruhů svého batůžku a vyběhl ven z vesnice.
Tak jdeme sensei! Nebudu na vás furt čekat..!
Zakřičel a utíkal ven z vesnice po silnici. Těšil se jak pes, který spatří svého pníčka s obojkem! Nepociťoval únavu, prostě běžel!

Hyuuga Kenshin

"Eh..prostě..tudy.." pronesl, a ukázal před sebe. Musel se ale zachechtat. Neměl nejmenší ponětí, jak sakra vlastně Rikuto prošel akademií, ale hej, vzhledem k tomu divnému způsobu, jak se tam prochází, asi to ani tolik překvapující nebylo. Chtělo by to reformu školství.
Každopádně, jen se zasmál, a dal se rychlejším krokem za ním. Cesta byla dlouhá, a žádný důvod, proč ji uspěchat, ale Rikutovi trochu běhu prospěje.

Uzumaki Rikuto

Atak běželi. Rikuto byl chvíli ticho, ale sensei už na něj musel poznat, že se na něco chce zeptat. Přeci jen, byli spolu poslední dobou docela často a číst Rikuta nebylo tak těžké.
Sensei..
Bylo to tady.
..určitě jste viděl můj souboj. Udělal jsem nějakou chybu, mohl jsem vyhrát..?
Zeptal se dostvážným tónem. Rikuto to furt uvnitř hlodalo, jak mohl prohrát ve výdrži, ve věci, ve které měl být nejlepší!

Hyuuga Kenshin

Kenshin mrkl. Rikuto mu nezadal jednoduchou otázku. "Inu, upřímně.." začal Kenshin. Moc mu tohle říkat nechtěl, ale co se dalo..
".. dostals dost nepříjemnýho protivníka. Jsi zaměřenej na Taijutsu, a on díky jeho schopnosti taijutsu mohl úplně vykrýt. Měl si pár dobrých nápadů, všechno dobrý.. ale byl jsi ve strašné nevýhodě." vysvětlil papírový předpoklad, který tam prostě byl.
"Problém ale je, že to tě v doopravdovém boji nezachrání. Takoví ale musíš porazit buď lstí, a nebo být o pár úrovní silnější. Byl to špatný los, ale takový je život, Rikuto." dovysvětlil mu to všechno s trochu těžkým srdcem. Rikuto byl dost silný, dost možná by zničil většinu tam.. ale zrovna tohohle ne.

Uzumaki Rikuto

A sensei Rikutovi odpověděl. No a jako vždycky, měl docela pravdu. I když tu pravdu Rikuto né vždycky přijal. Chvíli s vážnou tváří zíral do země, ale nakonec se za běhu podíval na senseie a usmál se tak, jak to umí jen on!
V tom případě musím být o několik úrovní výš než ostatní..
Pravil odhodlaně. Rikuto si byl jistý, že až se vrátí, tak musí být silný. Opravdu silný, aby udělal dojem hned na několik lidí. Aby si získal respekt u všech lidí v Konoze, ohromil Hinami, byl dobrý soupeř pro Rina, lídr jejich týmu před Itanem a nakopal zadek Hibikimu. Rikutovi bylo trochu líto, že se nestihl s nikým rozloučit. Rin odešel s arény a vůbec nic neřekl, ale třeby bal naštvaný, že ho nepovýšili. Ale až se příště uvidí, tak budou oba určitě chunninové a zajdou si na největší ramen v Konoze! Rikuto to nerad přiznával, ale ten šupák mu chyběl. Byl rád, že si k sobě zase našli cestu, i když asi né zrovna tím nejlepším způsobem. Hinami si nejspíš ani nevšimne toho, že Rikuto zmizel. Bude mít dost svých vlastních starostí. Možná byla k Rikutovi hodná jen kvůli tomu, že spolu byli v týmu. Poté, co se z ní stal chunnin, tak semnou prohodila rychlou větu, dvě a hned odešla s Hibikim. Tím, že Rikuto odešel z vesnice jim nechal prostor. Takže prohrál, opět. Rikuto cítil studenou slzu, která mu za běhu rychle sjela po tváři. Konec. Už jako malý jsem si vybral cíl, stát se Hokagem. Cesta bude těžká a nejspíš osamělá. Ale jestli je to potřeba, tak to Rikuto udělá. Rikuto začal pociťovat zvláštní úlevu, nebyl naštvaný, že teď v hlavě viděl Hinami s Hibikim. Vlastně byl rád, přál jim to. Rikutovi teď nestálo v cestě žádné rozptýlení, mohl se soustředit jen na to hlavní, stát se Hokagem a vrátit klanu Uzumaki velký dluh. Za to, že zachránil jeho, jeho rodinu a zároveň mu i dal novou rodinu.
Díky...Hibiki..
Pravil Rikuto v duchu a pěstí si setřel slzu z tváře. Nahodil veliký úsměv a pohlédl na cestu před sebe. Nemohl se dočkat, na cestě s osobním senseiem. To už tu v minulosti jednou bylo a dopadlo to moc dobře!
Těš se Rine, až se příště uvidíme, tak mě na zem nedostaneš..!
Ukončil celý svůj myšlenkový pochod se zatnutými pěstmi a velkým odhodlaným úsměvem na tváři. Jeho nová cesta začíná!

Hyuuga Kenshin

"Jo... to pro tebe asi bude nejlepší cesta." dodal s úsměvem. Mohlo to znít jako výsměch, ale ani zdaleka nebyl. Rikuto byl dříč. Byl to bojovník, pracovník, někdo, kdo pracuje tvrději, ne chytřeji. Prošel se svými problémy, měl svoje celoživotní tajemství co musel nedávno vyložit a nepovedlo se. Byl Kenshinovým víceméně přesným opakem snad ve všem, co existovalo.
Možná právě proto mu ten kluk tak přirostl k srdci.
Nechal ho jít napřed. Vypadalo to, že právě udělal nějaká.. snad životní rozhodnutí. Kenshin věděl, co se dělo a co povídal v ošetřovně po zkouškách. Musel k tomu dát něco svého.
Nechal Rikutovi chvilku přemýšlení, a pak se objevil hned za ním.
"Rikuto..? Jsem rád, že se jen tak nevzdáváš. To by mě zklamalo." dodal jakoby nic, s lehkým úsměvem a pohledem dopředu na cestu.

Uzumaki Rikuto

Rikuto to nebral jako výsměch. Možná proto, že tomu sám věřil. Věřil, že když bude tvrdě dřít, tak se může stát Hokagem. Prostě si za tím snem šel! Poté Rikuto zaslechl své jméno, ani si nevšiml, že byl sensei za ním. Otočil se a nechal senseie doříct, co měl na srdci. Usmál se. Rikuto nevěděl, jestli se sensei doslechl něco z ošetřovny a bylo mu to šumák. Rikuto se tam málem vzdal a to byla ještě větší ostuda, než prohrát. Přitom to celé bylo jen o změně přístupu a to mu Kenshin umožnil. Vlastně, opustil vesnici jen kvůli Rikutovi. Možná si Rikuto opravdu nemohl přát lepšího senseie.
Až mě budou vyhlašovat Hokagem, tak vás nezapomenu zmínit ve svém projevu..
Pravil Rikuto se smíchem a pokračoval v cestě.

Hyuuga Kenshin

Musel se zasmát. Měli spolu těžké začátky, ale vypadalo to, že už i Rikuto si na Kenshina tak nějak zvyknul. Málo hezkých věcí ale začíná jednoduše, a tady to bylo jasné. Rikuto měl potenciál. třeba mu jednou zachrání život, až bude Kenshin starej a špatnej.. i když od sebe s Rikutem vlastně věkově ani tak daleko neměli, což byl docela paradox, ale bylo to jen něco málo přes 10 let.
Každopádně, mrkl na svého učně. "Tak.. co myslíš, že tam najdeme, Rikuto?" zeptal se ho. Sám neměl tušení, takže to mohl být dobrý námět k diskuzi.

Uzumaki Rikuto

A tak pokračovali v cestě. Pak se na něj sensei otočil a položil mu asi nejtěžší otázku. Rikuto se podíval před sebe s překvapivě zamyšleným výrazem. Fakt to vypadalo, že přemýšlí!
No..možná by v Kiri mohli mít více informací o mém klanu, přeci jen s nimi válčili..mohlo by tam být něco, co by mi pomohlo. Možná najdeme i mojí rodinu, kdo ví..
Odpověděl a s úsměvem se podíval na senseie.
..nebo už tým z Kiri oznámil, že někdo z klanu Kaguya přežil a hned co se objevíme, tak vás zabijou a na mě budou dělat testy, dokud neumřu..ale do budoucnosti nevidím, stát se může cokoliv..
Zasmál se Rikuto a podíval se zase před sebe. Cesta mu hezky ubíhala! Pak se zase podíval na senseie.
Hej, hej..sensei..kdo všechno z vesnice ví, že jsme odešli?
Zeptal se Rikuto. V ruce už držel červené jablíčko, do kterého se občas s chutí zakousnul.

Hyuuga Kenshin

"Hmm." přikývl Kenshin zamyšleně. "Uvidíme. Slyšel jsem nějaké matné informace o jakési svatyni.. uvidíme, kolik budeme mít štěstí." dodal k tomu.
"No, toho bych se úplně nebál, Rikuto." přidal pobaveně, a nemohl si odpustit a dodal: "Kdyby nás chytili, zkoumali by mě stejně jako tebe."
I na další Rikutovu otázku se musel usmát. "Oficiálně? Já, ty, Hokage. Neoficiálně? Pár čumilů se vždycky najde." vysvětlil, a pokrčil rameny.

Uzumaki Rikuto

Svatyni?
Zeptal se Rikuto s vykulenýma očima. To znělo docela zajímavě. Nad poznámkou, že by Kenshina zkoumali stejně jako Rikuta, se Rikuto pouze uchechtl. Pak se sensei odhodlal a odpověděl i na Rikutovu otázku. Takže Hokage o tom veděl.
A jak jste Hokagemu vysvětlil, že mě berete do Kiri?
Zeptal se Rikuto. Byl to kluk zvědavá!

Hyuuga Kenshin

"...nebo něco takového, nejsem si jistý. Našel jsem nějaké zmínky v několika různých spisech, a podařilo se mi plus mínus najít oblast, kde by to mělo být... ale na jistotu tam nejdeme." vysvětlil celý ten plán, který moc plánem ani nebyl, co si budeme.
"Řekl jsem mu, že tě beru na trénink někam jinam, že si to po zkouškách zasloužíš. Bez otázek." vysvětlil rychle a s úsměvem. Hokage je sem stíhat nepůjde...
Snad, teda.

Uzumaki Rikuto

Ahá...to zní fajn..
Odpověděl Rikuto s úsměvem. Za tu dobu už dojedl jablíčko, takže ohryzek hodil někam do lesa. Je to biologický, takže by to mělo snad prospět! Pak sensei vysvětlil, jak to pořešil s hokagem.
Hmm, člověk by čekal..že bude dávat trochu víc pozor na možná posledního člena klanu. Ale tak, aspoň nám nikdo nebude vadit v tréninku..
Pravil Rikuto a zahleděl se před sebe. A zase klasický Rikutův obličej, kdy senseiovi něco chtěl říct, ale odhodlával se k tomu.
Víte..jsem rád, že jste mi tohle umožnil..
Pravil Rikuto a podíval se na senseie s úsměvem. Byl si teď sebejistý, neuhnul pohledem!

Hyuuga Kenshin

"Jo...snad tam něco najdeme." odpověděl s klidným úsměvem. On sám tomu docela věřil, koneckonců, kde jinde by měli něco najít? První ale chtěl i do Kiri sám..aby třeba něco o tom místě zjistil z místních spisů a ne jen z těch z Konohy. Ty místní by mohly být cennější v hledání.
"No, možná jsem dost tvrdohlavej a Hokage to ví, takže... se prostě nechtěl hádat." vysvětlil, drbajíc se na zátylku jakože nic a s nevinným úsměvem. Ono to možná doopravdy tak nějak bylo..
"Jsem rád, žes to nevzdal, Rikuto. Co bych byl za senseie, abych nechtěl splnění vašich snů." odpověděl mu mile a rozcuchal mu vlasy, jako vždycky.

Uzumaki Rikuto

A Rikuto pokračoval s úsměvem na tváři. Pak ho sensei zase rozdrbal, dělal to často, ale Rikuto už si na to zvykl, tak mu to nějak nevadilo. Vlastně to bylo docela fajn, ale samozřejmě né tak cool jako Rikutovo odklepnutí pěstí.
Za jak dlouho se tak dostaneme do Kiri?
Zeptal se Rikuto, mezitím si ze zad sundal baťůžek a začal si přepočítávat za běhu zásoby. Měl toho hodně, takže tak..dva dny? Snad..

Hyuuga Kenshin

"To nevím.." pronesl Kenshin, a zamyšleně si promnul bradu. "Půjde o to, jakým tempem půjdeme a jak moc dáme tréninku po cestě, ale.. několik dní maximálně. V týdnech to nebudeš muset počítat." vysvětlil jednoduše, a usmál se. Šli kus dál... A Kenshin se najednou zastavil. Zatáhl i za Rikuta, aby stál.
"Ani se nehni." pošeptal. Z kopce nalevo se na ně díval tygr. Byl větší než normální, a měl na krku čelenku.. problém bylo, že nebylo vidět, jakou vesnici reprezentuje. Tedy, alespoň Rikuto to neviděl.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se usmál.
Tréninku musí být hodně..
Odpověděl se zdviženým palcem na ruce. Najednou sensei Rikuta zastavil. Rikuto se opravdu zastavil a jen zrakem přejel na toho tygra. Rikuto hned poznal, že to není normální tygr. Zaprvé, co by tu dělal a zadruhé, byl podivně velkej.
O-k..
Zašeptal.

Hyuuga Kenshin

Stál chvilku tak nějak zaseknutý, ale bylo vidět, že po něčem kouká Byakuganem. Pak se mu přeci jen na tváři objevil ten úsměv, který tam měl být.
"Eriko. Neměla bys takhle děsit lidi." ozval se jakoby z ničeho nic, s vědoucím úsměvem.
Před Rikutem i Kenshinem se začala zjevovat postava, jakoby z prázdna a ničeho. Byla to dívka, teda spíš, slečna, možná o dva - tři roky mladší než Kenshin sám. Poměrně vysoká (i když menší než Kenshin, ne o moc), s postavou dost sportovní, drzým úsměvem a modrými krátkými vlasy nahozenými na jednu stranu.
"S tebou není žádná sranda, Kensho. Ty tvoje hloupý oči." pronesla drze a s pobaveným úsměvem, mezitím co mávla na tygra. Ten se jal skočit až před Kenshina a Rikuta. Kenshin ho podrbal.
"To je Ume, Rikuto. Podrbej, neboj se." poradil Kenshin pobaveně. Ume se na Rikuta podívala velkýma očima, lísajíc se ke Kenshinovi.
"To je Ume. Ale koho to s sebou taháš ty?" zeptala se Erika se zvědavým pohledem. "Rikuto. Můj žák... a tohle je Erika. Moje...kamarádka." vysvětlil Kenshin. Erika si odfrkla a hodila po Kenshinovi ošklivý pohled, mávla na Rikuta. "Pokud dovolíš, Rikuto, půjčím si Kenshu na chvilku. Zatím si.. třeba všímej Ume. Má ráda pozornost." vysvětlila naštvaně Erika, vzala Kenshina a ten s výrazem ve tváři á la "oops" byl odveden dál.
Ume vycenila zuby.

Uzumaki Rikuto

A před Rikutem a Kenshinem se objevila kočka..s tygrem. Rikuto polkl, usmál se a trošku mu zčervenaly tváře.
Dobrý..den..
Pravil a pravou rukou se začal nervózně škrabat za krkem. Pak se ale slečna zeptala, kdo že Rikuto vlastně je. Rikuto zvedl pravou ruku a začal na sebe ukazovat palcem.
Uzumaki Rikuto, jednou budu tvůj Hokage..!
Zakřičel odhodlaně. Pak ale Erika odtáhla Kenshina někam pryč. Rikuto tam zůstal sám s tygrem, podíval se na něj a trochu ho podrbal.
Myslíš, že se budou držet za ruce?
Zeptal se docela vážným tónem a očkem nahlídl, kam Erika odvedla Kenshina.

Hyuuga Kenshin

Ume se na Rikuta podívala a zavrněla jako naprosto normální klasická nenebezpečná kočka. Akorát tahle byla tak velká jako Rikuto sám. A kdyby někdo vzal tesák Ume a sekl by Rikutovi do ruky, byly to tak velké zuby, že by prosekl skrz naskrz. Naštěstí to ale vypadalo na pohodovou kočičku.
Každopádně, jestli Rikuto nenápadně koukal, co se děje za rohem, tak všechno viděl, ale nic neslyšel. Erika Kenshinovi nadávala, mávala rukama. Kenshin se na ní usmíval. Pak jí položil prst na rty, když už ho snad slovně chtěla zabít, a lehce jí políbil. Pak už nenadávala. Spíš něco tiše povídala. A Kenshin se pořád usmíval, koukal na ní svýma očima.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se nebál. Byl hloupej. A nebyl jako Aki(já), kterej se bojí i menšího pejska, nebo větší kočky. Každopádně, nebál se a přeci jen se otočil, aby viděl co se to tam děje. Kenshin jí políbil!
Ooooh..!
Vypadlo z Rikuta a rychle odklonil zrak. Podíval se na toho tygra.
Viděl si to?
Zeptal se dost zmateně a poškrabkal ho na bradě.

Hyuuga Kenshin

Když se Rikuto tygřice na tohle zeptal, Ume jen pokývla hlavou na stranu. těžko říct, jestli to bylo díky drbání na bradě, nebo jako na signál, že viděla, ale každopádně vypadala spokojeně.
Netrvalo dlouho a Kenshin se konečně i s Erikou dali směrem zpátky k Rikutovi. Hyuuga se nepřestával usmívat, mezitímco Erika pořád vypadala trochu.. rozhořčeně, teď už ale spíš vyvedená z míry, než naštvaná.
"No. Ne, že ti tenhle někde pojde, Kensho." vynesla s kývnutím na Rikuta.
"Šťastnou cestu. Buď opatrná." odpověděl ji Kenshin s úsměvem. Erika se musela taky usmát, ale vypadalo to spíš kysele. Mrkla na Ume.
Ume naposledy zavrněla na Rikuta, pak ho přeskočila a dopadla vedle Eriky. Erika skočila na její hřbet a než se nadáli, byli obě pryč.
Kenshin se usmíval tím směrem, kudy odjeli.