Rikutova cesta do Kiri

"Ne... nebyla to blbost." odpověděl zamyšlený Kenshin. "Jo, jestli šli po tobě, tak po tobě jdou kvůli tvým schopnostem... ale lepší je využít, než se bát je používat." pronesl upřímně, a na Rikuta se s úsměvem podíval. "Neříkej mi, že zrovna ty bys vyměnil to, co umíš a v čem jsi dobrej, za malou trochu bezpečí navíc." dodal k tomu popichovačně. Vzal si čelenku, kterou ukořistil od mrtvého shinobi, a schoval jí někam do kapsy. 0]]"Teď už bys měl ale vážně nabrat trochu spánku, Rikuto. Já to ohlídám.. dneska padli do pasti.. a podcenili tě. Dvakrát stejnou chybu neudělají.. musíš mít hodně síly."[/b] poradil mu ještě, a poslal Rikuta k těm spacákům, co tam měli připravené předtím. Sám se ještě zastavil ap ohlédl na měsíc. Chvilku tak tam chtěl ještě stát.

Uzumaki Rikuto

No to né..
Odpověděl hned Rikuto.
..já jenže..ještě nejsem dost silný na to, abych se ubránil. Kdybych trénoval a nepoutal na sebe pozornost a vše odhalil až budu trochu soběstačnější..
Odvětil a pohlédl do země. Naštětí to byl Rikuto a ten zvládal vše brát s nadhledem. Pozvedl hlavu a podíval se s provokativním úsměvem na senseie.
Tak to vypadá, že budete muset zabrat a všechno mě naučit rychleji než jste plánoval!
Pravil. Následně se zasmál a utíkal ke spacákům. Na to jak před chvílí ještě nemohl spát, tak teď lehl a usnul jako zabitej.

"Lidi ve vesnici teď říkali, že jsi cool..takže to mělo svoje pozitiva, předvést to v aréně." poznamenal s širokým úsměvem. Bylo mu jasné, že i to bude znamenat něco pro dorka, jakým byl Rikuto. On ho měl rád a věděl, že je silný, ale jiní lidé, co ho z vesnice znali...no, nepatřil mezi nejoblíbenější, že.
"Tak to vypadá." přitakal mu ještě, než se dali společně do spánku. Protentokrát jejich spánek už neohrozilo nic.
---------------------------------------------------------------
A bylo ráno. Všechno, všechno kvetlo, a ptáčci zpívali, a...ups, špatná kniha.
Když se probudil Rikuto, Kenshin byl už vzhůru. Usmíval se a dělal nějakou snídani. "Yo." pozdravil Rikuta jen, jak otevřel oči. Výhoda toho, když vidíte všude kolem..

Uzumaki Rikuto

A Rikuto tedy usínal s pocitem, že někteří lidi z vesnice si mysleli, že je cool! Což byl pro Rikuta úplně úžasnej pocit, aspoň částečně se tedy řešilo jménoklanu Uzumaki! Rikuto si klasicky nechával zdát krásný sen o tom, jak je Hokage a lidé ze všech vesnic mu nosí jídlo, aby je nezničil. Ráno otevřel oči a první co viděl, byl Kenshin jak připravoval nějakou snídani. Šel spát až po Rikutovi a vstával před Rikutem..to bude těžký výlet. Rikuto však nebyl žádná máčka, popadl flašku z batůžku a napil se, protentokrát čisté vody. Poté došel ke Kenshinovi.
Dobré...
Pravil a i s batůžkem se posadil vedle Kenshina. Začal štrachat v batůžku, po nějaké chvilce vyštrachal nějakou proteinovou tyčinku.

"Tu si nech na potom.. dělám tu polívku, bude v tom spousta síly.. tyčinku si dáš jako svačinu!" vysvětlil Rikutovi, když tam tak něco patlal. Možná nad tím nevypadal úplně nejpřirozeněji, ale pravda byla, že to vonělo docela dobře, co Rikuto mohl říct. Kenshin se protáhl, prokřupal krk, a přidal poslední kus koření do kotlíku. "Čím starší jsi, tím míň spánku potřebuješ.." poznamenal ještě. Byla pravda, že nevypadal unaveně, ale..Kenshin byl prostě zvyklý spát málo. Netrvalo to dlouho, a Rikuto dostal misku s něčím, co hezky vonělo a docela solidně i chutnalo, překvapivě. Kenshin si vzal vlastní misku a posadil se naproti Rikutovi s úsměvem.

Uzumaki Rikuto

Rikuto byl ještě rozespalej, ale tak tedy přikývl na souhlas. Poté dostal misku a Rikuto byl prostě jedlík no..ochutnal první sousto, vykulil oči a začal se hezky ládovat.
Jste dobrej..!
Řekl s plnou pusou a pokračoval s jezením. Nakonec tedy hezky dopapal a prázdnou misku odložil vedle sebe. Ruku si položil na břicho a spokojeně se usmál.
Děkuji!
Zakřičel a zapil to všechno ještě vodou.
Jaký máme dneska plán? Budeme trénovat?
Po jídle byl Rikuto klasicky otravný a hyperaktivní. Ale myslím, že si na to sensei po té době už zvyknul.

Kenshin jen s úsměvem přikývl. Když bývali ještě skupina, byl to on, kdo tam jako jediný uměl vařit dost dobře na to, aby neotrávil celou grupu, a tak v tom měl solidní praxi. Sám dojedl, a když už Rikuto stíhal hyperaktivovat, on ještě raději poklízel věci, aby tady nic nenechal. S úsměvem si vzal misku a všechno, šikovně to sbalil, a až pak začal s povídáním.
"To si piš, Rikuto.. slíbil jsem ti to." pronesl s úsměvem a na svého svěřence mrkl. "Pravda je, že nevím, jestli..nebo co.. najdeme tam, kam jdeme. Potřeboval bych po tobě tedy, aby si na to byl připravený. Potřebuju, abys dokázal s tou svojí schopností dělat cokoliv, skoro kdykoliv, a co nejdéle, co to jen půjde. Od těch nejjemnějších jehliček po nějakou kostní lopatu, potřebuju, abys to všechno dokázal mrknutím oka.. a pak bude jakákoli technika jednoduchá na naučení, ať už najdeme cokoliv. Víš, jak to myslím?" navedl a přitom se i zeptal Rikuta. Mezitím už se sám tak nějak pomalu vydal na cestu.. bude to pochopitelně trénink za chůze. Bylo to potřeba.

Uzumaki Rikuto

Rikuto chvíli zíral na senseie, jak na blázna. Ale pak přešel do smíchu, ozvedl pravou ruku se vztyčeným palcem.
Jasný! Cokoliv, kdykoliv a kdekoliv! S dokonalým základem všechno!
Pravil úplně přemotivovanej! Rikuto byl ochotný udělat cokoliv pro to, aby se stal silnějším a Kenshin to moc dobře věděl. I kdyby Rikuto neměl být bůh ví jak talentovaný, tak do toho dal srdíčko a když něco chtěl, tak si pro to šel. A takovýho studenta muselo být radost učit. Jen to možná chce plnou zásobu jídla, aby měl aspoň plnou pusu a neotravoval.

Kenshin s širokým úsměvem od ucha k uchu přikývl a zase jednou rozcuchal Rikutovi vlasy. pak nahodil svoje cestovní zavazadlo - takzvaný batoh - na záda, a dal se do chůze. Mávnul na Rikuta, aby ho následoval. Co se dalo dělat, pořád byli tak nějak na nějaké té misi, že. I když se tam snad Rikuto naučí pár nových triků!
"Tak jo.. potřebuju, abys trénoval. Začneme s přesností.. tu schopnost musíš být schopen používat bez otázek a naprosto precizně." začal Kenshin, a z kapsy něco vytáhl. Nějaký kamínek, průměrné velikosti. "Chci, aby si z dlaní vyrostl kosti, a dokázal tenhle kamínek držet a přehazovat pomocí těch kostí.. jako s hůlkami na jídlo. A až ti to půjde výborně, dám ti menší kámen, a takhle půjdeme, dokud nebudeš přesně vědět, co děláš. Dobře?" zeptal se a vysvětlil zároveň. Nebyl to žádný vybuchující, akční trénink, ale koneckonců, museli u toho pokračovat v cestě, takže to bylo praktické.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si sbalil taky všechny věci a vypravil se s Kenshinem. Uchopil kamínek do ruky a chvíli na něj zíral. Zdálo se to být fakt těžký, hlavně na nervy, které Rikuto zrovna moc pevné neměl. Ale snad to nějak zvládne, má přece v kapse tu tyčinku!
Hele a když to zvládnu, tak bych už ramen nikdy nemusel jíst hůlkama a ušetřím!
Pravil nadšeně, takže ne..Rikuto nebyl znechucen. Uchopil tedy kamínek a dělal jak sensei říkal. Na dlani mu vyrostli dvě kosti, kterými se snažil kamínek zvednout, soustředil se jak pes, tak šel trochu pomaleji, než je obvyklé.

Kenshin se zasmál. "No, to bych asi nedělal, abys nějak moc neděsil ostatní zákazníky a aby tě tam taky ještě pustili někdy..." doporučil mu vysmátý.. jo, to znělo jako Rikuto. Myslel mimo ostatní.. i když někdy nemyslel moc.
Každopádně, Rikuto se tedy do svého snažení dal. Kenshin kvůli němu zpomalil a neměl k tomu žádnou poznámku, protože bylo jasné, že za sprintu toa si na začátek nebude ideální. Dalo to hodně práce.. a jak se Rikuto snažil, moc mu to nešlo.
....
Byla to nějaká chvíle, když konečně Rikuto dobře nahodil a přehodil a byl celkově schopný si s kamínkem hrát. Když zvedl oči od svého snažení, mohl zjistit, že je něco po poledni.. a nebo se zeptat Kenshina, který jen tiše, ale s úsměvem, šel vedle něj.

Uzumaki Rikuto

Rikuto už se tak soustředil, že na odpověď senseie nereagoval. Občas se dost vytočil a měl chuť kamínek hodit někam do pryč, ale vždycky se ovládl. A nakonec nedošlo ani na tyčinku, jak se zabral do tréninku. Po prvním povedeném pokusu zvedl šŤastný hlavu, zřejmě aby skontroloval senseie, jestli to viděl a dostal patřičnou pochvalu!
Už tam budeme?
Zeptal se na klasickou otázku tří letých dětí.

Kromě přesnosti, byl to i trénink trpělivosti, co si budeme nalhávat. Nebyla to zrovna velká zábava..na druhou stranu, alespoň něco do jinak nudné cesty. Kenshin se otočil. Nemusel se ptát, jestli ten kamínek už dokáže ovládat, věděl to. Usmál se na Rikuta. "Teď už ho můžeš vyhodit.. a tady máš další." pronesl, a podal mu další, znatelně menší. Bude to ještě otrava. "No.. to ještě zdaleka ne. Ale jdeme rychleji, než jsem myslel.. nebude to trvat až tak dlouho, neboj." odpověděl Rikutovi, a šel dál.. ještě jim zbýval pořádný kus cesty. Ale zvládnou to.. a kdo ví, co je tam čeká!

Uzumaki Rikuto

Rikuto vzal kamínek do dlaně a chtěl ho mrsknout tak daleko, jak jen mohl. Ale nakonec si to rozmyslel a pouze se s úsměvem podíval na senseie.
Schovám si ho. Třeba si ten trénink někdy budu chtít zopakovat..
Pravil a kamínek si dal do kapsy. Poté tedy dostal menží a další válka o nervy začala. Rikuto tedy začal jak minule, ale tentokrát to bylo mnohem těžší. Sem tam si musel setřít pot z čela, přeci jen se dost soustředil.

Takhle uběhlo dokonce pár dní. Rikuto za dokázal ovládnout umění kamínků, i když se pořád zmenšovaly a bylo to pořád těžší a těžší. Vlastně to ani netrvalo dlouho. Navíc se neobjevil žádný problém jako ten předchozí večer, a tak cesta probíhala docela v klidu. Kenshin zkoušel i nějaké jiné tréninky - výdrž, a sílu, Rikutovi schopnosti. Rikuto si zrovna mohl zkoušet jedno z těchto cvičení, když v tom se ozval Kenshinův hlas v jinak monotónní chůzi.
"Už tam budem."

Uzumaki Rikuto

A tak dny ubíhaly a Rikuto si připadal každým dnem jistější a jistější. Začínal se opravdu žít se svojí schopností a užívat jí pomalu jako pravou ruku. Tedy, ještě to nebylo dokonalé a tak rychlé, ale co se týká přesnosti, si byl daleko jistější. A jednoho dne zase trénoval s malým kamínkem, když v tom sensei pravil tu větu, na kterou čekal Rikuto už fakt dlouho. Nadšeně pozvednul hlavu a rozhlédl se kolem sebe.
Super!
Zakřičel, kamínek však stále držel mezi kůstkami na levé ruce.

Mohl si všimnout, že vlastně nevidí nic speciálního. Byli někde na docela louce, nikde nic moc.. určitě to nebylo město.
"Mám důvody si myslet, že tady tvůj rod kdysi míval základnu.. tady za tím kopcem." vysvětlil a ukázal na vyvýšeninu, kterou měli už doslova skoro před nosem. "Uvidíme." dodal k tomu. Takže to místo nebylo přímo v Kiri..jen na jejich území.

Uzumaki Rikuto

Rikuto už to chtěl nechat senseie všechno sežrat, byl připravenej na pořádnou spoušť! Louka?! To mohli jít kousek za Konohu a nemuseli kvůli tomu až na území Kiri! Pak naštěstí začal sensei mluvit a celou tuto situaci uvedl na správnou míru. Rikuto se bez jediného slova rozběhl na louku. Musel se dostat za kopec a všechno to vidět. Možná tam nic nebude, ale Rikuto čekal něco velkého. Očekával nějaký super svitek, cítil to v kostech!

No..nemusel být až tak zklamaný. Před ním se válely ruiny něčeho, co určitě předtím bylo nějaké pořádné stavení, nějaká základna, možná dokonce svatyně. Bylo to celé dost staré, kompletně obrostlé a strop držel už jen u pár posledních míst, ale... bylo jasné, že jsou asi na místě správném. Kenshin došel na kopec hnedka po Rikutovi. Nevypadalo to, že by zrychlil, a přesto byl po mrknutí oka hned vedle. Huh.
"Týjo." pronesl uznale, koukajíc na ty hromady kamení.

Uzumaki Rikuto

A Rikuto spatřil všechny ty ruiny. Možná to byla opravdu nějaká svatyně, ve které bude ukryto spoustu tajemství o původu jeho rodu?! Podíval se na senseie, jako by čekal na svolení..byl to však Rikuto, ten nečeká na svolení. Rozeběh se rychle k ruinám, srdce mu bušilo o sto šest. Už zdálky se pokoušel najít na ruinách nějaké nápisy, nebo vlastně cokoliv vytesaného, co by ho ujistilo v tom, že toto sídlo opravdu patřilo jeho rodu.

A taky Rikuto nemusel hledat dlouho. Když doběhl k prvním místům, hned na pilíři něčeho, co asi bylo dříve vstupní branou, nahoře na tom příčném, byly obě tečky Kaguya clanu. Kenshin sám šel taky dolů k ruinám, ale nikam nespěchal, ne, jako Rikuto. prohlížel si všechno kolem s úsměvem na vlastní oči. Bylo tam fakt spousta..kamení. Sutin. Jednou to muselo být velké.

Uzumaki Rikuto

Zastavil se pod pilířem a s velkým úsměvem koukal na celý komplet.
Páááni..!
Pravil a pohlédl na senseie. Začal na něj mávat, ať utíká k němu.
Honem, honem! Musíme se dostat dovnitř..! Hned zapněte očko a hledejte..!
Zakřičel Rikuto a začal nadšením skákat na místě. Měl v sobě teď momentálně strašně moc energie a ta prostě musela nějak ven.

Kenshin se zasmál. "Zapněte očko." zopakoval pobaveně a nevěřícně ale s úsměvem potřásl hlavou. Tak takhle se dneska říkalo jeho vznešené schopnosti jednoho z největších rodů v Konoze a celkově ve světě Shinobi. Jo..bylo to něco, co by od Rikuta čekal tak akorát.
Tak tedy, zapnul očko, a koukal. "Hm.. víš, že máš štěstí, že jsem tvůj sensei já?" zeptal se pobaveně. Jakýkoliv jiný by měl mnohem menší šanci si všimnout všeho, co tam bylo. Každopádně.. "Musíme jít pomalu. Tuším a předpokládám nějaké pasti.. ale..jdeme dovnitř." pronesl a prošel branou.
Když ho RIkuto následoval, viděl něco, co bylo předtím asi hlavní hala. Mělo to kus kopulovité střechy, ale většina byla na zemi..ze střechy nezbylo skoro nic a slunce pálilo na celé to místo. Sutiny všude.. Rikuto si mohl všimnout schodů, a něco, co určitě bývala fontána. Muselo to tu jednou být dost velké.. a dost..fancy.

Uzumaki Rikuto

Rikuto stál s úsměvem a zíral na ty ruiny, jako by snad měl taky něco vidět. Ale viděl jenom ruiny. Poté sensei začal mluvit o nějakých pastech, tehdy se Rikuto rozhodl, že už nebude utíkat dopředu, ale bude se držet za senseiem. Přeci jen by je měl vidět, nebo je schytat on. Každopádně Rikuto by měl být v bezpečí.
Jasnačka!
Pravil a vypravil se tedy za senseiem. Rikuto se začínal bát, aby se nespálil, přeci jen prahlo fakt solidně, takže už se dost těšil na to, až zalezou někam dovnitř. Koukl na něco, co asi kdysi byla fontána..teď už v ní však žádná vody nebyla a moc už to ani jako fontána nevypadalo. Bohužel..

Inu, a tak šli! Kenshin držel zapnuté očko, a tak se mohli dostat dovnitř, i když bylo vidět, že Kenshin nikam nespěchal, což mohlo Rikuta docela otravovat. Každopádně, prošli úvodní branou, něčím, co byl určitě vchod do nějaké místnosti v době, kdy to ještě byla místnost. Tady se Kenshin zastavil. Rukou zalovil někde mezi kamení, a vytáhl šipku. Zalovil znovu a vytáhl mechanismus, který ji dokázal vystřelit. A pak přetrhl rukou provázek, který tam byl jako aktivace. "Vidíš.. past číslo jedna." poznamenal Kenshin, a podal šipku Rikutovi. "Neoblizuj to." poradil mu ještě, a šel dál.
Buďme upřímní, filmy Indiana Jones akorát s Kenshinem by byly docela nuda.