Hibikiho cesta po Kiri

Kimura Daiki

"Dobře. Hanzo, hlídej Hibikimu záda." pronesl Daiki a Hanzo souhlasně zavrkal.I tak se furt trochu vrtěl z toho, že neměl rád tmu a musel to temného tunelu. 
V jeskyni se Daiki pohyboval stylem, jako kdyby se tu vyznal. Hibiki, kterého vedl Akino, jasně viděl díky světlu baterky, jak Daiki přesně ví, kde má zahnout a kde ne. Bylo to zvláštní a možná až trochu znepokojivé. Na nikoho zatím nenarazili, což bylo dobře, jelikož stále měli moment překvapení.

Hatake Hibiki

No, Hibiki nečekal, že by Daiki úplně věděl, kam a proč má jít, ale předpokládal, že celé to tvoření koule a bublinek mělo něco společného s odhadováním toho, co v temné jeskyni najdou. Předpokládal, že to akorát odhadlo počet, možná umístění nepřátel, rozhodně nečekal, že by to umělo i odhadnout tvar jeskyně, takže to bylo trochu podezřelé.. ale teď už Hibikimu stejně nezbývalo moc, než následovat dál do temnoty. A tak tedy následoval.. potichu a opatrně, aby se nevyzradil.

Kimura Daiki

Daiki byl hold plný překvapení. Třeba,když se ho pak Hibiki zeptá, tak se doví, jak věděl, kudy jít. A nebo to zjistí po cestě. Tak jako tak jejich cesta skončila. Před nimi totiž stály dveře. Zavřené dveře, z pod nichž vyzařovalo světlo. Daiki se připlácl ke stěně vedle dveří na straně, kde byla klika. Složil si pár pěkných pečetí a vytáhl z kapsy svitek, který roztáhl a z pečeti v němž s tichým puff se v obláčku kouře objevila katana. Svitek schoval a katanu pevně uchopil. Naznačil Hibikimu, aby se připravil. Pak vzal za kliku, prudce otevřel dveře a vrazil dovnitř. Odtamtud se začalo ozývat cinkání zbraní. Pokud Hibiki nakoukl dovnitř, uviděl, že tam Daiki odráží dva maníky. Jednoho z nich ošklivě sekl do břicha, až vypadal vyřazeně, mezitímco se pustil do boje s tím druhým. Toho zatlačil až ke zdi, kde mu držel katanu pod krkem. "Proč jste unesli toho kluka?" ptal se zrovna toho maníka. Mezitím se ten s rozříznutým břichem zvedl na nohy a plížil se Daikimu do zad.
Mimochodem Kimurův student tam seděl na zemi, zády opřený o zeď a byl pořád mimo.

Hatake Hibiki

Inu, přímo před nimi se objevily dveře. To byl upřímně úkaz, který by Hibiki v jeskyni až tak moc dobře nečekal, ale alespoň bylo vidět, že pravděpodobně bojují s někým, kdo tady sídlí delší dobu a ne jen s někým, kdo by sem prostě rychle přiskočil a použil jeskyni jako dočasný úkryt. A nebo to tady po někom zůstalo.. ale tak.
Každopádně, Daiki se pustil dovnitř a jal se ničit první skupinu soupeřů. A jakože dostali pořádně poničíno, neboť to netrvalo dlouho a jeden vypadal velmi rozříznutě a druhý měl katanu už připravenou pod krkem pro stejný, rychlý řez. No, ale ten naříznutý tak nějak odmítnul umírat v koutě a dal se do ještě nějakého snažení, a protože Hibiki slíbil, že bude krýt záda, asi musela přijít jeho chvíle. Upřímně si myslel, že s tím by si Daiki ještě v klidu poradil, ale neznal ani zdaleka plné schopnosti tohoto shinobi, a tak raději zasáhne. Ale ještě nechtěl vletět do bílého světla. A tak to vyřešil po shinobijsku - prostě hodil dva kunaie. Mířil hlavně na nohy - nepohyblivý soupeř je soupeř, co se k zádům Daikiho nedostane.

Kimura Daiki

Co si budeme povídat. Ninja nebo kdo ten guy byl nečekal, že by měl s sebou Daiki podporu v podobě mladého ninjy z Konohy. Tím pádem se nebylo čemu divit, že chlapíka Hibiki trefil. Chlápek vykřikl bolestí a sletěl na zem. Druhého maníka to očividně vystrašilo. "Š-šéf ho chtěl na-naverbovat." odpověděl Daikimu na otázku. "Kdo je váš šéf?" položil Daiki další otázku naprosto klidným hlasem. Maník začal lehce vrtět hlavou, než mu došlo, že se tím akorát řeže o Daikiho katanu. "Nic neřeknu. Nic." vypadal naprosto vyděšeně. Asi se bál svého šéfa. Rázně skousl, na což Daiki zareagoval tím, že ho chytil rukou za čelist a vypadalo to, že se snaží ho přimět něco vyplivnout Avšak bylo pozdě. Maníkovi se z úst vyšla jakási pěna, protočily se mu oči a celý ochabl. Daiki ho pustil a on se sesunul k zemi jako hadrová panenka. Když se Daiki otočil tak, že na něj Hibiki viděl, uviděl, že se tváří poměrně naštvaně. Nic neříkal. Jen přešel ke svému studentovi, hodil si ho přes rameno a vykročil s ním ven z místnosti.

Hatake Hibiki

Inu, Hibikiho muška byla přesná, a nepřítele sundal. Každopádně, Daikiho metody vyslýchání už tak úspěšné nebyly, a nepřítel, kterého držel po krkem, se samovolně jaksi.. znefunkčnil. To jim šéf stál za to umřít? A nebo neumřel, jen.. no, kdo ví. Daiki se viditelně rozhodl, že tímhle to končí. A tak vzal svého učně a dal se pryč.
"To je všechno?" zeptal se překvapeně Hibiki. Pokud se mu dostalo odpovědi že ano, a nebo žádné, rozhodl se ještě rychle checknout toho člověka, kterého trefil. Jestli u sebe nemá nějakou identifikaci, kdo byl, jestli to byl shinobi, nebo jestli třeba ještě nežije. Pokud Daiki s baterkou odešel, prostě udělal plamen ohně nad rukou, aby si posvítil. Pochopitelně byl opatrný.. a pokud nic nezjistil, tak se prostě vydal za Daikim ven.

Kimura Daiki

Daiki se podíval na Hibikiho, když se ho zeptal, jestli je to všechno. "Nejprve dostaneme Ryoa do bezpečí. Nemohl bych pořádně bojovat, mít ho s sebou v tomhle stavu." odpověděl mu. Maník, kterého Hibiki trefil už nikomu problémy dělat nebude, jelikož zatím v tichosti vykrvácel a umřel. Hibiki po troše pátrání zjistil, že se jednalo asi o bývalého ninju z Iwy. Znak na jeho čelence byl totiž "přeškrtnutý". Tak jako tak, Hibiki stihl dohonit Daikiho než se mu stačil ztratit v labyrintu chodeb. Společně se tak dostali ven, kde Daiki svého studenta opřel zády o strom a začal ho tam lehce propleskávat, aby se probral. Klučina, který byl přibližně stejně starý jako Hibiki, pomalu otevřel oči. Vypadal pořádně omámeně. Tak jako tak si ho teď Hibiki mohl lépe prohlédnout.
"Jak se cítíš?"zeptal se klučiny Daiki. "Jako by mě někdo majznul kladivem. Co se stalo?" zamumlal Ryo, načež mu Daiki v rychlosti povyprávěl, co se stalo.

Hatake Hibiki

"Fér." odpověděl Daikimu Hibiki s přikývnutím, ještě, než v první vlně odešel. A pak šel teda zkontrolovat ty shinobi. Vypadalo to, že ten jeden z nich byl z Iwy, tedy - původně, teď už ne. Byl to nějaký neřád, a k Iwě také už nepatřil.. takže si pravděpodobně prostě takhle vydělával na živobytí. Inu. A byl teda taky už mrtvý. Hibiki nerad zabíjel, ale jak to nešlo jinak, tak odmítal jakkoli zaváhat. Jestli má vidět někoho umřít, raději uvidí umřít soupeře, než přítele.. nebo alespoň tohle si říkal, a díky tomu měl svědomí čisté.
Každopádně, stihl Daikiho ještě předtím, než vyběhl z tunelů. Ryo vypadal na takového.. trochu Hibikivského šupáka. Hibiki v tichosti nechal Daikiho Rya probudit, ošetřit, a v klidu si i vyslechl převyprávění situace. Až když skončil, a až když Ryo vymlátil nějaké otázky - jestli nějaké měl - ozval se Hibiki ve slušnosti. "Já jsem Hatake Hibiki. Těší mě." pozdravil s přikývnutím.

Kimura Daiki a Ryo

Ryo vypadal poměrně zmateně a překvapeně, když se dozvěděl, že ho vlastně unesli. Dokud se mu teda v jeho omámeném mozku nevybavilo, že ho vlastně ti dva maníci napadli po tréninku. Pak se Hibiki představil a Ryo se na něj podíval, pořád ještě trochu oblbnutý a poměrně dost unavený. "Mizushima Ryo, ahoj." odvětil a usmál se na něj. Byl to takový ten klasický Narutovský přiblblý úsměv.
"Když už jste se takhle pěkně skamarádili, tak tu spolu můžete počkat, než se vrátím." pronesl k nim Daiki. "Kam chcete jít, shishou?" zeptal se Ryo zmateně. "Zpátky do jeskyně. Ještě tam zbylo několik lidí, kteří by po tobě mohli jít." odpověděl mu a chystal se odejít. "Nemůžete tam jít sám, vždyť by to byla sebevražda! Půjdu taky!" namítl klučina a Hanzo na Hibikiho hlavě se nervózně zavrtěl.
 "Ne. V tomhle stavu by ses mi akorát pletl pod nohy." oponoval mu Daiki a vypadal, že o tom nehodlá dál diskutovat.

Hatake Hibiki

No, Mizushima Ryo se představil. Nevypadal na nějak nepřátelského člověka, jako třeba většina těch šermířů z Kiri, to bylo pozitivní, a celkově.. bylo vidět, že když mluvíte stylem "lidé z této vesnice..", tak to děláte špatně, neboť do pytlů by se kvůli místu narození určitě házet nemělo!
No, pak přišlo lehké zklamání v podobě "nechání venku". o tom mohl mluvit hibiki už předtím, ale teď to přišlo jako doopravdové prohlášení a rozkaz, který se Hbikimu ani trochu nelíbil. Nevěděl, jak je na tom Ryo, ale on byl v plné síle a dokázal být přinejmenším otravný kombatant..
"Přece nechceš nechat Hanza venku?" zkusil Hibiki. Nechtěl zůstávat venku, ten nápad se mu nelíbil..

Kimura Daiki a Mizushima Ryo

Hanzo se při zmínce svého jména otřásl, vzlétl z Hibikiho hlavy a přistál na hlavě Ryoovi. Hibiki si ho tak mohl pořádně prohlédnout. Zajímavé bylo, že na to, že to byl bílý holub, tak měl i bundu a kravatu. "Zůstanu vrk-enku." pronesl a vypadal, že to myslí vážně. 
Daiki se dlouze zadíval na Hibikiho. Došlo mu, že Hibiki tím Hanzem myslel sebe. Povzdychl si. "Fajn. Hibiki půjde se mnou. Hanzo zůstane s Ryoem tady venku." rozhodl nakonec. "Pamatuj ale, že nevím, co v té jeskyni čeká." pronesl ještě k Hibikimu. 
"Ale...ale..." začal Ryo a vypadal uraženě. Ani on nechtěl zůstávat venku. "Žádné ale. Vypadáš, že by ses sotva držel na nohou. Zůstaň tady s Hanzem a hlídejte vchod." ukončil debatu Daiki a vydal se ke vchodu do jeskyně.

Hatake Hibiki

Hanzo úplně zkazil Hibikiho plán, ale co se dalo dělat. Po všem tom mluvení si ho konečně taky mohl prohlédnout.. no, byl to prostě holub. Hibiki už skoro čekal něco exotičtějšího, na druhou stranu, oblečeného holuba viděl taky poprvé a byla to pro něj novinka. Daiki ale poznal, že se Hibiki jen tak nenechá, a rozhodl se, že ho vezme s sebou. "I kdybych seděl u cesty na kameni, nevím, co by mě čekalo. Kdo ví, jestli by mě někdo nepřepadl." poznamenal Hibiki, a vydal se směrem jeskyně. Ještě se otočil na Rya, který si vytáhl kratší sirku a bude čekat venku. "Nechceme dostat obklíčeno.. hlídejte pořádně, hoši." pronesl s úsměvem, a pak už šel s Daikim do jeskyně. Doufal, že tím třeba nějak zvedne náladu Ryovi... no a jestli ne, tak to taky moc škody napáchat nemohlo.

Kimura Daiki

Daiki vypadal, že po Hibikiho slovech zaváhal. Asi zapřemýšlel, co kdyby někdo přepadl Ryoa, až bude pryč. Podíval se na Hanza a zase byl v klidu. No a Ryo měl na obličeji něco mezi mračením a smířeným výrazem. Chápal, že je lepší, když tam s Daikim někdo půjde, ale zároveň mu bylo líto, že šel Hibiki a ne on. 
Tak jako tak Daiki vešel do jeskyně a Hibiki za ním. Bylo vidět, že jde mnohem opatrněji než před tím. Skoro jako by nevěděl, kam přesně jít.

Hatake Hibiki

No, Ryo prostě musel zůstat venku. Hibikiho to mrzelo, protože věděl, jak nepříjemné to pro něj muselo být, ale taky pro to, že nezjistí, jaké má schopnosti. Ale Daiki tak zavelel a nic jiného nezbývalo... no, a tak zašli znovu do jeskyně
Daiki protentokrát nevypadal, jakoby v té jeskyni vychovával rodinu jako předtím, teďka úplně naopak.. vypadal dosti nejistě. "..Co se stalo s dřívější jistotou?" zeptal se potichounku Hibiki. Jestli s Daikim něco bylo špatně, raději to vědět před bojem, že!

Kimura Daiki

Daiki se na Hibiki neohlédl. Na to si moc dával pozor na okolí. "Díky té technice před tím jsem viděl, kudy ti dva s Ryoem šli, tudíž jsem věděl kudy jít a že by poblíž nikdo neměl být. Jenže zbytek té bandy je na jiných místech, vím kde byly v době než jsme vstoupili do jeskyně prvně. Teď ale mohou být jinde a nevím úplně kudy jít." Vysvětlil Daiki svou techniku z před tím a pokračoval temnými chodbami. Akino čmuchal, ale očividně nic nevyčmuchal zatím.

Hatake Hibiki

No, Daiki vysvětlil, proč protentokrát neví, kudy jít. Taky to potvrdilo Hibikiho teorii o tom, co ta technika asi tak mohla dělat. Trefil to docela přesně, jen neodhadl, že to dokázalo i poznat, kudy šli... ale dávalo to tak nějak smysl. Byla to zajímavá technika, určitě se k hodně věcem mohla hodit... zvlášť shinobimu. Ten hledal ztracené lidi až nepříjemně často.
Každopádně, sám žádnou šikovnou techniku takového typu neměl, měl jen pejsky.. a Akino nevypadal, že by zatím něco našel. A tak Hibiki prostě pokračoval dál, připraven hned jít do boje, kdyby to bylo nutné a potřeba.

Kimura Daiki

Pokračoval opatrně v cestě. Stejně tak i Akino a Hibiki pokračovali v cestě bůh ví kam a bůh ví za kým či dokonce za čím. Náhle se Daiki i Akino naráz zastavili a vypadali v střehu. Daiki zhasl baterku a všichni se tak ocitli ve tmě. "Někdo sem jde. Bude tu tak do dvou minut." pronesl Daiki šeptem k Hibikimu a Hibiki uslyšel, jak vytáhl katanu.

Hatake Hibiki

To bylo tak nějak dokonale náhodně specifické. Právě a přesně kolem dvou minut přijde. Hibikimu to skoro přišlo vtipné, ale věděl moc dobře, že smát se by teď nebyl nejlepší nápad, a tak se raději pořádně připravil na boj. Nevěděl, jestli nepřátelé o nich nevědí stejně tak, jako Daiki věděl o nich, a tak raději ustoupil, aby je nechytila nějaká zákeřná neviděná technika oba na jednou. Přitiskl se ke zdi, aby měl nějaký smysl směru, a vytáhl kunai a druhou ruku připravil na nějaké to rychlé technikování. Takový jeho klasický postoj.

Kimura Daiki

Když Hibiki couval, kopl patou v té tmě do jakéhosi kamene, který odlétl někam stranou a nezapomněl po cestě vydávat dosti neninjovské zvuky, na čež ho Daiki popadl a schoval se s ním za roh ze směru odkud přišli. "Kdo je tam?!" ozval se náhle cizí mužský hlas a Hibiki zahlédl cizí kužel baterky, jak se zmateně pohybuje ze strany na stranu. Kdyby Hibiki viděl Daikimu do obličeje, což neviděl, viděl by že trochu zbledl a zavrtěl hlavou.Možná právě litoval, že vzal Hibikiho s sebou. Díky tomu kuželu baterky za to ale viděl Daikiho temnou siluetu se skrčit a něco sebrat ze země. To něco pak v momentě, kdy světlo bylo z dosahu, zahodil co nejdál to šlo do chodby, kterou se předtím chtěli vydat.Tam to udělalo stejně zvuky jako kámen před tím. Tím pádem to byl jiný kámen. Světlo baterky už vidět nebylo, pokud Hibiki nevykoukl zpoza rohu, tak jak to nakonec udělal Daiki. "Počkej tu chvíli." zašeptal tiše k Hibikimu a pak se vydal pryč. Kradl se neslyšně jako kočka za siluetou, která mířila dál chodbou a svítila si na cestu baterkou. Pokud Hibiki vykoukl, všiml si, že silueta má v druhé ruce kunai. Ale co je kunai proti kataně. Náhle po siluetě Daiki skočil. Zkroutil jí ruce za záda, na která si i víceméně sedl. Následně mu ostrou hranu katany narval částečně do pusy, jelikož se maník chystal začít křičet. "Žádné křičení nebo budeš mít už napořád úsměv od ucha k uchu." zavrčel na maníka Daiki.

Hatake Hibiki

Inu, Hibiki bohužel narazil na nějaký kámen při svém ústupu, což znamenalo, že z chytrého ústupu udělal ústup dosti nešikovný a spíše ke škodě, nežli k užitku. Inu.. nedalo se svítit, prostě se muselo pokračovat dál, i když z toho byla mnohem méně příjemná situace, než by mohla být. Naštěstí, šupák byl stejným šupákem jako Hibiki, a ve tmě viděl...well, tmu, takže neviděl nic a nevšiml si dvou schovaných šupáků. No... a protože nechtěl porušovat další rozkaz, tak prostě zůstal tam, kde měl být, a čekal, jestli třeba se Daiki nedostal do pasti, když toho šupáka chytil. Bylo zajímavé, že se rozhodl ho ještě nezabít... ale takhle vzadu měl znova výhodu toho, že by ho mohli nečekat.

Kimura Daiki

No...nebylo moc zajímavé, že ho nezabil. Sám přeci říkal, že chce informace. Hibiki ze své pozice neslyšel, o čem nebo jestli ti dva mluví. Viděl jen, že Daiki odtáhl katanu kousek dál. No a jen o chviličku později jednou rukou škubl muži za vlasy a druhou, která držela katanu, prudce sekl. A tak byl další nepřítel dole. Daiki se z mrtvoly zvedl, vzal mužovu baterku a naznačil Hibikimu, aby ho následoval dál.

Hatake Hibiki

Klasickej Metal Gear Daiki, a vypadalo to, že dostal to, co po svém nepříteli chtěl, protože ten pak ležel v osobním bazénku krve, způsobeném čistém proříznutí Daikiho katanou. Hibiki by to tak pochopitelně neudělal, ale.. jiný kraj, jiný mrav, a tady v Kiri moc dobře věděl, že jsou shinobi trošku.. chladnější. Inu.
Daiki tedy dodělal svoje dílo a jasně nabídl Hibikiho, že budou pokračovat v cestě. A tak Hibiki pokračoval. Čekal, jestli dostane informace, co dostal Daiki, ale byli uprostřed tiché akce, tak by ani neprotestoval, kdyby ne. Tak to prostě někdy bylo.

Kimura Daiki

Hibiki netušil,jestli se Daiki něco dozvěděl, avšak sám Daiki se netvářil zrovna nadšeně. Tak jako tak se vydal dál chodbou a Hibiki s Akinem za ním. Kráčeli poměrně dlouho a opatrně, než se Daiki otočil k Hibikimu. "Tady za rohem, deset metrů od nás, jsou dva." oznámil mladému ninjovi. Jak jen to asi věděl...

Hatake Hibiki

Inu, Daiki se dal dopředu i se svým pochmuřeným výrazem. Možná se všechno nedozvěděl, ale tak, co se dalo dělat, hlavně, že boj dal bez problémů a že bylo o jednoho nepřítele méně. No... a šli dál a dál, až se Daiki pozastavil, aby informoval o dalším stavu.
"Beru toho víc vpravo?" zeptal se s pokývnutím. Jestli chtěl Daiki řídit další dva sám, tak... inu, jeho příkaz. Ale jinak se Hibiki připravil na trochu toho boje.

Kimura Daiki

Daiki se viditelně zamyslel. Vypadal, že váhá. Pravděpodobně o tom, jestli by měl Hibikimu dovolit pustit se do boje. Přeci jen ho do toho zatáhl on a měl za něj zodpovědnost. Nechtěl si navíc znepřátelit svého přítele z Konohy tím, že mu tu jeho student zemře. Nakonec si povzdychl. "Dobře. Mám plán. Dokážeš se přeměnit v jednoho z těch chlápku, kteří unesli Ryoa?" pronesl Daiki a zkoumavě se na Hibikiho zadíval.