Hibikiho cesta po Kiri

Hatake Hibiki

Daiki se dal do hlubokého přemýšlení. Hibikiho logicky nepřekvapovalo, že ho Daiki nechtěl pustit do prvních řad boje, ale Hibiki zase nechtěl být jen nutnou přítěží a určitě se boje nebál. Když tedy Daiki souhlasil, viditelně zamyslet se musel zase Hibiki. Přemýšlel, jak přesně jeden z nich vypadal... dobrá věc, že si je prohlížel. A tak, po nějakém tom přemýšlení, ozvalo se tak dobře známé "Henge." a Hibiki tam stál, jak nejlépe si dokázal jednoho z mrtvol připomenout. "Kdybys viděl chybu, řekni mi." pronesl, jestli se tedy transformace podařila normálně tak, jak by se podařit měla..

Kimura Daiki

Daiki si Hibikiho chvilku zkoumavě prohlížel. "To by šlo." pronesl a sám se také přeměnil, avšak do toho, kterého před tím sejmul. "Až budeme u nich a já řeknu slovo citróny, tak zaútočíme, ano?" vysvětlil Hibikimu plán. Pokud Hibiki nic neměl, tak se vydal za roh a chodbou, jakoby to tu znal. Alespoň se tak tedy tvářil, když si tam tak vykračoval s tou baterkou v ruce.

Hatake Hibiki

"Doufám, že při konverzaci nedostaneš chuť na osvěžující kyselé plody a já ho nezabiju jen tak.." poznamenal Hibiki svůj klasický nemístný sarkastický vtípek, ale pak už jen přikývl a dal se pořádně do role. Nechá pochopitelně mluvení na Daikim, co on věděl, na co se ptát těch šupáků... každopádně, chytil se Daikiho se svojí baterkou, a i on šel, jakoby mu tam jeskyně patřila a jakoby tam byl odjakživa... protože šel za někým jiným. Tutoriál ninjování.

Kimura Daiki


"Nesnáším kyselé věci." odvětil Daiki a vydal se tedy směrem k těm maníkům. Ukázalo se, že jeden z těch maníků nebyl maník a žena. "Už jsi zpátky. Přivedli jste toho kluka?" zeptala se ta žena, při čemž se podívala na Hibikiho. Byla to otázka očividně pro něj nebo tedy pro toho, v koho se přeměnil.

Hatake Hibiki

Inu, to bylo dobře, že taková chuť nepřijde, nechtěli by přece někoho zabít jen tak pro nic za nic! Každopádně, vydali se bez většího čekání dál a brzy tedy potkali tu dvojici, se kterou počítali. jedna z té dvojice byla žena. Hibiki se pokoušel si jí moc neprohlížet. Mohl by pak mít rozpaky, až by jí měl případně zabít, a to nechtěl.
"Je svázanej zpátky. V tom stavu co je si bude muset chvilku počkat, než z něj vypadne něco dobrýho." odpověděl bez váhání. Neměl ponětí, jaký byl ten člověk, kterého měl napodobovat, tak to vystřelil pdole prvního instinktu.

Ženská pozvedla jedno obočí a zkoumavě se zahleděla na Hibikiho. "Dneska ti to nějak žvaní..." poznamenala. Pak nad tím ale jen mávla rukou. "Jdete ohlásit veliteli, že jste přivedli toho kluka?" zeptal se ten maník. Daiki přikývl. "Šéf z toho bude mít radost. Tedy pokud ten kluk bude spolupracovat." pronesla ta ženská očividně nadšeně. "Za to ta holka, co jsme měli přivést my...byla to kachna. Vůbec neuměla lítat." postěžovala si zase ta ženská. Asi byla dost ukecaná. Tak jako tak se spolu s tím maníkem vydala dál chodbou. No a Daiki za nimi. "To se dalo čekat." odvětil ještě té ženské.

Hatake Hibiki

Takže on měl být ten tichý.. to mu docela sedělo, vzhledem k tomu, že tohle chtěl brát celé pasivně. Každopádně, vypadalo to, že byl dostatečně přesvědčivý, a v již větší skupině šli dál. Hibikiho zaujala poznámka o té nějaké holce. Nejen, že ho zajímalo kdo to byl, ještě víc ho zajímalo, proč jí chtěli a co po ní vlastně chtěli..
Každopádně, pokračoval, a zamyšleně zatím hrál roli tedy toho tichého, nechával Daikiho, jestli k tomu ještě bude chtít něco poznamenat, nebo dokonce vyzvědět.

"A co se tedy stalo s tou holkou?" zeptal se Daiki po chvíli. "To co s každým, kdo neumí lítat po pádu z útesu." odpověděl ten maník. Daiki se na okamžik zamračil. "K čemu by šéfovi vůbec byla létající holka?" položil další otázku. Ženská po něm střelila pohledem. Daiki bruslil po tenkém ledě. Obrazně řečeno samozřejmě. "K tomu k čemu my. Má rád lidi se zvláštními schopnostmi, obzvlášť s těmi silnými." odpověděla mu a trochu se zamračila. "Myslel jsem to jako řečnickou otázku." pronesl Daiki. Žena se zatvářila překvapeně, podívala se na svého partnera a dala se zase do chůze.

Hatake Hibiki

Hibiki to tam celé poslouchal, a tím víc ho zaujala tahle konverzace. S holkou udělali právě to, co si Hibiki myslel, že s ní udělali.. Hibiki trochu posmutněl, ale nebylo cenu být smutným v tuhle chvíli. To budou moct potom. Přesto to tak nechtěl úplně nechat.
"Kde ste jí schodili?" zeptal se rychle a jednoduše, tak, jak asi měl. "Nevíte, co všechno se dá zjistit z těla? Šéf bude zuřit.." dodal k tomu trochu vyděšeně, aby to nebylo jen předvídatelně jednoduchá, informace z nich tahající otázka.

"Někde na severu." odvětila ženská a mávla nad tím rukou. "Proč by měl zuřit? Kuchi jí sežral jako obvykle." přidal se maník a trochu se zašklebil a otřásl. "Bylo to nechutný." dodal ještě a ženská z té vzpomínky trochu zezelenala. Pak se podívala na Hibikiho. "Nee...řekni, jak se dařilo Seijimu? Přeci jen to byla jeho první mise, ne?" pronesla směrem k Hibikimu. Maník pozvedl obočí a podíval se z ženský na Hibikiho a zase zpátky. Asi nechápal, proč tohle vytahuje, když se do teď bavili o mrtvole nějaký holky.

Hatake Hibiki

No.. slečna už asi žádnou šanci neměla, stejně tak neměla šanci na nějaký hodný pohřeb, což bylo to, co upřímně plánoval. Inu... zkusí o ní něco víc zjistit později. Jestli třeba neměla rodinu, které sdělit špatné zprávy. A taky se dozvěděli, že je tam ěnco, co se jmenuje Kuchi a má to rádo shinobi. Ne úplně povzbudivá informace.
Pak dostal další otázku, která zaskočila nejen jeho, ale i dalšího neznámého soupeře. "Hm? Seiji? Fajn. Trochu neohrabanej, ale šlo to. Zůstal vzadu, svačil něco kyselého." podal informaci. Nevěděl, co víc toho tady chtějí získat, ale věděl, že tahle konverzace mu není z mnoha důvodů příjemná.

Maník se zamračil a ženská se ušklíbla. "Žádný Seiji není." pronesla ve stejnou dobu, kdy Daiki řekl "Citróny." a než se Hibiki nadál letěl na něj proud opravdu horké vody z úst té ženské. Maník se zatím dotkl země a ta mezi nimi a našimi hrdiny utvořila realistickou verzi hry země je láva. "Suiton: Suijinheki!" zvolal Daiki a z úst mu vytryskla voda, která před ním a Hibikim vytvořila zeď.

Hatake Hibiki

No, Hibiki se pochopitelně pokusil co nejrychleji odskočit z útoku té ženské. Už svými slovy nahodil Daikimu Citróny, takže byl připravený k boji, i když ženská asi taky nebyla zrovna nejpomalejší. No, a pak Daiki udělal vodní zeď, což pravděpodobně dalo chvilku na evaluaci situace. Hibiki musel zjistit, jestli, a jak moc, byl zasažen a případně popálen. A až pak podle toho mohl dělat nějaké další tahy.
"Senji je mrtvej, stejně jako budeš brzy ty." odsekl naštvaně do zdi směrem tam, kde ženská byla, a zkontroloval tedy, jak moc špatné bylo poškození. Bohužel, lepší obrannou techniku než uskočení neznal.

Hibiki naštěstí uskočil. I tak ale zjistil, že si trochu opařil levou ruku. Daiki si tam zatím dělal nějaké pečetě a házel na zem lístečky. V tom však vodní zdí prosvištělo něco tvrdého a kdyby Daiki včas neuhnul hlavou neskončilo by to jen škrábancem na tváři jako teď. To co proletělo vzduchem byla kamenná střela. No a hned na to začaly létat další. "Ani žádnej Senji neexistuje!" křikla do toho ta ženská, což muselo znamenat, že přestala nabízet Hibikimu s Daikim horkou lázeň zdarma. Daiki toho využil a zrušil techniku. Bylo by to celkem vtipné, jelikož se tam bojovalo za svitu baterek a tak tam nebylo moc vidět, až na to, že boj na život a na smrt vtipný není.
Tak jako tak se dal Daiki na ústup, Hibikiho vzal s sebou. No a za ním i za Hibikim letěly kamenné střely.

Hatake Hibiki

Inu, bylo to sice lehké opaření, ale to pořád fungovalo. Mohl určitě bojovat dál, to bylo důležité.. přinejmenším pro něj. Každopádně, hnedka potom začali dostávat pěkně pokamenováno, zeď nezeď. Je pravda, že zeď z vody nezněla úplně... tak pevně.. jakože, z kamení, nebo možná i ze vzduchu, to byla zeď dobrá, ale ohněm nebo vodou kdeco proletí. Mrzuté. "Teď už ne!" odsekl zpátky. Nečekal, že mu ženská předtím dokonce odpoví, což byla fajn věc kvůli strategické evaluaci, poněvadž tím věděli, že ženská už svojí sprchu nejede.
Co se týče osvětlení, o to se Hibiki postará jen, jak bude mít dobrou příležitost. Vzhledem ke zdi ještě zdaleka neměl. Každopádně, dali se na ústup. Jak Hibiki nechtě ustupoval, alespoň se ohlížel dozadu, aby nedostal kamenem do obličeje.

Daiki s Hibikim se vyhýbali kamenným střelám, dokud Daiki Hibikiho nezatáhl za roh, odkud před tím přišli. Tam se zastavil a vyčkával.
A to do doby, než oba uslyšeli vyjeknutí té ženské a vzteklé mrmlání toho maníka. Daiki vylezl z úkrytu a vydal se těm dvěma naproti.

Hatake Hibiki

Daiki pomohl Hibikimu do krytu, a vydali se z něj pryč ve chvíli, když uslyšely nějaké zmatené zvuky. Daikiho poslední technika pravděpodobně dala chvilku času, nebo trvala déle, nebo něco podobného... ale určitě si Daiki myslel, že teď je dobrý čas zase jít, protože se těma dvěma vydal zase naproti.
Hibiki sám na nic nečekal. Rozeběhl se chvilku za Daikim, i když to bylo spíš pro krytí shinobi z Kiri. První chtěl vědět, do čeho vlastně běží.. takže neběžel bezhlavě, ale aby byl nablízku, kdyby se něco nepovedlo.

Když Hibiki vylezl z úkrytu a vydal se za Daikim, uviděl, cože to Daiki těm dvěma provedl. Oba dva byli spoutaní jakýmisi zářícími řetězy vycházejícími ze země. Přesněji z jakéhosi zvláštního obrazce, v jehož rozích byly Daikiho lístky, které před tím zahodil. Hibiki byl sice zatím jen obyčejný šupák, avšak i on poznal, že se jednalo o jakousi formu fuuinjutsu. "Tak. A teď si popovídáme." pronesl Daiki směrem k těm dvěma. "Pche. Nic neřekneme, ani kdybychom mohli." pronesla ta ženská s uchechtnutím. To Daikiho podle všeho překvapilo. Pak se ale zase zamračil. Došel blíž k té ženě a přiměl jí otevřít pusu, načež potichu zaklel.

Hatake Hibiki

No, dostali nějakou šikovnou poutací pečetí, protože teď tam byli připoutání nějakými zářícími řetězy. Vypadalo to jak efektně, tak i efektivně, a Hibiki se lehce usmál. Daiki toho měl spoustu v rukávu, zdálo se. Každopádně, chtěl se zase dát na vyslýchání, ale vypadalo to, že protentokrát ho něco zastavilo a dokonce asi i nějak překvapilo. A pak zanadával. To už muselo být zle. Hibiki byl zvědavý a nechtěl se ptát, tak došel k ženské taky.. a buďto nakoukl do ještě otevřené pusy, a nebo jí otevřel sám. Věděl, kde za panty se má chytit.

Hibiki došel tedy blíž a podíval se ženě do úst. Kromě zubů a jazyka a vlastně všeho, co v ústech obvykle bývá, tam však bylo něco zvláštního. Vypadalo to, jakoby žena měla potetovaný jazyk čárami. 

Hatake Hibiki

No, ženská určitě měla nějakou tu zajímavost. Potetovaný jazyk... čímsi. Hibiki to nepoznával, ale bylo mu jasné, že to asi úplně dobré nebude.. určitě ne pro ně, ale asi ani pro ní. "Hádám, že čárovej kód to není.." poznamenal svojí sarkastickou poznámku a ženskou nechal zase pusu zavřít. No... teď předpokládal, že přijde smrt obou dvou. Jak tak znal (už tak hodinku) Daikiho..

Ženská se tam pobaveně šklebila. Očividně jí bylo jedno, že byla spoutaná a asi každou chvíli umře. Hlavně, že Daikiho překvapila a naštvala. "Je to pečeť. Zabraňuje jim říct určité věci. I kdybychom je mučili, nic by neřekli." vysvětlil Daiki. Pak složil nějakou pečeť a oba soupeře pohltila země. Byli z toho dost vyjukaní a dost zbledli. Kdo by taky chtěl být pohřbenej podzemí, co?

Hatake Hibiki

No, něco podobného Hibiki čekal, takže nebyl nijak připraven. A když tedy bylo vysvětleno,co to znamená, pro nepřátele si přišla na Daikiho příkaz země samotná. Hibiki je trochu smutně sledoval. "To je škoda. Chtěl jsem vědět jméno té holky." pronesl trochu sklesle, ale pak se protáhl a vrátil se k Daikimu na svoje místo za ním. Nepříjemná konfrontace, ale.. dozvěděli se alespoň něco. Třeba fanatickou věrnost těchhle borců k jejich šéfovi.

Daiki se podíval na Hibikiho. "Nezabil jsem je. Jen zapečetil. Pokud najdeme a zbijeme toho, kdo jim tu pečeť dal, pečeť zmizí." vysvětlil Daiki. Na chvíli zavřel oči a soustředil se. Po chvíli je otevřel a pokračoval dál v cestě. "Zbývají dva. Jeden z nich bude asi jejich šéf." pronesl, aby si oba připomněli počty. Početně to bylo vyrovnané. Avšak Daiki už docela dost čaroval a Hibiki...Hibiki byl upřímně ještě celkem šupák.

Hatake Hibiki

"Hm. Tak z nich třeba ještě něco dostanem." dodal tedy Hibiki s trochu vyšší, šťastnější notou v hlase, a u toho si protáhl ruku u lokte rukou druhou. Takže zbývají dva.. huh. Většinou to bývá tak, že takoví dva budou právě ti nejsilnější.. Hibiki přemýšlel, kolik hustých věcí dokáže Daiki za den udělat, protože byla možnost, že snad bude muset něco udělat i on. Ne, že by se bál. Dokázal, že dokáže porazit i silnějšího soupeře s obrovskou typovou výhodou díky svému flexibilnímu a rychlému přemýšlení, ale.. inu, zas tolik zkušeností ještě neměl. Každopádně, čas jít dál.