Taichiho cesta do Suny

Mari Taie dál sledovala při práci. Dokonce se už netvářila tak protivně, jako spíš zaujatě tím, co Tai dělal. No a pak jsi začal šít. Mari sebou ze začátku občas trošku cukla, ale pak asi už pořádně zabraly ty anestetika a zůstala v klidu. Po nějaké blíže nespecifikované době byla rána zašitá. Někdy tou dobou dokončil svou práci i Kaze. Ten si zrovna rukávem otíral zpocené čelo. Takováhle operace chtěla hodně soustředění a skvělé ovládání chakry. Mari mezitím zahýbala tou nohou a koukala na to chvilku trochu jako by byl Tai kouzelník. Bylo spíš ale tím, že by jí asi nikdy nenapadlo, že takový šupák jako Tai dokáže takhle léčit.

Mizuko Taichi

Po tom zašívání udělal prakticky to samé co Kaze - trochu se odpotil, parkrát se v klídku nadechl a pak se znovu sklonil ke své práci.
Nehodlal tady nikomu říkat, že to bylo poprvé, co něco takového dělal sám bez dozoru a ještě k tomu celý proces. Je pravda, že se hodné věnoval samostudiu a koukal pod ruky Aiko, kdy to jen šlo, ale i tak se teď cítil dobře.
"Moc bych s tím nehýbal, aby se ti nevyrvaly stehy. Je to tedy vyléčené dost na to, aby to drželo, ale do zítřka bych si dal pohov," řekl jí.
Pak se znova postavil a rozhlédl se, jestli neuvidí další zájemce o pomoc.

Mari se na Taie podívala, když jí řekl, aby s tím do zítra nehýbala. "Co když nás napadnou? Jsme na bitevním poli, blbče. Tady není čas na 'do zítra s tím nehejbej'." odvětila mu a zase se vrátila do té protivné nálady a uraženě se dívala jinam. Pak jí trochu zčervenaly tváře a jedním okem po Taichim koukla. "Ale díky..." zamumlala. Kaze se nad tím trochu pousmál. 
No..zájemců o pomoc tam bylo hodně.Nedaleko dokonce ležel nějaký chlap s více ranami podobných té, co měla Mari. Také si Tai mohl všimnout, že tam pobíhá i Takeru(třetí člen Suna týmu) a nosí a podává různé věci.

Mizuko Taichi

"Brzy se na to příjdu ještě podívat, ale opravdu buď opatrná," řekl jí ještě a vyignoroval její stížnost. Bylo mu to jasné ale co jí na to říct že.
Pak se několika kroky dostal k dalšímu zraněnému, tentokrát chlapíkovi.
"Zdravím," pozdravil ho mile a začal obhlížet rány stejně jako poprvé.
Předpokládal, že tyhle nebudou tak hluboké, protože to byl byl pán už asi trochu mrtvý.

Mari se na Taiova slova zase jen podívala uraženě jinam a zamumlala něco o tom, že je Tai blbec a aby se už radši nevracel. 
Pán byl za to docela kliďas. "Zdravím, mladíku." pozdravil Taie s úsměvem a nechal ho podívat se na ty rány. Opravdu nebyly moc hluboké...alespoň ne tolik, aby ten pán umřel.

Mizuko Taichi

"Zdravím vás," odpověděl mile pánovi při ohledávání ran.
Zjistil tedy, že skutečně jeho rány nejsou tak vážné a za to byl celkem rád.
"Nevíte kdo to mohl být?" zeptal se jen tak mimoděk, když si chystal dezinfekci jako před tím u Mari.
Pak se pustil do čištění ran.

"Vždyť už jsi mě zdravil, chlapče..." odvětil ten chlapík na Taiův pozdrav. Pak ho začal Tai obhlížet a zhodnocovat zranění. No a následně i čistit rány. "Nomádi, chlapče. Napadají tuhle vesnici velmi často..." vysvětlil chlapík.

Mizuko Taichi

Na to, že už ho zdravil se plácl do čela a nervózně se zasmál.
Blbec blbec blbec...
Po vyčištění ran přiložil k jeho hrudi dlaně a pomalu začal léčit.
Tyhle rány nepotřebovaly tolik individuální péče takže léčil plošně.
Nechtěl je vyléčit úplně, jen zacelit.

Taiovi se léčení dařilo a tak po chvilce opravdu viděl, jak se ty rány zacelují. A takhle to šlo, odkud je nezacelil všechny.

Mizuko Taichi

Po opravení všech ran si zase oddychl a vstal.
"Tohle bude vše v pořádku, můžete se bez problémů vydat po vlastní cestě," řekl mu.
Snažil se to říct nějak tiše, aby ho neslyšela Mari která by mohla být trochu agresivní. Ale její rána byla horší a moc by ho vyčerpala! A možná by to ani celé nedoléčil... To by asi nepochopila?
Pak se Tai rozhlédl po dalším zraněném, přišel k němu a dnes již potřetí začal se základními věcmi.
Tedy pokud se něco nestalo nebo něco nevybuchlo.

Inu, i to Tai tušil tak nějak správně, protože se přecijen něco ozvalo. Zvenku se ozvala rána, velká, pak další, méně hlasitá, a byly slyšet zvuky nějakých technik různých shinobi, zvuky oceli srážející se s ocelí i s masem, a další spousta, která naznačovala, že to asi není úplně v pořádku. Všechno se událo hodně rychle, a v místnosti se rozlilo naprosté ticho.
"Jsou tady." ozval se vyděšený hlas někoho vzadu v místnosti. V tu chvíli se rozrazily dveře, a dovnitř vtrhla trojice chlapů, ozbrojení, připraveni přidat nějaká další zranění a možná i mrtvé. Bitva se přesunula i sem, zdálo se.

Mizuko Taichi

Taie skutečně napadlo, že už tady byl podezřele dlouho klid a pochopitelně když nad tím začneš přemýšlet tak se to zesere. A ono fakt.
V moment kdy se začaly ozývat zvuky boje si Tai odskočil pro své zbraně, které nechal u batohu a pak se s připravenými saii díval po okolí. Snažil se zhodnotit, kolik tady zůstalo bojeschopných lidí jestli tu vlastně zůstali nějací jejich bodyguardi.
Nestihl se díval moc dlouho, protože do dveří vrazila návštěva.
Čekal, co budou dělat, případně jestli někdo z jejich strany nezačne útok.

Někdo od vás něco začal určitě. Křičet. A byli to skoro všichni...doktoři, pacienti, ten pomáhající zbytek.. nebyli připravení na boj, doufali, že ho nepotkají nikdy v životě, a nebo se ho přímo báli, ale rozhodně to byl chaos. Kdo neztratil hlavu byl Jurou. Ozvaly se nějaké zvuky nějaké techniky a po momentu letěla malá ohnivá koule na obličej jednoho z útočníků. Další už ale nestihl... přiskočil k němu druhý, a začal jejich rychlý taijutsu boj.
No, a poslední z útočníků se vrhnul mezi lidi, mávající nehezky vypadající sekerou. Tai měl šanci k němu přiskočit a pustit se do boje ještě, než někoho podřízne, pokud bude dostatečně rychlý.

Mizuko Taichi

Neměl ani moc času na to být překvapen z paniky která vypukla. No tak lidi s tim se musí počítat ne?
Byl rád, že aspoň Jurou funguje.
Tai sám se tedy hned svižně vydal k tomu sekerníkovi, zkusil to nenápadněji zezadu a zaútočil na něj svými saii. Museli se jich rychle zbavit, jinak budou mít ješté víc zraněných a nebo hůř!

Inu, Taiův soupeř nebyl shinobi... byl to jenom takový nějaký pochybný bojovník. A tak, v tom všem, co se tam dělo, si ani nevšiml mladého kluka, jak se za ním plíží, a tak Tai neměl problém odstavit takového člověka, ať už se ho rozhodl nějak dočasně zrušit nebo zabít úplně, to bylo jen na Taiovi. Každopádně, přiběhla další vlna útočníků, ale to už se vzpamatovali někteří z shinobi uvnitř, a postavili se útočníkům oni. Vypadalo to, že nomádi nebyli připraveni na to, že shinobi budou bránit tohleto místo... a dostávali do obličeje. Venku to byl ale pořád velký ryk.. a pak si všiml Tai další věci. Nikdo další nic neříkal, ale..
Kouř.
Něco tam hořelo.

Mizuko Taichi

Chlapa jenom dostatečně zneškodnil a chtěl se věnovat dalšímu útočníkovi,když v tom zavětřil kouř.
Začal se rozhlížet kolem sebe, jestli tady není nějaká velká nádoba s vodou, nebo něco podobného. Moc ale nevěřil, že něco nejde... u kno, poušť and stuff.
Jestli skutečně nic nenašel, zavolal dost nahlas.
"Někdo s vodní podstatou?!"

No, Tai nic nenašel, doopravdy tady prostě bylo sucho.. a voda pro místní byla stejně cenná, jako drahé kamení pro cizáky. Takže.. nikde žádná velká nádoba. Přeci jen přiběhlo pár lidí..doslova pár, dva, co se tam pokoušeli něco hasit. A i když jeden z nich byl asi docela schopný shinobi a proud měl solidní.. všechno uvnitř prostě bylo tak...suché. Hořelo to hned. A oheň se hrozně rychle rozšiřoval.
"VEN!" zavelil Jurou. "Berte zraněné!" křičel ještě, mezitímco sám jednoho bral přes rameno a utíkal směrem ven. Rychle se začal šířit kouř... bylo slyšet, že koně odjížděli, a s chechtotem asi i nájezdníci. Nepodařilo se jim vyrabovat to teď, ale... zničit určitě.
Kolem Taie byla spousta lidí, co určitě potřebovala pomoc. Byl čas se do toho pustit, protože jinak je nevydá ani na solidní slaninu, jak budou připálení.. a ještě nezmiňuji, že tam ležel zneškodněný útočník. Pokud tu zůstane ležet.. asi ho taky už nic nezachrání.

Mizuko Taichi

Nepřítomnost vody byla opravdu krajné nepříjemná a Tai nevzal v potaz stav okolního materiálu.
Základní chyba, kterou ale neměl čas dál rozebírat.
Začal jednat dle daného rozkazu - zbraně vrátil zpět do pouzdra a začal pomáhat vynášet ven lidi.
V první fázi se snažil všechny odtáhnout od zdroje ohně.
Věděl, že je to nebezpečné ale byl ochotný to risknout. Tedy - spíš si to ani neuvědomoval, chtěl jim jen pomoci.

Nebyl to jednoduchý večer. A píšu to takhle i se skipem, protože právě tak to Taiovi připadalo. Jednou zachraňoval tak, že jen pomáhal blíže ke dveřím - patřil k těm odvážnějším, k těm pár, co byli nejdůležitější. Nomádi odjeli, byli spokojeni, a přesto... přesto si dokázali pořád vzít životy několika lidí. Tai jakoby si nic nepamatoval z toho, jak tahal lidi ven. Všechno to trvalo tak dlouho, a přesto.. bylo to pryč v mžiku.
Seděl před budovou na zemi. Už to nebyla budova, jen hořící trosky. kdokoli, kdo tam zůstal, ven už se nedostane. Vedle něj ležel na zádech zadýchaný Jurou. Všude kolem leželi lidé, ať už zranění nebo unavení, a jestli byla morálka předtím hrozná, teď už se jen ze samotné atmosféry skoro dala postavit márnice..

Mizuko Taichi

Ano, všechno uběhlo strašně rychle.
Nevěděl ani koho nese, nevěděl ani kolik lidí to bylo. A nevěděl ani kolik jich tam zůstalo.
Tohle ale ani vědět nechtěl. Věděl, že to nebyla jeho chyba a že dělal vše, co bylo v jeho silách.
I tak mu to ale přišlo jako málo. Cítil se velice sklíčeně a vinil se.
Seděl tam a zíral do blba. Nějak potřeboval něco říct, ale nemohl se odtrhnout od tohoto tématu.
"Bude to někdy jednoduší... ztrácet lidi?" zeptal se nakonec tiše Juroua.

Jurou hlasitě povzdechl. "Nevím... jestli jo, tak jsem se tam ještě nedostal." odpověděl trochu sklíčeně. Pak se konečně zase začaly ozývat nějaké zvuky.. ale nebyly to příjemné zvuky. Z většina zklíčení, lidé plakající pro své padlé spolubojovníky, přátele, nebo dokonce druhy...a také zranění bitvy, prosící o nějakou pomoc. Jurou se těžce zvedl a otřel si čelo. "Máme práci." zkonstatoval. Koneckonců, někteří bojovali proti nomádům venku, a.. ne moc úspěšně.

Mizuko Taichi

Zvedl se hned po Jurouovi a rozhlédl se.
"Jo... ale možná bysme potřebovali nějaký přístřešek," dodal jenom tiše.
Myslel pochopitelně pro zraněné, ale už když přicházeli tak jediné použitelné co viděli byla právě čerstvě zničená budova, takže tu asi nic nebude...
Pak se podíval po okolí a hledal zraněné. Byl unavený a celkem dost zdeptaný, ale na ošetřování se snažil soustředit veškeré zbytky své energie.

Jurou něco zavelel, a lidi z Konohy začali tahat stany, a ti ze Suny cokoli, co měli.. většinou nějaké plachty, kusy látky. A prostě vytáhli nějaké kůly z rozbitých budov a začali stavět velmi rychlý přístřešek. Tai mezitím měl léčit.. šel kolem člověka, kterého předtím viděl ve skupině - jeden ze strážníků z Konohy. Ležel obličejem na suché zemi, a v zádech měl zapíchnutý oštěp. Bylo jasné, že ten už pomoct nepotřebuje.. zato za ním ležel někdo, kdo ji potřebovat mohl. Muž, který se držel za rozřízlou, hodně krvácející nohu.

Mizuko Taichi

Když si všiml muže, vyhledal znova nějakou dezifenkci a hned se šel pustit do práce.
Doufal, že někdo aspoň jejich kolegu z Konohy zbaví toho kůlu a něčim ho přikryje, aby tady ta mrtvola jen tak neležela.
Tai se cítil už poměrně hodně blízko limitu své použitelnosti. Na množství své chakry si dával pozor od začátku - už při léčení Mari a toho cizího pána. Ale tahání lidí a všemožných jiných věcí po blíže nespecifikovanou dobu ho unavilo spíše fyzicky.
Nemohl ale přestat, byla to jeho práce a důvod proč byl tady.

A tak taky Tai pracoval. Vypadalo to, že všichni makají dost za hranici svých možností. Tai pomohl muži, a když pak zvedl hlavu, zjistil, že tam mrtvý, kterého předtím viděl, už neležel. Museli ho někam odnést.
Každopádně, ještě dál se nějak pracovalo a Tai byl rád, že se drží, ale držel se. Byla to těžká, ale hlavně dost psychicky náročná a nepříjemná práce. Naštěstí on se staral o ty zraněné a ne o ty mrtvé. za chvilku už byla hotová střecha.. a do města přišli v tu chvíli tři lidé. Bylo jasně vidět, že jsou otrhaní a a když Tai pořádně zaostřil, mohl si všimnout, že dva z nich patřili do té Konožské stráže.
"Následovali jsme je a našli jsme, kde se ukrývají. Mají tam i shinobi..proto to jsou tak těžké boje." zkonstatoval jeden později, když všichni už večer seděli kolem jednoho ohně. Za nimi byla ta velká plátěná střecha, kde se teď muselo spát.