Taichiho cesta do Suny

Mizuko Taichi

I tenhle den byl náročný. Taie během něj drželo na nohou bůh-ví-co a tak byl rád, že si večer mohl konečně sednout a odpočinout.
Chvíli tam seděl a rukou si podepíral bradu, víčka mu padaly ale tohle si ještě hodlal vyslechnout.
Naštěstí to průzkumnící nepopisovali nějak dlouze a složitě.
"A kolik jich tam je... byl by zvládnutelný protiútok?" zeptal se tedy jako první.
Říká se, že nejlepší obrana je útok a kdyby se jim podařilo rozehnat ty bandity, tak by vesnici zajistili delší období klidu...

Shinobi z průzkumné mise dostali do rukou nějaké jídlo a pořádně se do něj pustili. Jeden si ale přeci jen dokázal najít prostor na nějakou tu odpověď. "Kdybychom složili síly, asi bychom to mohli dokázat. Ale máme moc zraněných. A nevypadají, že by chtěli přestat útočit." popsal to celé jeden z nich. Druhý, co mluvil předtím, si našel další okno na mluvení mezi jídlem. "Nechali jsme jednoho z našich dál, aby nás varoval, jestli půjdou znovu. Tak bychom mohli být lépe připravení... příště." dodal k tomu. Všichni se na sebe i přes tmu noci podívali. Všichni doufali, že třeba nebude příště... ale nevypadalo to tak.

Mizuko Taichi

Moudře pokýval hlavou a zamyslel se nad tím, co teď vyslechl.
"To je to... nevypadají že by chtěli přestat útočit," řek lsi spíš pro sebe.
Rozhodně byla pravda, že nebyli v dostatečně dobrém stavu na protiútok, ale takhle jim byli vystaveni skoro na milost.
Svůj nápad na protiútok už prezentoval tak do tohoto rozhovoru nehodlal dále zasahovat - ať se vedení domluví co bude dál.

Rozlilo se ticho kolem ohně. Lépe nebo jakkoli jinak by se to ani zdaleka nedalo nazvat - bylo prostě takové ticho, že by slyšeli i nájezdníky z několika kilomterů. Upřímně, byla to už docela pouštní oblast, takže nic moc kopce. Kde se asi schoval ten jejich předtažený zvěd? No..snad to zvládne.. byl to shinobi, koneckonců.
Každopádně, někteří se už začali odebírat do svých lůžek. Stejně tak to vypadalo, že dělá i Jurou, ale nakonec se zastavil. Před Taiem.
"Musíme být lépe připravení... tohle je pro tebe tréninková mise, viď? Začneme zítra. Nenecháme je tu tak." pronesl odhodlaně a čekal Taiovu odpověď. Na to, jak byl docela mladý, tak byl taky poměrně rozhodný a vůbec z něj šel docela silný dojem.

Mizuko Taichi

Všichni se postupně odebírali k spánku, tak už si to tam chtěl také zamířit ale zastavil ho Jurou.
"O tréninku mi toho nikdo moc neříkal," začal "ale velice rád se něco přiučím," dokončil.
Opravdu si nevzpomínal, že by mu Aiko slíbila že by se tady měl něco naučit nebo tak něco. Prostě ho poslala do nemocnice a řikala že tady půjde spíš o praxi.
Na druhou stranu asi museli trochu změnit přístup k tomuto úkolu, protože se to jako normální a pohodová praxe rozhodně netvářilo.

Jurou jen kývl hlavou, a pak se vydal spát. Skončil tak tenhle den, a i Tai se mohl vydat do hajan. I když se mu mohlo hůře usínat kvůli hrůzám co poprvé zažil, byl zatraceně unavený a brzy i na něj musel spánek padnout.
Probudil se další den. Většina lidí kolem tak nějak začínala fungovat. Taky se probral právě včas, protože si to k němu zrovna štrádoval Jurou. "Dobré ráno." pozdravil první, aby měl slušnost za sebou. Ohlédl se. "Vyslali jsme tým ze Suny ve vedení Kazeho. Připraví nám cestu pro případný protiútok, ale to znamená, že si musíme pospíšit." vysvětlil. V ruce držel misku, a tu Taiovi podal. Byla v tom nějaká polévka, asi snídaně, kterou už stihli připravit. Dál pod stanem se taky stejná polévka rozdávala každému.

Mizuko Taichi

Byla to pravda - spánek byl zároveň těžký i lehký. Tai usnul rychle, ale kvalita za moc nestála. Neměl noční můry nebo tak něco, ale prostě se necítil dobře. Což není moc k podivu.
Ráno naštěstí přišlo rychle a tak i čas ke vstávání. Jen co se na svém místě posadil, viděl Juroua jak k němu jde a něco mu nese.
"Zdravím," odpověděl mu jeho pozdrav, kývl na věci které mu řekl a přijal od něj snídani. Polévka mu tedy nepřišla jako snídaňovité jídlo, ale nějakou omelette au fromage by tady sháněl asi těžko. Pochopitelně si nehodlal stěžovat, chápal to co se tu dělo. Začal to tedy spěšně papat, aby byl připraven co nejdříve.
"A kolik nás bude?" zeptal se. Jestli chtěli vlítnout na nějaké padouchy tak by měli být dostatečně připraveni.

"Obáváme se, že by mohli mít schované nějaké.. opozdilce v zadním voji, obejít nás, a zaútočit na bezbrannou vesnici... což znamená, že ji úplně bezbrannou nechat nemůžeme. Zůstanou tu dva členové stráže, jeden shinobi ze Suny a alespoň tři doktoři od nás, ale zbytek jde." vysvětlil Jurou, mezitímco v klidu nechával Taie najíst. Vypadal, jakoby v sobě měl najednou víc života, než za celou tu cestu dohromady.. ale byla pravda, že všichni byli najednou dost napjatí. Všichni fungovali trochu jinak, na jiném módu, než normálně.
"Bude to ale kus cesty. Takový lov, chceme je chytit nepřipravené. Kazeho tým vyrazil první, budou náš předvoj, naši špehové, ale.. no, bude to nebezpečné pro nás všechny." pronesl, koukajíc někam do písku, jakoby odhodlaně. pak se ale zastavil, a pohlédl znova na Taie. "Tai... nejsi zrovna nejstarší, tohle by někdo jako ty neměl vidět... jestli.. todle je tvoje poslední možnost to obrátit a vrátit se domů. Nikdo ti to za zlí brát nebude." pronesl najednou z ničehonic. Vypadal přecijen trochu ustaraně.

Mizuko Taichi

Při jídle tedy poslouchal všechny instrukce. Přišlo mu to celkem rozumné, zanechat tady někoho. Snad jich nebude moc málo.
Jurou mu ale poté položil nabídku. Takovou, která určitě stála za zvážení.
Byla pravda, že Tai byl mladé vemeno, které o světě vědělo celkem prd. Neměl pořádně skutečné bojové zkušenosti, byl genin a ani tu neměl svůj tým o který se mohl v případě nouze opřit. Bylo by skutečně lehké se teď zvednout a zmizet a jak říkal Jurou i pochopitelné. Ale...
"Nenechám vás v tom. Věděl jsem, že tahle cesta nebude jednoduchá,ale hodlám se postavit všem jejím nástrahám..." s těmito slovy si vzpomněl na včerejší večer. Několik lidí zemřelo, několik jich bylo zraněno více, než když přišli.
"Zkrátka ne, domů nejdu. Jdu s vámi," ukončil svůj krátký přednes odhodlaně.

Jurou přikývl, a poplácal Taichiho po rameni. "To je dobře hochu. Pamatuj si. To co dělá hrdiny z hrdinů je to, že se vždycky mohli otočit a někam se schovat, ale neudělají to." vysvětlil mu Jurou. Bylo vidět, že je sám poměrně odhodlaný. Nebyla to jeho první mise. Přesto to byla jednoznačně ta nejvážnější.
Protáhl se. Dost lidí se mezitím zvedalo a vycházeli sami na kraj vesnice. "Až budeš připraven, sejdeme se na západním rohu vesnice. Přijď. Vrátíme to těm neřádům." pronesl Jurou, mrkl na Taie, zvedl se a odešel. A tak měl Tai ještě nějaký čas pro sebe, dříve, než se spustí protiútok.

Mizuko Taichi

Pokýval na Jurouv komentář. Za ty slova byl rád. Né že by to bylo něco extrémně inspirativního, souhlasilo ale s tím co si sám myslel, takže proto ho to potěšilo.
Pak se začal chystat. Dnes bude asi důležitější bojová stránka, takźe se na to náležitě připravil - na stehnách připravené saie, u pasu kunaie, vak na shurikeny a v oblasti zad takovou menší polní lékarničku. Svůj ultimátní fighter-style dokončil tím, že si ruce omotal a utáhl obvazy. Jednak kvůli tomu aby si ruce trochu zpevnil, druhak kvůli tomu aby si je nějak nezranil nebo nepoškrábal až bude do něčeho bušit.
Pak se vydal na místo setkání.

Na kraji vesnice už byla naprostá většina síly, která měla zaútočit, připravena. Tai kolem sebe viděl především nervózní obličeje. nějaké znal z té Konožské výpravy, nějaké viděl ve městě, byli tam i shinobi ze Suny, které si nepamatoval.. ale tak nějak všichni vypadali docela nervózně. Někteří trochu vystrašeně, někteří spíš odhodlaní..
Mezi nimi tam stál Jurou, s rukama položenýma na prsou. Vypdalo to, že je mnohem zocelenější než před těmi okamžiky, co s Taiem mluvil. Vypadal jako skála mezi oblázky.
Za Taiem ještě došli další dva shinobi, a pak konečně Jurou přikývl. "Musíme se pohybovat rychle. Kaze hlásí, že cesta je zatím bezpečná. jdeme." zavelel, a jeden z Konožské stráže přikývl a dal se dopředu skupiny. Zbytek se tedy také nějak rozeběhl.
"Tai." ozval se Jurou. Stál vedle něj. "Rád bych tě po cestě něco naučil. Fuuton, viď?" dodal k tomu.. a pak se sám rozeběhl. Tak nějak do pouště. Tai s Jurouem vlastně uzavírali skupinu.

Mizuko Taichi

Přikývl na veškeré instrukce a nachystal se k vyražení.
Už už se chtěl rozeběhnout s ostatními ale v tom si všiml že je vedle něj Jurou.
Tai by přísahal že stál před chvílí stál Jurou někde úplně jinde... jestli on to nebude nějaký ninja.
"Jo, Fuuton," přitákal mu krátce a snažil se držet vedle něj.

Ninja indeed. A ještě k tomu i docela schopný. A teď si ten ninja něco mumlal pod bradu, mezitímco přemýšlel. "S Raitonem by to bylo jednodušší.. ale tak.." slyšel Tai Juroua přemýšlet nahlas. Už byli na cestě a v běhu, ale nakonec se přecijen Jurou znovu otočil na mladého medika.
"Říkal jsem si, že někdo jako ty by se možná chtěl naučit schopnost, jak naprosto vyřadit soupeře z boje bez toho, abys musel zabíjet nebo nějak výrazně ranit.." poznamenal, ale byla to spíš otázka a Jurou se taky na Taie tázavě podíval.

Mizuko Taichi

Do Jurouových přemýšlivých vět nijak nezasahoval ale vnímal je. S Raitonem? To začalo znít zajímavě.
Pak se zamyslel nad tím co mu dále řekl.
"To by se určitě hodilo. Navíc někdy jde i to člověka nezranit že..." řekl k tomu jen.
Co to ale mohlo být? Jak by mohl nějak vyřadit člověka aniž by ho zranil?
Taie skutečně zatím moc nenapadlo jak by to mohlo fungovat, hlavně ani pořádně nevěděl co, ale sám nad tím začal brainstormovat jak jen to šlo...

Jurou se ještě jednou zamyslel, ale přikývl. "Inu, existuje raitonová technika, která, pokud zasáhneš fyzicky soupeře, dokáže poškodit jeho nervový systém a znamená to, že ten člověk pak nedokáže správně ovládat svoje svaly. Takzvaně mu to.. 'přehodí ovládání', chápeš?" vysvětlil Jurou a tázavě se na Taie podíval.
"S fuutonem to pochopitelně takhle nepůjde, ale možná bychom mohli vymyslet něco podobného. Nemělo by to trvat dlouho, ani vymyslet, ani naučit."
Kolem skupiny probíhala poušť. Sledovat nepřátele bylo jednoduché, stopy za sebou neskrývali.

Mizuko Taichi

"Uh," podivil se Tai.
Když mu to Jurou osvětlil, začalo mu to dávat trochu smyslu. Přeci jen nervy v lidském těle fungovaly za pomocí elektrických vzruchů. A narušit je elektřinou?
"To zní zajímavě. Ale kromě toho, že to bude složité na provedení to asi bude i nebezpečné že?"
Ono pustit do člověka 220V zas tak složité není, ale provést to tak aby jsi ho nezabil...
Tai si při rozhovoru s Jurouem všiml stop. Napadlo ho, proč za sebou ti útočníci stopy nezakryli.
"Nemohla by to být past?" zeptal se trochu nejistě. Přeci jen měli předvoj, ale stát se mohlo cokoliv.

"Neznám techniku, která by nevedla alespoň k trochu nebezpečí.. ale jako doktor, je to stejné. Taky nemůžeš léčit věci bezohledně. Špatně sroste kost, a pacient tím bude postižen do konce života... tohle je jako lékařský zákrok. Musí to být přesné." poznamenal, a pak se zamyslel nad další větou, kterou Tai pronesl. Byl to přemýšlivý člověk vzhledem k tomu, kolikrát jsem v posledních postech napsal slovo "zamyslel"..anyway!
"Rabují tu vesnici už několik týdnů, a nikdy nepřišel protiútok.. nemyslím si, že s ním počítají teď. Navíc.. věřím Kazemu, a žádná zpráva od něj nepřišla. A on umí zprávy posílat po poušti dost rychle." vysvětlil svůj tok myšlenek. Byla to ale otevřená konverzace mezi dvěma chytrými lidmi, a tak Tai mohl viditelně kdykoli říct nějakou myšlenku bez toho, aby dostala zkritizováno.

Mizuko Taichi

Přikývl na všechno co Jurou řekl. Neměl nic proti a jeho úsudku a zkušenostem věřil.
"A máte nějaký nápad jak to že nemám Raiton vyřešit?" zeptal se ho rovnou.
Tai už věděl, jak fungují běžné léčíci techniky ale s něčím takovým skutečně zkušenosti neměl a i když se pravděpodobně blížila bitva, celkem se pro tuto věc nadchnul.

"Hmm..ano. Nebude to ovládat nervový systém jako takový, a bude to horší na chakru, ale zase by to soupeře mohlo zparalyzovat úplně na dobu určitou tebou." pronesl zamyšleně, a na Taie se podíval.
"Původní technika funguje tak, že se mu dostaneš dovnitř do nervů. Tohle by fungovalo, že bys to pomocí silné, úzké vrstvě poryvu větru dělal zvenku... ale doufám, že máš připravenou nějakou chakru. Pochybuju, že to budeš moct dokázat víckrát za boj.." poznamenal. Je pravda, že takhle to znělo mnohem víc energeticky náročné než původní technika, tahle by ale mohla zase ujistit, že doopravdy bude soupeř zastaven, a že si prostě nezvykne na nové ovládání.

Mizuko Taichi

"To zní vážně zajímavě," řekl Tai úpřimně.
"Jestli to bude možné tak by to mohlo být opravdu užitečné," uznal. Chápal jak to bylo myšleno za použité Raitonu, s Fuutonem to skutečně bude složitté, ale Tai zvládl už horší věci. Tedy aspoň si to myslel.
"Jsem připravený, jen bych potřeboval vědět jak začít," dodal.

Jurou přikývl. Vypadalo to, že tak nějak čekal, že se Taiovi tahle možnost bude líbit. On sám zvládal raiton verzi této techniky poměrně bez problémů, i když to Tai pochopitelně ještě neviděl.. chvilku zapřemýšlel nad tím, ajk by měl začít.
"Nejjednodušší bude, když se pokusíš obalit sám sebe tenkou vrstvou silného větru.. jakoby ses pokoušel dělat štít. A až tohle dokážeš, pak se teprve soustředit na to, jak to převést na soupeře." pronesl první krok celého toho tréninku.
No, okolí se nijak neměnilo, pořád poušť. To se už ale v těchhle místech stává.

Mizuko Taichi

"Jo... to bude asi chtít vypouštění chakry rovnoměrně po celém těle. Hmmm. Budu to raději zkoušet až se vrátíme. Nebylo by moudré se tady nějak unavovat a lámat si hlavu s tím, jak to pŘesně udělat," prohlásil.
SKutečně mu nepřišlo jako dobrý nápad se pŘed bojem rozptylovat takovou věcí. Leda že by měl jistotu že ji zvládne tak do deseti minut.
"Ale později se určite zastavím abysme to probrali," dodal ještě ale pak už dál dával pozor na cestu. Teda písek. Prostě kdyby se něco objevilo.

Jurou se zamyslel. "Ne, Tai... potřebuješ to teď. Neboj se toho." pronesl, podíval se kamsi do dáli, zase jednou zamyšleně. "Bude to rychlé učení, a určitě to ještě v boji využiješ." pronesl. "Pamatuj si... vrstvu kolem sebe. Ať není nijak tlustá. Budeš jí přenášet dotykem, jako původní techniku... bude to tak jednodušší pro přechod chakry." pronesl, a pak se ještě jednou zamyslel, až si dal ruku pod bradu, čímž přerušil klasický shinobi run.
"Jsi doktor, umíš precizně léčit poraněná místa pomocí chakry. Tohle pro tebe bude hračka." utvrdil se v tomhle názoru. A ještě přikývl.
"A navíc, vyrazili jsme půldne za nimi. Je to ještě kus cesty."

Mizuko Taichi

Tomuhle se celkem podivil, ale nehodlal to nijak zpochybňovat.
Jurou byl zkušený a jeho úsudek byl určitě správný.
Tak tedy začal - snažil se kolem sebe vytvořit vrstvu z chakry. Snažil se ji pomalu vypouštět ze všech bodů na těle a hlavně ji u sebe udržet. To šlo o cosi hůř - přeci jen běžel a musel dávat pozor i na to, aby se někde nevypleštil. Jeho mentor měl rozhodně pravdu v tom že Tai už léčit relativně umí a to zahrnuje i dobrou kontrolu chakry - proto ji při téhle fázi tolik neztrácel a dařilo se mu ji držet pod kontrolou.