Hitoshiho cesta

Hitoshi

Nepomohl jsem si, ale neměl jsme moc možností, takže jsem prostě vyzkoušel to nejstupidnější co mě napadlo. Dost to bolelo, ale vzápětí proti mě mistr něco vyslal, což paralyzovalo spodní část mého už tak zuboženého těla. Alespoň jsem už necítil tu ránu, kterou jsem si způsobil. Co je tak zábavné na tomhle týrání? Sykl jsem bolestně směrem k pilířům. Byl jsem dost zadýchaný, ztrácel jsem krev a potil se. Ne kvůli tomu, že bych vykonával nějakou práci, ale napětím. Byl jsem kompletně ztracený.

Hisui Nagare

"Zábavné? Nic, ale ukazuje to tvojí slabost. Tohle tě naučili v Konoze? Panikařit? Jak slabé. A ty máš být pokračovatel našeho klanu," odfrkl si Nagare a ledové pilíře se rozpadly. "To tě ten souboj s tvým přítelem tak oslabil? Zastínil mysl schopného shinobiho? Jak ubohé," pronesl přísným hlasem a složil pečeť. Déšť kolem ustal. Pak si k tobě klekl a bodl jehlu do téměř stejných míst, jako jsi cítil předtím bodnutí. "Myslel sis, že používám genjutsu, či co?" zeptal se, zatímco si stáhl masku z obličeje.

Hitoshi

Neskutečně mě týralo jak pořád opakoval, že všechno co dělám je ubohé. Jak kdybych mohl něco udělat proti tomu, co se tu dělo. Bylo jasně vidět, že je daleko zkušenější a navíc ovládá led! To bylo něco pro co jsem si sem, kromě jiného, přišel. Myslel.. a co má být? Hlesl jsem k mistrovi. Zablokoval jste nějaké mé tělesné body těmi jehlicemi? Zeptal jsem se ho. Napadlo mě to teprve až v tu chvíli, kdy držel jehlici v ruce, jinak by mi to nejspíš nedošlo vůbec.

Hisui Nagare

Jakmile tě Nagare odblokoval, schoval si jehlu zpět do pouzdra. Mírně přikývl. "Ano, je to známá technika ANBU jednotek. Minimálně těch v Kirigakure. Znám každý důležitý bod na těle a vím, co jím zablokovat. Obvaž si to," přikázal nakonec a hodil po tobě obvaz, zatímco se díval na tvojí ránu. "Je to podle mě účinější jak genjutsu," dodal nakonec, zatímco si vytáhl lahev s pitím, aby se napil. "Takže... co jsme zjistili. Nemůžeš se spoléhat na fyzické techniky. Nejsi na to moc stavěný. U ninjutsu je tvou slabinou používání obou ruk, jak to napravíme?" zeptal se Nagare.

Hitoshi

Začal si obvazovat ránu, kterou si způsobil sám. Přeci jenom vykrvácet se mu moc nechtělo a dost to bolelo. Začal přemýšlet nad tím, co mu říkal a na co se ptal mistr. Tak buď více rukou a nebo nějaké techniky bez rukou. Prohodil, ale ve skutečnosti se nad tím více zamýšlel. To, že dokázal používat techniky a rychle je kombinovat mu bylo na zkouškách k ničemu. Vyhrála nad ním hrubá síla a nic jiného. Bylo tady tedy něco jiného, co mistr chtěl říct?

Hisui Nagare

"No, více rukou vyčarovat neumím, ale umím tohle," pronesl a složil několik zvláštních pečetí jednou rukou. Nad ním se objevilo několik vodních jehel. "Šikovné pro mistra, nepoužitelné pro amatéra. Je jen na tobě, jestli se budeš chtít učit," pousmál se Nagare a opřel se o strom, ke kterému jsi byl původně připoután. "Dobře, co víš o svém kekkei genkai?" zeptal se nakonec z trochu jiného soudku.

Hitoshi

Užasl nad jednoruční pečetí. Ještě nikdy jsem nikoho neviděl něco takového používat a to jsem v Konoze viděl i silné Jouniny, jak proti sobě zápasí. Naprázdno polkl. Chtěl bych se to naučit. Řekl jsem poslušně a s pokorou sledoval mistra. Kekkei genkai? Je to něco jako sharingan? Zeptal jsem se nakonec, protože jsem toho o vrozených schopnostech moc nevěděl a o tom jak funguje to, že všude okolo mě mrzne voda už vůbec. Myslel jsem si, že se jedná o nějaké prokletí.

Hisui Nagare

"Jo, to by si měl chtít. Pro naše techniky je to vcelku užitečné. Za posledních 30 let se navíc tato dovednost podařilo docela rozšířit. Tedy, mezi pravými členy našeho klanu," odpověděl poměrně klidným hlasem. Další věc pro něj byla překvapením. Vypadalo to, že Hitoshi si neuvědomoval, odkud bral svůj led. Nagare si trochu povzdechl. "Ano, myslíš si, že ten tvůj led nebo můj led je něco, co dokáže každý? Ano, sharingan je též Kekkei Genkai, jde o věc na kterou musí mít člověk prostě krev," odsouhlasil Nagare. "U Hyoutonu ovšem jde o kombinaci typů chakry, konkrétně vodu a vzduch. Ty předpokládám zatím zvládáš pouze suiton, že?" zeptal se pro ujištění.

Hitoshi

Ano, ovládám suiton... celkem slušně. Neváhal jsem se pochválit, protože jsem celkem dost trénoval a manipulace a kombinace mi celkem šly. Co bylo daleko zajímavější bylo, že led je kombinace vody a větru. Znamenalo to, že jsem měl v sobě neprobuzenou podstatu chakry? Znamenalo to, že budu moc používat i jiný element než vodu jako to uměl sensei? Naučíte mě ovládat fuuton? Otázal jsem se velmi nadšeně, po dlouhé době byla v mých očích vidět jiskra.

Hisui Nagare

"Jo, ten suiton ti vcelku jde. Měl jsi obdivuhodného učitele, co se využívání elementů týkalo," pronesl Nagare vážně. Zřejmě Sarua znal. Pak se Hitoshi zeptal na fuuton. Nagare se trochu zasmál. "Mah, naučit tě ovládat fuuton? To ale vůbec není moje práce," zavrhl to okamžitě a probodl tě pohledem.

Hitoshi

Chvilku jsem se nechápavě díval na mistra, protože jsem čekal, že by ho konečně něco naučil. Nakonec jsem po delší odmlce přiznal, že když už jsem se naučil jeden element, mohl bych se dokázat naučit druhý. O fuutonu jsem toho moc nevěděl, ani Saru ho moc nepoužíval a já neznal ani nikoho jiného, kdo by ho používal. Fajn udělám to sám. Zabručel jsem a začal se pomalu zvedat na vlastní. K čemu je vůbec tahle dnešní estráda, když mě nic nechcete naučit?

Hisui Nagare

Hisui se konečně upřímně usmál, když Hitoshi přiznal, že to udělá sám. "Výborně, pochopil jsi to. Musíš si na to přijít sám, jak probudit svojí druhou podstatu. Já prostě nemůžu říct... použij fuuton. Já ti pak můžu říct, jak s ním pracovat," vysvětlil mu, proč odpověděl tak, jak odpověděl. Pak luskl prsty a kolem dlaně mu začalo rotovat menší tornádo. Když s rukou mávl vpřed, nahromaděný vzduch se uvolnil a nedaleký strom se rozpadl na třísky. "Malá ukázka, toho, co by si mohl umět," pokusil se ho aspoň takto motivovat.
"A k čemu to bylo? Chtěl jsem vidět tvé aspekty, když se setkáš se skutečným bojem. V této vesnici nemůžeš čekat přístup v rukavičkách. Je plná takových jako jsi ty. Už konec her, tohle není snadný život genina. Tohle bude těžký život nukenina," doplnil Nagare ještě a pak mávl rukou, aby si ho následoval. Pokud jsi chtěl.

Hitoshi

Všechno jsem se to snažil vstřebávat. Byla pravda, že proto jsem utekl z Konohy. Jejich přístup a ideologie byla zcela odlišná od té mé a to mi velice vadilo. Viděl jsem mistrovo tornádo, ale v mé hlavě se už formovala podoba technik, které bych chtěl s fuutonem zvládnout. Otázka byla, má deštná knihovnu, kde ukrývá nějaké knihy, které by mi mohly pomoc? Těžko říct, spíše ne. Když mistr mávnul k odchodu, zvedl jsem se a pokračoval za ním.

Hisui Nagare

Nagare chvíli mlčel, až do doby, než jste se přiblížili k vesnici. "Sehnal jsem ti první práci. Pomůže ti trochu rozkoukat se. Je to jednoduchá donáška, ale aspoň poznáš vesnici," oznámil mu nakonec a padal ti papír na kterém byl napsán popis domu, kam jsi se měl dostavit. "Vyhýbej se ninjům se slamákem, jsou to hlídky. Neříkej nikomu své jméno. A doporučuji nepoužívat henge. Většina zkušenějších obyčejné Henge prokoukne," dal ti pár rad. Vesnice sice nebyla tak obrovská jako Konoha, ale byla rozhodně míň systematická a její budovy byly naprosto jiné než na které jsi byl zvyklý. Bude chvilku trvat než si na to zvykneš. Pak ti podal ještě kousek ledu. "Pokud budeš mít na kahánku, stiskni tenhle kus ledu, aby se rozpustil. Jinak ho nos někde v kapse," řekl ještě Nagare a pak v obláčku kouře zmizel.

Hitoshi

Měl jsem dost pochybnosti o tom, jak se mi ten led nemůže roztát, když ho budu mít u sebe, ale evidentně to bylo ošetřené nějakou technikou, což jsem nakonec odmítl nějak zkoumat. Rozevřel jsem svitek a začal ho číst, nakonec jsem si zapamatoval místo, na které jsem měl dorazit. Šel jsem vesnicí a snažil se zapamatovat, kde co leží. V hlavě jsem však přemýšlel o větrné chakře. Možná by mohla fungovat velice podobně jako fungují moje vodní techniky. Akorát místo, abych smíchával svoje tělní tekutiny s chakrou, budu tentokráte smíchávat nahromaděný vzduch v plicích se svojí chakrou a ve správný čas jí uvolním. Dorazil jsem pomalu k místu, kde jsem měl podle svitku být.

Hitoshi

Změřil si chlápka s katanou od hlavy až patě. Ve skutečnosti už dlouho přemýšlel, že by svojí neschopnost v taijutsu vykompenzovat znalostí jedné zbraně. Katana se mi zdála ideální - nebyla krátká jako kunaia zdála se ideální na propojení s mojí obrovskou silou v ninjutsu. Ale zatím to všechno byla hudba budoucnosti, nicméně po kataně jsem toužil. To byl asi jeden z rozdílů mezi mnou a mistrem, ten totiž používal ty jehlice. Přinesl jsem donášku. Šel jsem rovnou k věci. Průšvih by byl, kdyby žádnou donášku nečekali nebo dělali, že žádnou nečekají.

Hitoshi

Chvíli koukal jako puk, protože absolutně netušil, co se po něm chce. Když už měl u sebe ten vozíček, tak si začal uvědomovat, že vlastně dělá roznášku, tu nejvíc pleb věc pro ninju. V podstatě to bylo ponižující, protože v Konoze už měli tyhle trapné "mise" za sebou. Nyní měl nukenin roznášet balíčky jako obyčejný pošťák. Po počáteční nechuti se Hitoshi nakonec rozhodl, že začne z roznáškou. Četl adresy a postupně k nim chodil a začal donášet balíčky. Byla pravda, že si alespoň lépe mapoval město, zároveň dával pozor na muže se slamáky, protože jak říkal mistr, byli to stráže.

Hitoshi

Vypadalo to, že to bylo udělané schválně tak, abych to nestíhal. Rozhodl jsem se tomu postavit čelem jako správný ninja. Ta mlha vypadala velmi nebezpečně, možná tam připravovali nějakou bombu nebo tak něco. Na její otázku jsem v podstatě odpověděl ihned, i když nějak konkrétně. Tady máte balík, nashle. Než stihla říct popel, už měla v ruce balík a já šel dál, protože jsem neměl moc času.

Hitoshi

Potřeboval jsem vše stihnout včas a tak jsem začal přemýšlet o troše podvádění. Suiton: Mizubunshin no jutsu. Vytvořil jsem deset vodní klonů, což už byl daleko lepší výsledek, než jsem předváděl dřív. Rozdělili jsme si mezi sebe balíčky k roznášce a pomalu začínali roznášet. Mě jako originál čekala ta zkouška zahradou s tygry. Nikdy jsem vlastně tygry neviděl, takže jsem neměl povědomí o tom, jaké to jsou obrovské kočky. Na mysl přišlo, jestli má smysl vcházet dovnitř nebo balíček pouze přehodit přes zahradu. Nakonec zvítězilo dobrodružství a já jsem plot přelezl, postavil jsem se tygrům v tváří v tvář, bylo to velice napínavé.