Hitoshiho cesta

Hitoshi

Ty čelenky, které jsem uviděl znamenaly jediné a to, že jsou to zvířata přivolaná pomocí kuchiyose no jutsu. V domě nejspíše bydlel nějaký ninja z amegakure. Fuuton, huh? Rychle jsem složil pár pečetí a jako proti techniku jsem vyslal silný proud vody, který měl negovat jejich větrnou techniku. Suiton: Mizurappa! Následně jsem uprchl na levou stranu od místa, kde jsem stál pro případ, že by jejich technika byla silnější než ta moje. Z levé strany jsem hodil dva kunaie s výbušnými lístky a úprkem jsem se blížil ke vchodu, kam jsem chtěl položit balíček.

Hitoshi

He? Kde jsem tuhle ženskou proboha viděl. Nemohl jsem si za boha vzpomenout. Možná, že jsem ji potkal někde cestou a teď se mi nevybavovala, každopádně. Yo, tady je balík. Sykl jsem mezitím, co jsem od sebe odpoutal připoutaný balík a hodil jí ho přímo do rukou. Jestli mě chtěla zabít, tak na to měla plné právo, přesto jsem věřil, že to neudělá díky tomu, že jsem doručil balík.

Hitoshi

Dělal jako kdyby to měla být ta největší samozřejmost, ale ve skutečnosti vlastně absolutně netušil, co je v tom podělaném svitku, který si ta ženská právě přečetla. Jasně. Řekl bez většího zavádění jako kdyby mluvil s někým sobě rovným. Ve skutečnosti byl oproti ní vážně kid a spíš měl tisíckrát zasalutovat, než jednou zafrajeřit jako se soukmenovcema venku na pískovišti. Věřil, že sebevědomí v tomhle případě bude lepší, než dělat, že je neviňátko.

Hitoshi

Ještě nikdy se takhle nezachoval, takže nečekal, že dostane okamžitě stomp, navíc od ženské. Au.. Kňournul předtím než spadl na zem kvůli poryvu větru. Chvíli se prohmatával, jestli si nic neudělal, následně odpověděl. Posílá mě Hisui Nagare! Řekl jsem celkem sebejistě. Byl jsem připravený zareagovat pro případ, že by mě znova chtěla něčím překvapit, případně uhodit. Bůhví jaký byl vztah těch dvou ninjů.

Hitoshi

Byla to nějaká náhoda? Těžko říct, teď nebyl čas to řešit. Je to starej pán, který bude jednou můj mistr. Řekl jsem jí o tom, kdo mě poslal. Já jsem Hitoshi a rád bych se od vás naučil fuuton. Pokračoval jsem celkem přátelsky přestože jsem na začátku byl celkem držka, chtěl jsem to tu zvládnout a pokud mě to měla naučit ona, tak budiž.

Hitoshi

Mco jsem nevěděl, jestli ho mám nějak prokázat, ale talent jsem měl, to bylo jasné. Mám pro to talent větší, než kterýkoliv jiný ninja. Řekl jsem sebevědomě a stoupl si jako kdybych byl připravený bojovat. Nějak jsem tušil, že mě tahle ženská zkouší, nemohlo to dopadnout hůř, než když jsem bojoval s dědou. Přeci jenom si neškrtnout byla docela ostuda.

Hitoshi

Měl úplně jiné představy o tom, jak se pracuje s větrnou chakrou. Už o tom přemýšlel, když mluvil nedávno s ledovým, dědou. Myslel jsem, že takhle se s větrnou chakrou nepracuje. Chtěl jsem se nadechnout a vzduch, který vdechnu smíchat s mojí chakrou a s tou následně vytvořit techniku. Takhle to dělám i s vodou. Vysvětlil jsem ženě, jejíž jméno jsem konec konců neznal.

Hitoshi

Kombinací neplýtvám tolik chakry.... to je výhoda. dodal na obranu, než se do toho pustil. Pravda byla taková, že neuměl vytvořit element jenom za pomoci chakry, ikdyž s vodou už se mu to v podstatě dařilo, s fuutonem neměl žádnou zkušenost. Natáhl ruku před sebe a zavřel oči. Začal si představovat rychle rotující tornádo v jeho dlani, kde začal hromadit chakru. Snažil se jí vyslat do dlaně pomocí svého chakrového objemu. Nedokázal říct, jestli právě používá větrnou nebo vodní chakru.

Hitoshi

Potvrdilo se přesně to, co jsem si myslel, že se může stát. Nedokázal jsem zabránit vodní chakře, aby "vylezla" místo větrné. Když jsem dostal radu, rozhodl jsem se jí nepromrhat, přestože jsem měl chuť jí místo uposlechnutí okřiknout. Znovu jsem zavřel oči, dvakrát jsem se zhluboka nadechl a začal si představovat ostří dvou nožů, které někdo tlačí proti sobě. Cítil jsem jak jsou ostré a skřípou při tom, jak se snaží proříznout jeden druhého. Pak jsem vypustil chakru do své ruky.

Hitoshi

Bylo to tady dost strašidelné, moc jsem nechápal proč to tady tak vypadá, hlavně měl to přeci jenom být barák, který obstarává žena. Máte to tady moc hezké.. Řekl jsem nakonec s trochou ironie v hlavě, nicméně celkem jsem to zakryl, protože jsem nechtěl, aby mě vyhodila. Sedl jsem si nakonec na nabídnuté místo. Měla v zásobě nějakou dobrou radu?

Hitoshi

Chvíli ještě seděl a přemýšlel jak by to mohl udělat. Potkali jsme se cestou do Amegakure, máme nejspíše stejný dar. Přiznal jsem nakonec, i když jsem si to původně chtěl nechat pro sebe. Pokusil jsem se soustředit a co nejvíce usměrnit svoje myšlenky na představu dvou ostří. věděl jsem, že je to ve mně, jen se to muselo probudit. A pokud to zvládl Nagara, tak já musím taky.

Hitoshi

Snažil jsem se co to šlo a bůh ví, že kdyby mi nedošla chakra, snažil bych se o to ještě další den, dokud by se mi to nepovedlo. Usnul jsem nakonec vyčerpáním. Probudil jsem se trochu nečekaně v nějakém košíku, trochu mě děsilo mé okolí. Na druhou stranu po tom co jsem odešel z Konohy jsem si celkem zvykl, že se probouzím lec kde. Vstal jsem a protáhl se, po chvilce koukání mě nanapadlo nic lepšího. Nathál jsem ruku, zavřel oči a začal opět uvažovat nad ostřími. Pustil jsem chakru do bolavé ruky a čekal na výsledek.

Hitoshi

Konečně jsem to dokázal, rozeznával jsem větrnou chakru od té vodní. Byl jsem plný radosti po tom, co se mi povedlo manipulovat s větrnou chakrou. Chtěl jsem to pořádně oslavit, ale nikdo tu samozřejmě nebyl. Hej, bábi. Křikl jsem do domu, protože jsem nevěděl, jestli tu vůbec někdo je. Moc se mi nelíbila představa, že sem zaběhnou tygříci.