Cesta Hada

Hibiki a Itane se objevili též v jeskyni, jen v téhle byl obrovský had z kamene za jejích zády. Zbytek byl tak trochu mlhavý, neboť tady vládla jiná moc. Ale chyběli vám vaši spolužáci. Něco tu bylo rozhodně divné. Kam jste se to asi dostali?

Uchiha Itane

Itane dopadl na nohy. Cítil se divně, už když dovnitř skákali, tak se mu něco nezdálo. Naštěstí měl své podváděcí oči aktivní, takže si všiml, že ten první průchod doplňovali nějaké značky. Trochu ho vyděsilo, že chyběli čtyři další lidé. A taky ho momentálně trochu štvalo, že zrovna z těch všech tu musel skončit s Hibikim. "V pohodě?" překonal se, aby si zachoval aspoň špetku profesionálnosti. Pak se začal rozhlížet. "Muselo to být nějaké Jikūkan Ninjutsu... ale nechápu... kde jsou ostatní?" pronesl o něco tišeji a zamyšleněji.

Hatake Hibiki

No... a tak tedy někam i dopadl. On pochopitelně neměl žádné podváděcí oči, a tak viděl možná tak absolutní prd, ale když dopadl, měl alespoň ěnjakou šanci se rozhlédnout kolem. Viděl tak možný mlhu, a velkého kamenného hada za sebou. No, a s trochou více pozornosti zahlédl ještě Itaneho.. a s heště větší trochou si uvědomil, že tam nidko jiný není. "V pohodě. Ty?" vrátil mu. S Itanem se z jeho pohledu extrémně nemusel, na jejich misi na sebe pár poznámek měli, ale nepochyboval o jeho shinobi schopnostech. "Jestli to bylo Jikūkan Ninjutsu..tak můžoz bejt tak nějak kdekoli." poznamenal na jeho druhou poznámku. O Sanninech mluvili jako o třech, a reprezentovali je přece zvířata. A tady byl had. Nebyl had jedním z těch zvířat?
"No... tady je asi nenajdem." dodal k tomu. Asi se budou muset někam pohnout.

Uchiha Itane

Itane se snažil sledovat okolí sharinganem, ale moc dlouho to nevydržel. Okamžitě totiž zjistil, že tohle nebyla obyčejná mlha. "Jo, relativně," odpověděl Hibikimu úsečně, přičemž ještě odkýval jeho odpověď, že měl nejspíše pravdu.
"Tady se nejspíše nenajdeme ani my. Ta mlha není obyčejná, je vytvořená z chakry. Stejně jako zbytek tady kolem toho je nasycený mocnou chakrou," řekl zkráceně Hibikimu, zatímco si zkontroloval, že jeho chakra měla jinou barvu než ta okolní a mohl si tedy být stoprocentně jistý, že to byl on.
Inu, museli se spolehnout na trochu více primitivní způsoby a tak Itane vytasil kunai a začal se jím opatrně prošátrávat do prostoru před nimi. "Musím se naučit něco, co dokáže odstranit mlhu," povzdechl si spíše pro sebe. Ale už jí měl za svůj život ninji dost.
Co ho trochu rušilo v koncentraci bylo to kapání vody. Co to mělo znamenat? Proč se museli dostat do nějakých kanálů?

Hatake Hibiki

Mlha. Sice jí na sebe Hibiki nevědomky povolal sám, ale co se dá dělat. Výsledek byl pořád jednoznačný, a to ten, že pořádně neviděl nic.. až na toho hada. Had byl vtipně příznačný pro nej, právě formu těchto nebezpečných obávaných plazů zvolil jako svojí první techniku, kterou vytvořil. Nerad by tady pod hadem i umřel, to by byla ošklivá rána ironie.
Každopádně, co se dalo dělat. Hibiki neviděl skoro nic, ale alespoň se předtím naučil používat vzduch jako jeden z elementů. A tak se alespoň pokusil ho využít a odtáhnout třeba jen kousek té mlhy. Protože takhle se jen tak nikam nepohnou.

Uchiha Itane

Itane se snažil kunaiem spíš zjišťovat, jestli není v mlze něco před ním. Třeba i stěna než aby provětrával mlhu tou zbraní. Každopádně, Hibiki jim udělal na okamžik trochu prostoru... ne na dlouho, jo bylo to prakticky k prdu.
Jenže pak se mu zdálo, že někoho viděl. "Pozor," pronesl raději varovně ke svému kolegovi a zaměřil se na onu siluetu, co tam měla být. Pomalu postoupil k ní, kunai v ruce. Snažil se orientovat spíše podle sluchu než zraku.

Hatake Hibiki

No, Hibiki pochopitelně nechtěl rozhazovat moc velké množství chakry, a tak toho s tím rozháněním mlhy nekonečném nechal. Nemělo to cenu, bude si muset zase jednou zvyknout... hrůza. Každopádně, pak i on si všiml nějaké siluety. Neměl ponětí, kdo to je, ale nechtěl udělat nějakou ošklivou chybu. Ale s tím by mu měl pomoci Itane - když řekl, "pozor", pokusil se co nejlíp zachytit, odkud to šlo. protože nechtěl seknout po Itanem. Jestli to nebylo z toho směru, připravil si kunai k boji. Škoda, že jeho ohnivý hadi byli hadi jen na ukázku - termovize by se mu teďka hodila docela dost.

Uchiha Itane

Itane sledoval Ty pohyby v mlze. Tohle bylo hrozně retardované, od příště asi bude tahat nějaký velký vějíř. Mohli je tu nahánět třeba týden, krom toho, že by teď už mohli nahánět v mlze i sami sebe.
Najednou něco pročíslo vzduch, vypadalo to na hodně malý projektil, možná senbon? Každopádně, Itane měl kunai připravený, takže ho okamžitě hodil do cesty tomu, co tam letělo. Měl by to stihnout, nechtěl, aby mu tu Hibiki chcípl hned v prvním tažení... i když by si to dneska zasloužil!

Hatake Hibiki

No, Hibiki neměl moc na výběr a moc toho udělat nemohl. Toho, že mu něco letí proti obličeji si všimnul až na poslední chvíli.. a tak buďto se mu to zapíchlo do xichtu, což by nejen, že bylo krajně nepříjemné, ale při velmi předpokládané ostrosti předmětu dost možná smrtící, a nebo to Itane dokázal odrazit tím svým kunaiem. To byla preferovaná možnost.
Každopádně, pokud to přežil, o to byl opatrnější a koukal kolem. "Díky." poznamenal. No, a pokud to nepřežil, tak ležel mrtvý. You know.

Uchiha Itane

Být Itane svině, řekne, že má za co, ale i když byl na Hibikiho opravdu hodně naštvaný, hodlal se soustředit na tuhle misi, takže odpověděl jen: "Není zač."
Jenže na debaty evidentně nebudou mít čas. Místo toho začaly vystřelovat senbony z různých míst. Itane rychle vytáhl další kunai a začal odrážet ty, kterých si všiml. Dokonce aktivoval i sharingan, ale zaměřil ho pouze na ty senbony, které neměly chakru. Díky tomu by je měl snáze vidět v tom poli chakry. Takže v případě nouze mohl pokrýt záda i Hibikimu.
Během toho se snažil odhadnout vzor pohybů té siluety a předpovídat sharinganem její další tah. "Vypadá to, že tu někdo tančí kolem nás a odstřeluje nás. Možná ho dokážu zaměřit, ale je dost rychlej," řekl a obalil kunai v ruce Raitonem. Pak ho švihl do míst, kde si myslel, že by se měla silueta objevit.

Hatake Hibiki

Pochopitelně se uhýbal všemu, čemu se dokázal uhnout, neboť v obličeji mít nic nechtěl. Každopádně to vypadalo, že doopravdy dostávají odstřelováno... a že doopravdy někdo, kdo po nich jde je rychlejší, než by se dokázalo tak nějak normálně reagovat. Hibiki měl plán, ale byl to plán destrukční a do mlhy kde nic neviděl to nemusel být nejlepší nápad.
"Kdyby se něco zesralo, tak se omlouvám." pronesl předem Itanemu. Ale někdo něco udělat musel, a náhodné házení kunaie do mlhy to nepořeší. "Katon: Yamata no Orochi!" povolal a plácl rukou do země. Měla by techniak fungovat, Hibiki jí měl naučenou a natrénovanou až dost.. a v plánu bylo očesat celý okruh kolem nich veeelkými ohnivými hady. Z ohnivé vlny se senbony hážou špatně.

Uchiha Itane

Tohle bylo blbé. A krom toho, že se z nich postupně stávali ježečci, tak se Hibiki rozhodl jim ještě trochu přitopit! To musel být nějaký blbý vtip! Respektive, nápad to nebyl špatný, pro něj... Ale Itane tak od něj musel uskočit o něco dál. Navíc, nebylo úplně výhodné spalovat tolik chakry, když nevěděli, co je ještě čeká. Ale i tak musel ještě stíhat vykrývat všechny ty jehly mířené na důležité body jeho těla.
"Pošli ty hady za mými útoky," křikl na něj, aby to vůbec nějak zužitkovali. Itane se pokusil znovu zaměřit kudy se ta silueta pohybovala a hodil tam další kunai obalený raitonem, aby byl dobře vidět. Tak by mohli zasáhnout trochu silněji. Za tu dobu by toho měl sharingan analyzovat dost.

Hatake Hibiki

"Hmm." ozval se Hibiki na Itaneho poučku. Dokázal se neřád vyhnout kunaii, had, který přijde po něm pro něj nemůže být nejmenší problém. A Hibiki rozhodně nedokázal předpovědět, kam se Itane rozhodne svůj kunai hodit, takže synchronizovat to jednoduše nešlo.
"Nejsem si jistej, jestli normální útoky je to, co tady budeme potřebovat." poznamenal nahlas. Normálně by měl borec být už opečen. A tak si Hibiki nebyl jistý, jestli se tu jedná o borce, nebo spíš o hádanku. Každopádně, protože nebyl zmrd, zkusil teda nějak navázat na Itaneho techniku a posílat hady tam, kam házel kunaie.. ale jen některé. Dva nechal pořád k tomu, aby cirklovali kolem a do nejhoršího alespoň ničili ty ledové senbony.

Hatake Hibiki

Hatake Hibiki byl v koncích s nápady, začínal být v koncích s krví, a ještě k tomu ho ze všeho toho přemýšlení bolela hlava. Zatraceně. Už neměl nápady... když v tom.. přecijen něco přišlo. Všiml si krvavé šmouhy, a i když jemu nic neříkala, i přesto dostal nutkání... něco udělat, a tohle viditelně nefungovalo. V tu chvíli viděl, jak na Itaneho něco letí zezadu. Měl jen málo času k tomu, aby mohl nějak zareagovat... ale právě ve chvíli nejhoršího shitu dostal nápad. Tak, jak to už bývá.
Udělal ty nejrychlejší kroky co dokázal směrem k Itanemu, a přitom nahodil rychlou pečeť rukama, aby mu pomohla rychleji vyvolat to, co potřeboval. Na nic se Itaneho neptal, když se dostal k němu... potřeboval ho pokrýt ze všech stran. Tak ho prostě obejmul.
V tu chvíli zařval tygr stvořený vzdušnou chakrou nad jeho hlavou.. a jestli vše vyšlo dobře, tak měl Hibiki i svoje brnění. To by mohlo redukovat alespoň nějakou část bouře. Dát Itanemu čas. Hibikimu chakra dojde rychle, ale třeba Itane něco vymyslí, a projde, i když to Hibikiho dost možná bude stát život.
Tahle mise byla moc důležitá. Nemůže to jen tak vzdát.

Uchiha Itane

Itane byl taky docela v nouzi, zrovna tuhle historku neznal a jeho verze překladu byla jiná než věta, která tu byla napsaná. Až když se Hibiki postavil do rány, která měla nejspíše patřit zase zákeřně jemu, uvědomil si, co by mohli zkoušet Sanninové na mladých ninjech. Schopnost se obětovat pro přítele. Jak na tohle mohl zapomenout? Možná proto, že byl na Hibikiho naštvaný? Ale rozhodně by mu nepřál smrt. Hibiki evidentně uměl zformovat nějakou formu obrany. Jen to znamenalo, že jeho chakra půjde do kelu.
"Tohle jsi neměl dělat," pronesl Itane. "Ještě tě tu budem potřebovat," pronesl k němu, ať to dopadlo jakkoliv, snad dobře. Protože kdyby tam Hibiki umřel, nejspíše by ho to hodně naštvalo. A to by nebylo příjemné. "Nepadneme přeci na začátku naší cesty!" procedil ještě dodatečně. Tak už vylez, hlesl v mysli.

Hatake Hibiki

Hibiki koukal kolem sebe. Vypadalo to absolutně kompletně mrzutě. Senbony na něj mířili, a cítil, že jeho vzdušná brň už tenhle nápor moc dlouho nevydrží. Hibiki polkl. Bylo důležité teď neztratit hlavu úplně. On už to nedá. Neměl chakru, ani nápady. Neměl ani žádnou přirozenou výhodu, se kterou by se narodil.
Vzpomněl si na Hinami. Na její úsměv, na to, jak se začervenala, když dneska sebral všechny svoje koule a dal jí tu pusu. Byl tak hrozně rád, že to dneska udělal. A že jí dal ten dárek. Dovolil si zašátrat do kapsy, a ještě rychle chytil ten přívěšek, co mu Hinami dala. Sevřel ho v ruce, když znovu, a protentokrát ještě silněji, obejmul Itaneho.
"Projdeš dál. Máš několik sekund, který ti můžu dát, abys něco vymyslel." procedil skrz svoje zuby. To bylo to nejlepší, co v tomhle stavu mohl Itanemu dát. "Hodně štěstí." dodal k tomu, když všechno zbývající sílu svého pláště převedl na štít Itaneho, mezitímco sám ho pořád ještě objímal. Aby zabral co nejvíc místa.
Umře bez výčitek. Usmál se.

Uchiha Itane

Itane nevěřil svým očím. Takového Hibikiho neznal. Neřekl by, že to bude on, kdo skočí do cesty, aby zastavil letící zbraně. Na sucho polkl. Velký výběr v akci tu neměl. "Hibiki..." hlesl Itane a pak se odtrhl od jeho těla. "Ne... já tě ochráním," hlesl tiše a i když viděl, že už je možná pozdě. Měl se pohnout dřív. Aktivoval sharingan a kolem něj vystoupila napovrch chakra, která začala elektrizovat. Neměl důvod něco šetřit, když tu šlo o život přítele. Byl teď mnohem rychlejší, takže by měl stíhat odrážet většinu senbonů a případně chránit Hibikiho. Pak plynulým pohybem vytasil katanu, vyslal Raiton do ní a roztočil se, během čehož z ní uvolnil raitonovou vlnu v kruhu, takže by měla minimálně pocuchat. "Neumírej mi tady!" zakřičel na svého spolužáka. Upřímně, nebýt tam ta mlha, tak by to bylo asi snadnější. Ale co jiného tu měl asi vymyslet. Aspoň ho musel ochránit. Vydrží!

Hatake Hibiki

No, zbytek všeho se odehrál velmi rychle. Itane tam něco hučel a chtěl ještě ovrátit to, co se mělo stát, což bylo sice roztomilé, ale viditelně na to nebylo už dost času. A Hibiki byl odhodlaný mu ten čas dát. Bylo fajn vidět, že Itane nechtěl nic vzdávat a bojovat, ale takhle měl větší šanci něco vymyslet později, a tak ho mladý Hatake prostě nepustil. No... a pro Hibikiho překvapení, nenacházel se o okamžik později nikde jinde, než dál na zemi. Sekundu přemýšlel o tom, že teda nebe si představoval jinak, než pořád v objímání Itaneho, ale pak si uvědomil, že senbony pořád nezasáhly.
Před očima jim projela nějaká.. vize. Obrázky z minulosti, možná? Nepoznával tam nikoho, ale bylo to zajímavé. Kluk, co vypadal jako Itane tam právě pronesl tu větu, která se jinak nacházela krví napsaná na podlaze. Hmm. No, Hibiki doufal, že Itane nejsou na světě dva, protože to by byl jako mrzutej.
Každopádně, vize zmizela a oni se probrali na tom stejném místě.. ale bez všeho toho bordelu a problémů. A taky s chakrou a nezranění.
"Buďto jsem blázen, a nebo jsem si přičichl k něčemu silnějšímu, než jsem měl." poznamenal Hibiki překvapeně, když koukal kolem sebe. Itane tam pořád byl. Viděl to taky? Snad ne. Asi by bylo lepší, kdyby nevěděl o tom, jak se mu Hibiki snažil zachránit krk.