Cesta Hada

Uchiha Itane

Itane chtěl Hibikiho řádně seřvat, aby do toho posmrtného života tak nespěchal, ale evidentně to nefungovalo, protože ho stále držel. A pak... "Praděda Sasuke?" vydechl když viděl ten výjev historie. Bylo to jako stát uprostřed dějin, dějin, které utvářely současnou Konohu. Evidentně se před lety dostaly do podobné situace. I když, dávalo to smysl, ten Had musel určitě symbolizovat Sasukeho, protože byl předchozím Sanninem.
Když to všechno zmizelo, probral se Itane v jeskyni vedle Hibikiho. Pomalu se zvedl a podíval se na Hibikiho. "Uchiha Sasuke ovládal mocné genjutsu, evidentně jsme v jednom mohli skončit," pronesl jen a pak, ve velké rychlosti, což bylo jeho doménou, udeřil Hibikiho do tváře pěstí. Nebyla to nijak super silná rána, která by ho stála zuby, ale byla pěkně od srdce. "A až zase budeš chtít položit život, tak se na to vykašli a koukej žít! Mrtvej nám nepomůžeš, blbče!" pronesl neobvykle vážným hlasem. Hned na to se otočil k otevřené bráně a ještě, o něco tišeji, dodal: "Pomysli, co by to udělalo s Hinami, kdyby někdo z nás zemřel," načež vyrazil dál.

Hatake Hibiki

No.. než stihl udělat cokoliv, dostal ránu přes hubu. Nečekal jí ani trochu, takže se moc nedokázal bránit. Oklepal se po ní. "Jsem shinobi. A někdy je získat čas to nejlepší, co člověk může udělat." pronesl nesměle. Ono to tak bylo. Byla to nebezpečná a riskantní práce, a někdy bylo prostě potřeba nastavit krk.
Člověk nad tím moc nepřemýšlel, ale teď, pár sekund, na to Hibiki měl. Vlastně si nikdy nepřipustil, že by umřel nějak jinak než právě dělajíc svojí práci. Nepředstavoval si to takhle brzy tedy, ale.. že jednou, přecijen. Na takové věci by ale myslet neměl. Rychle to vyhnal z hlavy.
"Nevím, co by to udělalo s Hinami." odpověděl pak jednoduše. Protože nevěděl. V ruce pořád svíral její dárek. Opatrně, ale nenápadně, ho opět vložil k sobě, tam, kam patřil. "Ale vím, že by mi chyběla, ať už se po smrti chodí kamkoli." dodal ještě k tomu, a konečně se pořádně rozhlédl kolem. "Měli bychom jít dál." poznamenal, a vydal se směrem otevřená brána. Opatrně, ale.. snad tam další past nebude takhle blízko. I když nějakou další kulišárnu později určitě čekal.

Uchiha Itane

Itane se zamračil. "Ale má to být až poslední možnost," řekl na tohle téma. Nebylo správné uvažovat směrem vlastního obětování. Vždycky musela být nějaká možnost jak zachránit spolubojovníky a sebe. Itane by se tedy za jiné též obětoval, ale ne, dokud by nevynaložil všechny prostředky, které měl aby se z toho dostali všichni.
"Zlomilo by jí to..." řekl pouze. Věděl, že Hinami byla v tomhle ohledu jiná. Vždyť si i vybrala cestu léčení. Chtěla životy zachraňovat, ne je brát.
A tak se tedy šlo dát. Místo prostoru s mlhou došli do místa, kde bylo spoustu strašáků. Respektive to vypadalo jak nějaká zkoušková místnost, protože ti borci podél stěny vypadali jako hlídači. Ale nejděsivější byl ten vepředu. A jelikož měli přidělené čísla, tak hold pokračoval tam, kam ho číslo zavedlo. "Nejspíše nemáme na výběr. Vypadá to na nějaké... pokřivené zkoušky," povzdechl si, protože o tomhle se dějepisné lekce, co chtěl slyšet o pradědovi nezmiňovaly.

Hatake Hibiki

Hibiki už na to nijak neposlouchal. Byla to pro něj totiž poslední možnost. On už nic jiného, než ohnivé hady a větrného tygra neměl, a ani nějakým nefér množstvím chakry rozhodně neoplýval. Vydal tam ze sebe všechno, a když viděl, že jinou možnost nemá, rozhodl se získat čas. Udělal by to bez dlouhého uvažování znovu.
"Hmm." pobrouknul jen mrzutě i na druhou věc. Hinami byla shinobi, a i když věděl, že byla taková.. křehká, co se týkalo ztrát a podobně, věřil, že by se z toho nějak dostala. Koneckonců.. byla spousta lidí, co by jí s tím pomohla. Nebyla sama. A stejně tak by byla, kdyby tam umřel Itane, takže.. co se dalo dělat.
No.. pokročili oba do další místnosti. Místnosti doslova plné strašáků. Hibikimu se to pochopitelně vůbec nelíbilo, ale co se dalo dělat. Kysele se usmál.
"Vypadá to, že si zahrajeme divadlo." pronesl, a bez keců se šel posadit na svoje místo. Asi tu nebylo moc co vymýšlet.

Uchiha Itane

Dobře, jestli ta mlha byla ujetá a OP, tak tohle bylo prozměnu divné a cvaklé. Měli tu jako vyplňovat test a pak co... udělat zkoušku? O tomhle tohle místo být nemělo, ne? Mělo by tu být něco schovaného. Ale, vymýšlel to sedmý a další dva silní ninjové. Takže v téhle retardaci musel být nějaký smysl.
Itane si pročetl otázky a trochu si povzdechl. Byl sice chytrý, aspoň na svůj věk, ale tohle... tohle byl trochu jiný level. Tohle by sotva věděl jeho táta, natož on. Stresoval se tak deset minut než se utvrdil, že z toho dohromady nedá ani jednu otázku. Začal tedy měnit trochu strategii, začal pozorovat okolí. Jak hlídače, tak samotné pisálky se strašákem míso xichtu. Byl tu vůbec někdo, kdo psal?

Hatake Hibiki

No, Hibiki seděl vedle někoho, kdo byl Hyuugovitej strašák. Ti byli chytří a šikovní, což teda nevěděl, že mu k něčemu bude, ale když pak přišla další spousta věcí, tak dost možná ano!
Dostali test. Hibiki si unaveně povzdychl. Tohle mu něco připomínalo. Koukal na papír, a moc dobře si mohl všimnout, že to není jen tak ledajaký test. Bylo to jako psát písemku z pekla. Hibiki to rychle proletěl, pak znova. Tohle byla nějaká pokroucená verze nějaké zkoušky, to bylo jasné.
Každopádně. Dobrá věc byla, že každý test na akademii byl jako z pekla, a nic neumět bylo něco, co Hibiki párkrát taky už zažil, takže nezačal nijak panikařit. Sice by bylo lepší, kdyby si mohl udělat tahák předem, ale.. co se dalo dělat, tohle fakt nemohl odhadnout. Tak raději koukal dopředu. Chtěl zjistit, jestli je to písemka na jiné úrovni, a nebo jestli má někdo actually páru.

Uchiha Itane

Itane pozoroval tak nějak všechny. Nejprve začal pozorovateli, snažil se zachytit směr jejích pohledů a zjistit, co by tak mohli zapisovat. Zkoušející zmínil podvádění a test to byl šílený, že by někdo doopravdy začal podvádět? Snažil se tak pozorovat ty, které pozorovali dozorci. Pokud tam byl jen náznak podvádění, začal si možná dávat dohromady dvě a dvě. Kéž by tu tak měl Hinami, díky ní by se mohli dostat k informacím na různých papírech. Byakugan měl v tomto smyslu úžasné využití. Se sharinganem to nedokázal, aby viděl skrz předměty. Možná tak, kdyby někdo z účastníků psal chakrou... a to byla blbost. Muselo tu být něco jiného, ale co? Postupně začal obhlížet i ty, co vypadali, že věděli, co dělali. Zjišťoval si jejích umístění a nejlepší výhled ze svého místa na ně.

Hatake Hibiki

Hibiki věděl, že je v pravdě a absolutně v hajzlu. Tak nějak neměl moc nápadů, jak by se on mohl dostat k nějakým vědomostem. Sám ten test rozhodně nesloží, neměl nejmenší ponětí, co by tam mohlo být pravdivé.. no, takže další možností bylo pochopitelně opisovat. Jenže! Byly jasně dané tresty za opisování.. a Hibiki, i přesto, že byl dobrý v opisování na akademii, tady to bylo něco trochu jiného. Jeden jednoduše zaneprázdnitelný učitel je něco jiného než celá dozorčí rada.. a Hibiki neměl žádnou cool kamkoli víc vidící techniku. Jeho mnohem silnější stránkou byla čistá destrukce. Hmm. Podepřel si rukou bradu. Jakpak tohleto asi pořeší?

Uchiha Itane

Itane trochu přimhouřil oči. Chápal ty, co psali od začátku. Ale, že se najednou někdo rozepsal a psal s takovou jistotou? Tady něco smrdělo. Respektive, proč se za podvádění hned nevyhodilo u zkoušky? Proč se jen odečetly body. Proč se u písemného individuálního testu řešil týmový výsledek.
A pak mu to asi začalo docházet. Klíčový prvek, který se je snažil Kenshin naučit - spolupráce. Museli u tohohle testu spolupracovat. Ale jak? Podvodem?! blesklo Itanemu hlavou. Pomalu aktivoval sharingan a zaměřil se na toho týpka, co začal tak aktivně psát. Měl by být schopen napodobit tahy jeho ruky. Jen musel ještě vymyslet, jak dostat případné odpovědi k Hibikimu.

Hatake Hibiki

No.. Hibiki tedy teď musel pořádně šrotovat. Co s tímhle bude dělat? Bylo to nějaké tuhé bojování o body, když ho někdo uvidí opisovat, tak tři body dolů.. on prostě nemohl být jen tak chycen. Na druhou stranu... byla to jediná cesta, jak z toho papíru dostat nějaké odpovědi. Hibiki přemýšlel, jak to pocheatovat tak, aby nikdo nevěděl, že to byl on, a aby mohl opisovat.. ale on neměl žádnou infiltrační schopnost nebo něco, co by tomuhle povedlo. No.. a v tu chvíli mu výsledky ukázal Hyuuga strašák nějaké ty výsledky.
Že by to měl pocheatovat starou poctivou cestou? Ale toho si přeci všimnou! Hmm..
Bylo napsané, že za každé chycení se odečtou dva body.
Hibiki se podíval, nenápadně. Měl v plánu jednu důležitou věc. Získat najednou víc, než dva body. Několik úloh. Nemusí mít stoprocentní úspěšnost výsledků. Stačí, když získá nějaký body.

Uchiha Itane

Tohle se Itanemu líbilo, vypadalo to, že měl štěstí. Upřímně, bylo mu jedno, kde se dané informace braly, ale hlavně, že vypadaly jako ty správné. Doufal, že i Hibiki najde způsob jak se dostat dál. Už jen proto, že se obětoval v minulé "zkoušce". Ještě aby na to dojel teď znovu. By pak měl asi nejhorší karmu široko daleko. I když... za to, co udělal u Itaneho doma by si to zasloužil, že jo. Ale Itane nebyl svině, takže tady chtěl, aby přežili všichni...
Vypadalo to, že tu byla i možnost, že jeho kolega bude muset vsadit vše do poslední otázky. Snad to bude něco lepšího jak tyhle ostatní.
Co ho však trochu vyděsilo bylo to, že se místnost začala postupně vyprazdňovat. Hlídači asi moc dobře věděli, kdo podváděl a kdo ne.

Hatake Hibiki

Užuž se chtěl k tomu nahnout, když v tu chvíli mu přímo před obličejem proletěl kunai. Naštěstí nebyl mířen na jeho obličej, ale za něj... ale i tak to pro něj bylo jasným znamením. Shieet. A stejěn tak odpadával i velký počet ostatních. Tohle nevypadalo dobře.. Hibiki musí přijít na nějakou lepší cestu, jak dostat nějaké odpovědi...
Seděl tam. Říkal si, jak je to mrzuté, jak strašně nic neví, jak dostane shiton, a ještě tam je pořádně zadýcháno z těch nervózních lidí... a pak ho to napadlo. Vzduch. Teplý vzduch. Měl už jenom jeden nápad, ale rozhodl se, že ho použije. Vzpomněl si totiž, jak funguje takový jeden speciální přírodní jev.
Začal nenápadně vypouštět chakru v podobě obou dvou svých elementů, ohně i vzduchu. Ohříval vzduch, který pak posílal nahoru ke stropu. Jasně. Bude tu horko, ale to nebyla jeho pointa. Pointa byla, že takový teplý vzduch, když dojde k dostatečně velké teplotě, tvoří jeden speciální jev, kterému se říká Fata Morgána. Takové hezké, přírodní zrcadlo. Pokud se Hibikimu podaří někde u stropu nenápadně zformulovat bublinu teplého vzduchu, měl by být schopen třeba alespoň něco vidět. A navíc, díky ovládání chakry tu bublinu mohl nastavovat tak, aby se dostala do nějaké pozice, ze které fakt něco uvidí. No.. a vzheldem k tomu, že tam z té nervozity bylo horko anyway... lepší nápad už prostě neměl. Tohle byl jeho poslední pokus.

Uchiha Itane

Přišlo zadání desáté otázky. Respektive, spíš pravidla pro desátou otázku. Itane se zamračil. Ta věta na tabuli byla značně zlověstná. Jenže jejích rozkazy byly jasné, měli tu nějaký cíl a ten museli splnit. Nemohli to vzdát, protože poslední otázka byla tak složitá a obtížná. Předchozí sanninové určitě taky necouvli.
Ok, tak sem s tou desátou otázkou, pronesl si pro sebe Itane v mysli a pevně zatnul ruce v pěst. Jestli se to mělo podělat, tak snad se to podělá pořádně. Ale věřil jak sobě tak Hibikimu, že i kdyby byly problémy, tak se z toho dostanou!

Hatake Hibiki

Hibiki se snažil, protože věděl, že nic lepšího už nevymyslí. Bohužel, ovládnout takový živel a sklonit si přírodu ke svým kolenům jen tak z fleku se mu nepodařilo, a i když nápad to přeci nebyl špatný - tak nějak jediná věc která ho napadla v jeho dispozici, aneb "těžce useless", ani to nezafungovalo. Tím byl lehce frustrován.
No.. mohl se na to vykašlat, protože zkoušející přišel s tím, že přichází poslední otázka, a že prý, pokud jí nezodpoví... no. Hibiki se zamračil. Nemůže přece ustoupit. Dostal úkol, dostal misi. Kvůli misi byl ochoten i umřít, a stejně tak kvůli příteli, jak dobře ukázal už jen úkol před ním. Teď se, i přes tu frustraci, jeho odhodlání nijak nezmenšilo. Nemůže prostě "odejít a zkusit znovu", tady šlo o bezpečí vesnice!

Uchiha Itane

Itane sledoval dění v místnosti. Byl tam nějaký borec, co měl rád silné slova a byl značně Rikutoidní. Nadruhou stranu se pak chování ostatních v místnosti změnilo. Vypadalo to, že ostatní dostali trochu odvahy a rozhodli se pokračovat. Itane se pousmál. Na svůj tým ani nepomyslel, broukl si v mysli. Jak prorocké, neřekl tohle už někdo jednou? Ale to bylo jedno. Atmosféra v místnosti se rázem změnila na poměrně poklidnou, strašáci dostali opět formu a na tabuli se objevila uvolňující věta. Evidentně se bojovat nemuselo.
Itane se tedy zvedl a vyrazil ke dveřím. "Tak tohle jsme zvládli. Evidentně tu chce někdo sešrotovat naše sebevědomí," pronesl k Hibikimu, zatímco nahlédl na cestu dál. Proč tu někdo raději nemohl naservírovat nějakou rybu s rýží a přátelsky si pokecat o tom, jak ten svitek získat. A nebylo by ve výsledku lepší ten svitek raději zničit? "Příjdu si jak v učebnici historie," povzdechl si.

Hatake Hibiki

Hibiki si tam prohlédl celou tu scénu. Bylo to takové docela vtipné..Hibikimu to něco hrozně připomínalo, a celé si to bez problému vyslechl. Nechával svoji ruku pod bradou, tak, jak se předtím soustředil a musel dát odpočinout své těžké hlavě, ale na tváři měl pochopitelně úsměv. Také si všiml, že vedle něj Hyuuga strašák doopravdy připomíná Hinami... akorát její vlasy byly zcela jiné. I tak to ale rozhodně nebylo daleko.
No, chlapík dopovídal a rozjel se úsměv. Otevřely se dveře.. a vypadalo to, že mladíci mají cestu dál zajištěnou. Itane hnedka začal mrzutovatět. Hibiki se pořád musel pousmívat. "Hmm.. spíš zkouška odhodlání." označil to klidný Hibiki. Neviděl hned všechno tak negativně. "No.. lepší tohle, než historii vůbec neznat, hádám." dodal k tomu ještě, když s kývnutím poděkoval stašákovi vedle sebe za to, že se mu pokusila dát věci na opsání.. a pak se konečně vydal také směr dveře.

Hatake Hibiki

Hibiki zůstával potichu skrz celou tu prohlídku historií. Jednak proto, že neměl co říct, jednak proto, že chtěl slyšet všechno, co si tam mezi sebou přízraky minulosti řeknou, ale v neposlední řadě taky proto, že sám přemýšlel nad tím, co vidí. Myšlenka mu do toho přišla hned. Ale stejně tak i odpověď. Hibiki nebyl avenger. Hibiki nebyl někdo, kdo by MUSEL hodně rychle zesílit. Ne teď. Jasně, chce udělat z Hatake zase známý klan, ale kvůli tomu rozhodně nechtěl zahazovat vesnici. Nebo přátele. To ale byla druhá věc. Neměl sám tušení, co by byl schopen udělat, kdyby se něco stalo Hinami. Kdyby měl jít pro ní. Dost možná by pak přešel lajnu... ale Hibiki jasně doufal, že to se nikdy nebude muset dozvědět. No.. a pak před sebou v chodbě Hibiki viděl nějakou postavu. Nevěděl, kdo to je, ale neměl strach. Vydal se tedy postavě blíž, i když byl připraven na nejhorší, neboť jeden nidky neví.