Hitoshiho cesta

Hitoshi

No, nečekal jsem, že mě tu ta baba zavře. Asi chtěla vědět, jak se dostanu ven... mohla se taky obyčejně zeptat a nemusela to hrotit. Chvíli jsem se koukal na dveře a přemýšlel, jak bych je dokázal rozbít. Mohl bych jednoduše použít suiton a dostat se ven, ale tohle nejspíše byl nějaký druh zkoušky. Stoupl jsem si tedy naproti dveřím zavřel oči a zhluboka se nadechl. Bez znalosti nějakých pečetí jsem se pokusil smíchat svojí chakru se vzduchem a vyfouknutý vzduch vymrštit proti dveřím. Byl to takový pokus vlk a domeček, ve kterém byla schovaná prasátka.

Hitoshi

Trochu se zalekl, že jeho úvaha byla mylná jako vrata. S podivem koukal na ránu na její ruce, vypadala dost čerstvě. Hej báby, co to máš s rukou? Prohodil otázku, zapomněl se tak trochu omluvit.

Hitoshi

No, nakonec to bylo vcelku jedno. Napadlo ho ještě, že možná tu snídani ukradla a nevyvázla bez zranění. Potichu jsem se tedy dostal k lince a začal připravovat snídani. Celkem ho zajímalo, jestli budeme pokračovat dále v tréningu, nebo bude považovat probuzení mé větrné chakry za hotovou věc a pošle mě zpátky. Netušila, že se nehodlám vzdát tak snadno.

Hitoshi

To vůbec! Parodoval nevědomě jednoho člověka v alternativní realitě. Toužil po daleko silnějších technikách a věděl, že narozdíl od suitonu dokážou větrné techniky nabývat opravdu obrovské útočné síly. Vítr trhla a sekal, to bylo nebezpečné samo o sobě.Otázkou bylo, zda-li to ta ženská umí taky tak dobře a nebo je to jenom pindání. Co tam pro mě máte?

Hitoshi

Neznal žádné sebelepší větrné techniky. Ale měl zhruba představu, co by chtěl vytvořit. Sarutobi sensei na něj už použil všechny elementy, takže tušil, jak vypadá základní technika pro vítr a tušil i jak se nazývá. Když nic nemáte, tak se nedá nic dělat. Vím, jak by to mělo vypadat a jsem rozhodnutej to vyzkoušet. Vykřikl odhodlaně, načež otevřel dveře a vyběhl na dvůr.

Hitoshi

Chvíli se zamýšlel, přeci jenom musel formulovat docela složitou myšlenku. Když jsem se Sarutobi sensiem získával pod kontrolu vodu, začal jsem se učit velmi jednoduchou techniku, která měla jenom sílu a směr. Žádnou smysluplnější formu... a něco takového chci provést teď. Vysvětlil Hitoshi. Vlastně toužil spustit silný proud větru, který by mohl ledacos odfouknout pryč. Možná i něco rozškrábat.

Hitoshi

Hitoshi si uvědomil pozdě, že se prozradil, ale vlastně mu to tolik nevadilo. Byl jsem, ale to už je historie. Učil mě někdo ze Sarutobi klanu, protože mám talent, který dokážu rozvíjet. Takže, budeme tlachat, nebo víš co mám na mysli? Uzavřel to nakonec Hitoshi, nechtěl tu už ztrácet více času, než měl. Hlavně se už začínal cítit zase trošku ospalý.

Hitoshi

Teď už jsem věděl, že neměla ráda Sarutobi klan, na druhou stranu po tom, co se stal Hokagem jejich člen, kdo by měl. Než jsem se stačil pořádně vzpamatovat, letěl jsem vzduchem jako pírko. Přistál jsem skoro až u plotu. Měl jsem štěstí, že jsem stihl zachytit jednoduché pečetě, které mi ženská ukázala ještě předtím, než jsem se vydal na výlet. Okamžitě jsem se postavil na nohy, dal ruce k sobě a chvílí přemýšlel. Opět jsem si představil ony ostří, které jsou velmi ostré a následně zopakovat pečetě. Techniku jsem poslal přímo proti ženě, ať už vypadala jakkkoliv.

Hitoshi

Nečekal, že by vytvořil něco jako ona, přeci jenom měla zkušenosti, to je co mu hodně chybělo. Biče se nejdříve celkem lekl, ale on nebyl žádný lev v kleci, aby ho tu musela krotit. Znovu zopakoval pečetě a všechnu svojí chakru se pokusil napumpovat do přetvoření chakry ve vítr. Už cítil, že se začíná cítit lépe s jejím ovládáním. Ještě tak pětkrát a bude to nakonec aspoň použitelné!

Hitoshi

Prokřupával si ruce, přeci jenom rychle vytvářet techniky s bleskurychlým tvořením pečetí byla jeho velice silná stránka. Chápu. Řekl s chladným pottónem v hlase, zatím co si se zájmem prohlížel vlastní ruku. Má ta technika nějaké jméno? Zeptal se ještě zvídavě, začínal cítit, že jeho zásoby chakry se tenčí a blíží se čas odpočinku. Zvládnou tuhle techniku ještě malou chvíli zabere čas, ale už dokázal používat dle odlišné chakry, což bylo něco pro něj úžasného.

Hitoshi

Chvíli přemýšlel, jestli ho bude muset nějak zaplatit, nebo tak něco. Vlastně měl pocit, že ať už vydělá jakékoliv peníze, tak je vlastně rozdá všem ostatním. Než se stačil nadát, byl opět ve vzduchu, jen tak z povzdálí slyšel jméno tehcniky, což mě zachránilo od toho, kam jsem padal. Použil jsem chakru a nakonec se odrazil sám od věžového domu, abych vůbec přežil. Rozhlédl jsem se, tušil jsem kde zhruba jsem a tak jsem se vydal k Nagaremu domu, chtěl jsem mu předvést, že už umím někomu vyfénovat vlasy.

Hitoshi

Okamžitě jsem se hbitě schoval za nejbližší roh a začal chlápka sledovat. Přeci jenom to měli být stráže skryté dešťové a já jsem tu byl pořád nezvaný host, který tu mohl napáchat dost škod. Taky by mě nejspíše mohli mučit, kdyby věděli, že jsem desertoval z listové. Mohli by chtít znát nějaké tajemství, leč jsem žádná neznal. Co asi stráže pohledávali u nagareho domu? byli jenom na obhlídce?