Hitoshiho cesta

Hitoshi

Hitoshi to stihl tak trochu svým způsobem, v rychlosti složil jedinou pečeť, kterou potřeboval jeho vodní klon. Voda vystoupila z Hitoshiho a chtěla vytvářet vodní klon, ale jak se děda rychle ohnal, klon se nestihl ani zformovat a rozpadl se. To ale Hitoshimu stačilo, protože posloužil jako štít, aby nedostal zásah. Musel nahrazovat svoje nedostatky v taijutsu, silným ninjutsu. Hitoshi uskočil pár kroků zpět. Ok! Zamumlal a čekal na další útok.

Hitoshi

Viděl moc dobře, že je rychlý. Hitoshi ho nikdy nemohl dokázat následovat ve fyzické síle. Rychle složena pečeť opět vyvolala klona a opět posloužila jako rychlý štít. Tentokrát se Hitoshi musel přemístit o dost dál, aby mohl přejít do útoku. Vedle něj se objevily dva klony, oba dva skládající pečetě. Hitoshi sám skládal. Bylo na dědovi, jak rychle se k nim dostane a co podnikne.

Hitoshi

Ležel u zdi, po čele mu ztékal proud krve, který zahalil část jeho obličeje. Hitoshi se usmíval, dost děsivě. Trochu se zakuckal. Konoha je slabá, proto jsem z ní utekl. Jediný důvod proč se jí obávat je Hokage. Dokud bude Hokage, nikdo nikdy Konohu nedostane. Znovu se zakuckal, byla to docela šupa a on nebyl zrovna robustní stavby těla. Ostatní nevím. Sykl ještě, než se mu na chvíli zavřely oči. Nečekal výslech, ale byl dost unavený po tom, co musel dneska všechno udělat. Bylo toho ještě tolik co chtěl změnit a on místo toho ležel rozmlácený někde ve výslechové místnosti.

Hitoshi

Nevěděl co říct dřív. Vlastně ani nevěděl, co by měl říkat. Ani nevěděl, kdo je hlavou klanu Uchiha. Bairéra? Jaká bariéra? Zeptal se udiveně, protože sám neměl nejmenší tušení, že okolo Konohy je nějaká bariéra, natož jaký má kód. Tak poslouchej ty negře. Seru ti na nějaké tvoje informace, protože já vím hovno. Velký hovno s majonézou. Nevím kdo jakej klan vede a co kdo umí. Nezajímá mě to, možná proto jsem i utekl. Ale jedno vím jistě, pokud by tvoje negří huba za něco stála, podívala by se mi do hlavy nějakou technikou a zjistila by, že vážně nic nevím. Dořval na něj z posledních sil, přičemž už ho vážně všechno bolelo. Nechtěl tam už být ani minutu, ale měl na výběr?

Hitoshi

Pěst pekelně zabolela, až Hitoshi vyplivl pár kapek krve a potřísnil mu s nima ksicht. I přest u nesnesitelnou bolest se zasmál. Tak zase špatně ty gumo. Kdyby mi na životě záleželo, tak bych tady asi vůbec nebyl. Přišel jsem, protože chci zabíjet lidi. Řekl chladně, jeho tvář byla doslova v křeči tím, jak se snažil se uvolnit ze sevření. Naklonil se k němu blíž, jako kdyby mu chtěl za každou cenu ukousnout ucho. Koukej mě pustit, nic nového se stejně nedozvíš, možná tak to, že tvoje matka je coura a tvůj fotr je stejná nicka jako ty. Rozesmál se, vypadalo to, že přišel o rozum.

Hitoshi

Nového prostředí si nevšímal, prostoduše koukal před sebe a čekal, jestli se někdo objeví. Věděl, že se z tohohle nemusí dostat živej, natož celej. Ale k čemu by sliboval někomu věrnost, kdyby ho chtěl hned na to zabít. Byla to jedna velká fraška

Hitoshi

Se zasmal. Kdyz chces do prvni linie bandu sracu, tak si je tam klidne nech. Ale prijde doba, kdy si nebudes moc vyvybirat. Zahuhlal, nemel uz moc sily ani na mluveni, natoz na to, aby vyrobil nejaky normalni hlas.

Hitoshi

Byl stále zavřený ve svěrací kazajce, takže se nemohl ani pohnout. Nakrmit se musel nechat, jinak by nejspíš vyhladověl a to zase v úmyslu neměl. Pozoroval, jak ho sestřička krmí, určitě byla dost vystrašená, přesto se cítila v bezpečí díky té kazajce. Hitoshi věděl, že teď musí sklopit uši, ať chce či nechce. Pokusil se usnout a počkat do rána, než příjde nigga opět na výslech.

Hitoshi

Chvíli na něj zíral, vlastně mu ani nic jiného nezbývalo. Co ode mě chceš? Zeptal se ho nakonec. Pravda byla, že Hitoshi už stihl za tu dobu celkem slušně vychladnout a kazajka se mu moc nezamlouvala. Možná kdyby ho už tenkrát zavřeli takhle v Konoze, tak se nemuselo nic stát. Všichni mohli šťastně žít včetně jeho rodičů, Nagareho, jeho ženy a dětí, divné ženské, co ho naučila fuuton a tak dále.

Hitoshi

Věděl, že by radši běhal někde venku, než byl zavřenej tady v kazajce. Přišel jsem sem, abych našel sílu. Nevím, jestli mi ji Amegakure může dát, ale určitě bude víc domovem než byla Konoha. Už umřelo příliš mnoho lidí na to, abych to tady vzdal. Bude lepší když jich umře ještě víc a já dojdu ještě dál. Udělám co budete chtít. Pravil smutný Hitoshi zabalený v kazajce.

Hitoshi

Pohledával cosi očima na zemi. Chci se zlepšovat v tom, co umím. Zabíjím lidi, zlepšuji svoje ninjutsu. To je taky důvod proč jste mě nezabili. Řekl Hitoshi, přestože nebyl moc rád, že takhle ošklivě o sobě mluví. Vlastně si ani neuvědomoval, jak strašným člověkem se stal. Na druhou stranu věděl, že účel světí prostředky a v tomhle případě smrt těch lidí byla nutná.

Hitoshi

Chtěl původně kývnou hlavou, ale jelikož byl v kazajce, tak nemohl. Chápu. Řekl nakonec smířeně, s tím, že vlastně neměl navybranou. Díval se na nigganinju se zaujetím. Vlastně mu dával šanci na to být zase normálním. On samozřejmě nemohl tušit, jaké má Hitoshi pravé cíle. Ame pro něj byla jenom přestupní stanice.