Cesta rozporu! Hora osudu!

Hyuuga Hinami

Hinami zaslechla, jak dívce zakručelo v břiše. Hned sáhla do své brašničky a opět vyndala ty svoje sendviče. Nabídla je té dívce a mile se na ni usmála. "Vezmi si." řekla jí. Stejně měli spoustu času, než si Rikuto zabalí svoje věci.
No a pak dostala úkol. Sledovat okolí. "Hai!" pronesla a aktivovala svůj Byakugan. Začala jím skenovat okolí

Uzumaki Rikuto

Rikuto se usmál a pozvedl palec na pravé ruce.
Nebojte holky, nepustím k vám nikoho..!
Pravil sebevědomě a vyrazil tedy s ostatními. Rikuto byl poměrně unavený, přeci jen použil dvakrát dost namáhavou techniku, ale naštěstí byl stále dost zběhlý v taijutsu, které nevyžadovalo tolik chakry, takže by ještě nějaký kratší souboj určitě zvládl.

Senju Aiko

Aiko věděla jen přibližný směr, kterým by se mohli nacházet. A to byl problém. Naštěstí sebou měli uživatele Byakuganu. Dívka pak potvrdila její domněnku. "Formace bude tedy Rikuto, Hinami, já a nováček. Fuuton je schopný útočit na střední a větší vzdálenost, na blízko budeme mít naše beranidlo a střed budou tvořit oči a medik," rozkázala. Normálně by něco takového hodila na Hinami, aby si zvykala na pozici velitele, ale teď měla opravdu blbý pocit.
Asi dvě hodiny jste nic neviděli, jen se hnali směrem, který určovala Aiko, změna přišla až po chvíli. Hinami si všimla, že na kraji jejího dohledu něco leželo. Připomínalo to člověka nebo aspoň jeho zbytky. Pokud se o tuto chuťovku podělila, Aiko přikázala změnit směr. A když jste se tam dostali, viděli jste... no, půlku těla. Od pasu nahoru. Kami poznala, že to byl jeden ze studentů, co byl s ní v týmu. Jmenoval se Hiro. Pokud Hinami pátrala, našla jeho dolní polovičku o pár metrů dál. Krve tam bylo kolem dost, rozhodně nic pro slabé žaludky.

Hyuuga Hinami

No a tak se vyrazilo na cestu. Hinami šla hned za Rikutem a Aiko zase za ní a na konci šla Kami. Skenovala jejich okolí svým Byakuganem, jak jí řekla Aiko. 
Přibližně dvě hodiny Hinami neviděla nic jiného, než normální les. No a po těch dvou hodinách Hinami uviděla něco, na co do konce života nezapomene. Vypadalo to jako člověk...ale ne úplně. Podělila se o to, co viděla no. "Něco vidím..nebo někoho..." pronesla a udala přesnou polohu i s detaily, že to tam jen tak leží.
Aiko se rozhodla prozkoumat to blíž a tak našli vrchní půlku těla jednoho z Konožských studentů. Hinami si zacpala pusu, aby tam nevyjekla. Na její citlivou dušičku to bylo moc. Chtělo se jí brečet a dokonce i omdlít. Skoro ani nedokázala ostatním říct, že o pár metrů dál leží zbytek jeho těla.

Uzumaki Rikuto

A tak všichni pokračovali ve formaci, než jim Hinami oznámila, že něco vidí, nebo spíš zbytky někoho. Rikuto už se dávno smířil s tím, že toto jejich práce odnáší, možná to mělo i něco společného s jeho technikami, ale opravdu mu z toho pohledu nebylo zle. Samozřejmě byl smutný a hodně naštvaný, že zemřel někdo z Konohy, navíc tak mladý, ale samotná krev mu nevadila. Sám si přeci jen na zkoušce propíchl krk. Rikuto věděl, že tu je samozřejmě někdo jiný, komu z toho určitě není vůbec dobře.
Jsme tu s tebou Hinami, nemusíš se koukat. Věnuj se pouze okolí jestli to není past, klidně to ohledáme s Aiko-sensei za tebe..
Prohlásil a rozešel se pomalu k první půlce těla. O druhé ještě ani nevěděl, takže..

Kami Kamai

Když poté sensei řekla, v jakém pořadí půjdeme, tak jsem souhlasně kývla hlavou a rozešla jsem se jako poslední. Cestou jsem ještě dojedla sendvič.
Když po nějaké chvíli Hinami oznámí, že něco nebo někoho vidí, tak se na ní jen podívám a pokračuju k místu společně s ostatními. Když se poté zastavíme u to, co Hinami viděla, tak jsem jen mlčky dívala na osobu, které horní polovina těla patřila.
„To-to je Hiko,“ řeknu potichu třesoucím se hlasem. 'Jak se to jen mohlo stát, kdo to udělal, kde jsou ostatní,' řeknu si pro sebe.
Následně se podívám na sensei a Hinami. „Nevidíš, tady ještě někde někoho v okolí,“ zeptám se potichu.

Senju Aiko

Aiko se sehnula k mrtvole. Nejprve si sáhla na krev, už byla zaschlá. "Hinami, pojď mi pomoc, musíme ho rychle ohledat. Stopy chladnou každou vteřinou. A tady už jsme přišli o spoustu času," pronesla Aiko. Chápala, že toho na ní bude asi moc, ale chtěla se stát medikem. Tohle patřilo k její práci. Navíc, ve svém dosahu zatím žádné další těla neviděla. Jen pár normálních zvířat.
"Zajistěte okolí," přikázala těm dvěma. Rikuto při té příležitosti mohl naleznout druhou půlku těla, pokud to Hinami nedokázala rozumně vykoktat. Kami prozměnu našla oblast, kde se evidentně bojovalo. Bylo tam několik ohořelých větví, menší kráter a několik hliněných stěn. Věděla jsi, že Hiro ovládal doton. Asi by si mohla místo lépe prohledat.
"Způsob smrti?" zeptala se Aiko Hinami, když jí dala pár minut na prohlédnutí těla. Aiko zachovávala chladný přístup, přeci jen tohle nebylo její první rodeo.

Hyuuga Hinami

Rikuto se snažil Hinami uklidnit a Kami se zase ptala, jestli nevidí ještě někoho. Hinami ukázala prstem směrem, kde byla druhá půlka toho chlapce. "Nohy..." vysoukala ze sebe ještě dost v šoku.
No a pak po ní Aiko chtěla, aby jí pomohla. Hinami se na to tělo pořád vyjukaně dívala. A pak tedy přicupitala blíž. Hinami věděla, že si na takovéhle věci musí zvyknout, ale i tak to bylo na ní trochu moc takhle na začátek. 
Pak se jí Aiko zeptala na způsob smrti...well....byl na dvě půlky sakra! "V-vykrvácení...z té..?" no ukázala prstem na konec té půlky těla protože fakt nevěděla, jak to nazvat a říkat tomu rána by bylo zlehčování okolností.

Uzumaki Rikuto

Rikuto tedy nechal medičky dělat jejich věci, zatímco on začal zkoumat okolí, jestli neuvidí ještě nějakou stopu, nebo něco podezřelého. Někdo kdo udělal něco takového musel být sakra silný a Rikuto by se s někým takovým rád potkal. Byla to pro něj výzva, on věděl že cesta k tomu být nejlepší není jednoduchá a byl připravený postavit se čemukoliv. Musel být co nejsilnější pro klan Uzumaki, hlavně svou rodinu, která v něj vložila důvěru.
Půjdu se podívat k druhé polovině..
Pravil nakonec a šel pomalu k druhé půlce těla.

Kami Kamai

Pořád jsem celkem dost nepřítomně hleděla na část těla, která patřila klukovi, který by se mnou v týmu. Když mě po chvíli vyruší jejich hlasy, tak zavrtím hlavou a podívám se po okolí. Jen si potichu povzdechni a podívám se, kterým směrem vyrazil Rikuto.
„Já se zajdu podívat po okolí, abych vás tady nerušila,“ řeknu a následně se pomalu rozejdu pryč od část skupiny, která začala zkoumat část těla.
Následně se procházím okolo a dívám se jestli něco neuvidím. 'Chudák kluk, celkem by se zajímalo, co se tady vlastně stalo,' řeknu si pro sebe a dále pokračuju. Po chvíli dojdu k místu, které vypadá dost poničeně. Poté si všimnu,  že se tam bojovalo a začnu ono místo prohlížet důkladněji.
Když jsem si ono místo prošla, tak jsem se pomalu rozešla zpět k těm dvěma, které zkoumaly část těla. „Sensei, našla jsem místo, kde se bojovalo, je to kousek odtud,“ řeknu a následně ukážu směrem, ve kterého jsem se právě vrátila.

Senju Aiko

Aiko sledovala Hinami a pak zavrtěla hlavou. "To si máme myslet. Dokonce si máme myslet, že to udělalo nějaké zvíře. Podívej se na tohle," pronesla a chakra skalpelem odhalila několik orgánů. Bylo to zvláštní, byly zevnitř potrhané i tam, kde nebyly stopy po okousání. Ale bylo to zvláštní, vše bylo v jednom směru, jako kdyby najednou udeřilo tisíce jehliček.
"Přines nám tu druhou polovinu," pořádala Aiko, ta by to mohla trochu osvětlit. Dala je k sobě a ukázala na páteř. Jeden obratel byl přeříznut čistě na půlku. "Maskovali to jako napadení zvěří. Ale zabil ho jeden útok ostřím s technikou na bázi fuutonu. Takovéhle působení na mikroskopické úrovni jsem viděla jen u mistrů fuutonu," zatímco přivolala Katsuyu, která obalila zbytek těla a pak zmizela.
"Hinami, prozkoumej Byakuganem oblast severně," řekla jí a obrátila se k Rikutovi a Kami. Bylo na čase se podívat na to bojiště. Začali jste pátrat. Aiko vás rozdělila, každého po jedné straně bojiště. Rikuto po nějaké době našel stopy. Byly velmi mělké a vedly na severozápad. Kami prozměnu na severovýchodě našla kus uniformy. Byla si stoprocentně jistá, že patřila jejích senseiovi. Hinami na úplném okraji svého dosahu spatřila chakra oběh. Ale nebylo moc rozeznat, co to je. Jenže, narozdíl od stop to bylo na severovýchod.

Hyuuga Hinami

No...prý to takhle nefungovalo. Hinami z toho stále byla dost vyklepaná. I tak ale poslouchala Aiko. Když odhalila několik ogránů chakra skalpelem, Hinami se málem pozvracela. 
Rikuto pak asi přinesl tu druhou polovinu těla. Hinami dávala pozor a snažila se nepozvracet. Takže toho kluka zabila fuutonová technika? A všechno tohle nechutné...bylo jen na zamaskování? Proč tohle někdo dělal? Nebylo to správné. Byl to ještě kluk.
No a pak dostala úkol. Prozkoumat oblast severně. "H-hai!" pronesla a jala se splnit svůj úkol.
"Vidím nějaký chakra oběh. Severovýchodně." oznámila své zjištění.

Uzumaki Rikuto

Rikuto tedy učinil, co mu Aiko nařídila. Donesl druhou půlku těla, i když to nebyla zrovna činnost, kterou by si dvakrát užíval. Každopádně následně se šel podívat ještě po okolí, kde po nějaké chvilce našel stopy.
Tady jsou stopy..
Pravil Rikuto poměrně klidně, když lezl po čtyřech po zemi a zkoumal stopy, jakým šli směrem. Pokusil se též odhadnout zhruba váha osoby a velikost nohy, což je měli naučit na univerzitě. Ale Rikuto moc v hodinách nedával pozor, takže bůh ví, jak to dopadne.

Kami Kamai

Jen jsem mlčky tikala očima mezi tělem a členy mého nového týmu. Snažila jsem se na sobě nedat znát, že jsem z toho v šoku, ale moc se mi to nedařilo, začínala jsem se klepat hrůzou. 'Kdybych se neztratila, tak bych tahle mohla dopadnout u já,' proletí mi hlavou a jen polknu.
Když se poté přesuneme k bojišti, tak se podívám okolo, jestli si ještě něčeho nevšimnu, ale sensei začala vydávat rozkazy, že se máme rozejít na různé strany a hledat další stopy. Jen jsem souhlasně kývla hlavou a rozešla jsem se oním určeným směrem.
zatím nacházím různé stopy boje, kunaie, shurikeny, zničené stromy a podobně. Po nějaké chvíli si všimnu, že je na zemi část uniformy. 'Proč mám takový pocit, že je to uniforma, kterou měl sensei,' řeknu si pro sebe. Následně se sehnu, vezmu jí, rozejdu se zpět, když dojdu k sensei, tak jí ukážu co jsem našla.

Senju Aiko

Pravda, kdyby tady nebyla Aiko, nejspíše by tělo takhle důkladně nikdo neohledával. Nejspíše by se to prostě svedlo na nějakou stvůru, zaběhlého summona nebo tak něco. Ale ne, tady to byla chladnokrevná vražda a pak ještě zohavení. Krásný začátek.
No, každopádně, Rikutova matematika byla naprosto bezchybná. Zjistil, že po vás jde buď brontosaurus nebo slon po obrně. To by měl určitě sdělit ostatním. Co však způsobilo Aiko další vrásky, byl kus vesty, kterou nosili senseiové. To se jí vůbec nelíbilo. Teď by se hodilo mít někoho, kdo má psí summony. Ale ten byl někde na pavoučí exkurzi.
No, každopádně, stopy vedly jedním směrem, někdo nebo něco bylo na druhou stranu. Byl čas se rozhodnout. "Jsou dvě možnosti, jít po stopách nebo věřit byakuganu. Případně se rozdělit..." pak čekala na vyjádření ostatních, co by zvolili oni.

Hyuuga Hinami

No...stopy vedly jedním směrem, ale její Bakugan ji říkal směr druhý. Pak se jich Aiko nepřímo zeptala na názor, kudy jít. "Já bych šla podle Byakuganu...na druhé straně nic nevidím." pověděla Hinami tiše svůj názor. Rozdělovat se jí nechtělo. Jen by pak skončili jako tým Kami.

Uzumaki Rikuto

Rikuto si přiložil ruku na bradu a zkoumal stopy. V hlavě mu lítali čísla, která ho naučili na akademii. Nakonec došel zpět ke skupině, s vážnou tváří si dřepl doprostřed skupiny, rukou si začal mnout bradu.
Je možné, aby byl slon ninja..?
Zeptal se vážným tónem. Čísla hovořila jasně..! Následně sáhl do kapsičky, ze které vytáhl sladkou čokoládovou tyčinku. S klidem začal sundavat obal a do tyčinky s chutí kousl.
To mi hlava nebere..
Pravil zamyšleně.

Kami Kamai

Poté se dívám na sensei a všimnu si jejího pohledu. 'Sakra, jít po stopách a nebo jít směrem, kde Hinami viděla nějakou osobu. Přece jen tady nemůžeme tak stát a čekat, co se bude dále dít, Co když je tady ještě ta osoba,' řeknu si pro sebe a následně se dívám okolo.
Nevím proč, ale pořád mě něco táhlo směrem, kde Hinami viděla onu osobu. Poté jsem se pomalu rozešla směrem, kde je ona osoba. 'Vůbec nevím, proč tam jdu, ale něco mě tam nutí jít,' řeknu si pro sebe.

Senju Aiko

Rikuto přišel s rozhodně zajímavou otázkou. Aiko jen nějak nechápala, proč se na to ptal zrovna teď. "Minimálně summon by být mohl. Proč se ptáš?" zeptala se ho zvědavě. Vypadalo to, že si vyjímečně našel něco, na co upnul svojí celou pozornost a pouze to doplnil o jídlo.
Poté pohlédla na Hinami. Vypadalo to, že konečně jednou rozhodla. Kami jí hned začala následovat a tak Aiko ten plán odsouhlasila. Mohl by to být ještě přeživší z druhého týmu nebo taky ten, co to tu napáchal.

A tak se vyrazilo na další pouť do neznáma. Shodou okolností to bylo ve směru, kde jste měli splnit vaší hlídkovací misi. Hinami si všimla, že jak jste se blížili, začínali se tam ty osoby množit. Podle toho, co jsi viděla, tak jedna ležela na zemi a další dvě stály vedle ní. A pak jsi uviděla ještě něco divnějšího. Bylo to na úbočí nějaké velké hory a u úpatí byla obrovská masa chakry. Neměla konkrétní tvar, ale byla opravdu silná.
Jakmile jste byli na dohled Aiko vám přikázala, abyste se skryli. Byli jste v poziční nevýhodě. Sice vás zatím kryl les, ale abyste se dostali k nim, museli jste z něj vyjít na volné prostranství, kde bylo dost vidět. Pak si Kamai všimla, kdo to tam leží. Byl to poslední člen vašeho týmu, co se týkalo geninů. Jmenoval se Himuro. Chyběla mu skoro celá pravá noha a levé oko. Ležel v louži krve. Ale ještě evidentně žil. Momentálně ve vás asi burcovaly silné emoce, které vás mohli nutit tam vlítnout hned bez rozmyslu. Něco jako legendární tah Naruta, kdy místo nenápadného útoku vlezl do Hyoutonové techniky. A nebo už máte dost rozumu a budete postupovat společně?

Hyuuga Hinami

Hinami neměla ponětí, proč se Rikuto ptá Aiko-sensei na sloního ninju. Našel snad sloní stopy nebo tak? Hinami tedy žádného slona neviděla.
No a pak se všichni vydali tím směrem, kde Hinami něco viděla. Čím blíž ale byli, tím to bylo zvláštnější. "Vidím tři osoby. Jedna leží na zemi. Také vidím nějakou obrovskou masu chakry, co nemá tvar.Je opravdu silná." podělila se Hinami o informace, které viděla.
Když dorazili blíž, sensei jim přikázala se ukrýt. No a tak se Hinami ukryla. Teď už viděla mnohem lépe, co se tam děje. Například vážně zraněného chlapce z Konohy. Tipovala to na dalšího z týmu Kami. Vypadalo to ale, že ještě žije.  
Hinami cítila strach. Zároveň ale chtěla tomu chlapci nějak pomoct. Podívala se směrem na sensei. Tohle byla vážná věc a ona tu byla šéf.

Uzumaki Rikuto

No, Rikuto raději neodpovídal na otázku, jak přišel na ninja slony. Přeci jen mu pak došlo, že ta stopa neměla chodidlo jako slon, takže to zřejmě nebyl slon. Jedině malý slon s botama. Každopádně, pokračovali v cestě, než našli polomrtvého genina. Slovo polomrtvé je velice důležité, protože to znamená, že ho můžou ještě zachránit. Rikuto se podíval na Hinami, které muselo okamžitě dojít, co se Rikuto chystá udělat.
Vymyslete plán..
Řekl potichu a no...zmizel? Rikuto nehodlal jít nenápadně, jeho úkolem bylo získat si jejich pozornost a získat čas pro tým a hlavně toho kluka.
Hej šupáci..!
Zakřičel Rikuto když stál opodál od těch dvou osob.
Co si dovolit na někoho, kdo se udrží na nohách..?!
Zakřičel a zaujal bojové postavení.

Kami Kamai

Celou cestou jsem šla za sensei a pomalu ve mě začínaly burcovat emoce. 'Členové mého týmy jsou buď to mrtí a nebo polomrtví, jak bych asi dopadla já, kdybych zůstala s týmem, kdo ví, co by se stalo,' řeknu si pro sebe a následně se ukryju, jak nám sensei nařídila.
Když jsem se poté podívala na onoho kluka, který ležel na zemi, tak jsem jen vyděšeně zamrkala a nějakou chvli jsem byla zticha. „Himura,“ vydala jsem ze sebe jen.
Během cesty jsem napůl vnímala Hiruka a jeho ninja slona, ale nějak moc jsem tomu nevěnovala pozornost.
Když poté Hiruko šel upoutat pozornost těch dvou osob, které byly u Himury, tak jsem se na ně dívala a následně jsem začala pravou rukou sahat po vějíři. „Sensei, neměla bych mu jít pomoct,“ zeptám se a podívám se na ní.

Senju Aiko

Dobře, tohle by ani Yondaime nestihl zastavit se svojí rychlostí, natož senseika, která byla přes hrubou sílu než cokoliv jiného. Rikuto tam prostě šel. Nezklamal, to byla pravda, ale teď byl celý moment překvapení v háji. "Co jiného. Ale nevrhneme se tam jako on. Pošli mu větrné krytí, Hinami... máš něco, co můžeš použít na vzdálenost?" zeptala se své žačky. Věděla, že Hyuugové jsou především na blízko, ale nechtěla jí tam poslat. Co kdyby tam byl ten maniak, co odstranil toho předchozího žáka.

Každopádně, ninjové si hned všimli Rikuta a otočili se na něj. Naštěstí ani jeden neměl katanu. Jeden měl však luk a než ses nadál, letěl proti tobě chakrový šíp. Byl hodně rychlý. "Ty děcka tu mají snad hnízdo," zabručel jeden. Zatímco pátravě pozoroval okolí. Což bylo dost problematické pro ostatní. Mohla se stát jedna chyba, špatný pohyb a věděli o vás. Ten, co se rozhlížel mezitím kopl do ležícího Himura. Ten vykašlal krev.

"Hinami... použíj Byakugan, hlídej si kam se koukají a propliž se jim do zad. Kami, ty jdi přímo za Rikuta a podporuj ho vějířem. Já se pokusím zjistit, jestli tu není někde není ten s tou katanou. Dejte si pozor!" přikázala nakonec Aiko, zatímco též pátravě prohledávala bojiště. Proč jen tu nebyl místo ní Saru. Ten by věděl, co v takovém okamžiku dělat. A sama Aiko se momentálně bála vrhnout bezhlavě dopředu. Hinami si mohla všimnout, jak si přejela pravou rukou po břiše.

Uzumaki Rikuto

Proti Rikutovi najednou vyletěl šíp. Naštěstí byl už připravený nějakému útoku čelit a přeci jen, přímý útok bez žádného vedlejšího rozptýlení ani nic podobného? To mistr taijutsu jako je on musí zvládnout levou zadní. Rikuto vyskočil proti šípu a takovou elegantní otočkou proletěl kolem něho, byl přeci jen bojovník na blízko, takže se logicky prvně k ninjům musel dostat.
Oba za tohle zaplatíte..
Zavrčel Rikuto, byl opravdu naštvaný když viděl, jak druhý ninja nakopl ležícího genina z Konohy. To opravdu někoho bavilo zabíjet děti? Každopádně byl čas na to, aby Rikuto ukázal, kdo doopravdy je. Šel volným krokem blíž k ninjům, z dlaní, loktů, kolen, lopatek mu najednou s nepříliž hezkým zvukem začaly vylízat kosti. Vlastně, ani vizuálně to nebylo zrovna hezké.