Cesta rozporu! Hora osudu!

Uzumaki Rikuto

A tak Rikuto spadl na zadek. Nijak už to nekomentoval, myslel si, že už se se sensei trošku posunuli a že chápe, že jeho vtípky jsou částečný projev respektu a náklonnosti. Ale zřejmě se mýlil. Rikuto už se začínal těšit zpátky do Konohy, možná se pro něj vrátí konečně Kenshin-sensei. Už o něm neslyšel pěknou dobu, zřejmě přemýšlí nad nějakým Rikutovým individuálním tréninkem! Určitě jo.
A tak když byl Rikuto v tom přemýšlení, tak se posadil pod strom, vytáhl boxík s batůžku a začal pojídat hůlkami kousky nakrájeného ovoce. Následně se pořádně napil VODY, protože jeho výbornou limonádu mu vypila babča..

Kami Kamai

Zastavila jsem se kousek od sensei a ještě jsem se podívala mlčky okolo, abych nerušila Hinami. Když sensei podrazila Rikutovi nohy, tak jsem se jen usmála a pak jsem se podívala na skálu, ze které jsme vyšli, no spíše teda na hromadu sutin.
Když pak začnou mluvit o Himurovi, tak se jen smutně podívám a sevřu ruku v pěst. 'Sakra, proč musel umřít zrovna on,' řeknu si pro sebe naštvaně. Poté jen stojím a čekám, co se bude dít.

Hyuuga Hinami

I když jí to Aiko neměla za zlé, Hinami to stejně stále hodně mrzelo. 
No a pak se Hinami zatvářila překvapeně a také překvapená byla. "Itane-kun je pravnuk Sakury-san?" podivila se tomu. Takž to znamenalo, že ten vzkaz mají předat Itanemu otci. 
Když jí Aiko řekla, aby šla k ní, tak šla. Na svou část úkolu odhodlaně přikývla. Nevěděla sice, jestli to zvládne...ale musela se o to pokusit. Když to po ní Aiko chtěla, určitě si byla jistá, že to Hinami zvládne. 
Jakmile si Aiko prořízla kůži a sval, začala Hinami léčit žebra. Hezky jedno po druhém. Bylo to dost složité, když sebou sensei tolik házela. Hinami se pekelně soustředila. Celou tu nekonečnou půl hodinu. Jakmile řekla, že stačí, Hinami si opravdu vyčerpáním kecla na zadek a musela si odpočinout.

Kami Kamai

Stála jsem u sensei a poslouchala jsem, co říkala. Pořád jsem ještě nedokázala skousnout, co se stalo mému týmy, že byli všichni mrtví a jen já jsem to všechno přežila. Byla bych strašně ráda, kdyby žili a byli by se mnou, ale to už se vůbec nestane.
Po chvíli sensei řekla, kdo je ta osoba, které jsme měli vyřídit něco od Sakury. Když mě sensei pořádala, abych jí pořádně držela, tak jsem jen souhlasně kývla hlavou a následně jsem jí pevně chytla, aby se moc nehýbala. 'Ach jo, tohle je šílená práce, jak dlouho jí ještě takhle udržím,'' řeknu si pro sebe a dále jí držím.
Když následně řekne, že to stačí, tak jí pustím a vydechnu následně se posadím na zem a podívám se na ostatní.

Uzumaki Rikuto

Rikuto udělal přesně to, oč ho požádali. Jen moc nechápal, proč babču nedržel on a vodu nelila Kamai, nechtěl jí podceňovat, ale přeci jen si připadal jako taková frontline týmu. No to je šumák, vypadalo to, že všechno zvládli. Rikuto následně otevřel limonádu, co dostal od babči a podal jí to.
Potřebujete to víc než já..
Pravil s klidem a poté se podíval na Hinami, následně na Kamai a s mrknutím přikývl hlavou. Tedy, mrknutím oběma očima.
Dobrá práce holky!
A to by nebyl Rikuto, aby k oběma ještě nenatáhl pěst a nechtěl odklepnout jejich pěstičky.

Senju Aiko

Rikuto byl možná frontline týmu, ale taky to byl člověk, kterého by Aiko občas odpálila na druhou stranu světa. Takže důvod, proč nedržel on byl prostý. Kdyby jí totiž držel on a ona už nezvládala tu bolest, letěl by za tím maníkem a kříšťálovou lady. Takže proto Kami.
"Nech si to, zasloužíš si to. Ochránil jsi děvčata... A navíc, já momentálně potřebuju spíš krevní infuzi," usmála se na tebe, zatímco Hinami tam odpadla na zem. Nebylo to úplně příjemné padnutí, ale po těchto zážitcích asi to nejmenší.

No a co nyní s vámi? Mise vám skončila, Aiko zavelela návrat domů, museli jste ohlásit tenhle průšvih a navíc, minimálně ona potřebovala do nemocnice. Navíc, s jejími zraněními bude trvat cesta zpět o dost dýl než cesta sem.
Další informace k tomu, co dělat dostanete v Informacích.

Hinami - Trénink: Rozšíření možností Juukenu pro použití z jakéhokoliv tenketsu.
- Zvláštní slunečnice, co nikdy neuvadne.

Rikuto - Trénink: Lepší manipulace a rozšiřování jeho plošných kostěných útoků, aby nezabil i spojence.  
- Dýka z kosti, která je celá rudá a mnohem těžší jak obyčejná kostěná dýka.

Kami - Nový vějíř s neznámými runami.

Zhruba hodinu po vašem odchodu...
"Má paní," zachroptěl hlas z těch sutin. Vypadalo to, že nebyl tak úplně mrtvý. Jen asi hodně zoufalý. Jenže problém byl, že na tohle zavolání se začaly kameny rozestupovat a z nich vyšel golem z krystalu. Na rameni mu seděla žena s koňskou maskou na obličeji. Rozhodně už nebyla uvězněná svojí vlastní silou.
"A hra může pokračovat..." řekla, načež se rozesmála.