Cesta rozporu! Hora osudu!

Uzumaki Rikuto

Najednou se s Rikutem začali dít opravdu divné věci. Jediné co si pamatoval bylo, ať sleduje kapky v řece, což mu přišlo jako šílená blbost, jak má v řece plné vody hledat kapky? Leda, že by kapky nebyly z vody. No, neměl čas moc přemýšlet, protože na něj opět běžel ten kostlivec. Rikuto pevně uchytil onu dýku a šel kostlivci naproti. Rikuto neznal sílu toho kostlivce, takže se rozhodl že ze začátku nebude nic vymýšlet, zvlášť když si nebyl jistý tím, jak zde funguje jeho síla. Proto se rozhodl o jednoduchý obranný postoj s tím, že zastaví meč toho kostlivce dýkou. Podle toho jak se mu podaří tenhle chvat se rozhodne, jak bude dál pokračovat.

Kami Kamai

'Kdo jsem, kde to jsem, proč mi nic nedává smysl,' řeknu si pro sebe. Následně se oné ženě začne objevovat obličej. Byla to ona, byla to Temari. Když na mě pak promluvila, tak jsem se jí trochu lekla, vypadala celkem dost naštvaně.„Kdo jsem? Já jsem Kami Kamai,“ řeknu, když si konečně vzpomenu na své jméno. Když se mě pak lasička zeptá, odkud jsem přišla, tak jsem se na ní chvíli dívala. „Popravdě vůbec nevím, jak jsem se tady objevila. Poslední co si pamatuju bylo, že jsem byla na misi a něco nás sem poslalo nic víc si nepamatuju,“ řeknu lasičce a podívám se na Temari.

Kami Kamai

Sledovala jsem lasičku, která skočila k Temari a lehce se na ní usměju. Následně jsem se podívala na Temari. „Dobrá, tak teda nashle,“ řeknu a následně se rozejdu zpět. Všechno bylo divné, o co tady vlastně šlo, nějak mi to nebylo jasné, je to snad iluze nebo o co tady jde? Po nějaké době chůze jsem opět došla na rozcestí. 'Tak co se bude dít teď,' pomyslela jsem si ještě.

Uzumaki Rikuto

Rikutovi plán vyšel. Kostlivce skolil, už se chystal na další postup, když v tom se mu zatmělo před očima. To byl tak zraněný a neuvědomil si to, upadá do kómatu na velkou ztrátu krve? Ne, najednou se probudil na kamenném kvádru, v ruce svíral tu rudou dýku, což bylo divné. Rikuto tu nebyl sám, vedle ležela Hinami a Kamai. Hinami už vypadala vzhůru, zatímco Kamai zřejmě furt vedla nějaký svůj vnitřní souboj.
Hinami, jsi v pořádku?
Zeptal se starostlivě a posadil se na zadek.

Hyuuga Hinami

No ano. Hinami panikařila a chtěla žít, kdo by nechtěl, že? A ano, myslela na Rikuta, Itaneho, strejdu Kenshina a dokonce i na Hibikiho, i když nebyl v jejich týmu. Ale znala ho a věděla, že ani jeden z nich by to nikdy nevzdal. 
Docela jí překvapilo, že se dokázala naštvat. Hinami byla člověk, co se naštvat skoro ani neuměl. Natož naštvat se takhle hodně, že by chtěla toho dědu odpálit do černoty. No a pak to asi i udělala. Nebo alespoň dědu něco odpálilo. Přesněji obrovská vlna chakry. Co to bylo? Udělala to ona? Jak? Cože? 
Děda jí ještě řekl, aby ho našla, až přijde čas a pak najednou byla tma. A pak zase tma nebyla, ale byla v nějaký zatracený jeskyni a ležela na kamenném kvádru. Hinami se posadila a všimla si, že má u sebe slunečnici, kterou jí dal praprastrýček Neji. Ale...kde se tu vzala? Jak? 
Náhle uslyšela známý hlas. "Rikuto-kun...Jo, jsem. Myslím. Co ty?" odvětila mu a podívala se na něj. 
No a pak si všimla, že je tam s nimi ještě někdo. Neviděla přesně,kdo to je. Ale něco jí říkalo, že kdyby to byl nepřítel...tak by je zabil, když tu leželi, ne? Hinami se na tu osobu zkusila podívat Byakuganem pokud to šlo. "Kdo jste?" zeptala se, pokud tu osobu nepoznávala.

Kami Kamai

Došla jsem na místo na kterém jsem začala. 'Co se to stalo? Co se bude dít teď? Co to mám na sobě za oblečení,' proletělo mi hlavou, jak jsem tak stála a čekala, co se stane teď. Najednou jsem uviděla, jak se ke mě ze všech stran někdo blíží. Byli to všichni ti, se kterými jsem již předtím mluvila. Bylo to velice zvláštní a jí nevěděla, co teď mám čekat, tak jsem jen stála a dívala jsem se, jak se ke mě blíží. Měla jsem strach? Ne teď už ani ne po tom všem, co se stalo. Všichni mí předkové ke mě mířili.
Když ke mě došli a byli ze všech stran, tak jsem se na ně podívala, nebylo kudy utéct a já jsem to stejně neměla v plánu. Když na mě najednou promluvil Shikamaru, tak jsem otočila hlavu jeho směrem. 'Hmm, vypadají jako kdyby mě snad hledali, vypadám na to, že bych měla kam jinam utéct,' řeknu si pro sebe možná trochu ironicky. Když poté další větu řekne Kankuro, tak otočím hlavu k němu a jen souhlasně kývnu. Další kdo promluvil byl Gaara. Taky jsem kývla hlavou, a myslím, že dobré přátele jsem už našla, teda aspoň pár, myslím. Když Temari zvedla svou ruku, tak upoutala mou pozornost. Najednou se přede mnou objevil vějíř. Byl pěkný dost podobný tomu mému, jen na bocích něco bylo. „Děkuju vám,“ řeknu jim, když mi Temari řekne, že je to dárek pro mě.
Poté co mi Gaara a Kankuro dali ruce na ramena, tak jsem se na ně podívala. Následně jsem ucítila, jak mě někdo poplácal po zádech, tak jsem otočila hlavou na Shikamara. Jako poslední jsem se podívala na prababičku a usmála jsem se, když se ona usmála, vypadala najednou tak jinak. Vyslechla jsem si její slova. „Děkuju vám,“ řekla jsem jim ještě a pak vše zčernalo.
Najednou jsem se probrala, podívala jsem se okolo a uviděla jsem ty dva. 'Co se to všechno sakra stalo, byl to snad jen sen, že jsem se uhodila do hlavy, ale ta mě nebolí,' řeknu si pro sebe zamyšleně a následně si všimnu vějíře, který ležel na mě. 'Vždyť to je přece ten vějíř z toho ehm snu? Vždyť už mám i své oblečení,' řeknu si pro sebe a následně se posadím. Pak se podívám směrem, kde se dívali ti dva. 'Heh, kdo je to, nevypadá jako nepřítel nebo ano, ale pryč by nás tedy nechala na živu,' pomyslím si. „Kdo jste a kde to jsme,“ zeptám se a až poté se začnu dívat pořádně po okolí. Je to tady tak zvláštní.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se poplácal po prsou, břiše, bocích až po záda. Poté pokrčil rameny.
Na to že jsem si myslel, že umírám, tak docela v cajku..
Odpověděl Hinami a zvedl pravou ruku na které už byl klasicky vztyčený palec. Až poté co začala mluvit nějaká neznáma osoba, si Rikuto všiml, že zde nejsou sami. Rikuto polkl a podíval se na Hinami, následně si přiložil levou ruku k puse, aby mu babča nemohla odezírat ze rtů.
Známe to?
Zeptal se a druhou rukou ukázal stráááášně nenápadně na tu babču.

Hyuuga Hinami

Rikuto očividně nebyl nijak zraněný. To už se vzbudila i Kami. Taky vypadala v pořádku a měla dokonce nový vějíř. Když o tom tak přemýšlela...Rikuto měl nějakou zvláštní dýku...a ona...ona měla slunečnici. Třeba je kouzelná a nikdy nezvadne. Kdo ví.
Tak jako tak se jim ukázala nějaká starší paní. A Hinami na ní bylo něco povědomého. Hinami ale nevěděla zatím, co to je. No a paní se jich ptala na to, co viděli.
"To se těžko popisuje....ale...rodinu." odpověděla Hinami a pousmála se nad slunečnicí ve svých rukách. Pak se zase zadívala na tu paní a došlo jí , co jí na té paní je povědomé.
"Máte na čele stejnou značku jako Aiko-sensei..." poznamenala Hinami. Taky jí napadlo se podívat, jestli u sebe pořád má Katsuyu-sama.
Na Rikutovu otázku pokrčila rameny. Pak si ale vzpomněla na něco, co jí říkala Aiko-sensei. "Nejste...nejste náhodou Sakura-san?" zeptala se pak.

Kami Kamai

Nad Rikutovým známe to, jsem si jen povzdychla. Když poté Sakura řekla něco směrem na Rikuta, tak jsem se jen lehce pousmála, no i když jsem z ní měla respekt. Poté se představila a ještě o sobě řekla něco více a tak jsem jí mlčky poslouchala.
Když mi poté Sakura řekla, proč jsme vlastně tady, tak jsem se podívala na Hinami a poté opět na ní a lehce překvapeně jsem zamrkala. Pro dnešní den toho už na mě bylo fakt dost. A tím se mi do mysli vkradla další otázka, kterou jsem ovšem raději neřekla a to, jak dlouho jsme vlastně byli mimo. 'Golem téhle osoby, mám se tady ještě dneska něčemu divit nebo to raději vzdám a nechám to vše jak je,' řeknu si pro sebe a následně se podívám na osobu, ale rychle odvrátím zrak a opět se podívám na Sakuru.
Když se opět zeptá, co jsme viděli, tak se podívám na ty dva a následně se nadechnu, abych začala mluvit, teda pokud někdo z těch dvou nebude chtít začít. „Hmm, já jsem se objevila na nějaké poušti všude jen písek, nápis proč a stopy, které vedly na čtyři světové strany a tak jsem po nic posupně šla. Postupně jsem potkávala mé předky, kteří byli z Vaší doby. První koho jsem potkala byl praděda Shikamaru, pak tam byl prastrýc Kankuro s nějakou loutkou myslím, že to byl Sasori, jako další tam byl bývalý Kazekage Gaara a nakonec moje prababička Temari s lasičkou. Ale vždy na nich ze začátku bylo něco divného, nikdo z nich neměl tvář, vždy až po nějaké mé odpovědi se jejich tvář objevila a pak mě opět poslali zpět, až nakonec jsem skončila opět ve středu, kde se najednou objevili všichni,“ řeknu trochu více než stručně a pak se podívám na ty dva, co se vlastně stalo jim.

Hyuuga Hinami

No a Hinami měla pravdu! Opravdu to byla Sakura. Počkat. Uchiha? Jako Itane? Byla s ním nějak příbuzná? Hm. Také jí překvapilo, že je to jen klon vytvořený sedmým. Cože? 
Tak jako tak opravdu znala Aiko. A ptala se, jak se má. Hinami už chtěla odpovědět, že těhotně, ale vzpomněla si na to, jak se na ní shishou výhružně dívala, když jí říkala, že to nemá nikde říkat. Na sucho polkla. "Momentálně si o nás shishou asi dělá starosti někde tam venku, kde jsou i nepřátelé...jinak se má ale asi dobře." odpověděla nakonec.
No a pak na ní Sakura-san práskla, že za to, že jsou tady může ona. Hinami se zatvářila provinile. i přes to, že jim to sama říkala, že jsou uvnitř kvůli ní. A pak ukázala na osobu v krystalu. Hinami připomínala tu krystalovou paní. Akorát ta neměla masku a navíc tahle je tu prý už pár let. "Připomíná mi ženu, se kterou jsem bojovala na poslední misi...dokonce měla stejné schopnosti..." pronesla Hinami a přejel jí z toho mráz po zádech. Bylo možné, že to byla ona? Nějaký její klon nebo tak něco? Creepy.
No a poslední otázka byla, co viděli ve svém osudu...cože? To, co viděla Hinami jí nepřišlo jako osud. Vždyť tam byli mrví lidé. "Já se objevila na místě, kde nebe bylo na zemi a země na nebi a i když byl den, tak tam svítil měsíc. Potkala jsem prapraprastrýčka Hizashiho, praprastrýčka Nejiho, Hamuru-san, co stráží měsíc a nějakého dědu, co mě skoro vymazal a říkal, že ho mám najít až přijde čas. Všichni se mě ptali na divné otázky ohledně osudu a jestli jsem na něj připravená. Upřímně mě to dost zmátlo." odpověděla jí Hinami, poté co odpověděla Kami.

Uzumaki Rikuto

To jak na něj vyletěla mu dost připomnělo babču, která je teď nejspíš někde sama venku a dává přes hubu těm chlapům venku. Rikuto jenom nehybně seděl a polkl. Nakonec ho nechala, jak se rychle naštvala, tak se i uklidnila a chtěla znát jejich příběhy. Rikuto vyslechl Kamai i Hinami a nakonec byl čas na něj.
No..já byl v zemi, kde místo stromů rostly kosti. Místo deště pršela krev. Pršelo tak moc, že jsem se v ní brodil do půl pasu, krev ovšem nebyla teplá, hezky chladila. Až na mojí krev, ta teda byla horká, když mě nějaký kostlivec přišpendlil k mému náhrobku. Nemohl jsem zde používat svoje schopnosti, v hlavě mi furt mluvilo strašně moc hlasů, všechny mě zavrhovaly, až na jeden ženský, který mě stále povzbuzoval, ať jdu dále. Mluvily o mé rodině, řekl jsem jim, že má rodina je Uzumaki, za což jsem dostal co proto. No, jednoho dne mám následovat kapky v řece a zachránit svojí pokrevní rodinu, jinak zemřou. A nejspíš i já..zjistil jsem vlastně, že jsem jen úspěšný pokus známého Orochimara, který využil potenciálu mé prababičky, sestřenice Kimmimara, k tomu, abych se narodil já. Nevím jestli ten šupák furt žije, ale mám podezření, že to nebezpečí může přijít z jeho strany. Přeci jen, proč by mě vytvořil a pak mě nechal lítat po Konoze? Na zkoušce jsem světu ukázal své schopnosti a všem tím ukázal, že náš klan není mrtvý, takže se možná dal do pohybu? Nevím..
Pravil Rikuto a trochu zmateně se poškrábal na hlavě. Koukal do oltáře a opravdu nad tím vším přemýšlel. Ne jen, že je v nebezpečí jeho pokrevní rodina, ale i rodina Uzumaki, kde bude pro nepřítele nejjednodušší začít hledat.

Uzumaki Rikuto

Až když ta babča zmínila Naruta, tak si Rikuto uvědomil, o kom je vlastně řeč. Vykulil oči, ukázal na babču a zařval.
Haruno Sakura?!?!
Vytřeštil, jako by viděl nějakou popovou hvězdu. Přeci jen to byla dětská láska jeho největšího hrdiny! On ji tedy pak jako odkopl a našel si lepší, ale pořád! Když Sakura zařvala Shannaroooo, tak si Rikuto přiložil obě ruce na tváře a rozplýval se nad tímto legendárním kombem! Pak už všechno zase začalo dít až moc rychle, Rikuto začal vnímat všechno dění až když stáli venku a viděli jejich nového senseie bojovat proti poslednímu z chlapíků. Měli ji jít na pomoc?

Hyuuga Hinami

Hinami se trochu lekla, aby jim jeskyně nespadla na hlavu, když tam Rikuto tak hlasitě zařval. Podívala se na něj a...vypadal, jak nějaká fanynka. Obzvlášť, když pak pro změnu ona zařvala Shannaroooo. 
Mezitím si Hinami ale zapamatovala onen vzkaz, který mají předat jejímu vnukovi. Totálně tomu nerozuměla. Ale to nebyla jejich starost. Měli prostě jen předat vzkaz....jenže...komu? Kdo byl její vnuk? "A kdo je váš vnuk?" zeptala se Hinami. Nemohla přece předat vzkaz někomu, o kom ani neví, kdo je.
Poté Sakura přešla k Hinami a na rameno jí položila... "Katsuyu-sama!" vyjekla překvapeně s náznakem štěstí a úlevy. Byla ráda, že jí neztratila nebo že sejí něco nestalo. Když Sakura řekla Hinami, že žádný z Hyuugů nikdy nedokázal slimáčici přivolat a že možná bude Hinami první, trochu se jí začervenaly tvářičky a přikývla.
No a pak byl čas vypadnout, než tu na ně všechno spadne. "Děkujeme." poděkovala Hinami ještě Sakuře zdvořile a zamířila si to ven. Po cestě si všimla, co stálo na náhrobku a také toho, že ten hrob byl prázdný! Proč tam byl prázdný hrob? No...nebyl čas to řešit.
Venku si Hinami...a nejenom ona...všimla bojující Aiko. Její soupeř měl zbraň obalenou větrem. Hinami si domyslela, že to on zabil Kamina týmového kolegu. No...Hinami byla medik...nemohla tam prostě jen tak vletět. Podívala se na Rikuta s Kami. "Zvládnete jí nějak pomoci?" zeptala se jich.

Uzumaki Rikuto

Když týpek sekl a oddělil babče ruku od těla, tak Rikuto okamžitě skočil před holky ochotný bránit je za jakoukoliv cenu. Nepřemýšlel zrovna nad tím, že právě týpek porazil jejich senseie, pro něj by bylo méně bolestivé dostat pořádnou na prdel a pomalu umřít, než utéct a sledovat, jak ubližuje jeho kamarádům. Nasucho polkl a připravoval se na opravdu těžký souboj, když najednou týpek plachtil několik metrů. Babča přežila. Rikuto věděl, že už je vše pod kontrolou a proto si dovolil i zavtipkovat.
Nemusíte mi brát všechnu slávu, už jsem ho měl skoro na lopatkách..babčo..
Pravil Rikuto s provokativním úsměvem a zlehka se zasmál.

Hyuuga Hinami

Hinami vyděsilo, když chlápek usekl Aiko ruku a padla k zemi. Chtěla se k Aiko nějak dostat, le v cestě stál ten větrný chlápek. Rikuto na druhou stranu se pustil do bránění. Kamiinu pokusu o útok se chlápek vysmál. Z toho, co říkal Hinami došlo, že to bude nějaký poskok té krystalové paní...a vlastně i to, že ta osoba s koňskou maskou bude vážně žena.
Když pak začal urážet mediky, Aiko vstala. A dokonce jí přirostla zpět ta ruka. Hinami si vzpomněla na to, jak jí ukazovala techniku regenerace. Před tím ale neměla po těle ty černé čáry. Tak jako tak vypadala naštvaně. Při tom tam pronášela tři pravidla, která Hinami moc dobře znala a já je furt zapomínám. A pak pronesla čtvrté pravidlo, o kterém Hinami nic nevěděla. Ale nějak si to spojila s těma čárama.
Následně se maník proletěl do sutin, které bývaly horou. A hned na to shishou zmizely ty čáry a padla na kolena. Hinami se k ní rozeběhla. "Shishou, jste v pořádku?" ptala se jí starostlivě.

Hyuuga Hinami

Sensei očividně měla ještě dost energie na to, aby Rikutovi podrazila nohy ránou do země. 
Když jí pak požádala, aby zkontrolovala dítě, tak to také udělala. Naštěstí nepřišla na nic špatného. "Zdá se být v pořádku." pronesla k Aiko a usmála se na ní. 
No a pak se zeptala, co se s nimi stalo a taky na toho zraněného kluka. Při zmínce o něm, Hinami smutně zavrtěla hlavou. "Snažila jsem se, ale...nezvládla jsem ho vyléčit..." odpověděla jí. Po chvíli jí došlo, že by měla Aiko odpovědět i na to ostatní.
"Já...chytilo mě nějaké genjutsu a otevřela jsem tak takové zvláštní dveře a pak nás dovnitř vtáhla taková růžová chakra. Uvnitř byl i golem z krystalu jakého jsem potkala, když jsme mířili do Kumo...pak jsme měli takové...vize a když jsme se z toho probudili, potkali jsme Haruno Sakuru...teda byl to prý jen klon sedmého s její životní silou...taky tam byla nějaká osoba s koňskou maskou zavřená v krystalu...Sakura-san říkala, že máme předat vzkaz jejímu vnukovi...ale nevím, kdo to je. Prý to ale budete vědět vy, shishou..." shrnula to v rychlosti Hinami. Taky tak nějak čekala, jestli třeba nemůže Aiko nějak pomoci.