Cesta rozporu! Hora osudu!

Hyuuga Hinami

Rikutova reakce na jejich úkol, Hinami tedy rozhodně neuklidnila. Spíš teď byla vyděšená ještě víc než do teď. Obzvlášť, když mu to Aiko-sensei odsouhlasila. Hinami ještě nechtěla umřít. Ještěže v zemi viděla kde přesně Rikutova chakra je, jelikož byla přímo pod jejíma nohama. Už teď Hinami věděla, že je tohle pěkně v háji. napadlo jí, jestli by nebyla i raději, kdyby to neviděla. Moc místa, kde nebyla chakra nebylo, takže se nebylo ani kam uskočit, aby jí to netrefilo. Musela tedy vymyslet něco jiného a to rychle. Vzpomněla si na to, jak před chvílí zkoušeli s Rikutem spolupracovat na zničení kamene a jak se jeho kost rozpadla. Hinami si díky svému Byakuganu našla místo, odkud už začaly vyrůstat kosti a skočila tam. V rukou hromadila svojí chakru a když byla blízko, vrazila juukenem do oněch kostí, aby si utvořila místo, kde by mohla stát alespoň trochu v bezpečí.

Hyuuga Hinami

Hinami se povedlo udělat si bezpečné místečko...tedy víceméně. Lýtkem jí totiž projela Rikutova kost. Hinami vyjekla bolestí, protože to fakt bolelo. Jinak ale byla živá a pořádku a to bylo dobře. Teď jí však krvácela noha a to dost ošklivě. Hinami si nohu chytila a zkoušela si jí vyléčit, co nejlépe uměla. Bylo jí jasné, že tu nohu bude ještě potřebovat. Zároveň si při tom musela dávat pozor, aby na ní opět nezaútočily další Rikutovi kosti. Bylo by fajn, kdyby někdo tuhle jeho techniku ukončil.

Uzumaki Rikuto

I když byl Rikuto pod zemí, tak zaslechl jak Hinami vyjekla bolestí. Technika se okamžitě zastavila a všechny kosti se rozpadly v prach. Hinami ani nevěděla jak, ale najednou klečel Rikuto vedle ní a lehce ji podepřel rukou zraněnou nohu, aby dokázala aspoň trochu lépe držet rovnováhu. I když by bylo asi lepší, aby se posadila.
Omlouvám se Hinami..
Zašeptal do země, momentálně se styděl na to, aby se podíval Hinami do obličeje. Celý tohle mu přišlo jako špatnej nápad, nemohl přece použít techniku na svojí kamarádku!
Opravdu jsem nechtěl..
Ještě doplnil už předchozí omluvu.

Senju Aiko

Aiko bylo tak nějak jasné, že první pokus nevyjde podle jejích představ. Byla však ráda, že Hinami dokázala aspoň částečně zareagovat. "Nejdřív naprav sval, dej si pozor na nervy a všechny úpony. Opravu kůže nech až na konec," připomněla jí Aiko, zatímco se Hinami snažila o vyléčení. Učitelka se pak podívala na Rikuta. "Máš ještě chakru na další pokus?" zeptala se ho, zatímco z něj nespustila pohled. Momentálně si dělal o Hinami starosti, třeba by to mohlo donutit i jeho podvědomí, aby si uvědomilo jak kontrolovat vlastní chakru. "Jak sis to představil?" zeptala se ještě.

Hyuuga Hinami

No...Hinami upřímně  klečela na jednom koleni, jak jinak by si léčila nohu, ve stoje by to šlo blbě. Hinami si tam léčila tu nohu a Aiko jí u toho diktovala, co má dělat. Nebo jí to alespoň připomínala. "Hai, Shishou." pronesla a dělala přesně, jak Aiko říkala.
Do toho se vedle ní objevil Rikuto, jehož se Hinami upřímně trochu lekla, protože se tam zjevil ani nevěděla jak. Na jeho omluvu se Hinami usmála. "Já vím, Rikuto-kun. Vlastně jsem čekala, že se něco takového stane, když je to první pokus. Vlastně jsem čekala i horší věci." odvětila mu mile.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se podíval do země, jako by chvíli přemýšlel. Což bylo divný, nakonec pozvedl hlavu a přikývl.
Ještě jednou to zvládnu..
Odpověděl. Poté mu babča položila ještě těžší otázku. Rikuto se postavil na nohy a lehce se protáhl. Nevěděl, jestli přesně rozuměl otázce, ale tolik si tím nelámal hlavu, ve svém krátkém životě už plácl víc blbostí, než kdo za celá století.
No, jako zamrzlé jezero. Zem byla led a moje chakra voda, snažil jsem se jí kontrolovat a dovolit jí prorazit led jen na místě, kde není Hinami. Ale bylo toho na mě příliš, přeci jen se schopnost o které nejsou prakticky skoro žádné záznamy dost blbě kontroluje..
Odpověděl Rikuto babče. Poté se podíval na Hinami, její úsměv ho potěšil. Rikuto byl však smutný, že zranil Hinami, ale kvůli ní, se taky v jeden úsměv přemohl. Rikuto jí poté jemně poplácal po rameni.
Podruhé to bude lepší..
Dodal a šel zase nějakou tu vzdálenost od Hinami. Byl rád, že to dopadlo jen takhle, sám věděl, že to mohlo dopadnout daleko hůř, aspoň potom, co to trénovali s Kenshinem.

Senju Aiko

"Ne... zvládneš to dvakrát," řekla, nebo tedy spíše přikázala Aiko. Pak si vyslechla jeho způsob formování té techniky. "To nezní zase tak špatně, rozhodně lepší než kdyby si to nekontroloval vůbec. Jen, nebylo by lepší, kdyby sis to představoval jako jednu celistvou vrstvu, které dáváš tvar? Jako vodní hladina, která postupně zamrzá, ale jsou v ní i objekty, které zamrznout nesmí a tak tam nepustíš svojí chakru?" nadhodila jako možnost. Měl pravdu v tom, že u něj byl nedostatek informací docela problematický.
Pak se obrátila k Hinami. "A co ty, jsi schopná ještě tréninku? Juuken to dokáže zastavit, když to vidíš včas. Ale Juuken vypuštěný jen z tvé dlaně nestačí. Musíš najednou zabrat více prostoru. Nějaké nápady jak na to?" nadhodila směrem k Hinami. U ní měla víc informací, znala několik Hyuugů a pro své experimenty s léčením studovala i jejích techniky, i když jen teoreticky. Ale proč by Hinami nemohla zapřemýšlet nad svými možnostmi sama. A třeba jí poradí i Rikuto.

Hyuuga Hinami

Hinami si tam tak v klidu hojila tu svojí nohu. Musela se na to soustředit, aby se třeba nestalo, že s tou nohou už v životě nepohne...nebo tedy do té doby, než by jí to Shishou napravila. 
"Hai, Shishou." odpověděla ohledně toho, jestli je schopná pokračovat v tréninku. Pak se musela zamyslet na otázku ohledně Juukenu. Podívala se na svoje ruce a přemýšlela. "Co když..." začala a zamyšleně se trošičku zamračila. "...Co když ho nevypustím jen z dlaně, ale z více bodů?" zkusila to.

Uzumaki Rikuto

Rikuto pokrčil rameny, tohle byl jeho problém, málo kdy si od někoho nechal poradit a všechno se snažil dělat tak jako po svém.
Až budeš moct, tak řekni Hinami!
Pravil Rikuto namotivovaný a došel si pro batoh, ze kterého vyndal svojí sladkou limonádu a napil se. Hřbetem ruky si poté setřel pot z čela, ta technika mu opravdu dává zabrat.

Senju Aiko

Vypadalo to, že Hinami přeci jen věděla, kam Aiko směřuje. Ta se usmála. "Zaměř se na nohy, použíj více bodů na nohách a uvolni chakru současně, pokud se to bude blížit," poradila jí, jak by měla začít, zatímco obrátila pohled k Rikutovi. "Tak do toho, soustřeď se, tak aby ses jí, co nejvíce vyhnul. Chápu, že je to složité, ale pokud to zvládneš, budou příští Chuuninské zkoušky tvoje, věř mi," mrkla povzbudivě i na něj, nemohla ho přeci stále jen shazovat. Navíc, minimálně jeho zapálení se muselo ocenit. Jen za tu sladkou limonádku mu pak bude muset jako medik vynadat. A když už jsme byli u ní... hned jak začali, tak jí zabavila naše těhulka a napila se.
Pak přišel další pokus. Aiko byla připravená v případě nutnosti zasáhnout, ale věřila svému týmu, že se navzájem nezabijí. Nebo se sami nezraní. A kdyby něco... ona už je dá dohromady.

Uzumaki Rikuto

Rikuto se namotivovaně podíval na Hinami a přikývl, následně si vyhrnul rukávy.
Tak jo Hinami, jdeme na to..!
Zakřičel a začal opět dělat ruční pečeť. Zbytek už se opakoval, Rikuto zase nějakým způsobem zmizel pod zem. Opět zavládlo takové to ticho před bouří, kdy měla Hinami čas se pořádně soustředit. V tento moment se soustředil i Rikuto, opravdu nechtěl Hinami zranit a proto věděl, že ze sebe bude muset dostat to nejlepší. Bum, zemí proletěla první kost, která to celé odstartovala. Brzy totiž začaly vystřelovat ze země všude okolo, Rikuto zůstal u svého představování zmrzlé hladiny a doufal, že se přeci jen nějak posunul dále.

Hyuuga Hinami

Hinami si od Aiko vyslechla radu. Podle všeho se ale Hinami nespletla. Opravdu měla vypouštět chakru z více bodů. Aiko jí poradila, aby se zaměřila na body v nohách. Dobrá tedy. 
Rikuto se dal do díla. A Hinami se do toho svého také pustila. Roztočila svůj Kaiten a sledovala Byakuganem chakru v podzemí.

Hyuuga Hinami

Hinami se točila a viděla v podzemí Rikutovu chakru, která byla skoro všude. Už se začínala bát, že to dopadne stejně jako předtím a ona skončí s dírou v noze nebo i hůř. Pak se ale chakra pod ní začala jakoby jí vyhýbat. Ale ne úplně. Hinami se soustředila na body ve svých nohách a následně z nich vypustila chakru stejně jako při Juukenu. A víceméně se jí to povedlo. Až na jednu blbou kost, co jí škrábla do lýtka. Když bylo po všem opřela se rukama o kolena a oddychovala. Sensei se tvářila potěšené, takže to podle všeho zvládli.

Uzumaki Rikuto

A jejich trénink docela vyšel, i když Rikuta opět mrzelo, že jedna kost Hinami trefila. Nyní se Rikuto hodlal pochlubit něčím, čeho si předtím zřejmě ostatní nevšimli. Doslova vyšel z kosti vedle Hinami. Padl vedle ní na záda.
Dobrá práce..
Pravil a pozvedl pravou rukou s pěstí na odklepnutí. I jeho dost zmohla použít tuto techniku takhle dvakrát po sobě.

Senju Aiko

Vypadalo to, že ti dva už měli dost. No, asi to pro teď stačilo. Přešla k nim a dřepla si. Rikutovi položila ruku na hrudník a Hinami na nohu. Objevila se zelená chakra a oba jste pocítili úlevu. Hinami dokonce začaly mizet i jizvy. Rikuto cítil, že se mu trochu navrátila síla. "Tak jo, tohle už šlo. Ne úplně dokonalé, ale s trochou tréninku to bude mít nějaký výsledek. Teď si odpočiňte a najezte se. Pak se podíváme do mapy, co nás čeká zítra," rozhodla, že takhle to prozatím stačí. Pak si sama vytáhla svoje jídlo a pustila se do něj. Pokud měl někdo z vás nějaké dotazy, otázky, konverzaci, teď byl asi vhodný čas.

Hyuuga Hinami

Hinami měla rozhodně dost. Asi ne tolik, jako Rikuto, ale měla. Na jeho Dobrá práce, se na něj usmála. "Dobrá práce, Rikuto-kun." odvětila mu a lehce si s ním ťukla svojí pěstičkou. Začínala si na to pomalu zvykat. Tohle byl prostě Rikuto.
Shishou k nim mezitím přišla a začala je léčit. Hinami se začínala cítit líp. Dokonce se jí hojily i jizvy na nohách. Následně jim Aiko řekla, aby si odpočinuli a že se pak podívají, co je zítra čeká. Hinami si sedla na zem a vytáhla si svačinu. Sendviče. Nabídla jeden Rikutovi a pak i Aiko, než se do nich pustila sama.

Uzumaki Rikuto

A bylo to tady, pauza na svačinu, něco, na co se Rikuto připravoval! Koho zajímalo, že v jeho malém baťůžku nebylo prakticky skoro žádné ninja vybavení, protože bylo naplněné jenom jídlem! Rikuto se posadil na zadek a s trochou námahy si na klín položil přeplněný baťůžek. Vytáhl boxík, ale ne ledajaký, boxík barvy, kterou ještě nikdy neměl! Většinou si nosil červený a žlutý, tenhle byl však tyrkysový! No nikdo neřekl jak ta mise bude dlouhá, proto Rikuto musel vyrazit do obchodu a dokoupit nové boxíky. Rikuto boxík otevřel, byl plný rýže s kousky masa a zeleninou. Poté sáhl do postranní kapsy, kde místo jedné kunaie obvykle nosil hůlky. Člověk nikdy nevěděl, kdy najde něco, co bude chtít sníst. Hinami následně Rikutovi nabídla sendvič, měl dost svého jídla, i když jídla není skoro nikdy dost, přesto byl od Hinami a musel vyzkoušet, jak dobře jeho budoucí potenciální družka dělá sendviče!
Jé děkuji, ochutnám..!
Pravil Rikuto nadšeně a vzal si od Hinami jeden sendvič, následně však nabral hůlkami slušnou proci rýže s tou směsí a nabídl Hinami. Bylo by přece neuctivé vzít si od někoho jídlo a nenabídnout svoje. Náhle se však zarazil.
Moment..!
Zakřičel aby všichni začali dávat pozor a rozhlédl se kolem sebe. Následně se podíval na babču s dost ošklivým výrazem.
...kde je moje limonáda?
Pravil a lehce nadzvedl pravé obočí. Rikuto nebyl lakomý člověk, ale neměl rád, když si někdo bral jeho jídlo bez dovolení. Pokud to tedy nebyla Hinami, která by to ani neudělala. Ale mohla by! I když ne, ani ona ne...i Rikuto měl nějaké priority a přeci jen jídlo..

Senju Aiko

Aiko si samozřejmě sendvič vzala, v poslední době neopovrhla ničím. Sendviče, hamburgery a taky limonádka... inu, když jsme u ní, učitelka vrátila lahev zpět Rikutovi. "Den si raději vodu, tohle by tě jednou mohlo zabít," varovala ho s milým úsměvem. Bylo jí jasné, že zase vyletí, ale ona si teď nemohla moc pomoc, Rikuto byl prostě ideální zdroj dobrot. Tohle bude ještě těžká mise.
A tak všichni hodovali a odpočívali. Aiko najednou zbystřila a otočila se. Z lesa najednou někdo vystoupil. Senseika už měla v ruce připravený kunai, ale všimla si čelenky Konohy a tak zastavila. Byla to nějaká dívka, podle odhadu ve stejném věku jako ostatní dva svěřenci, co tu měla. Yosuke... toho znala. Byl to začínající Jounin, měl teď vést první tým. Byl to student Saruova otce. "Dva dny? Neměli jste být pouze na průzkumné misi? Sedni si a napíj se," podala ti hned láhev vody. Její výraz zvážněl. Yosukeho tým měl mířit do stejné oblasti jako teď mířili oni. "Vypadá to, že odpočinek bude muset počkat, rychle dojezte," rozkázala z ničeho nic. Něco se jí na tom nezdálo. Yosuke byl sice roztržitý, ale o svůj tým se vždycky staral.

Hyuuga Hinami

Hinami se už chystala odmítnout Rikutem nabízenou rýži, když svou pozornost najednou odvedl k tomu, že mu sensei vypila limonádu. Ta mu na to řekla, že by měl raději pít vodu, že by ho jednou limonáda zabila...docela ironie, když jí sama vypila. 
No...Hinami tam tedy odpočívala, jedla svačinu a nabírala, když v tom Shishou zbystřila a otočila se. Hinami se tím směrem podívala a uviděla dívku s čelenkou Konohy. Prý se ztratila na misi a hledá svůj tým. Aiko jí přizvala k nim. Hinami se na dívku mile usmála. Jenže v tom sensei zavelela, že mají rychle dojíst. Asi se dělo něco vážného. Hinami schovala svou svačinu a připravila se vyrazit.

Uzumaki Rikuto

A babča vrátila Rikutovi jen prázdnou flašku. Rikuto na ni s otevřenou pusou zíral, poté začal pomalu rudnout v obličeji.
Podívejte se na sebe, já se udržuju ve formě a jen díky té limonádě mám tolik energie na tréninky, navíc jsem kvůli téhle limonádě běžel přes celou Konohu, byla to limitovaná edice malina s mátou, vyyyyyyy....!
Začal vrčet Rikuto, když v tom se tam objevil někdo úplně nový. Jejich sensei už byl ve střehu, zatímco Rikuto se tu oháněl prázdnou flaškou. Naštěstí se ukázalo, že je to taky shinobi z Konohy. No a celá situace se nakonec vyvinula tak, že bude tento nový přírůstek cestovat s nimi. Rikuto se podíval na nově příchozí.
Nabídl bych ti hlt limonády, jenže..
Pokrčil rameny společně s ošklivým pohledem na babču. Vodu, kdo měl v dnešní době pít vodu?!?! Kdyby aspoň perlivou, ale těžko tu asi někde najde supermarket.
Tahle mise bude asi pěkná otrava..
Zašeptal si Rikuto pod vousy, které neměl, během toho, co dojídal jídlo z boxíku. Rikuto byl chytrý muž, věděl že se musí najíst, aby měl pak dost síly na nadcházející problémy. Nakonec vše schoval do batůžku, tedy krom banánu, který ještě vytáhl a hned se do něj pustil. Ten by už druhý den opravdu nebyl dobrý, prostě ho musel sníst.

Senju Aiko

Aiko tiše sledovala Rikutovou bouřlivou reakci na vypití jeho limonádky. Evidentně to nesl fakt těžce. "Promiň?" omluvně se na něj usmála. Jestli chtěl, vyzvrací mu jí další den ráno, jako každé ráno posledních několik týdnů.
Aiko jen protočila oči nad tím jak tam zbácával zákusek v podobě banánu, zatímco ona si už balila všechno potřebné. Jakmile byli všichni připraveni, vyrazili. "Tohle byla vaše první mise, že? Dokážeš určit aspoň směr ze kterého jsi přišla?" zeptala se Aiko dívky, pak se otočila k Hinami a promluvila k ní: "Hinami, použíj Byakugan a sleduj naše okolí, Rikuto ty se připrav, v případě problémů je budeš chránit. A ty... em... co vlastně umíš?" pokračovala až došla k dívce z jiného týmu. Bylo těžké vymyslet nějakou strategii, když jí vlastně neměla kam zařadit. Měla vějíř, takže to Aiko odhadovala na fuuton, ale mohla se plést.