Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Kagami Hikumo

Náhle se loď trošku zhoupla, načež Hikumo cítil divný pocit. No a než vůbec stačil nějak zjistit, co to bylo za pocit, uslyšel povědomý hlas. Upřímně řečeno, Hikumo tohle tak trošku čekal. Otočil se směrem ke stěžni a vzhlédl na jeho ráhno, kde seděli čtyři ninjové. Jak věděl, že to jsou ninjové? Jak by se jinak dostali nepozorovaně tak vysoko na loď obklopenou vodou...
"A hádám, že přesně kvůli tomu jste tady, že?" odvětil na slova toho ninji.

Hatake Hibiki

"Jeden by řekl, že voda a led maj od sebe docela daleko.." zamudroval Hibiki, když si od senseie převzal plášť. Bylo hezké, že myslel na všechny a vzal i pro svůj tým, měl od Hibikiho bod. každopádně, Hibiki ani nestihl nahodit nějakou další poznámku, když se na jejich lodi sama od sebe nějak objevila jakási cizí banda. Nebylo až tak těžké odhadnout, odkud asi budou. Ale seděli si tam tak hezky nahoře.. podle všeho. Alespoň jejich obrysy si seděly nahoře. Hikumo na něj nebyl nijak defenzivní, ale i tak se Hibiki raději rozhodl, že se připravý, kdyby byl nějaký problém. Aby mu pak netrvala reakce až moc dlouho.

Taiyō Kurama

Loď se zhoupla a Taiyō najednou přišlo, jako kdyby bylo nekonečné ticho. Toto ticho proťal až něčí hlas. Trochu sebou leknutím škubla. Ten hlas byl známí, ale Taiyō ho teď nedokázala nikomu přiřadit, ale přesto ho znala. Nebo ho aspoň minimálně jednou slyšela. Hmmmmm. Mě by spíš překvapilo, kdyby tady ta mlha nebyla. říkala si v duchu na odpověď, ale jinak raději mlčela. Stejně sensei říkal, že hubovat v této vesnici bude on. Takže svým způsobem by už mohl převzít velení a začít hubovat.
Jinak se Taiyō snažila mžourat do mlhy, ale prd viděla.

"Dalo by se tak říct," ozval se další hlas, který vám byl povědomý. Pak se něco mihlo za Taiyo a to něco jí položilo ruku na rameno. "Ahoj, Taiyo," řekl přátelský hlas a v tu chvíli si dívka uvědomila, kdo to byl. Gin. Její protivník ze zkoušek. "Čau přeříznutej!" ozval se ten první hlas a doskočil před Hibikiho. To byl prozměnu jeho sok. Zbylí dva něco zamumlali a kolem lodě se udělala bublina vzduchu, která odvála mlhu a lidi se konečně začali trochu vidět. Itane a Hikumo si mohli přijít trochu jako křoví teď, když se ti dva další potkali se svýma crushema.

Uchiha Itane

Itane se natočil ke strejdovi a trochu si povzdechl. "Nepříjdeš si tady trochu navíc?" zeptal se ho spíš řečnicky než vážně, protože dané pohledy doslova vystihovali tu situaci. Dva si našli své kamarády, další dva na stěžni dělali atmosféru a poslední dva Uchihové dělali křoví.

Kagami Hikumo

Vypadalo to, že Taiyo s Hibikim si našli kamarády. Roztomilé. Vtipné bylo, že zrovna těmhle přišli vynadat. No...Hikumo je nechal, ať se přivítají. Itane si tu připadal očividně navíc. Hikumo ani ne. "Ani ne. Mám tu tebe." odpověděl mu a ušklíbl se na něj. Tak jako tak bylo už o něco lépe vidět, což bylo fajn. Hikumo se podíval na stožár na ty dva zbývající nabídky z Kiri. "A vy sem k nám nepůjdete?" zeptal se jich.

Taiyō Kurama

Taiyō sice zpozorovala, že se za ní něco mihlo, ale než si to stačila pořádně uvědomit a natož zareagovat, už měla cizí ruku na svém rameni.... Ale počkat, prdlajs cizí ruku, vždyť to byl Gin.... Uvědomila si Taiyō až potom, co Gin promluvil. "Gine! Ahoj!" pozdravila trochu překvapeně, ale byla ráda, že ho potkává. Radostí ho objala, ale pak o něco ustoupila, protože si nebyla jistá, jestli se to vůbec hodilo. Tak trochu i kvůli tomu, proč vlastně do Kiri přijeli - tedy hubovat. I když hubovat bude jen sensei. Sice se dalo čekat, že tu Gina potká, ale taky mohl být na nějaké misi. No a také konečně nemusela mžourat kolem sebe. Začínali jí z toho totiž bolet oči. Takže hurá podruhé.

Ti dva nahoře se na sebe podívali, když je Hikumo vyzval. Jeden zakroutil hlavou a dál držel nějakou pečeť. Ten druhý seskočil dolů, ale ne k Itanemu a Hikumovi, ale směrem ke kormidlu.
Gin mezitím objal Taiyo a trochu se červenajíc se usmál. Vypadalo to, že ho ta situace trochu zaskočila. No, oklepal se z toho. "Oni jsou... jiní," řekl trochu rozpačitě ohledně těch dvou směrem ke Hikumovi. "Jménem Mizukageho vás mám uvítat na území Kirigakure no Sato. Očekávali jsme vás trochu dříve," dodal pak trochu více reprezentativně. Zdálo se, že to tam měl na povel. Třináctiletý kid. "Co tvé zranění ze zkoušek? Zahojilo se úplně?" zeptal se starostlivě zase Taiyo. Inu, mladí ztěžka udrží pozornost, nebo to tak aspoň mělo vypadat.

Uchiha Itane

Rezignovaně sklopil hlavu. "No, to jsme si tedy pomohli," okomentoval strejdovo namítnutí, že má jeho. To tady na lodi zrovna moc nepomáhalo. Horší jak ponorka. A to na té lodi nebyli ani moc dlouho! Inu, chtělo to klid, mír, nechat je trochu vytokat a možná se dostanou i do vesnice ukryté v mlze. Itane začínal mlhu fakt nesnášet. "Doufám, že cestu zpět budeš volit trochu víc expresně?" nadhodil strejdovi.

Kagami Hikumo

No...ti dva nebyli podle všeho moc společenští. To mu i potvrdil Gin. Jehož jméno postřehl, když se s ním Taiyo nějak až moc přátelsky vítala. Zajímavé. "Děkujeme za milé přivítání a omlouváme se, že jsme nedorazili dříve. Cesta sem je poměrně dlouhá a dětska ještě tak daleko necestovala." pronesl přátelsky k Ginovi. Hikumovi připadal jako fajn kluk. A rozhodně bylo zajímavé, že to vypadalo, že to tam má zrovna on na starost.
"Jistě. Cesta sem byla spíše poznávací, ale zpět to vezmeme opravdu rychle." odpověděl svému synovci na otázku a lišácky se na něj s mrknutím usmál. Určitě plánoval něco zajímavého.

Taiyō Kurama

No páááni. Jménem Mizukageho. žasla v duchu Taiyō. Hmmmmm no jo vlastně, už jsme nějakou dobu na cestě. došlo Taiyō, když přišla řeč na to, že jsme měli dorazit mnohem dříve. Nějak ten čas strávený na cestě zapomněla počítat. To už však na Taiyō opět promluvil Gin. "Zranění je úplně v pořádku. Děkuji za optání." odpověděla Ginovi. Po zranění už jí zbyla pouze jizva.

Vaše loď se pomalu začala blížit k břehu. Ninja za kormidlem jí vedl velmi obratně, takže nenarazila nikde na žádný šutr nebo tak podobně. Věděli jste, že Kiri neleží přímo na pobřeží, ale že budete muset ještě kousek pěšky.
"To jsem rád, bylo mi líto, že jsme se v boji dostali až tak daleko," přiznal teď to, co dával najevo otevřeně už i dřív. Byl opravdu milý a slušně vychovaný. Asi sloužil k vybalancování zbytku týmu. "Dovolil jsem si vypůjčit z jedné vesnice poblíž několik koní. Umíte jezdit na koni?" zeptal se zvědavě. Obvykle tak ninjové necestovali, takže to asi nebylo úplně obvyklé a tak, ale když už tu byla ta možnost. Loď se začala mírně hýbat, jak se blížila k menšímu přístavu. Nebyl to žádný velký přístav, jen nějaký záložní nebo tak něco.

Uchiha Itane

Kůň? To by mohlo být zajímavé, blesklo mu hlavou, i když to viděl spíš jako propadák než jako nějakou dobrou zkušenost. Musel si pořídit nějakého summona a ta co nejdříve. "Opravdu rychle? Naučil tě snad tatík ten přesun k nám do sklepa?" zeptal se s mírně pozdviženým obočím. Jinak si ten rychlý přesun neuměl nějak představit. Samozřejmě, o tom přesunu neměl nic vědět a tak... jenže si toho z tehdy pamatoval víc jak dost.

Kagami Hikumo

Hikumo koukal někam do dáli, zatímco se Gin věnoval Taiyo. Pak přišla řeč na koně. To upřímně Hikumo překvapilo. Byli ninjové, na co koně? Navíc moc dobře věděl, že Itane na něčem jako kůň v životě snad nikdy ani neseděl. On sám na koni už párkrát jel, i když raději jezdil na vlcích nebo běhal sám. "No...Já ano, ale o mládeži pochybuji.." odpověděl Ginovi na otázku a podíval se směrem k Taiyo. Zajímalo ho, jestli ona na koni jezdit umí. 
"Nah, teleporty jsou Akitoshi parketa většinou. Nech se překvapit." odvětil Itanemu.

Taiyō Kurama

"No jo. Doufám, že už proti sobě bojovat nebudeme." přikývla Taiyō Ginovi. Když však přišla řeč na koně, Taiyō se rozzářili oči. Uaaaa, koně. Nádherní koně. radostí málem skákala do vzduchu. Jenže pak se Gin zeptat, jestli na koních umí jezdit. Trochu posmutněla a zavrtěla hlavou. "Neumím jezdit na koni." přiznala. Koně maximálně viděla z knížek, nebo když jí projel pod oknem nemocničního pokoje.

Uchiha Itane

Takže koně... zajímavá otázka, Itane na tom nikdy neseděl a tak. "Noo... maximálně jsem od mala sedlal strejdova vlka... em.." odpověděl nakonec trochu nejistě. Rozhodně by to mohla být dobrá zkušenost, ale pochyboval, že kůň bude tak chápavý jako Kiba a tak...

Gin pokýval hlavou a zamyslel se. Tak trochu čekal, že budou umět jezdit, ale nadruhou stranu byli ninjové, ti většinou běhali a tak. Možná nebyl úplně nejlepší nápad se pokoušet nějak zapůsobit, ale nakonec dostal pár nápadů jak z toho nějak vybruslit. "Inu... tak... já pojedu s Taiyo, Hikumo-san vezme tady toho a Kirisaki si poradí se svým protivníkem," řekl velitelským tónem, ale pak pohlédl na Taiyo a přišly na něj trochu rozpaky. Trochu se i začervenal. "Tedy... pokud nic nenamítáš," dodal směrem k ní.
Během toho loď zakotvola a lávka byla spuštěna. Venku byla jen dvě mola, pár domků a několik koní přivázaných u necek s vodou. Na štítu jednoho domu byl znak Kiri. Asi jste byly správně. Jakmile jste si zapakovali svoje věci, mohli jste sejít opět na pevnou zemi.

Kagami Hikumo

Když Itane zmínil, že sedlal jeho vlka, Hikumovi to na tváři vyloudilo úsměv z nostalgie. Vzpomínal si na to. A taky si vzpomínal na ten řev, co se vždycky ozval, když se Itane neudržel a žuchnul na zem. 
Tak jako tak si podle všeho Gin uměl poradit s nečekanou situací. Hikumovi to přišlo jako rozumné řešení. Podíval se na Taiyo, jestli má nějaké výhrady. Teprve až po její odpovědi, dodal něco podstatného. "Hibiki s námi nepojede. Už má na programu něco jiného." pronesl a někam směrem na pevninu zvedl ruku, jakoby někoho zdravil. No a teprve až tehdy si i ostatní všimli osoby stojící poblíž koní. Itane s Taiyo by mohli přísahat, že tam ještě před okamžikem nikdo nestál. Osoba také zvedla ruku na pozdrav a následně si je zase založil na hrudi. 
Když sešli na pevninu, vydal se Hikumo k oné tajemné osobě, co rozhodně byla ninja z Kirigakure. "Tohle je Kimura Daiki, můj dlouholetý přítel. A na nějakou dobu si tě vezme do parády, Hibiki. Pomůžeš mu a on ti za to pomůže ovládnout fuuton." vysvětil Hikumo. Daiki si všechny prohlédl a vědoucím pohledem se zastavil na Itanem. "To je ten tvůj synovec, o kterém jsi mi říkal?" zeptal se a Hikumo přikývl. Pak se podíval na Hibikiho a zkoumavě si ho prohlédl, přeci jen si ho pronajmul nebo tak něco. "To snad půjde." zhodnotil to nakonec. "Rád jsem tě zase viděl, Ookami." a vydal se k odchodu při čemž Hibikimu naznačil, aby šel s ním. "Já tebe taky, Hatori a ne že mi zabiješ studenta." zavolal za ním Hikumo. "Hodně štěstí, Hibiki a neudělej mi ostudu." zavolal ještě za Hibikim no a pak byl připraven vyrazit.
---> Hibiki pokračuje v topicu Hibikiho cesta po Kiri

Taiyō Kurama

I Taiyō chytla růžovější barvičku do tváří a pořád se culila, ale hezky se culila. "Ne, nenamítám. Budu ráda." přikývla Taiyō. Pak už si jen sbalila svůj batůžek a byla připravena na cestu, ale sensei pronesl něco šokujícího. Ono to asi moc šokující nebylo, ale pro Taiyō ano. Sevřel se jí žaludek. Nejdříve je opustila Yumiko a teď odchází i Hibiki. Taiyō se teď cítila strašně sama. Ne, klid. Vždyť nejsi sama. Teď už máš plno přátel. snažila se povzbudit, ale bylo jí líto, že Hibiki odchází.
Ten senseiův dlouholetý přítel byl navíc divný, ale snad sensei věděl, co dělá. "Zatím ahoj, Hibiki. Hodně štěstí. rozloučila se s ním Taiyō smutně. A je konec mého prvního týmů. povzdechla si, ale byla připravená vyrazit.

Uchiha Itane

"Eee... to mám jako fakt jet se svým strejdou?" protočil mírně oči, když slyšel ten plán. Bohužel, vypadalo to, že by to mohlo tak fungovat. "Tak doufám, že jsi to nezapomněl," pronesl ke strejdovi, zatímco se objevil další ninja, co si měl jakože odvést Hibikiho. Divná myšlenka, proč by se sakra měli dělit uprostřed rozjeté mise? Ale kdo byl on, aby do toho Hikumovi mluvil, on byl Jounin, Itane pouze Chuunin. Během toho kýchl, skoro jako kdyby na něj zrovna někdo myslel a tak...

Gin se trochu podivil nad tím, že se jeden z členů příchozího týmu měl oddělit, ale nakonec to nijak nekomentoval a nechal to tak. Pokud to měli domluvené, tak proti tomu nejspíš nemohl vůbec nic říct. Raději odvázal jednoho z koní, hnědého s bílou lysinou. Pak tam byl ještě jeden bílý a jeden černý. Ani na jednom nebylo sedlo, pouze ohlávka bez udidla nebo jak se tomu nadávalo. On se na něj zlehka vyhoupl a natáhl ruku k Taiyo, aby jí pomohl. Nejdřív jí však nechal, aby se s koněm kdyžtak seznámila a tak. "Jmenuje se Tsuki, patří mému strýci, spolu s Amem a Susem," ukázal nejprve na černého a pak na bílého. Uchihové znalí Mangenkyou se teď mohli trochu zasmát. Hikumo si mohl vybrat jednoho z těch dvou.

Kagami Hikumo


"Taky můžeš jet s Kirisakim, jestli se ti to nelíbí..." pronesl Hikumo na stěžování si jeho synovce a pokrčil při tom rameny. Při jeho poznámce, že doufá, že to nezapomněl, protočil podobně jako on oči. Rodina no. 
Hikuma celkem překvapilo, že nikdo ohledně Hibikiho odchodu nepoložil žádnou otázku nebo tak něco. Zajímavé. No a pak mohli přejít ke koním. Jeden hnědý, jeden černý a jeden bílý. Následně Gin řekl jejich jména a Hikumo, kterého to očividně pobavilo dusil svůj smích pěstí. Uměl si živě představit svého bratra, jak stojí vedle něj...no spíš se válí na zemi smíchy. Nakonec se uklidnil a přešel k tomu černému koni. Uchihové měli rádi černou, navíc mu byl tenhle Ame nebo jak se to skloňovalo sympatickej. Nejprve se s ním hezky seznámil, pohladil ho, něco mu tam povídal a teprve až pak se vyhoupl na jeho záda, odkud natáhl ruku k Itanemu, aby mu pomohl za něj. "Tak polez." řekl mu a čekal.

Taiyō Kurama

Ještě naposledy mávla na Hibiki. Kdo ví, kam šel. Raději se však nechtěla ptát. Taky se mohla dozvědět, co by tak úplně nechtěla slyšet. Takhle měla aspoň naději, že ho ten divný pán naučí fuuton a pak se Hibiki vrátí domů.
Vyrazila tedy nakonec za Ginem, který vybral hnědého koně s bílou lysinou. Překvapilo jí, že kůň nemá žádné sedlo, jenom ohlávku. A přesto se na koně Gin vyhoupl bez největšího problému. Taiyō nejdříve pohladila koně po lysině. "Ahoj." pozdravila ho. Měla ke koním velký respekt. Pak pokračovala hlazením po koňově krku, až se dostala k Ginovi. Přijala jeho pomocnou ruku a díky němu se vyhoupla na koně. Byl to úžasný pocit, sedět si takhle na koni.
"Tsuki? Aha." přikývla, když Gin prozradil jméno koně, na kterém seděla. To jméno se jí zdálo povědomé, jen si teď nedokázala vybavit, kde ho už jenom slyšela. "Doufám, že není nějak moc bojovný, zlí a tak, že by vyhazoval ze svého hřbetu?" zeptala se Taiyō. Chtěla mít jistotu, že ten kousek do vesnice je doveze.

Uchiha Itane

Itane si vyslechl jména koní a něco se mu vybavilo... ale nejdřív raději poslechl strejdu a vylezl za ním na toho černého. "Ještěže jedeme na tomhle černém, jet na tom hnědém, tak bych zase nejspíš přišel o vzpomínky, co?" řekl trochu nabroušeně směrem k strýcovi, tak, aby to slyšel jen on. No, tohle bude mít jak Hikumo, tak Akitoshi na talíři hodně dlouho. Pak se raději pevně chytil senseie a čekal co to bude za pekelnou jízdu.

Gin nechal, aby si Taiyo udělala z koníka kamaráda a pak jí vysadil za sebe. "Pevně se drž," vyzval jí s pobaveným úsměvem, i když se zase trochu začervenal. "A neboj se, je klidný, pokud víš jak na něj. Jen ho netahej za ocas nebo tak něco," řekl spíše pobaveně než vážně, rozhodně si nemyslel, že by Taiyo něco takového udělala, ale náhoda byla blbec, co kdyby začala padat a chtěla se za ten ocas jen přichytit. No, jelikož byli všichni na koni, mohlo se vyjet. Gin pískl a koně vyrazili ve Včkové formaci, s tím, že ten jeho byl v čele. Nejprve jeli zvolna, ale jakmile se jezdci trochu adaptovali, zrychlili. Po chvíli koně jeli slušným tryskem. Naštěstí na to nejspíše byli zvyklí. Vám se i tak naskytla možnost poznat blíže zemi vody. Potůčky, řeky a tak. Vy jste jeli po neveliké stezce, nejspíše mimo hlavní třídu země, takže jste si mohli vychutnávat výhled.

Kagami Hikumo

Hikumo jen na Itaneho poznámku protočil oči. Nebude se mi furt omlouvat za něco, co rozhodl jeho bratr. A už opravdu přemýšlel, že tady v Kiri Itaneho nechá, aby vychladl. 
"Drž se mě pevně." řekl Itanemu. Nehodlal ho někde lovit ve škarpě. 
No a pak vyjeli. Hikumo si užíval cestu. Pěkný výhled a tak všechno. Párkrát už tu byl, ale i tak se bylo vždy na co dívat.

Taiyō Kurama


"Dobře." přikývla Taiyō na Ginovi rady ohledně netahání za ocas, hned na to se pevně chytla Gina, aby nespadla. Ještě že byla za Ginem. On neviděl jak se červená, a ona zase neviděla jak se červená on. Naštěstí kůň šel zatím zvolna, takže Taiyō trochu povolila stisk a dívala se na krajinu kolem. Oproti Konoze byl tohle úplně jiný svět. Jak kůň zrychlil, Taiyō se k Ginovi přitáhla víc. I když se bála, že spadne, jednou se určitě na koni naučí jezdit.

Jízda pokračovala asi necelé dvě hodiny, některé už mohl trochu bolet zadek z jízdy bez pohodlného sedla a tak. Klima a prostředí se zde opravdu hodně lišilo od země Ohně. Postupně jste se propracovávali k horám ve kterých se Kiri skrývala. "Zatím dobré?" zeptal se Gin, který vedl koně rychle, ale obratně, takže se to dalo považovat za ukázkovou jízdu. Cesta pak trvala ještě asi půl hodinku, kdy jste vyjeli na hřeben jednoho kopce. Před vámi se pak rozlehlo údolí, kde se skrývala skrytá Mlžná. Lišila se od Konohy hodně, už jen v tom, že většina budov měla kamennou, věžovitou strukturu. Nebyly na sebe tak namačkané, ale bylo jich tam dost. Uprostřed byla vysoká širší budova, která vzdáleně připomínala sídlo Hokageho - sídlo Mizukageho. "Vítejte v Kirigakure no Sato," pronesl Gin ke všem. Pak se podíval na Hikuma a zeptal se: "Byl jste už v naší vesnici?" zeptal se zvědavě. "Tak co, nebydlíme jako divoši, ne?" pootočil se k Taiyo a trochu se usmál.

Uchiha Itane

Itanemu se jízda na koni líbila, i když po těch dvou hodinách už si přál běžet zase po svých. Jestli si někdy pořídí summona, tak doufal, že to bude něco, na čem nemusí sedět takto. Už i ten vlk s huňatou srstí mu přišel pohodlnější. No, ale nemohl kritizovat. Pěšky by to běželi mnohem déle. Koně na kterých jeli byli zvyklí na tento terén a díky trysku, kterým jeli se sem dostali mnohem rychleji než vlastními silami. Pak se objevila Kiri. Přišla mu poměrně působivá, rozhodně jiný styl než měla Konoha. Když se Gin zeptal Hikuma, jestli tu byl, trochu zbystřel a též tázavě pohlédl na strýce.

Kagami Hikumo

Necelé dvě hodinky jízdy bylo pro někoho, kdo už na koni jezdil, poměrně v pohodě. Jako ano, taky mu už maličko dřevěnělo pozadí, ale určitě byl na tom mnohem lépe než třeba Itane. "U mě dobrý." pronesl, když se Gin zeptal. No a po chvíli už viděli Vesnici ukrytou v mlze. Vypadalo to tu trochu jinak, než když tu byl naposledy ještě jako ANBU. Gin se na něj podíval a položil mu otázku, při které se na něj podíval i Itane. "Párkrát ano. Ale už to bude pár let zpátky." odpověděl mu nebo vlastně jim, jelikož Itaneho to podle všeho zajímalo taky.

Taiyō Kurama

Po necelých dvou hodinách měla Taiyō svůj zadeček úplně na maděru. Hrozně jí bolely nohy, jak se snažila držet na koni zuby nehty a přitom nerozmáčknout svým sevřením Gina. "Dobrý." houkla na Gina a přitom v tichosti dál trpěla na koni. Když už to však na tom koni vydržela ty dvě hodiny, tak půl hodinky uběhlo jako nic.
Konečně se před nimi odkryla skrytá Mlžná. "Waaaaauuu." žasla nahlas Taiyō. Všechno bylo úplně jiné, ale krásně jiné. Nemohla se na to všechny vynadívat a to viděla vesnici pořád z dálky. Nemohla se dočkat, až si jí projde, tedy pokud na to bude čas. Ale asi k tomu bude potřebovat Gina, aby se náhodou neztratila. "Rozhodně nebydlíte jako divoši." přikývla ještě pořád v úžasu Taiyō. "Můžu ve vesnici fotit?" zeptala se zvědavě Taiyō. Nevěděla, jestli to není náhodou nějak zakázané.

Uchiha Itane

No jo, aby strejda někde nebyl a něco neznal. Občas tím Itanemu lezl na nervy, protože mu rád předhazoval, že uměl všechno nejlépe. No, každopádně, Kiri se mu zdála hodně zajímavá, takže ho zajímalo, co dalšího jim bude ukázáno.

Gin se cítil trochu umačkán, ale nic nenamítal, kdyby to byl někdo jiný, už by měl kunai v oku, ale u Taiyo to nehrozilo. Položila navíc zajímavou otázku. "Eee.. já myslím, že ano. Tedy, minimálně mimo sídlo Mizukageho ano. Proč?" zeptal se zvědavě. Obvykle neznal moc ninjů, co by chtěli fotit. ALe jelikož mu to tak nějak intuitivně docvaklo vteřinu poté, co se zeptal, tak ještě tiše dodal: "Budeš chtít provést?" Ještě, že mu neviděla do tváře. Koně už pak vedl zvolna až k domku se stájí kousek dál od hlavního vchodu do vesnice. Ve výběhu tam bylo ještě několik dalších koní. "Dál budeme muset po svých," zavelel. Itane si oddechl. Sesedat!