Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Kagami Hikumo

Hikumovi se moc nezdál Itaneho způsob probuzení. Vypadal jako po pořádné noční můře. Než se ho však stačil na cokoliv zeptat, zmizel v koupelně. No a tak mezitím s úsměvem pozdravil Taiyo. "Dobré ráno." 
Po chvíli se Itane vrátil a vzal si ho stranou, kde na něj vybalil svůj sen. Nejprve měl pozvednuté jedno obočí a když zmínil černý oheň trochu zbledl. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Zamračil se a zamyslel. Co jen to mohlo znamenat. Byl to jen sen? Ale jak by Itane věděl o černém ohni. Pokud to ale něco znamenalo...proč by byly jeho jestřábi v černém ohni. Prostě waaaaat? Hikumo se zamyšleně trochu mračil i u snídaně. Při zmínce o řasách se podíval na Gina. "Dobře. Děkuji. Poděkuj pak, prosím, za nás i Mizukagemu-sama." pronesl k němu a raději pro ně hned zašel, aby je tu nezapomněl.

Taiyō Kurama

Taiyō se posadila ke stolu a s popřáním dobré chuti všem okolo se nečekaně pustila .... do toustů. V klidu si křupala tousty a koukala na všechny ostatní. Vypadalo to, že Itane kul pikle se senseiem. Bohužel je neslyšela, ale vypadalo naléhavě, ale to už promluvil Gin a tak upnula pozornost na něho. Rychle dožvýkala sousto, aby nemluvila s plnou pusou. "Vyspala jsem se skvěle, děkuji." odpověděla s úsměvem. "A jak jsi se vyspal ty? Přeci jenom mimo svou postel. Teda nepochybuji, že na misi spíš, kde se dá, ale myslela jsem tím, když jsi doma." zamotala se trochu do své otázky.

Taiyō Kurama

Taiyō se zasmála nad Ginovou odpovědí. V pět hodin ráno je opravdu brzo. "To ano." politovala Gina. Když se Gin zmínil o lodi, tak Taiyō trochu posmutněla. Vždyť tu byli jen tak krátce, ještě se jí úplně nechtělo odjíždět. V tom si ale Taiyō všimla, jak Gin něco loví v kapse a hned na to vyndal další růži ze zlatého drátu. Taiyō se v tu chvíli rozzářili oči. "Děkuji." slušně poděkovala s úsměvem a vzala si zlatou růžičku. "I já jsem ráda, že jsem tě mohla vidět. Asi máš pravdu v tom, že se teď nějakou dobu neuvidíme, ale mezitím si můžeme aspoň psát dopisy." navrhla nadšeně. Doufala, že to nadchne i Gina. Nevěděla, jestli to je dobrý nápad, ale postě to z ní vypadlo.

Kagami Hikumo

Hikumo tam tak v tichosti jedl svojí snídani, zatímco si Gin s Taiyo povídali o tom, jak se jim spalo, což bylo docela roztomilý. Pak mu však Gin položil otázku. "Vlastně ne. Poletíme. Je to rychlejší." odpověděl Ginovi. Dojedl toast a pomalu se začal zvedat. "Asi bych měl jít vše připravit." pronesl, vzal ze stolu košík s řasami a vydal se ven.

Gin pokýval hlavou na Hikuma. Byla to škoda, mohl totiž ještě jet s Taiyo, takhle už to nepůjde. Ale chápal pohnutky senseie k rychlejšímu transportu. Pak ho zaskočila nabídka s dopisy. Trochu se začervenal. "No... em... pokud to přečteš po mě... tak nevidím asi žádný problém. Doporučuji ti to adresovat na kancelář Mizukageho, to by se nemělo ztrácet," poradil jí v zápětí i fígl, jak obejít možnosti ztrát dopisu. Pak se tedy zvedl a ještě je doprovodil ven. Byl docela zvědav na jejích "dopravní prostředek". Pokud Taiyo nenamítala, ještě jí naposledy chytil za ruku.

Uchiha Itane

Itane byl ohledně toho letu trochu skeptický, ale nic neříkal. Byl to jen hloupý sen, nic se jim nemohlo stát, ne když letěli na zkušeném summonovi. Proto vyrazil hned za Hikumem, s batůžkem pěkně na zádech a katanou v pouzdře v ruce.

Kagami Hikumo

Venku už na Itaneho, Taiyo a Gina čekal opravdu velký jestřáb. Taiyo už ho jednou viděla, když na něm letěli po druhé chuuninské zkoušce z lesa smrti. Na přepravu pro tři naprosto ideální, když na něm naposledy letěli v pěti lidech. 
Zajímavé bylo, že u sebe Hikumo neměl ten svůj košík s řasami, asi ho poslal nějak napřed nebo tak něco. Tak jako tak bylo vše připraveno na odlet domů.

Taiyō Kurama

"Jistě to přečtu, takže domluveno." zaradovala se Taiyō. Určitě bude myslet na to, aby dopis adresovala na kancelář Mizukageho. Jen doufala, že to nebude číst jako první. Z té představy jí přeběhl mráz po zádech. I Taiyō dojedla své tousty a sice neochotně, ale došla si zabalit své věci, aby byla připravená na cestu. To, že jí Gin chytil za ruku, jí nevadilo.
Venku již čekal Hukumo-sensei se svým summonem. Už podle senseiova "poletíme", tak Taiyō tušila, že se bude jednat o jestřába, kterého si pamatovala z chuuninských zkoušek a teď se jí to jen potvrdilo. Takže opravdu odlétali. Taiyō to pořád nějak úplně nedocházelo.
Taiyō se otočila na Gina. "Tak ..... brzy na viděnou." řekla. Byla to jediná slova, která jí nepřipadala, že vyjadřující loučení. Na závěr Gina ještě objala. Po nějaké té chvilce ho samozřejmě pustila a (pokud se to tedy šlo) šla se vyškrábat na jestřába.

Kagami Hikumo

Rozloučili se s Ginem a vydali se na cestu zpět do Konohy. Cesta ubíhala rychle a v klidu, dokud se tedy jestřáb prudce nezastavil. Co to sakra bylo? Hned začal hledat stopy po genjutsu. V tom se objevily jakési sakurové květy, ale tmavé a nezvykle velké. Byla by to hezká podívaná, kdyby se ale nezabodli do jeho jestřába. Hned na to Itane vykřikl a všechny ty květy začaly hořet. Černě hořet. To byla přece jeho parketa dělat černý oheň. Ale pochyboval, že tohle by byl ten samý. Takže ještě jednou. Co to sakra bylo?
Tak jako tak tohle jeho věrný summon nevydržel a zmizel do své domoviny. Hikumo popadl Itaneho a Taiyo a přitáhl si je blíž. "Pevně se mě držte." pronesl k nim, načež si tam začal čarovat s nějakou větrnou technikou, aby zpomalil jejich pád.

Taiyō Kurama

Ještě jednou zamávala Ginovi a pak už letěli. Bylo jí opravdu líto, že tam nemohli zůstat o chvíli déle, ale na druhou stranu možná lépe. Během toho jednoho dne získala tolik zážitků, že o nich ještě dlouhou dobu bude muset přemýšlet a hlavně si to srovnat v hlavě. A jak tak vzpomínala, co všechno za ten den stihla, tak si vzpomněla na jeden krátký okamžik a musela se zaculit a trochu při tom zčervenala. Vlastně vůbec nedávala pozor na cestu, protože ani nečekala, že ve vzduchu by se jim něco mohlo stát. Jak byla duchem mimo, tak ani nečekala tak prudké zastavení. Zkrátka řečeno zabrzdila nosem a záda jestřába. "Auuuu." špitla a třela si bolavý nos, ale aspoň konečně registrovala to, co se dělo okolo ní. Velké plus bylo, že poznala lesy v zemi Ohně, ale bylo tu i mínus. "Útok?" zeptala se nahlas, když se okvětní plátky začaly zabodávat do jestřába. Genjutsu? zeptala se hned na to sama sebe. Pak se ovšem situace začala zhoršovat. Černý plamen? Cože? Než však začala Taiyō nějak reagovat (panikařit), summon udělal puf a Taiyō s ostatními letěla volným pádem. "Aaaaaa!" krátce vypískla.
Nebýt senseie, tak by se na zemi jednoduše rozprskla, takhle to aspoň vypadalo nadějně. Podle rozkazu se pevně, až křečovitě držela a doufala, že to zvládnou živý. Měla strašný strach. Zavřela oči, aby neviděla rychle se blížící zem.