Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Kagami Hikumo

Itane se ozval s docela zajímavým návrhem. Jít na jídlo byl dobrý plán. To zajímavé na tom bylo, že Itane vlastně pozval Mizukageho s nimi. Hikumo trošku pochyboval, že něco takového přijme. Přeci jen to byl kage. "Je fakt, že jsme dneska ještě nejedli..." poznamenal Hikumo, když v tom se ozval Mizukage. "Pán Uchiha je můj bratr, ale jinak nám váš doprovod vadit rozhodně nebude." odpověděl Mizukagemu Hikumo a usmál se. Pak se musel opět uchechtnout, když Mizukage zmínil něco, asi psa, jménem Hibiki. Tak jako tak měl Mizukage pravdu. "Pro tebe to platí taky Taiyo, žádné neplechy." pronesl ke své studentce avšak netvářil se tak děsivě jako Mizukage.

Taiyō Kurama

Jounin, který musí být do deseti doma, aby vyvenčil Hibikiho? No to Taiyō rozhodně pobavilo. Už vůbec to spojení. No prostě to nemělo chybu a Taiyō by se nejraději nahlas zasmála, ale z Mizukageho úsměvu, kterým to všechno zakončil, jí tak nějak bodavě zamrazilo, že už vlastně vůbec neměla chuť se smát.
Oproti tomu hlas Hikuma-sensei zněl teď velmi příjemně. Byl to takový tón naznačující bezpečí, i když zrovna teď káral. Jako kdyby já cestou, nebo vlastně vůbec někdy něco provedla špatného. řekla si v duchu Taiyō, ale přesto senseiovi přikývla, že rozumí.

Gin se jen slabě pousmál a pak mrkl na Taiyo. "Tak pojďme. Začíná tu být nějak chladno," ušklíbl se na kmotra a zamířil ke dveřím, zatímco se Mizukage zazubil. Pak se pohledem vrátil zpět k Uchihovcům. "Jste příliš skromný," okomentoval jen Hikumovu opravu označení a pokrčil rameny. Pak se též zvedl ze židle a na hlavu si nasadil takový ten klobouček Kageho. Pak zamířil též k východu z pracovny.

Taiyo -> Jakmile jste vyšli z pracovny, Gin trochu zrychlil tempo, neboť chtěl být z tohohle baráku evidentně rychle pryč. Zpomalil až venku. "Fuu, a nedají pokoj a nedají pokoj, co?" postěžoval si Taiyo, ale pak se na ní usmál. Celkově se mu trochu víc vrátila barva do obličeje, když byl venku.

Hikumo -> Mizukage v čele zamířil trochu jiným směrem než šla Taiyo s Ginem. Všichni lidé se mu mírně ukláněli, když vás potkali. "Přiznám se, že to zařízení kam jdeme není z Kiri, ten koncept přinesl do naší vesnice jeden z mých předchůdců. Snad se vám bude zamlouvat," pronesl zamyšleně, zatímco zdravil několik procházejících shinobi.

Uchiha Itane

Itane na Mizukageho nereagoval, na to ještě nebyl dost pan Uchiha, aby s ním mohl mluvit nějak otevřeně. Raději zatahal strýce za rukáv, aby se k němu trochu naklonil a polohlasně dodal: "Měl by si mu říct, že máme školu železného žaludku a že sníme cokoliv, tak ať se nebojí."

Kagami Hikumo

Hikumo už nekomentoval Mizukageho komentování a dál si myslel svoje. Sám se za Uchihu nikdy moc nepovažoval. Taky byl jen poloviční, že jo. Tak jako tak vyrazili i s Mizukagem ven z jeho kanclu a nechali se jim vést prý někam kde mají jídlo, co není z Kiri. Zajímavé. Co to asi bude? Následně ho Itane zatahal za rukáv. Hikumo se k němu naklonil, aby zjistil, co chce. Kdyby Itanemu bylo pět, Hikumo by tipoval, že musí na záchod, teď si však nebyl jistý. 
Na Itaneho slova se na chvíli....No bylo to něco mezi ušklíbnutím a zašklebeniím...Při čemž se uchechtl. No jo no. Vzpomněl si na Akitoshiho pekelnou kuchyni. Trochu ho z toho rozbolel žaludek. Asi by měl bratrovi letos k Vánocům zkusit dát další poukaz na kuchařský kurz.
"Tady Itane říká, že s nemáte bát, že po tom dvanáctiletém tréninku žaludku sníme téměř cokoliv." pronesl k Mizukagemu.

Uchiha Itane

Itane se pousmál nad výrazy Hikuma a hned mu bylo jasné, co si starší Uchiha představil. To zase bude nějaká ňamka, až se vrátí do Konohy, tím si byl naproto jistý. Možná by se neměli vracet tak rychle.

Hikumo -> Mizukage vás vedl kolem různých kamenných věží, ve kterých se nacházeli veškeré obchody, ubytování a různé zařízení. Byla to zvláštní architektura, ale vcelku zapadala do místního prostředí. Ovšem, zařízení kam jste mířili bylo jiné. Mizukage najednou zatočil do nějaké boční uličky a před vámi se objevila dřevěná stavba. Vstup byl otevřený, jen s plátěnými čtverci s nápisem. Popravdě, oba Uchihové teď měli nejspíše slušné deja vu. "Vítejte v Kichiraku Ramen," oznámil Mizukage, odhrnul jednu zástěnu a vlezl dovnitř, kde pozdravil provozní.

Itane měl teď trochu tik v oku a tak zatahal Hikuma zase za rukáv. "A že my Uchihové všechno kopírujeme, co?" pronesl jen.

Kagami Hikumo

Hikumo následoval Mizukageho kolem těch kamenných věží s obchody. Rozhlížel se kolem. "Měl bys pak něco koupit tátovi." poznamenal směrem k Itanemu. Akitoshiho by byl určitě rád, kdyby mu jeho syn přivezl nějaký pěkný suvenýr. No a pak došli k něčemu, co bylo Hikumo i až moc povědomé. Musel se uchechtnout. Upřímně na okamžik si pomyslel, že uvnitř najde Ayumi, pak mu ale došlo, že to by bylo šílené a nemožné. V tom ho Itane zase zatahal za rukáv. "Jo no, nevím kde to vzali." odvětil mu a vlezl také dovnitř. Ještě existuje tolik druhů rámenu, jinak by z toho měl Hikumo za ta léta už pěknou otravu.

Uchiha Itane

"Už jsem mu něco koupil při naší poslední zastávce," pronesl a vylovil z batohu vějíř. Když už to bylo znamení jejích klanu, tak proč ne. "Ale ještě mu něco koupím tady, Možná by to chtělo nějakou věžičku," pronesl zamyšleně nad dárkem pro tátu. Pravda, neměl nikoho jiného krom Hikuma, komu by mohl něco koupit. Pak však zamrkal. "Myslíš, že by se něco líbilo i Hinami?" zeptal se zcela vážně svého strýce.
No, rámen měl naposledy... den před odchodem na misi, takže mu už vytrávilo. Posadil se na židličku vedle strýce a začal si prohlížet, co mají v menu.

"Omlouvám se, jestli vás tento podnik nenadchl, ale mě příjde nadmíru příjemný, takto po práci," omluvil se Mizukage, když viděl vaše nejasné výrazy. "Doporučuji si objednat i dezert, je to specialita z Iwagakure," doporučil vás, zatímco se nějaký mladík za pultem pustil do přípravy nudlí na vaše objednané pokrmy. Nabídka byla podobná v té Konoze, jen spoustu druhů masa nahradilo jiné, většinou rybí, které celkově dominovalo v zemi vody. Ale měli tu i klasický rámen, u kterého se dalo odhadovat, že nebude tak skvělý jako ten váš. "Jaká vlastně byla vaše cesta?" zeptal se Hikuma.

Kagami Hikumo


"Pěkný. Akitoshimu se bude určitě líbit." odvětil ohledně vějíře. Nad poznámkou o věžičce se uchechtl. A nad Itaneho dalšími slovy se pobaveně ušklíbl. "Určitě. Děvčata mají rády dárky. Vlastně nejen děvčata." poznamenal a pak se i on zamyslel. Měl by něco tady v Kiri koupit i Ayumi-chan. 
No a pak seděli uvnitř. Hikumo měl z jedné strany Mizukageho a z druhé Itaneho. "Ne, to je v pořádku. Konožskou verzi máme moc rádi a vy tu navíc máte i jiné druhy, takže já jsem spokojený." odvětil Mizukagemu. "Dobra. Dám na vaši radu." pronesl a opravdu si objednal i dezert.
Pak se Mizukageho zeptal, jaká byla jejich cesta. "Až na menší problémy, bych řekl že pro dětska to byla použita cesta. Poprvé viděli kus světa." odpověděl mu. To že cestovat s bandou otrávených dětí(viz Hibiki a Itane) je opruz, raději nezmiňoval.

Uchiha Itane

"Tak to by si jí neměl říkat, že jsi jedl u kopie," mrkl na Hikuma u debaty o děvčatech. Přitom se zamyslel nad tím, co asi zrovna Hinami dělala. Snad byla v pořádku a mimo dosah Rikuta. Přál jí jen to nejlepší v tréninku a tak. Takže si nakonec objednal rybí rámen. Ryby měl rád a tohle vůbec nevonělo špatně! Třeba by pak mohli rozšířit nabídku i v Konoze!

"Menší problémy?" zeptal se Mizukage překvapeně. Kdo by měl v čase míru problémy, to se snad ani nemohlo stát, ne? Itane během toho zamumlal, že to bylo docela fajn, ale zrovna se nacpával nudlema, takže známe děti, žejo. Nejdřív jídlo, pak debata. Mizukage se nad tím pousmál. Během toho vám donesli i dezert. Bylo to želé! Ale neuhýbalo před vidličkou! A krásně se rozplývalo na jazyku. Jen chuť byla taková neurčitá, ale nebylo to nic hnusného, docela pochoutka.

Kagami Hikumo

"Možná máš i pravdu." odvětil na Itaneho slova. 

"Ano. Přepadla nás skupinka ninjů z vesnice ukryté v horkých pramenech." vysvětlil Hikumo Mizukagemu a pustil se do svého jídla. Bylo to dobré. Ne tolik jako u nich doma, ale dobré. No a pak přinesli dezert. Bylo to želé. Dobré želé. I když Hikumo nedokázal poznat, jakou mělo chuť. Zajímavé. "Musím říct, že to bylo moc dobré." poznamenal, když dojedl.

Taiyō Kurama

Taiyō neváhala ani vteřinku a rychle vyběhla ven za Ginem. Samozřejmě během té vteřinky se stačila slušně rozloučit s Mizukagem a mávnout na senseie.
Taiyō dohnala Gina až venku, očividně toho měl už také dost. "To máš tedy pravdu." zhluboka vydýchla. Dýchala trochu zrychleně, jak rychle cupitala po schodech ven, dál od Mizukageho a senseie, ale stačilo se párkrát zhluboka nadechnout a dech se jí zase zklidnil. "Raději si pospěšme, než vyjdou i oni." dodala ještě Taiyō s úsměvem a čekala, kudy jí Gin povede. Foťák měla již připravený v ruce.

Taiyō Kurama

Taiyō se musela pousmát, když Gin rozhodným hlasem pronášel, jak to staříkovi ukáže. Jestli pak by to pronesl i před ním? ..... Hmmmm, asi ne. smála se v duchu. Celou cestu Gina pozorně poslouchala, fotila věci kolem sebe a užívala si tu chvilku, kdy nemusela nic řešit. Bohužel si asi nezapamatuje všechny informace, které jí Gin řekl, ale přesto to bylo super. Všechno se zdálo být tak jiné, než jak si to pamatovala z fotek, na které občas narazila v nějaké knížce. Taiyō prostě neměla slov.
Když došli k velkému domu se znakem Mizukageho, Taiyō se trochu zarazila, ale poslechla Gina a počkala na něho venku. Nemusela čekat ani moc dlouho a Gin se vrátil se štěnětem. Uaaauauauaaa! Štěně! rozplývala se nad zlatým retrívrem, ale štěně dalo jasně najevo, že na sebe nedá jen tak sáhnout. Taiyō prozatím schovala foťák do kapsy a klekla si kousek před štěně a zároveň mu ukázala prázdné ruce, na důkaz toho, že mu rozhodně nechce ublížit. "Ooooh, ten je tak krásný." stále se nad štěnětem rozplývala. "Vtipné je jeho jméno. Né, že by bylo ošklivé, ale kamarád, co s námi cestoval a pak se oddělil, se také jmenuje Hibiki." vysvětlovala Taiyō.

Kagami Hikumo

"To ano. Dětska se o ně moc pěkně postarala." odvětil Mizukagemu Hikumo. "Nadějní rozhodně jsou.  Ale tak...uvidíme, kam to za pár let dotáhnou." pronesl ohledně nadějnosti téhle generace a trochu pocuchal Itanemu vlasy. Následně pak konečně dojedl to výtečné želé. Fakt by ho zajímalo, co v něm bylo. Podíval se na Itaneho, který vypadal, že ho přešla chuť. "Jestli to želé nechceš, tak mi ho dej..." řekl mu.

Taiyo -> Štěně ještě chvilku pokukovalo od Taiyo ke Ginovi a nazpět, pak se teda odhodlalo a popošlo k ní. Po chvíli jí olízlo ruku a sedlo si před ní. Pak se tlapkou poškrábalo za uchem a podívalo na Gina. Ten se rozesmál. Ne jen shodě jmen, ale už jen tomuhle počínání. "Jí se bát nemusíš, ona nekouše," vysvětlil Hibikimu. "Chtěl bych ho vychovat jako Ninkena, ale zatím se k tomu moc nemá," vysvětlil Gin a dřepl si k nim. Hibiki se mezitím nechal už i podrbat, u čehož spokojeně kňučel.

Uchiha Itane

"Co? Ne? Jo? Teda... to nic... moje," vyžbleptl Itane a přitáhl si želé k sobě. "Já jen... Sora měla ráda sladké," pronesl a pustil se do toho jídla.

Mizukage nad tím trochu pozvedl obočí, ale raději se neptal. Děti byly na něj příliš chaotické a on už měl dneska padla, takže to moc řešit nechtěl. "A uhodnete, co je v tom želé? Je to místní specialita, kterou jsme objevili před dávnými lety. Nikde jinde se nenachází, než u nás," navnadil je Mizukage raději k trochu přemýšlení nad chutnějšími věci.

Taiyō Kurama

Štěně Hibiki se konečně nechal podrbat, takže Taiyō neváhala, aby si to náhodou ještě nerozmyslel. "Ninkena jo?" přikývla uznale. "To máš před sebou asi ještě hodně práce." řekla a s úsměvem se podívala na Gina. "Jako sensei se svými žáky." napadlo jí hned přirovnání. Nejlepším přirovnáním by byl asi Hikumo-sensei, jak musí být velmi trpělivý a asi i dost flegmatický. Taiyō nechápala, jak je dokáže zvládat, ale to už by se začala ztrácet v myšlenkách. Raději se snažila vrátit do reality. "Ale určitě po tom všem bude skvělý Ninken." dodala ještě nakonec a podívala se zpět na Hibikiho. "Ten nejlepší, že?" řekla směrem ke štěněti.

Kagami Hikumo

Hikumo se pousmál, když z Itaneho vypadlo, že je to jeho želé a nedá mu ho. Pak Itaneho lehce pocuchal se slovy: "Určitě pořád má."
No a pak jim Mizukage položil otázku ohledně toho želé. Hikumo se podíval na Itaneho a pak zase na Mizukageho. Pokrčil rameny. "Upřímně nemám ponětí." odvětil nakonec.

Kagami Hikumo

Hikumo nečekal, že v tom sou chaluhy. Vlastně nečekal, že můžou být chaluhy sladké. "Zajímavé." zhodnotil to Hikumo nakonec. Zapřemýšlel, jestli by se tu někde dali sehnat, že by je vzal Akitoshimu jako suvenýr. No a pak na něj Mizukage najednou vážně promluvil. "Hm?" podíval se na něj a čekal, na co že se ho to chce zeptat. Zeptal se na neštěstí v jejich vesnici. "Žiju v Konoze už přes dvanáct let a upřímně neštěstí se tam dějou pořád..." začal Hikumo už taky vážně. Vzpomněl si na Saradu, Seishira, Soru(i když to nebylo možná neštěstí) a její tým, na tým Yume, na Tsume a také na Yume samotnou. Při té vzpomínce viditelně posmutněl. Ale jen na chvíli než se dostal k neštětím v poslední době. "V poslední době se tedy dějou také. Ta věc na chuuninských zkouškách, kterou jsme před tím řešili, zmasakrovaný ANBU tým, který šel po jednom našem uprchlém geninovi a když zapřemýšlím ještě o trochu dál, tak jiný masakr ANBU týmu, ke kterému nemělo dojít. Možná ještě další případy, ale nevím o nich." odpověděl mu nakonec. Pak se zkoumavě zadíval na Mizukageho. "Proč?" zeptal se ho.

Taiyō Kurama

Taiyō byla samozřejmě vybavená a měla u sebe více než jen jeden film do foťáku, takže ani jedna zajímavost, památka atd. jí neutekla. Problém byl spíše v tom, že už jí pak začal bolet ukazováček, jak pořád mačkala spoušť foťáku. Hold byl už čas pomalu odložit foťák.
Taiyō se s úsměvem zadívala na koně. Jsou to úžasná stvoření, ale po nějakou dobu si na ně rozhodně sednout nechtěla. "Děkuji za úžasnou prohlídku." poděkovala Ginovi, když se na něho otočila. "A tobě také Hibiki, že jsi nás tak pěkně doprovodil." sklonila se ještě ke štěněti, aby pořád nemuselo skákat metr dvacet do vzduchu. Pak se trochu zamračila na foťák. "Mám poslední snímek." upřesnila. "Ráda bych s tebou Gine měla fotku .... a samozřejmě i s Hibikim. Co říkáš?" zeptala se Gina.

Hikumo -> Mizukage vypadal čim dál víc zamyšleně, když poslouchal Hikuma. Přeci jen, tohle se nikdy neposlouchalo hezky. "V posledním půl roce naše vesnice přišla o několik ninjů. Někteří patřili k zelenáčům nebo už starším, ne plně při síle, ale ztratil jsem i velmi silné a zkušené ninji. A co je nejdivnější, příjde mi to, že to už není náhoda, ale nějaká promyšlená selekce našich řad," pronesl po chvíli. "Ale možná v tom hledám jen výmluvy, že zemřeli při konání povinností..." řekl po chvíli.

Uchiha Itane

Itane teď jen bedlivě poslouchal, přeci jen to vypadalo, že starší ninjové zvážněli a to znamenalo, že by to měl vnímat. To, co říkal Mizukage znělo nebezpečně, zároveň trochu přitaženě za vlasy, ale co kdyby to byla pravda? Copak na to asi řekne strejda?

Taiyo -> Gin se trochu začervenal, když jsi mu začala děkovat. Hibiki na to vesele zaštěkal a pak se rozhodl prohánět koně, tudíž si skočil do výběhu a začal řádit tam.
"Fo-fotku? Se mnou?" zamumlal šokovaně. Nervózně se podrbal ve vlasech. "No... myslím, že to bychom mohli," souhlasil po chvilce přemýšlení. Vypadal vcelku roztomile, když byl takto zmatený. "A opravdu nechceš vyfotit jen s Hibikim?" zeptal se pro ujištění.

Kagami Hikumo

Hikumo pozorně poslouchal, co mu chtěl Mizukage říct. Nebylo nic zvláštního, že ninjové umírají, s tím se musí počítat. Co však Hikuma zaujalo, bylo to, že Mizukagemu už to nepřipadalo jako náhoda. Musel si při tom vzpomenout na poslední dopis od Yume, která také hledala ve spoustě neštěstí něčí vinu. Tehdy nevěděl, co si o tom myslet. Teď se cítil podobně. "Možná, ale možná také ne. Před více jak rokem jsem sám přemýšlel nad něčím podobným, takže vím, jak se teď asi cítíte." pronesl Hikumo.

Kagami Hikumo

Hikumo se znechuceně ušklíbl. "Jen některé z případů. Zbytek měl na svědomí jeden hajzl s králičí maskou. Možná ho znáte...Sakai Noboru." pronesl a když pronášel jméno muže, který mu sebral to, co na světě miloval nejvíce, znělo to stejně znechuceně jako se před tím ušklíbl. Itane tohle jméno nikdy neslyšel. Dokonce nevěděl ani o muži s králičí maskou.

Taiyō Kurama

Taiyō hodila na Gina šibalský pohled. "Ty se bojíš?!" začala do něho trochu rýpat. Nebylo to nijak zlé rýpaný, ale spíš takové hecování. "Takový silný ninja a bojí se jedné fotky s dívkou. Dobře, příště na tebe v souboji použiji foťák." pokračovala. Málem při tom vyprskla smíchy. Hrozně moc se při tom culila. Zároveň doufala, že už nikdy proti sobě nebudou muset bojovat. "Takžeeeeee?" zeptala se nakonec. Byla jednoznačně jistá, že chce fotku s Ginem, i když by to někteří odsoudili. Chtěla mít na Gina památku, kdoví, kdy se zase potkají.