Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Kagami Hikumo

No..nikdo na něj nemluvil, nemusel nic dělat, jen jet dál. A tak se jen tiše rozhlížel kolem a vzpomínal na to, jak to tu vypadalo kdysi. Nakonec zastavili u jakéhosi domku kousek od vchodu do vesnice. Vypadalo to na konečnou jejich výletu v sedlech koní. Gin to dokonce potvrdil. No a tak Hikumo tedy z koně slezl a pokud Itane potřeboval, pomohl mu slézt. Zatím alespoň držel koně za uzdu, aby stál na místě.

Taiyō Kurama

"Budu moc ráda, když mě tu provedeš." přikývla Taiyō s úsměvem. Pak se ale zarazila "Tedy jestli na to bude čas." dodala trochu zklamaně a podívala se směrem na senseie. "Hikumo-sensei, zbude prosím nějaká chvilka na prohlídku vesnice, nebo spíš ne?" slušně se zeptala.
To už ale konečně mohli sesedat. Taiyō se ulevilo. Svou zadnici už ani necítila, takže velmi ochotně z koně sesedla. Samozřejmě pokud někdo nabídl pomoc, tak jí vřele přijala. Netušila totiž, jak se správně sesedá.
Konečně tedy asi po dvou a půl, možná víc, hodinách stála zase na zemi. Chtěla udělat krok stranou, aby byla dál od koně (pro dnešek toho měla dost), ale v půlce kroků jí nohy zradily a vypověděly službu a Taiyō spadla na zem. "Aua!" pronesla cestou k zemi.

Kagami Hikumo

Mezitím, co Hikumo čekal, až jeho drahý synovec sleze z toho zvířete, promluvila na něj Taiyo. Podíval se na ní a usmál se, aby Taiyo trochu povzbudil. "Pokud nás hned nepoženou domů, až tu skončíme, tak určitě." odpověděl jí. "Ale žádný muchlování vy dva, jinak mě tvoji rodiče zabijou." dodal ještě pobaveně. Samozřejmě si všiml toho, jaké na sebe ti dva vrhají pohledy a jak se červenají. Nebyl blbej, sám na tom byl kdysi stejně. Prostě si musel rýpnout.

Uchiha Itane

Itane se pomalu, za pomoci Hikuma, svezl dolů z toho koně. Příště to chtělo polštářek. Musel dokonce provést pár cviků, aby si trochu protáhl svaly. Když pak poslouchal Hikuma, musel se zasmát. "V takovýchto chvílích mi Yume-nee chybí nejvíc," posmutněl však v zápětí. "Určitě by ti řekla, že je máš nechat být," dodal. Aspoň za takový typ ženy on Yume-nee vždycky považoval. Teď jí musel zastoupit Itane. Divný, co?

"Myslím, že čas bude," řekl Gin hnedka. Jako Jounin si to mohl domluvit. Pak však promluvil Hikumo a on zrudl až po paty. Taky trochu odskočil od Taiyo. "Em... Hikumo-san, nebojte se... nikdy bych...." koktal ze sebe a těkal pohledem mezi Hikumem a Taiyo. Efektivní způsob jak vyřadit ninju. Raději uvázal všechny koně a poněkud rychlejším tempem se vydal do nitra vesnice.
Ve vesnici nebylo tolik lidí jako v Konoze. Co se počtů týkalo, byla Kiri menší už od jakživat. Šli jste po hlavní cestě přímo k budově Kageho.

Taiyō Kurama

"Sensei!" zvolala Taiyō na svého senseie. Bylo to velmi naléhavé zvolání, které říkalo: Proboha, co Vás to napadá. Vždyť jsem ještě dítě a vy už myslíte na takovéhle neslušnosti. To holka a kluk nemůžou být kamarádi? Samozřejmě celá zrudla. Chudák ani nemůže mít doprovod po vesnici. Byla by zvědavá, kde by jí pak Hikumo hledal, kdyby si to tu měla procházet sama. TAK A MÁ TO. Takovéhle rýpnutí mu bude muset časem vrátit. Ale asi to stejně neudělá, protože ona taková není.
No vyškrábala se na nohy, které si konečně uvědomily, že opravdu jsou na zemi a měly by začít pracovat. Spolu s ostatními tedy vyrazila do nitra vesnice. Vesnici si zatím prohlížela jen tak letmo, když jí potom čeká ta prohlídka.

Kagami Hikumo

Hikumo se musel pobaveně uchechtnout jejich reakcím. Itane se tam dokonce řechtal smíchy.  Tohle evidentně bylo 1:0 pro Hikuma. Už jen proto, že Gin vypadal vyřazeně. "Jasně, jasně...jen vás škádlím, jste roztomilý." odvětil Ginovi na jeho chabý pokus o ujištění a Taiyo na to vyjeknutí. To, že byl rudý až na kotnících mu moc důvěryhodnosti nedodávalo. No..Hikumo se tam pobaveně culil jak nějaký školák, dokud teda nepromluvil Itane. Hikumo se přestal culit a na tváři se mu objevil jen mírný úsměv plný smutku a nostalgie. "Jo, to mě taky." odvětil na Itaneho slova a jednou rukou mu rozcuchal vlasy, načež se vydal za Ginem směrem k budově Mizukageho.

Gin po cestě k budově Kageho raději mlčel a červenal se. Na co to ten její sensei myslel, to fakt netušil. Budova se blížila, byla podobného rozpoložení jako ta v Konoze, takže vás čekalo ještě schodiště nahoru. U dveří stáli dva ninjové, kteří na vás trochu divně zírali, ale jelikož byl s vámi Gin, nechali vás projít. "Znáte Mizukageho?" zeptal se Gin spíše Hikuma než dvou chuuninů.  Až teď začal vlastně přemýšlet nad tím, jestli třeba nebyl Hikumo a Mizukage v nějaké historické při. Během cesty jste si mohli všimnout fotek předchozích Kage z Kiri. "Tady ještě fotit můžeš," dodal k Taiyo.

Uchiha Itane

Zase byl jednou rozcuchán. No, tentokrát to nechal být a jen se na svého strýce usmál stejně jako on na něj. "Po téhle akci jdeme na rámen, jasné? I kdybych měl platit," zavelel strýci, když už měli tu společnou nostalgickou chvilku. A taky si hned nechtěl pokazit žaludek jídlem od svého otce. Postupem k hlavní budově si jen přeměřoval lidi v této vesnici. Nebylo jich tolik. Nejvíce se mu nelíbily stráže u dveří, ale chápal, že Kage se prostě musel hlídat. "Tohohle jsem viděl na nějaké fotce," ukázal na poslední obrázek z řad bývalých kage.

Kagami Hikumo

"Beru tě za slovo." odvětil Hikumo svému synovci a zazubil se na něj. Návštěva Ichiraku stejně byla první věc, co měl po příchodu domů v plánu.
Následoval Gina a rozhlížel se kolem. "Jednoho jsem znával, když jsem dohlížel na bezpečnost Hokageho během chuuninských zkoušek. Ale to už je dávno." odpověděl Ginovi na otázku. Pak narazili na fotky předchozích Kage. "Jé hele. Chōjūrō-sama. Tak to je přesně ten, kterého jsem poznal." pronesl. Zároveň tím i prozradil Itanemu, kdo byl ten jehož někde na fotce viděl.

Taiyō Kurama

Šla s ostatními. Občas si sem tam něco vyfotila, co jí přišlo opravdu zajímavé. Takže od Taiyō bylo slyšet pouze občasné cvaknutí foťáku. Hikumo je hold dostal. Jak zahlédla dva strážné před budovou Mizukageho, tak raději svůj foťák schovala do batohu. Nevypadli moc nadšeně a foťákem by je možná jenom víc rozdráždila.
Cestou si prohlížela fotky předešlých Kage z Kiri. Svým způsobem vypadali obyčejně, až na to, že obyčejní pro tuhle vesnici nebyli. Z některých fotek vyřazovala uklidňující rovnováha, z jiných radost, ale i smutek, či vztek. Kage na jedné fotce byl, podle Taiyō, určitě velmi naštvaný. Ale mohl být naštvaný z důvodu, že se nechtěl fotit. Kdo ví. I když Gin Taiyō tady ještě dovolil fotit, už nevyndala foťák, stejně by ho hned zase musela schovávat. "Dobře, děkuji." přikývla směrem k Ginovi.

Uchiha Itane

"Myslím, že ho znal i táta. A babička... i když, z toho, co jsem slyšel, tak znala babička snad každého Kage. Stejně jako praděda,"[/color] mumlal tam Itane zamyšleně. Pravda, Sasuke znal většinu Kage své doby, i když jejích prvotní setkání podle všeho nedopadlo zrovna nejlépe. No, snad to současného Mizukageho nenaštve.

Gin se na Taiyo usmál a konečně se zastavil u dveří na které zaklepal. Chvíli počkal a i když se žádná výzva neozvala, vstoupil dovnitř. Uvnitř bylo poměrně šero, někdo si zatáhl závěsy. A vy jste taky mohli zjistit proč, mocný Mizukage napůl seděl, napůl ležel ve svém křesílku a chrápal. Vypadal vcelku uvolněně, jak si tam tak vysel, jen chudák Gin z toho dostal tik. "Em... tohle rozhodně nepatří k jeho standardnímu chování," snažil se hájit Mizukageho, zatímco se sehnul pro kýbl s vodou, co stál kousek odedveří. Pak jí šplejchl směrem ke Kagemu. Ten jen líně zívl a voda se ve vzduchu zastavila. "Moc pomalé kmotřenče, slyšel jsem vás už od vchodu." pomalu otevřel jasně zelené oči a prohlédl si vás. Pak se zvedl. Neměl na sobě klasický bílý Kage hábit, ale své obvyklé oblečení, viz obrázek. "Takže, tady máme vlka z Konohy a jeho doprovod. Těší mě," pronesl v přátelském duchu a ukázal na tři židle před svým stolem. Pak se sám posadil. "Neměli jste být čtyři?" zeptal se tázavě. "Chybí potomek Sharinganu Kakashiho, že?" dodal zamyšleně. "Inu, budu se muset spokojit s dědicem Uchiha klanu a ... hmm... Gine, není to ta o které jsi tak básnil?" pohlédl na Gina.

Mizukage:

Kagami Hikumo

"Jop, Sarada znala snad každého." potvrdil Itanemu jeho mumlání a následoval dál Gina až ke dveřím do kanceláře Mizukageho. Tam bylo docela šero, jak si Mizukage neroztáhl závěsy. Upřímně, asi neměl moc práce, když si tam chrněl. Ani na papírování by v tom šeru moc neviděl. No..to bylo asi jedno. Gin ho tam začal hájit, že tohle běžně nedělá. Hikumo mu to moc nevěřil. Ale tak každý si zaslouží odpočinek. Pěkná podívaná byla, když na něj Gin chrstnul kýbl s vodou a Mizukage vodu zastavil jakoby nic. K tomu nezapomněl dodat, že o nich už dávno ví. Hikumovi přišel jako zajímavý člověk. Za jiných okolností by si spolu možná i rozuměli. 
A pak přišla řada na ně. Samozřejmě, že věděl, kdo Hikumo je....to by bylo, aby si o nich všech nezískal informace. "Potěšení je na naší straně, Mizukage-sama." pronesl zdvořile na Mizukageho slova a sedl si na jednu z židlí. Dokonce mu ani neuniklo, že Hibiki chybí. "Ano. Pomáhá Kimurovi najít jeho žáka." vysvětlil Mizukagemu Hibikiho nepřítomnost. Vlastně to bylo poprvé, co Itane, Taiyo a Gin slyšeli pravý důvod Hibikiho nepřítomnosti.
Nad Mizukageho poznámkou ohledně Ginova básnění o Taiyo, se musel pobaveně uchechtnout.

Taiyō Kurama

Nakonec tedy s ostatními vstoupila do místnosti, kde byl Mizukage. Čekala nabroušeného muže, který je hned zpraží pohledem a během pár vteřin je vyhodí pryč. Opak byl pravdou. Když Taiyō vstoupila do místnosti, musela si promnout oči, aby se ujistila, že opravdu vidí to, co vidí. Mizukage si tam v klidu podřimoval. Takhle si ho opravdu nepředstavovala. Tím lépe pro jejich skupinu. Vypadalo to, že to zaskočilo i Gina, který se ho potom pokusil jemně probudit. Taiyō si jen mohla představovat, jak studená asi ta voda může být. Ona ta voda ani nemusí být studená. Stačí, že je potom člověk zmáchaný. To se ale Mizukagamu nemůže stát. Bez sebemenší námahy vodu zastavil ve vzduchu. Skvělá podívaná.
Kageho oči byli jako pomalu všechny ostatní oči, ale Taiyō musela uznat, že měli velmi výraznou barvu. Takovou nebezpečnou. Taiyō raději odvrátila pohled stranou. "Dobrý den." pozdravila Taiyō s lehkou úklonou hlavy a posadila se na jednu z židlí. Zdálo se, že Mizukage toho o nich hodně ví, ale to dává smysl. Jako kage by měl mít všechny možné a hlavně ty důležité informace. Dokonce ze senseiovi strany padla informace, že vlastně Hibiki pomáhá hledat nějakého žáka. Očividně ztraceného. Hmmm, takže ten chlápek žáka má. To hraje ve prospěch Hibikiho. Asi je to opravdu učitel a ne nějaký lupič dětí. Problém bych viděla v tom, že se mu žáci asi snadno ztrácí. Hmmmmm. podezřívavě přemýšlela nad tou informací, ale vytrhlo jí z toho něco víc zajímavého. Ehmm. Básnil...? zeptala se sama sebe Taiyō a trochu překvapeně a zároveň trochu pobaveně se podívala směrem na Gina. Než však dostala odpověď, jistý sensei se uchechtnul. Taiyō to nechtěla dělat, opravdu nechtěla, ale musela. Zpražila svého senseie pohledem. Jako kdyby snad on nebyl nikdy mladý. rozčilovala se v duchu.

Mizukage se na Hikuma mírně usmál. "Yare, yare... tak už víte i o téhle záležitosti. Už chápu, proč jste byl tak ceněný ANBU," pronesl k němu následně, ale vypadalo to, že byl rád, že nabídl pomoci v hledání jednoho z členů jeho vesnice. "No, vypravoval, že jsi ho skoro dostala na kolena. A pak brečel, jak je genjutsu nefér. A pak popisoval, jak ti pomáhal a tak, prostě mládí. To my už asi nezažijeme, což?" poslední otázka patřila spíše k Hikumovi než k těm mladým.
Pak se Mizukage opřel a trochu si povzdechl. "No, nyní k té záležitosti, proč jste vlastně tady..." převedl řeč do vážnějších vod a čekal, co mu k tomu Hikumo řekne.

Kagami Hikumo

I Hikumo se mírně pousmál. "Sám mě dnes ráno kontaktoval, takže si takovou chválu nezasloužím." pronesl Hikumo ohledně věci s Kimurou.
Následně si vyslechli Ginovo básnění nad Taiyo. Měl poměrně co dělat, aby se tam nezačal chechtat nebo tak něco, než na něj Mizukage opět promluvil. "Dětskou lásku už ne, ale mladý jsem furt." poznamenal. Přeci jen mu ještě nebylo třicet, měl právo označovat se za mladého.
No a pak to začalo být vážné. Konec srandičkám a přímo k věci. "Jistě víte, že jsme tu v souvislosti se smrtí dvou našich genninů, kterou na chuuninských zkouškách zapříčinili právě vaši ninjové. Určitě vám nemusím říkat, že se to vedení Konohy a spoustě dalších lidí nelíbí a chtěli by to nějak řešit." začal tedy Hikumo.

Taiyō Kurama

Taiyō opět začala chytat růžovou barvu do tvářiček. Pomalu ani nechtěla věřit, že by Gin tohle všechno o ní řekl. Vždyť to vlastně byly pochvaly a to Taiyō velmi potěšilo. Sensei se mezitím dusil smíchy. To od něj vůbec nebylo hezké.
Během rozhovoru Taiyō těkala pohledem z jednoho na druhého.

Uchiha Itane

Zatím si tu fakt přišel trochu navíc. Nebyl ani Ookami, ani dívka o kterou měl ninja z Kiri zájem. Takže jen poslouchal a v mysli se tiše smál celé té situaci. Když oba starší ninjové zvážnili, trochu zbystřil a nahodil vážnou tvář. Proč vlastně museli jít na tuhle misi taky?

Mizukage se trochu pousmál a kývl na tu poznámku o mladosti. Ani on nebyl ještě starý, takže to chápal. "Samozřejmě, že vím. Už jsem to s Hokagem začal řešit během poslední zkoušky, ale bylo toho na práci tolik, že jsme se raději domluvili na takovémto jednání u klidného stolu. Kirigakure samozřejmě lituje, toho, co se stalo, leč se s tím u zkoušek tohoto rázu dalo počítat. Má otázka je, jak byste si to přáli řešit?" jeho pohled padl na Hikuma, ale v ten okamžik zvedl pravou ruku a zarazil ho. Pak se podíval na Taiyo a Itaneho. "A vás dva žádám, abyste řekli svůj názor na tuto situaci. Už nejste geninové, musíte si umět prosadit názor. A vás žádám, abyste je za něj netrestal," poprosil Hikuma ještě.

Taiyō Kurama

Taiyō tak nějak doufala, že to sensei a Mizukage vyřeší pouze mezi sebou. Svým způsobem přeci sensei říkal, že hubovat bude pouze on, takže v to Taiyō i věřila. O řešení téhle situace se snažila přemýšlet každou volnou chvíli během cesty sem, ale na nic pořádného nepřišla, a tak jí velmi zajímalo, co na to řekne sensei. Jenže než sensei stihl něco odpovědět, Mizukage ho zarazil.
Taiyō dlouho váhala, než promluvila. Snažila si své myšlenky srovnat, ale všechno jí v hlavě chaoticky létalo. "Tahle situace ...... podle mě je těžko řešitelná. .... životy těm dvou to už nevrátí." snažila se začít nějak diplomaticky. Moc jí to ale nešlo. Jenže jak to vyřešit? Neumím si ani představit, jak rodiče musí trpět. Hmmm. Myslím, že Rin potkal ty dva zabité a teď se chce Kiri pomstít. Ten by měl jasno. rychle přemýšlela, mezitím co se nadechovala na další větu. "I když se dá počítat s tím, že během těchto náročných zkoušek může někdo zemřít, dokonce se na to podepisuje i papír, spíš bych se zaměřila na to, jestli ten souboj opravdu musel skončit smrtí. Jestli nebyla i jiná možnost? Podle toho, bych to řešila dál." vyplodila ze sebe. Tázavě a s trochou smutku se podívala na Gina. Ten u toho byl, bude muset říct, jak to bylo. Podle Taiyō teď záleží na odpovědi od Gina, jaké bude další řešení.

Kagami Hikumo

Hikuma ani moc nepřekvapilo, když se ho Mizukage zeptal, jak by tohle řešil on. Sám nad tím přemýšlel už od té doby, kdy mu bylo řečeno, aby šel Kiri vyhubovat. Už se chystal něco říct, když ho Mizukage zastavil a položil i Itanemu s Taiyo tuto otázku. "Za názor je trestat rozhodně nebudu." odvětil Hikumo Mizukagmu. První se slova ujala Taiyo. Hikumo jí pozorně sledoval a poslouchal. Když domluvila, pyšně se na ni na okamžik zadíval. Líbilo se mu její myšlení. Teď ho zajímal Itaneho názor a také Ginova odpověď na otázku od Taiyo.

Uchiha Itane

Itane nechal mluvit nejprve Taiyo a sám přemýšlel, co by k tomu asi tak mohl říct. Upřímně, nečekal, že se budou ptát na něco i nich, takže se spíš snažil vstřebávat jednání starších a zkušenějších ninjů na této misi než, aby se jim do toho pletl on sám. "Jak už zmínila Taiyo, v oné zkoušce jsme věděli, že se něco takového může stát. Muselo se s tím počítat, proto jsem museli podepsat i to, že o tom víme. Nadruhou stranu, jednalo se o lidi z mé vesnice, tudíž je jasné, že chci spravedlnost minimálně pro jejích pozůstalé. Sám neznám přesné detaily, ale nemohla by Kiri aspoň vypomoci pozůstalým?" nadhodil jedinou myšlenku, která ho napadla, protože jiné řešení to fakt nemělo. Další krví se to řešit nemohlo a jinou formou, to taky moc nešlo.

Gin zachytil pohled od Taiyo a polkl. Pak se na něj obrátil i Mizukage. "Věc se má tak. Když se to stalo, nebyl jsem zrovna spolu se svým týmem, pokoušel jsem se sehnat svitek od jiného týmu. Co vím, tak Kirisaki se bránil a během boje to přehnal se svými schopnostmi, tudíž na následky zranění, které způsobil svým mečem jeho protivník podlehl. Nadruhou stranu Engetsu... ten se rozhodně nezdržel v obranně a tudíž odhaduji, že poslední ránu zasadil úmyslně. Taky ho kvůli tomu slušně ztrestal náš sensei, hned po skončení zkoušky," podal výklad svého pohledu na věc.
"Inu, mladí bývají ve své řeči nejvíce upřimní, my dospělí bychom se od nich měli učit. Co si o tom tedy nyní myslíte vy?" tentokrát chtěl znát názor Hikuma, který by mohl o celé této věci rozhodnout.

Taiyō Kurama

Když podala svůj vyčerpávající názor na danou situaci sice pohlédla na Gina, ale než k němu otočila pohled, tak by snad i odpřisáhla, že u senseie zahlédla pyšný pohled. Opravdu? Že by na mě byl sensei pyšný. Uuuuaaaaaa. zajásala si v duchu, ale pak zase zvážněla. Situace vyžadovala, aby teď byla vážná a nenechala si ničím rozptylovat.
Taiyō se nelíbilo, co Gin řekl. Úmyslně? Proč? Čeho tím dosáhl? kroutila v duchu hlavou. Stačil ten trest po skončení zkoušky? Engetsu ..... hmmm ..... Co se mu asi honilo hlavou? Taiyō se z toho svíral žaludek, ale snažila se na to nemyslet a raději poslouchala, co na to všechno řekne sensei.

Kagami Hikumo

I Itane se podělil o svůj názor. Také nebyl špatný, proto se na něj stejně jako na Taiyo hrdě podíval. No a pak jim Gin vypověděl, cože se vlastně stalo. Při zmínce toho, že Engetsu jednal záměrně, se trochu zamračil, avšak nic neříkal. Pokud věděl Engetsu byl ten maník, co se měnil ve vodu. Hikumo čekal, že Taiyo tedy doplní své myšlenky, když už věděla, co se stalo. Avšak nebylo tomu tak a dostala se tak řada na něj. 
Hikumo na okamžik zavřel oči a nadechl se. Ještě si naposledy třídil myšlenky, než vyřkne nahlas svůj verdikt. Otevřel oči a zadíval se na Mizukageho.
"Jak už Itane a Taiyo řekli, podepisoval se sice papír ohledně toho, že mohou zemřít. To však hned neznamená, že půjdu a někoho zabiju..." začal mluvit Hikumo. "Avšak...trest již padl. Doufám, že tvrdý a že si z toho dotyčný odnesl ponaučení. Může být rád, že nežijeme ve starých časech, kdy to bylo krev za krev...Tudíž...mým verdiktem je, aby viníci projevili lítost nad svými činy vůči pozůstalým. Ovšem raději asi ne z očí do očí, nerad bych tu řešil podobný problém znovu jen opačně." dokončil Hikumo svůj proslov. Stálo ho to dost psychických sil, aby se nepřiklonil k té krvi. Nutilo ho to vracet se v myšlenkách zpět k Yume, oné noci a tomu, že on by se s takovýmto trestem tehdy nesmířil. Avšak stále si připomínal, že teď se tu jedná o děti. O děti, které zabily jiné děti, ale pořád děti.

"Myslím, že může být rád, že se umí měnit na vodu," okomentoval Gin onen trest a pak už mlčel. Mizukage se však usmál. "Výborné řešení, to myslím můžeme zařídit, zároveň k tomu přidám několik slov i já, coby Mizukage. Sice to není zrovna velká pomoc, ale v téhle situaci moc zlepšení není," hold život to těm mrtvým už nikdy nevrátí. I tak vypadal spokojeně, že se tato situace vyřešila relativně v klidu.
"Nuže, co teď s vámi? Chcete si projít naší vesnici? Dát si šlofíka, koupit si něco k jídlu? Zarandit si?" při poslední otázce sklouzl pohledem k Taiyo a Ginovi a uculil se. Fakt si s Hikumem mohl podat ruku. Vypadalo to, že jim hodlal zařídit aspoň pořádný zážitek, když už byli v jeho vesnici.

Taiyō Kurama

Hikumo-sensei vyřkl svůj verdikt. Taiyō pro sebe přikývla. Řekla by, že se opravdu nic jiného nedalo vymyslet. Rozhodně souhlasila s tím, aby tým z Kiri lítost vyjádřil jinak, než z očí do očí. Dokonce by si s jistotou tipla, že by se k pozůstalým bez úhony nedostali. Aspoň nějaká vlídná slova a když se ještě přidá i Mizugake. přemýšlela Taiyō. Ztráta dětí ... Taková bolest ... Ztráta ... Taiyō musela zatřást hlavou, aby vyhnala všechny tu smutné představy, o ztrátě někoho blízkého. Cítila totiž, jak jí ta bolest chce pohltit. Protentokrát její mysl té bolesti utekla. Taiyō raději začala poslouchat lidi okolo sebe, aby na tu bolest nemusela myslet.
No zrovna mluvil Mizukage a stejně jako Hikumo-sensei si neodpustil rýpnutí. Taiyō zrůžověla a pohled stočila někam na zem. Bohužel Mizukageho si zpražit pohledem netroufla, ale kdyby mohla, tak by jistě litoval. To už se nedá vydržet. Ještě jedno rýpnutí a snad se naučím mizet jako Yumiko.

Kagami Hikumo

No...Hikumovi Ginova slova stačila. Mizukage vypadal spokojeně s jeho rozhodnutím a rozhodl se k tomu přidat bonus v podobě několika slov od sebe samotného. Proč ne. "To by od vás bylo šlechetné." A tak bylo vlastně po všem. Co teď? Na Mizukageho slova se tiše uchechtl. Chudáci Taiyo s Ginem dostávat takhle od obou. No co. Bylo to roztomilý, tahle dětská láska. "Slíbil jsem Taiyo, že pokud budeme moci, tak si vaší vesnici prohlédneme." odvětil Mizukagemu Hikumo. A tak si Taiyo asi už pomalu mohla připravovat foťák. Tedy podle toho, co na to Mizukage.

Uchiha Itane

"No, já bych prozměnu nepohrdl nějakým tím jídlem, co myslíte?" pronesl směrem k Hikumovi a Mizukagemu, přičemž si na oba dovolil jakože mrknout. Když si tu mohli dělat srandu furt jen ti dva, tak proč by je v tom nemohl aspoň trochu podpořit?

Mizukage se pousmál a pokrčil rameny. "Taky jsem dnes ještě nejedl, máme tu jeden výborný podnik, tak jestli pánům Uchihům nebude vadit můj doprovod, rád se o to místo podělím," nadhodil a pak se otočil na Gina. "Do deseti doma, víš, že dneska venčíš Hibikiho. Jo a... nenuť mě litovat toho, že jsem tě povýšil na Jounina, děkuji," usmál se na svého kmotřence, přičemž z toho úsměvu všem mohla najednou trochu ztuhnout krev v žilách. Byl chladnější jak od Akiho a dost varovný.