Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Uchiha Itane

Itane nechápavě zamrkal a pokračoval dál za Hikumem. Strejda se choval divně! Divněji jak obvykle a to bylo podezřelé. Ale jelikož ho nechtěl naštvat, tak zatím nic neříkal. Když mu rozkázal, aby si sedl, sedl si. Sice mu přišlo dost nelogické trénovat v sedu, ale on tu sensei nebyl, takže to nechával pouze ve schopných rukou svého strýce. "Není ti něco?" zeptal se Itane skoro až starostlivě, když viděl strejdův výraz nevýraz.

Taiyō Kurama

Taiyō si vychutnávala snídani, ale ne zas tak, aby ji to trvalo celou hodinu. Spíš tak, že to nebylo jen rychlé nahazeni do pusy, z čehož by byl za chvíli pořádný břichabol. Dojedla tedy chvíli po tom, co odešel Itane. Také si po sobě odnesla nádobí. "Jdu napřed. Dobrou chuť." řekla Hibikimu a mile se usmála.
Když opět přišla na recepci, tak Itaneho nikde neviděla, ale Hikumo tam byl. Že by si ještě pro něco odskočil? uvažovala v duchu, ale moc starostí si s tím nedělala. Za tu krátkou dobu co Itaneho znala, tak věděla, že jistě neprovádí nic špatného a také, že si trénink nenechá ujít.

Kagami Hikumo

   U Itaneho
   "Upřímně...ano. Chystám se udělat něco, co jsem si nikdy nemyslel, že udělat budu muset." odpověděl Itanemu na otázku. Čímž vlastně jen určitě způsobil spoustu dalších. "Měl to být Akitoshi..." povzdychl si pro sebe, ale Itane to mohl zaslechnout.

   U Taiyo
"Nasnídáno?" zeptal se sensei s úsměvem Taiyo. "Máš všechno, abychom mohli vyrazit, nebo potřebuješ ještě do pokoje?" položil ještě jednu otázku.

Hatake Hibiki

A tak se Hibiki zase ocitnul tak nějak sám. Začínal si tak trochu i připadat.. vždycky když někam došel, všichni byli v tu ránu pryč... ale co se dalo dělat. Hibiki nikam zdaleka nespěchal. Snídaně je jídlo ze dne nejdůležitější, poněvadž je to právě ta energie, které jde do mozku nejvíc, a tak by nikdy neměla být podceněna! A navíc měl Hibiki docela hlad.. tak se prostě v klidu najedl. Zatratil Itaneho, byl odsouzen k problémům se žaludkem někdy později v životě!
Každopádně, nakonec taky vyšel ven. ještě dokonce stihl Taiyō... takže i to se počítalo. Jen se usmál, když je viděl se bavit, nechtěl se plést do konverzace... ale věděl, že si s nimi chtěl Hikumo promluvit, tak..tady měl tu možnost.

Uchiha Itane

Itane opět nechápavě zamrkal. O čem to tu sakra strejda mlel? "Eeee... nechceš mi doufám říct, že ve skutečnosti jsi můj otec ty nebo tak něco?" zeptal se skoro až vyděšeně. Měli trénovat naprosto prďáckou techniku a místo toho si tu dávali depresivní koutek Uchihů. To nebylo to, co si Itane přál. Ale strejda měl evidentně jiný názor.

Taiyō Kurama

"Ano, nasnídáno." přikývla Taiyō energeticky. Pak nakoukla do své boční ledvinky, nebo jak to popsat a zkontrolovala, že tam pro teď má vše. "Řekla bych, že mám pro teď vše, co potřebuji. Můžeme vyrazit." dodala a podívala se směrem k Hibikimu.

Kagami Hikumo

   U Itaneho
Hikumo párkrát překvapeně zamrkal, když Itaneho nahodil svou dedukci. "Cože?" pronesl, pak zavrtěl hlavou. "Ne!" dodal a nahodil menši facepalm. "Před chvílí ses mě ptal, jestli si tu už někdy byl...pravda je...že ano, jen si na to nepamatuješ. Tedy ne úplně..." začal. "Chceš se o tom dozvědět vše, i když by to mohlo být bolestivé?" zeptal se ho zcela vážně.

   U Hibikiho s Taiyo
"To je dobře. Ještě počkáme na Hibikiho. Chci s váma dvěma něco probrat." odvětil Taiyo a mrkl na ní. No a to už došel i Hibiki osobně. "Takže..." začal. "...když jsem říkal, abyste nikdy, na což jsem dokonce dával i důraz...nikdy nechodili do Shukuby...to jsem mluvil nějakým jiným jazykem nebo jak?" pronesl k nim a prohlížel si je přísným pohledem.

Uchiha Itane

Jo, tak tohle bylo ještě divnější než čekal. "To jakože ztrácím paměť?" zeptal se s notnou dávkou nechápavosti. Strejda tu vymýšlel hodně divný věci. Ale na jeho otázku pak přikývl. Už ho donutil vidět to, jak on sám probodl Hinami, horší to snad nebude, nebo si to aspoň mladý Uchiha myslel. Co by se mohlo pokazit.

Taiyō Kurama

Už když se Hikumo-sensei zmínil o tom, že chce s oběma, tedy s Taiyō a Hibikim, něco probrat, tak v ní hrklo. Přeci to nemusí být hned zakázaná čtvrť. uklidňovala se v duchu Taiyō, ovšem nervózní byla a snídaně se jí pomalu začala vracet. Ranní hlad byl však silnější, takže v ní snídaně nakonec zůstala.
Bohužel její obavy se vyplnili a mluvení, spíš kárání bylo o zakázané čtvrti. "Ne, nemluvil." pronesla Taiyō smutně, skoro šeptem. Sklopila přitom hlavu a zadívala se do země. Přísný pohled senseie se nedal vydržet. Bylo jí to líto.

Hatake Hibiki

No, bylo to tak nějak to, co očekával, a na co byl připraven. Bylo to nepříjemné, ale co se dalo dělat. Byl připraven projít si kázáním, ale nebyl připraven vidět Taiyō trpět s ním. Nezasloužila si to, a bylo by nefér k tomu nic neříct. A Hibiki nebyl nefér.
"Nech Taiyō jít, sensei. Tohle je moje chyba. Já to pravidlo porušil a šel jsem tam.. Taiyō mě jen zahlédla a přivedla zpátky. To by nebylo fér." pronesl napřímo. Úsměv mu zmizel a nahradil ho vážný výraz. Znal Taiyō, ta by si tohle hodně brala, a to Hibiki nechtěl snášet.. zvlášť, protože to bylo kvůli němu. Trápilo ho svědomí.

Kagami Hikumo

   U Itaneho
Hikumo zavrtěl hlavou jako odpověď na Itaneho otázku. "Byly zablokovány a já je teď odblokuju." vysvětlil mu a připravil si pečeť pro Kai. "Připraven?" zeptal se ho a pokud Itane souhlasil, aktivoval sharingan a pronesl jediné slovo. "Kai!"

   U Hibikiho s Taiyo
Hikumo se pyšně pousmál. "Taiyo také dostane mou pochvalu, protože tam tvůj zadek nenechala, aby sis ten průšvih vyžral sám. Za to ty...Můžeš mi říct, cos tam sakra dělal?" pronesl a zadíval se na Hibikiho.

Uchiha Itane

Souhlasil... V Itaneho očích se objevil též sharingan. Itane pak nachvilku ztuhl a nic nedělal. Postupně se mu začala vracet paměť. Nebo spíše, jako kdyby to zažíval teď. Najednou sebou začal cukat a chytil se za hlavu. "Soro..." hlesl tiše a stále se třásl. To, co prožíval uvnitř bylo nepopsatelné. Prožíval znovu celou tu bolest na kterou mu "pomohli" zapomenout. A co hůř, byl na tom samém místě. Hikumo si mohl všimnout, že Itanemu od očí tekly slzy, stejně jako tehdá. Pokud se měl zase dostat do toho stavu, kdy bude úplně mimo, mohl by to být problém. A co hůř, pomalu se začalo mísit tehdejší Itaneho já a to dnešní. A to rozhodně nebyla dobrá volba.
"Proč..." zalapal po dechu a vyhoupl se na nohy. Byl více méně mimo. Pak se najednou rozzářil raitonovou chakrou a prudce udeřil strýce do tváře. "PROČ JSTE TO UDĚLALI?!!!" vykřikl, zatímco mu z očí stále tekly slzy. "Byla... byla to má sestřenice?!" vyhrkl ještě a prudce udeřil pěstí do toho šutru na kterém původně seděli. Vypadalo to, že se mu vybavilo kompletně vše. A vypadalo to, že z toho pomalu začínal šílet. Jednou rukou se stále držel za hlavu, v očích cítil neuvěřitelný tlak. Jeho původní sharingan se probudil. Ta láska a bolest, z niž pramenila jeho vlastní síla byla zpět smíchaná s tím, co prožil do teď. Kámen se pod nimi rozletěl na kousky...

Taiyō Kurama

Taiyō cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. To že je zklamáním pro své rodiče už dávno pochopila, ale senseie zklamat nechtěla. Byl na ní tolik hodný a spoustu jí toho naučil. Najednou promluvil Hibiki a vše vzal na sebe. Taiyō zamáčkla slzy a podívala se na Hibikiho. "Hibiki .... To je v pořádku...." špitla k němu. Přeci v tom Hibikiho nenechá samotného. V tom najednou promluvil zase sensei. To donutilo Taiyō se usmát. Za co by měla dostat pochvalu, když nic neudělala.

Kagami Hikumo

U Itaneho
Hikumo Itaneho chytil za paže, když sebou začal cukat. Nechtěl,aby s jeho synovec nějak ublížil během toho všeho. Sledoval ho s výrazem, ze kterého se lze dalo vyčíst, že ho to mrzí. Avšak Itane ten výraz neviděl, jelikož byl dost mimo. Pak vyskočil na nohy a Hikumo ho pustil. Hned na to dostal ránu od Itaneho v chakrovém módu. Trochu se proletěl, ale nebylo to nic vážného. Vstal ze země, zatímco jeho synovec mlátil do šutru, na kterém původně Itane seděl. Ani mu nestačil odpovídat na otázky, protože ho Itane stejně neposlouchal, jak byl mimo. 
Náhle Itaneho objaly dvě silné ruce. To si ho k sobě přitiskl jeho strýc ve snaze ho trochu uklidnit. Při tom mu říkal, aby se uklidnil a že mu zodpoví všechny jeho otázky.  V duchu však proklínal svého bratra, že na něj tohle hodil.

Uchiha Itane

Itaneho chakra byla aktivní, ale její působení se trochu změnilo. Pokud měl Hikumo aktivní sharingan, mohl si všimnout, že byla stabilizovanější víc jak kdy dřív a to i vzhledem k tomu v jakém stavu Itane byl. Takže obětí v tomto stavu asi nebylo úplně to nejchytřejší, co mohl udělat, ale nadruhou stranu to pomohlo. Itane deaktivoval svůj raitonový obal, ale ještě předtím mohl Hikumo pocítit mírnou paralýzu po svém těle. Mladý Uchiha se stále mírně třásl a z očí mu tekly slzy. "Proč?" vydechl nechápavým dětským hlasem. Nechápal to, proč mu to nikdy neřekli? Proč to zatajovali? "Lhali jste mi!" obvinil strýce a otce zároveň. Pak se zadíval nahoru na oblohu, přímo k oné černé vráně. Stále měl aktivovaný sharingan a aniž by to tušil, deaktivoval techniku jeho otce. Vrána zmizela.

Kagami Hikumo

U Itaneho
Nepodceňujme Hikuma a řekněme, že se proti Itaneho chakra módu nějak ubránil. "Chtěli jsme tě jen chránit. Žádné sedmileté dítě by nemělo něco takového vidět, natož zažít. Byl jsi úplně mimo a nevnímal ani své okolí. Proto se Akitoshi rozhodl, zapečetit ti vzpomínky do doby, než budeš dost starý na to, abys znal pravdu." vysvětlil Itanemu. On sám si všiml, jak Akitoshi vrána zmizela. Nevěděl však, jestli je dobře nebo špatně, že je Akitoshi neuslyší a neuvidí.

Hatake Hibiki

"Ah, tak dobrý." odpověděl na to všechno kolem Taiyō. Tak kvůli němu průšvih mít nebude, to je to, na čem velmi záleželo.. to by si Hibiki neodpustil. Na Taiyō se usmál..ne, nemusel se snažit o to jí z toho vytáhnout, ale to by bylo ošklivé, a i když dokázal Hibiki někdy být blb, rozhodně nechtěl být ošklivý.
"No... byl jsem zvědavej." pronesl jednoduše a pokrčil rameny. Nebyla to lež... doopravdy zvědavý byl.

Kagami Hikumo


U Taiyo s Hibikim
Sensei si povzdychl nad Hibikiho odpovědí. "No dobře. Pro zatím to nechám být. Ale pamatuj Hibiki...zvědavost zabila kočku. A teď pojďte, čeká nás náročný den." pronesl a vyrazil pryč z hotelu. Vedl je ven z města. Tak dlouho, dokud neskončili v lese. Tam si Sensei udělal klon a každý ze senseiů si odvedl jednoho z nich do jiné části lesa. 

U Hibikiho
Když se po nějaké době Sensei zastavil a otočil na Hibikiho, položil mu jednoduchou otázku. "Pamatuješ si,když ses učil přeměňovat svou chakru na oheň?"

U Taiyo
U Taiyo to vypadalo podobně. "Řekni Taiyo...o čem myslíš, že přesně je únikové genjutsu?" zeptal se jí mile. DOkonce se na ni i pousmál.

Taiyō Kurama

Zas takové hrozného sprďáka Hibiki nedostal. Taiyō se celou dobu musela culit. Hibiki je hrozné číslo, ale jinak by tu byla nuda.
No nic, už byl čas vyrazit na jejich náročný trénink a také se vyrazilo. Delší pěšinkou až do lesa a pak ještě rozdělit a ještě kousek lesem.
"Řekla bych...že je to hlavně o odvrácení pozornosti, abych opravdu mohla někam uniknout, nebo tak..... zkusila Taiyō. Nevěděla, jestli sensei myslel takto tu otázku, ale v duchu si říkala, že by svou myšlenou mohla být blízko toho, co chce sensei slyšet.

Hatake Hibiki

Hibiki se zachechtal. "Aaale, Taiyō vypadá v pořádku." odpověděl Hikumovi na tu kočku s pobaveným úsměvem. On věděl, že neudělal správnou věc, ale tak... Hikumo taky určitě ví, že si jen Hibiki dělá srandu. Každopádně, pořádně ani sprďáka nedostal.. a to bylo cool.
No, pak teda už šli na ten trénink. Hibiki se docela těšil..zajímalo ho, co bude mít Hikumo za nápad. "Jo.. není to tak dlouho." pronesl s úsměvem, ale hlavně s jiskrou očekávání.

Kagami Hikumo

U Taiyo
Sensei se nad odpovědí Taiyo zamyslel. "Technicky vzato máš pravdu.Je to jeden z důvodů. Ten druhý je souvisí zároveň s tím, jak se takové únikové genjutsu vytváří. Jde vlastně o to, že odrazíš protivníkovo genjutsu zpět na něj. Přebiješ jeho genjutsu svým." vysvětlil sensei Taiyo.

U Hibikiho
Hikumo se pousmál, byl to šibaský úsměv. Mezitím ze země sebral list ze stromu. "A co bys řekl na to, že bychom teď na oheň na chvíli zapomněli a zkusili se zaměřit na vítr?" zeptal se ho a skoro jako na znamení jeho slov se koruny stromů pohnuly pod náporem větru.

Uchiha Itane

"JO?! A co mi zapečetil ještě? Jak mám vědět, že jste mi nesebrali další části mého života?" křičel na Hikuma Itane. Tohle rozhodně pohnulo důvěrou k těm dvěma. Samozřejmě, časem mu dojde, že teď mluvil Hikumo pravdivě, ale i tak, tohle prostě nešlo! "Co se stalo se Sorou?! Proč se furt chtěli mstít našemu klanu?! Proč ještě existuje vesnice v horkých pramenech?" v jeho poslední větě byl náznak nenávisti. A to nechal tu skupinu, kterou potkali předchozího dne jít... teď by to už neudělal.

Kagami Hikumo


U Itaneho
Hikumo v duchu proklínal Akitoshiho, že si to tu za něj musí vyžírat sám. "Nic. Nebo tedy nic, o čem bych věděl. Vlastně ani nevím, jestli nevymazal něco i mně." pronesl klidně na to Itaneho křičení. No a pak přišla řada na otázky. "Nevím. Vím jen, že je v bezpečí." odpověděl mu ohledně Sory. "Kdysi existoval ve vesnici ukryté v horkých pramenech odboj, který chtěl převzít zemi. Celé to vedl muž jménem Haru. Společně s Akitoshim a několika dalšími týmy z Konohy jsme se ten odboj vydali zastavit. A Akitoshi byl ten, který toho vůdce porazil. Zůstalo po něm však několik jeho stoupenců, kteří za smrt svého vůdce náš klan nenávidí a ti, kteří vás napadli, byli právě členové toho odboje. S Akitoshim jsme je stopovali a tak jsme vás našli tak...rychle." vysvětlil mu důvod jejich pomsty. Pak na okamžik zavřel oči, jak v duchu pečlivě volil slova na odpověď na Itaneho poslední otázku. "Protože celá vesnice nemůže za chyby některých z nich. Pamatuj si Itane, v každé vesnici se najdou špatní lidé, ale je tam i spousta těch dobrých. Sám mám v té vesnici přítele." pronesl a zcela vážně se na Itaneho podíval. Doufal, že Itane neudělá nějakou blbost, obzvlášť, když si připomněl kam to mají namířeno.

Uchiha Itane

Jak to tak vypadalo, ani Hikumo o Soře nic nevěděl. Když si vyslechl i důvody, proč byli tehdá nejspíše napadeni, jen krátce kývl. Teď mu to přišlo logické, prostě na ně zaútočili z pomsty. Ale i tak... nemělo se to stát. Itane si pomalu otřel slzy. "Mám ještě mnoho otázek, ale nejdřív..." procedil mezi zuby, zatímco pravou rukou vytasil svou katanu... katanu Sory, katanu jeho matky a pevně jí sevřel. Po čepeli přeběhly jiskry. Pro Hikuma možná trochu děsivé, když byl tak blízko. "Vezmi mě tam... s mým nynějším já," pronesl tvrdě. Sice to znělo dost divně, ale způsob tu byl. A Itanemu asi hráblo, protože to chtěl prožít potřetí.

Kagami Hikumo


U Itaneho
Hikumo pozorně sledoval svého synovce, který si otřel slzy a vytáhl katanu. Při tom tam mezi zuby procedil pár slov. Hikumo netušil, co má Itane v plánu. A už vůbec nečekal, co po něm bude vzápětí chtít. Překvapeně se na něj podíval. "Jsi si tím jistý?" zeptal se ho raději. Pokud si Itane stále trval na svém, jakože asi ano, Hikumo si povzdychl. "Alespoň mám možnost tu techniku pořádně vyzkoušet..." zamumlal si. "Radši si sedni." poradil mu. Pokud tak učinil, aktivoval svůj sharingan. Složil pár pečetí, které zakončil tou neznámou pečetí, kterou před tím po cestě dokončil tu techniku na vyslýchání. Ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky ťukl Itaneho do čela. "Kioku no Meiro." pronesl a Itanemu se zatmělo před očima. 
Když oči opět otevřel, nebyl už na louce s kameny, ale v labyrintu živého plotu. A to opravdu vysokého. Dokonce i strop tvořil živý plot. Pokud se Itane pořádně porozhlédl, uviděl o něco dál, jak nalevo, tak napravo velké dřevěné dveře.