Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Uchiha Itane

"Kde je moje matka? Kde je Sora? Co to má táta za Sharingan?" položil Itane první otázky, které ho napadly. Vypadalo to, že velmi dobře vnímal to, co se dělo i když byl tehdy tak mimo. "Chidori potřebuje ještě stabilizovat, už je to nějaký ten rok, co jsem to zkopíroval. A naše oči jsou teď stejné, že?" řekl skoro až pyšně Itane. Konečně udělal potřebné kroky, aby z něj byl plnohodnotný Uchiha.

Hatake Hibiki

"Ah...chudák praděda." pronesl svůj klasický provokativní vtip, podobný a stejného typu snad každému vtipu, co kdy Hibiki házel.. ale Hikumo už musel vědět, že Hibiki už takový je a že se těmhle špatným provokacím prostě nevyhne. Inu. Hibiki už taky počítal se všemi těmi problémy, které s Hikumem jdou. Jako třeba, že je někdy trochu psycho a že má silně nekonvenční metody tréninku. Inu... takový zase byl Hikumo.
Každopádně, Hibiki v tréninku pokračoval. Proč by taky ne. Byl tak vytrénovaný v házení sarkastických hlášek, že mohl trénovat a házet ve stejnou dobu.

Kagami Hikumo
U Hibikiho
Hikumo se ušklíbl, nad Hibikiho slovy. Ten kluk byl pěkný syčák. Asi mu začínala puberta. Hibikimu pomalu začínala docházet chakra.

U Itaneho
Itane tam začal na svého strýce chrlit otázky. "Nevím. Nevím a to ti nesmím říct." odpověděl mu na ty první tři, takže se vlastně Itane nedozvěděl nic nového. "Taky to není jednoduchá technika. Nemluvě o tom, že se sotva probuzeným sharinganem se špatně kopíruje."  odvětil a nakonec si zamumla něco jakože "nemáme", ale bylo mu špatně rozumět.

Uchiha Itane

"A víš ty vůbec něco?" odfrkl si Itane. Ze strejdy taky něco dostat... "Co to bylo za místnost, kam nás táta dostal?" položil další otázku ještě před debatou ohledně chidori. "A já to i tak zvládl. On zase princip té techniky není tak složitý, obzvlášť s tím, co umím. Děkuji," řekl nakonec s mírným úsměvem. Snad první, který měl od probuzení jeho paměti.

Hatake Hibiki

Hibiki byl docela šupák, ale poznal, když mu dochází síly. A to právě přišlo teď. Upřímně, byl na sebe uvnitř někde docela pyšný - to, co tu dělal, tu dělal už dost dlouho, a že únava přišla až teď byl docela div. Každopádně.. co se dalo dělat. Až mu Hikumo řekne, že má zastavit, až pak zastaví. Buďto se to naučí, a nebo bude donekonečna strašit Hikuma tak, že se nikdy nevyspí.

Taiyō Kurama

Na tohle se nedalo nějak zvlášť připravit, tedy aspoň podle Taiyō. Nebyla si ani pořádně jistá, jak šli pečetě za sebou. Bylo to Tygr-Kůň-Vůl-Tygr, nebo Tygr-Prase-Tygr-Kůň-Vůl? přemýšlela. "No..." pokrčila rameny. Hikumo-sensei to očividně vzal jako souhlas a hodil po Taiyō kunai. Néééééé. To nebyl souhlas! stačila vykřiknout, ale jen v duchu.
Svým způsobem byla stresová situace pro Taiyō tím nejlepším možným způsobem, jak se něco naučit. Přestala totiž přemýšlet nad tím, jak by to mělo být a prostě to udělala. Složila pečetě. Dokonce ty správné pečetě Tygr-Prase-Tygr-Kůň-Vůl. Vyslala svou chakru a přitom si v duchu přehrávala obrázek, jak leží na zemi v krvi a strašně přitom trpí. Samozřejmě se také musela soustředit na kunai aby jí opravdu nezasáhl. To by bylo pak až moc realistické genjutsu.

Kagami Hikumo
U Itaneho
"Víš...za ta léta jsem už přišel na to, že je tvůj otec plný tajemství a překvapení...." poznamenal Hikumo ohledně toho, jestli vůbec něco ví. "Sklep." odpověděl mu na to, kam je to Akitoshi kdysi přenesl. Sám mezitím s Itanem v náručí dorazil do města a mířil zpět k jejich ubytování.

U Hibikiho
"Pokud se cítíš unaveně, můžeme skončit a dát si oběd." pronesl Hikumo a z tašky vytáhl balíček s obědem.  

U Taiyo
A tak Taiyo použila genjutsu, které nikdy předtím nezkoušela. A opravdu do něj svého senseie chytila, tvářil se trochu bledě. Problém však byl ten kunai, co se stále přibližovat k pěkné tváři, kterou Taiyo měla. Asi by s tím měla něco udělat, než bude pozdě.

Taiyō Kurama

Samozřejmě, že Taiyō věděla o tom kunaii, ale zároveň chtěla, aby její genjutsu bylo dokonalé. Umřít však nechtěla. Na poslední chvíli se skrčila k zemi. To, že to bylo na poslední chvíli nasvědčovalo i to, že jí kunai rozřízl gumičku, kterou měla vlasy svázané do culíku. Lekla se toho no a přestala se soustředit na genjutsu, které se pomalu začalo rozplývat. Když si to Taiyō uvědomila, tak se to ještě snažila napravit, ale už to nešlo. Ach jooo. smutně pronesla Taiyō nad svou neschopností dělat dvě věci zároveň.

Hatake Hibiki

"Hmmm, fajn." vypadlo z něj nakonec po nějaké té chvilce další snahy a soustředění. Nemělo asi moc cenu se vymlátit úplně na kraj.. a pokud ano, tak se vymlátí až po obědě, to už je jedno. Každopádně, chopil se oběda, a začal tedy jíst. Ani nic moc neříkal, koukal do jídla a u toho papkal. Přemýšlel.

Uchiha Itane

"Samozřejmě... to by nebyl táta, aby kolem všeho nemlžil. Asi si s ním budu muset promluvit," povzdechl si. To zase bude dlouhá debata... ale aspoň nebude o jídle. Debata o jídle byla většinou horší jak jídlo od Akitoshiho samotné. "Kam jdeme?" zeptal se Hikuma. Nejspíše šli na hotel, kde si měl Itane odpočinout, ale chtěl se pro jistotu ujistit. Co když ho Hikumo ve skutečnosti nesl do nějakého drtiče odpadků?!

Kagami Hikumo
U Itaneho
"Asi tak." odvětil ohledně svého bratra a pokračoval v cestě. "Zpátky do hotelu. Potřebuješ se najíst a vyspat." odpověděl mu. No a po chvíli k hotelu opravdu dorazili. Slečna recepční vypadala trošku polekaně, když uviděla, jak Itaneho Hikumo nese a jak Itane vypadá. Tak jako tak odnesl Itaneho do pokoje a uložil ho do postele. Následně odešel y místnosti.

U Hibikiho
Podle všeho jim v hotelu zabalili oběd s sebou, jelikož to nebylo něco, co by Hikumo zvládl jen tak někde na pokoji a bez kuchyně uvařit. Tak jako tak to bylo dobrý. "Řekni Hibiki....přemýšlel jsi někdy, jakým ninjou by jsi chtěl jednou být?" zeptal se ho zničehonic Hikumo.


U Taiyo
Sensei se v genjutsu ani moc neohřál, když ho Taiyo zase pustila. Sensei se na Taiyo usmál. "Na první pokus dobrý." pronesl a udělal obyčejnou pečeť kai. No a Taiyo si následně mohla všimnout, že má vlasy pořád v culíku. Ten kunai musel být jen genjutsu.

Hatake Hibiki

Hibiki se dal do jídla. Bylo mu nadevše jasné, že to nebylo něco, co by uvařil Hikumo. Každopádně, to mu upřímně bylo docela jedno, to, co ho zajímalo bylo, že měl nějaké jídlo které bylo dobré a které bylo pro něj. Takže v klídku jedl.
Přišla na něj otázka, kterou nečekal. "Živej?" odpověděl Hibiki spíš otázkou a zvedl oči od jídla. Hikumo se netvářil tak, jak se myslel, že se bude tvářit. "Ah, tys to myslel vážně.." odvětil, a doopravdy se nad otázkou alespoň trochu zamyslel. Polkl další sousto a teda konečně něco řekl. "Chci být takovej ninja, abych se nemusel nidky stydět za svoje rozhodnutí nebo je litovat.. chci vždycky dělat to, co si myslím, že bude správná věc." pronesl, a dal si další sousto. "Tohle jsi chtěl slyšet, a nebo to, že mám rád ninjutsu?" dodal k tomu ještě žertovně, a pokračoval v jídle.

Taiyō Kurama

Taiyō se pokusila o děkovný úsměv za senseiovu pochvalu. Byla  přesvědčená, že to příště už zase zvládne o něco lépe. Vždyť genjutsu je její život...... Přesně takhle nadšená byla do doby, kdy sensei zrušil své genjutsu a Taiyō měla opět svázané vlasy. To....to bylo genjutsu? Ale vždyť....já přeci....jak to.......Jak to, že jsem nedokázala poznat genjutsu? Měla jsem to poznat! Musím to přeci poznat. překvapeně zírala před sebe. Tohle pro Taiyō bylo velmi bolestné poznání. V tu chvíli jako kdyby zafungoval nějaký automat, který měla v sobě. Nahodila milý úsměv, podívala se na senseie a řekla: "Jsem připravená na další pokus."

Uchiha Itane

Itane usnul hned jak ho strýc položil na futton. Použití sharinganu na takové úrovni a chidori si vybralo dost velkou daň. Kdyby ho teď chtěl někdo probudit, nejspíše by neuspěl. Chrrrr...

Kagami Hikumo
U Hibikiho
Hikumo se nad první Hibikiho odpovědí uchechtl. "To chceme všichni." odvětil mu na to a nechal ho pokračovat a přemýšlet. Hikumo poslouchal. "Původně jako to druhý, ale líbí se mi tvé myšlení." odpověděl mu. 
Jakmile pak snědli oběd, mohl se Hibiki pustit opět do práce. Pomalu se zlepšoval, avšak musel dělat častěji přestávky, kvůli chakře. No a jakmile se začalo stmívat, zavelel Hikumo k návratu do hotelu.

U Taiyo
"Přece sis nemyslela, že bych po tobě hned takhle ze začátku doopravdy hodil kunai..." poznamenal sensei s úsměvem. 
Následně Taiyo prohlásila, že je připravena na další pokus. "Dobrá tedy." pronesl sensei a hodil po Taiyo znovu kunai. A tak trénovali po zbytek dne, během kterého se Taiyo zlepšovala. Stále to nebylo úplně ono, ale začínala docházet chakra. Během toho si Taiyo všimla, že na kunaii, který po ní sensei házel, byla přidělaná struna jen tak dlouhá, aby Taiyo kunai netrefil. Už na ni totiž nepoužíval genjutsu. I tak ale měla za úkol uhnout nebo ho odrazit. No a pak se začalo stmívat a byl čas vydat se zpět.


U Itaneho
Hikumo nepoložil Itaneho na fuuton ale do postele. Jakmile se pak Itane probudil, našel na stole něco k jídlu. A taky mu došlo, že od snídaně nic nejedl a tak má hlad.

Hatake Hibiki

Inu, sice tam vznikla trocha trapného tím, že mu tam navykládal celou svojí cestu, kterou se chtěl ubírat v budoucnosti a Hikumo po něm chtěl tu krátkou verzi, ale tak hej, nebylo důležité, jak rychle si rozuměli, ale že si vůbec rozumět dokázali! S úsměvem pokývl na Hikumovu pochvalu, asi to myslel dobře, tak si protentokrát nějaké poznámky odpustil.
No, a dal se zpět do tréninku! Přestávky nepřestávky, pořád dělal, co uměl.. dokud Hikumo nezavelel ústup. Hibiki jen přikývl a dal se na cestu. Nezačínal žádnou konverzaci, pokud se Hikumo chtěl o něčem bavit, musel on.. navíc, Hibiki tak nějak počítal s tím, že brzy zmizí. S tím, že tenhle je klon.

Uchiha Itane

Budiž, postel byla pro nooby, ale když to PP řekla, tak to tak bylo. Každopádně, Itane se probudil fakt hladovej, takže se hned pustil do snídaně. Pomalu to ujídal a přitom aktivoval svůj sharingan. Důkladně proskenoval vlastní chakra systém. Viděl ho teď prakticky perfektně. Bylo to konečně něco, co mohl používat, aniž by chyboval. Mohl se teď na své oči spolehnout.

Taiyō Kurama

Taiyō dělala vše, jak  jen nejlépe dokázala. I když pocítila nějaké zlepšení, pořád to nebylo ono. S dalším pokusem to bylo náročnější a náročnější. Uhnout, uskočit, odrazit..... Začínaly jí bolet svaly. Ruce i nohy začali vypovídat svou službu. Po nějakém x-tém pokusu (přestala to počítat po třetím pokusu) se sesunula na trávu. "Už nemůžu... Jsem vyčerpaná...." oddechovala zhluboka. Stejně se už začínalo stmívat, tak by mohli vyrazit zpátky. Taiyō se strašně moc těšila do postele.

Taiyo, Hibiki a Itane

Hikumo-sensei všechny tedy odvedl zpět do hotelu, kde se mohli po tomhle náročném dni vyspat a byli tak připraveni na pokračování v jejich cestě. Přesně tak. Druhého dne ráno se všichni nasnídali v hotelu a vyrazili na cestu. Samozřejmě ještě dostali šanci na to, nakoupit si nějaké suvenýry nebo tak a mohlo se vyrazit. Putovali několik dní, během kterých si Hibiki, nový velitel týmu, procvičoval svůj fuuton na listech, co po cestě našel a nakonec se mu i povedlo listy pěkně rozkrojit tak, jak měl. I Taiyo jednou za čas večer, když se zastavili a utábořili, chvíli trénovala. Možná i Itane trošku něco procvičil. Nikdo to však nepřeháněl, na to už sensei dohlédl. 
Po několika dnech se dostali do země Horké vody(Yu no kuni, kde je vesnice ukrytá v Horkých pramenech). Zde v jednom přístavním městě strávili pár dní podobně jako tomu bylo ve městě Otafuku. Jinými slovy dostali volno na to, aby si ho prohlédli a druhý den trénovali. Dalšího dne však všichni zažili něco, co pravděpodobně ještě nikdy ne. Nalodili se na loď. Taiyo dostala velení a vyplulo se. Zde měla největší šanci na trénink Taiyo a i ona zvládla svou techniku. Po cestě jim Hikumo-sensei ukázal ostrov Benisu a zemi Vodních vírů. To vše sice jen tak okrajově, jak proplouvali kolem, ale něco málo jim o tom povyprávěl. No a po těch pár dní plavby, už v dálce zahlédli zemi, která byla cílem jejich cesty. Zemi Vody. No..tedy viděli je silné slovo, jelikož to, co viděli byla jen obří hustá bílá mlha. Sensei si však byl jistý, že je to ono.

Hatake Hibiki

A tak pokračovala jejich cesta. Hibiki dostal velení, ale co si budeme, ono nebylo až tak moc čemu velit nebo proč, a tak se spíš soustředil na svůj trénink, což se viditelně vyplatilo. Nakonec už byl poměrně schopný udělat svoje řezání tak, jak měl. A z toho měl pochopitelně radost, i když si uvědomoval, že je to teprve první krok. Každopádně, pak došli do města, které si taky poměrně užil. Dokonce se i snad vydal něco koupit, což tedy ostatní neviděli, ale... Hibiki pochopitelně nezapomíná.
No, a netrvalo to dlouho, a za chvilku viděli mlhu, do které se chtěli dostat.
"Wow.." začal Hibiki, co nejpřekvapeněji a nejužasleji zakoukaný do té mlhy, ".. nevidím vůbec nic." dodal k tomu ironicky a na tváři se mu objevil úsměv.

Taiyō Kurama

Další den po tréninku jejich cesta pokračovala. Ale mezitím ještě Taiyō v jednom obchodě stihla koupit starší fotoaparát a film do něho. Chtěla mít na tuhle cestu vzpomínky a to nejen v hlavě, ale i na papíře. Takže první věc, co každého čekala bylo selfie s Taiyō, no a pak i společné selfie. Nikdo se tomu nevyhnul. Ani Kiba.
Občas, cestou, během večera potrénovala únikovou techniku, ale pořád to ještě nebylo ono.
Vesnice ukrytá v Horkých pramenech byla taková menší a obyčejnější vesnice (asi). Pořád to však byla jiná vesnice než Konoha. Takže když měla možnost, tak si jí prošla. Další den potrénovala. Zase to šlo o něco lépe. No a pak přišel den, kdy se nalodili na loď. Padlo na to hodně fotek.
Na lodi měla Taiyō vedení. Šlo jí to celkem dobře, nebylo totiž kam utéct. První den platby nebylo Taiyō nejlépe. Loď se moc houpala, ale další dny už to bylo lepší, jak si na to více a více zvykala. Nakonec Taiyō zvládla svou únikovou techniku. Byla z toho nadšená.
Taiyō pozorně poslouchala všechny vyprávění od senseie. Bylo to hodně informací, ale byli zajímavé.
Po několika dnech konečně dorazili na místo. Tedy asi. Hibiki to řekl správně.

Uchiha Itane

Dny, které následovaly byly opět spíše chodící. Hikumo je seznámil s dalšími místy a tak podobně, jediné, co Itanemu na náladě nepřidalo, bylo to, že se vydaly do Země Horké vody. Co si budeme povídat, po objevení Itaneho vzpomínek neměl tuto zemi a především jejích vesnici zrovna v lásce. Dost často také myslel na Soru. Byla ještě na živu? Ani Hikumo o ní neměl zprávy, takže... byla tajemná jako jeho vlastní matka. Co se týkalo tréninku Chidori, během volných časů trénoval jeho stabilizaci a maximalizaci do plnohodnotné A-rank techniky. Bylo to pro něj snazší, díky plně probuzenému sharinganu a tak se dalo říct, že byl jeho trénink úspěšný. I když metody k němu použité... no, nebudeme zpochybňovat.
Kdyby nebyl ninja a neuměl chodit po vodě, nejspíše by se nalodění bál. Naštěstí byl ninja a tak to bylo trochu snazší. Jenže, momentálně si přál být spíš Hyuuga než Uchiha, protože v momentálních podmínkách neviděl, jak řekl i Hibiki, vůbec nic. Tudíž, celý slavný sharingan mohl v místních podmínkách jít do kopru. Snad se jejích loď nejmenovala Titanic...

Taiyo, Hibiki, Itane

"Nepovídej." odvětil Hibikimu stejně ironicky sensei. Naší trojici hrdinům zároveň pomalu docházelo, že se výrazně ochladilo. Hikumo-sensei vytáhl z batohu čtyři zateplené pláště, z čehož tři byly v dětské velikosti. "Tady, oblečte si to. Ať po cestě nezmrznete." pronesl a každému ze svého momentálního týmu jeden podal. Poslední, ten v nedětské velikosti, si oblékl sám. Pak se jen opřel o zábradlí a díval se do té mlhy mezitím, co loď plula blíže k oné mlze.

Taiyō Kurama

Asi opravdu byli na místě. Tak nějak to potvrdil i sensei. S čím však Taiyō nepočítala, bylo to výrazné ochlazení. Sice měla v batohu nějaké to oblečení, ale to by si ho na sebe musela obléct všechno, aby jí nebyla zima a ještě by vypadala jako kulička. To by jí zas tolik nevadilo, hlavně aby byla v teple. Naštěstí měli zcestovalého a chytrého senseie, který ze svého batohu vytáhl zateplené pláště. "Moc děkuji." poděkovala Taiyō. Za plášť byla velmi vděčná. Hned si ho vzala na sebe a během chvíle jí bylo lépe.
Přes tu mlhu nebylo pořád nic vidět, takže si Taiyō zatím mohla jenom představovat, co jí za tou mlhou čeká.

Uchiha Itane

Itane si od strýce převzal plášť. "Děkuji," pronesl neutrálním tónem. Stále byl ve skrytu duše na strejdu nakrknutý. Nadruhou stranu jeho i otce začínal pomalu chápat. Vzpomínky, které se mu teď po letech odhalili opravdu nebyly pro malé dítě. Jen ho teď trochu štvala ta mlha. Navíc, měl takový blbý pocit.

Loď se najednou mírně zhoupla a bylo slyšet mírné šplouchnutí. Divný pocit teď měl už i Hikumo, který jako zkušenější už měl prostě takový šestý smysl. Loď byla v mlze, nebylo na krok vidět a tak. Ideální na to, aby se něco podělalo. "Víte, není moudré plout do vod kolem naší země v době mlh, aniž byste měli nějakého schopného průvodce, který zná místní vody," ozvalo se najednou od stožáru lodi. Ten hlas byl povědomý. Na takovém tom vodorovném dřevu na stožáru (úplně ovládám znalosti loděvlastností) seděli 4 lidi, kteří určitě nebyli součástí posádky. Ale kvůli mlze moc zatím poznat nebyli.