Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Hatake Hibiki

"Díky, paní!" pronesl co možná nejnevinnějším hlasem, a postaral se o to, aby už ženská byla úplně pryč a nikde ho nesledovala. Tenhle borec nebyl Hikumo, ale Hibikimu bylo jasné, že ví, kde Hikumo je. Stačí se dostat do té budovy po cestě a...
.. dostal pěstí po rameni. "Taiyō?!" vyštěkl překvapeně, než si uvědomil, že by měl přejít na polohlas, aby nelákal pozornost. Zakuckal a došel blíž, aby se slyšeli. "Sakra Tai, kdyby tě tady někdo viděl, měla bys průšvih!" pronesl ztrápeně a podrbal se na zátylku hlavy. Věděl moc dobře, jak je to s ním, ale hej.. byl to Hibiki, jasně, že se z toho zkusí vykecat.
"Já.. jsem tu.. z.. investigativních...důvodů?" vzpomněl si na složité slovo, které ho zrovna napadlo, a podíval se na Taiyō trochu dramaticky. Proč zrovna musel potkat Taiyō, ta byla chytrá.. kdyby to byl raději Itane..kašel kašel...

Itane
Hikumo se tvářil naprosto klidně. Dál si tam tak odpočíval se zavřenýma očima. Itaneho poznámku o Akitoshiho jídle ignoroval. "Radši bys spal tam venku a nechal se sežrat divou zvěří? Jestli chceš, zavolám Takaa, aby tě odnesl zpátky." odpověděl mu na otázku otázkou. 
"Jsi moc netrpělivý, Itane. Kopeš si vlastní hrob." poznamenal. Na svého synovce se však ani nepodíval. 

Hibiki, Taiyo
Kiba se na Hibikiho mračil. Nechával však vše plně na Taiyo. Když pak Hibiki řekl, že je tam z investigativních důvodů, Kiba naklonil hlavu zvědavě na stranu.

Taiyō Kurama

"Budu mít průšvih stejně jako ty." oponovala Taiyō trochu víc nahlas, než chtěla. Znovu se pokusila Hibikiho odtáhnout pryč. "Musíme odsud co nejdříve odejít, aby nás tu právě nikdo neviděl." řekla Taiyō, když táhla Hibikiho. Pak se ale zarazila a otočila se na Hibikiho. "To by mě zajímalo, co tak důležitého tady musíš zkoumat? Ve čtvrti, kam nesmíme." zeptala se trochu rozčíleně, ale pořád šeptem. Zajímalo jí to podobně jako Kibu.

Uchiha Itane

Tenhle strejdův přístup Itaneho točil, opravdu hodně. Oba navzájem o sobě věděli, co nemají na tom druhém rádi, ale furt to tu měli dokola. A dnes už Itane neměl nějak náladu to řešit, takže se raději pomalu vyplácal na břeh a naštvaně a podrážděně se podíval na strejdu. "Fajn, zakopej mě vedle Yume!" řekl pouze ve velikém afektu, normálně by nic takového neřekl, ale teď byl rozhořčený... velmi.

Hatake Hibiki

Taiyō byla hodná holka, a tak první co dělala bylo, že je chtěla dostat z problému. Ale Hibiki si do toho problému skočil sám zvědavostí, a teď by byl přeci jen raději, kdyby Taiyō byla dobrodružnější.. ale hlavně, aby s nimi tady nebyl Kiba. Taiyō by určitě nějak ještě překecal, ale Kiba, to byl pravý problém!
"No.." začal, podrbal se na zátylku a na hlavě se mu objevila taková ta klasická anime kapička potu.. "Chtěl jsem zjistit, kde a proč se v téhle ulici schovává sensei!" vysvětlil a nahodil takový hodně špatný poker face.

Itane
Tohle Itane očividně přehnal, jelikož se na něj jeho strýc konečně podíval. Se sharinganem v očích a opravdu naštvaným pohledem. Bylo to docela děsivé.

Hibiki, Taiyo
Kiba se zatvářil nechápavě a naklonil hlavu do strany, jakoby nevěděl, o čem Hibiki mluví. Pak jakoby mu to došlo, nahodil něco, co, kdyby Kiba nebyl vlk,  by jasný facepalm. Přesně tak se totiž tvářil, když si dal tlapu přes čumák a zavrtěl hlavou.

Uchiha Itane

Itane vypadal, že chtěl ještě něco říct. Pěkně strejdovi vytknout všechno, co kdy udělal blbě, ale jeho pohled ho zastavil. V jeho očích se na krátko též objevil sharingan, pak se otočil a raději šel směrem k nim do pokoje. Dnešek nebyl lehký den.

Taiyō Kurama


Taiyō na Hibikiho dlouhou dobu zírala bez jediného pohybu. Byla moc slušná na to, aby tomu rozuměla. Aby pochopila proč chce senseie nachytat. Proč ho vůbec taková věc napadla. Trvalo to sice delší dobu, ale nakonec zatřásla hlavou, aby se probrala z toho tranzu. "Asi tomu nerozumím. Proč by tu byl? " Zeptala se nechápavě. Ale nečekala na odpovědět. "Sice neznám senseie tak dlouho jako ty, ale nehodí se to k němu. Podle mě tedy. A i kdyby tady byl a ty bys ho našel, tak by jsi dostal jen vyhubovano, možná by schválně potrestal všechny. A take myslím, že na něho vydírání neplatí. Takže prosím pojď pryč. " řekla nakonec. Prostě nechtěla aby její kamarád dostal nějaký trest, když by nemusel. Znovu a naléhavě ho zatahala za rukav.

Hatake Hibiki

Hibiki to v hlavě pořád viděl jasně.. takovýhle zákaz dostat, to přece muselo znamenat, že tady bylo něco, co nechtěl, aby viděli.. a co jiného by to bylo, než on sám? Ale.. uvnitř v něm byl vyvolán velmi silný konflikt díky slovům Taiyō. A hlavně.. stejně tam pořád byl Kiba. Hibiki hlasitě vzdechl. "Tak jo.." pronesl trochu zklamaně, ale pak se mu na tváři objevil jasný úsměv. Dal Taiyō na chvilku ruku na rameno. "Nikdo by přece nikdy nechtěl dostat tebe do problémů... a já už vůbec ne." pronesl s úsměvem, pustil jí a vydal se směrem tam, odkud přišla Taiyō.. Nojono. Jutsu navíc bude muset Hibiki získat někde jinde..

Itane
Když Itane došel do jejich pokoje, našel na stolku tác s jídlem. Bylo to jeho oblíbené Yakitori a bylo ještě teplé. No a jediný člověk tam, co to věděl, byl právě ten, na kterého byl před chvílí zlý.


Hibiki, Taiyo
Dostali jste se z té zakázané uličky v pořádku a bez úhony. Bylo na vás, kam půjdete, avšak vaše dvě hodiny volna se chýlily ke konci. Nemluvě o tom, že už byla docela tma.

Taiyō Kurama

Taiyō se na Hibikiho velmi vřele usmála. Byla ráda, že jí aspoň na tu malou chvíli poslechl a půjde s ní pryč. Doufala, že takovéhle nápady na chvíli odloží. Přeci jenom teď měli jistě náročnou misi před sebou.
Huuurá. Konečně byli z té přesvícené, převoněné ulice pryč. Taiyō si zhluboka oddechla úlevou. "Ufffff. No, asi jsme promarnili náš volný čas. Vrátíme se na hotel?" zeptala se Taiyō.

Uchiha Itane

Itane se vrátil na pokoj ještě plný trpkosti. Když si však všiml toho, co ho čekalo na stolku pozastavil se. Trochu si povzdechl a nakonec se i trochu usmál. Baka-strejda, blesklo mu myslí. Zítra se mu bude muset omluvit a promluvit si s ním. Teď si však sedl k jídlu a začal jíst.

Hatake Hibiki

No, a tím byl konec jeho dobrodružství. Hibiki byl pěkně smutný...nepotkal strejdu a nic. Ale alespoň zjistil, že i tam, kam se nesmí, jsou docela milé a hodné paní. To bude dobré si pamatovat, až tam někdy půjde znova.. ehm. Hledat Hikuma. Protože ten se tam určitě zase někdy půjde zašít, jako šel teď, a to Hibikimu prostě nikdo nevymluví, že tam byl!
"Vypadá to tak.. promiň, Taiyō, žes tam musela za mnou." pronesl doopravdy i omluvným tónem a mrkl na ní. Sám teda už i vyšel..aby teda nepřišli pozdě. Když už měl ten jeden potenciální průser za den splněný..

Itane, Taiyo, Hibiki
Itane si snědl večeři a pravděpodobně šel spát, jelikož byl opravdu utahaný. Když se Taiyo s Hibikim vrátili do hotelu, ze směru od lázní vyšel jejich sensei v takové té yukatě nebo županu nebo co to v japonských lázních půjčují. 

Ve svých pokojích pak oba našli nějakou dobrou večeři. No a pak nastalo ráno. Sensei v pokoji už nebyl.

Taiyō Kurama

"Nic se neděje." usmála se Taiyō na Hibikiho. "Ale jsi přeci ninja. Tak se tak příště víc chovej." dodala a mrkla na Hibikiho. Samozřejmě myslela aby více kryl svou totožnost. Mohl příště přeci použít Henge a ona by si ho vůbec nevšimla.

Dostali se konečně zpátky do hotelu. Když Taiyō zahlédla senseie, trochu se zarazila. Koukla ze senseie na Hibikiho a zase zpátky. Snad nic neví. řekla si v duchu. "Dobrou noc." rychle zamumlala a zmizela ve svém pokoji. Samozřejmě i s Kibou. Teprve až za vlkem zavřela dveře. Něco málo si ještě dala z večeře a pak šla spát.

Bohužel ráno nějak zaspala a vlastně si vůbec nevšimla, že je rána, takže ještě spala.

Uchiha Itane

Itane se probral vcelku svěží, i když spal na zemi. Byl tak nějak zvyklý, kolikrát se mu podařilo usnout venku na zahradě, když trénoval dlouho do noci. Oblékl se do již suchého oblečení, které si svlékl ještě předchozího dne před večeří a nechal ho řádně vykapat a uschnout. Všiml si, že tam Hikumo není. Určitě zase někde okukoval holky! Pak si však mladík vzpomněl, co mu včera řekl... jo, asi by ho měl najít a omluvit se mu.
A tak tedy vyrazil. Nejprve zkusil jídelnu, pak horké prameny a pokud ani jedno nevyšlo, zašel se zeptat na recepci.

Hatake Hibiki


No, jen kývl na Taiyo. Pochopil sice, jak to myslela, ale upřímně řečeno, henge vůbec nebyl jeho styl. On byl vždycky rád, když si ho člověk zapamatoval. Jeho jméno, jeho tvář. Věřil, že tak by to mělo být, a tak taky řešil věci. Takže to sice bylo více shinobiovský styl, ale mnohem méně Hibiki.
Každopádně, když se probral, nebyl tam ani sensei, ani Itane. Hibiki se rozhodně nezlobil, navíc věděl, že sensei často Itanemu pomáhá snad se vším tréninkem a nedivil by se, kdyby se už někam vydali. A teď měl chvilku pro sebe.
Vytáhl malý notýsek, tužku, opřel se o rám postele a začal něco psát. Věřil, že dnes bude den tréninku, ale stejně tak věřil, že kdyby byl ten čas, byl by zavolán..takže tenhle čas využil pro sebe.

Itane
A právě na recepci svého strýce našel. Vypadal, že tam na něco nebo někoho čeká a při tom si s úsměvem povídal s recepční, co se podivně červenala a chvílemi se dívala jinam. Tak jako tak si mohl Itane vzpomenout, že se tu měli všichni v šest ráno sejít. No..měl štěstí, protože bylo teprve půl šesté. I tak ale bylo nezvyklé, že tu už Hikumo byl.

Hibiki
Hibiki si v pokoji v klidu něco psal. Nikdo ho nerušil. I když...cítil na sobě něčí pohled. Pokud se rozhlédl, možná si za oknem všiml menšího jestřába, který se na něj díval.

Taiyo
Taiyo si v klidu spala, dokud na tváři neucítila něco mokrého a studeného. Šťouchlo jí to. A pak znovu. A nakonec jí to tvář olízlo. Pokud Taiyo otevřela oči, uviděla vlčí hlavu. Kibu.

Uchiha Itane

Itane tam fakt našel Hikuma. On tam byl dokonce dřív než tam měl být, to bylo hodně, ale hodně divné. Obvykle by na to měl Itane nějakou poznámku, ale dnes si je odpustil. Ještě se mu bude musel omluvit za tu Yume-nee... to přehnal. "Ohayo, strejdo," pronesl k němu klidným, trochu omluvným hlasem.

Kagami Hikumo

Hikumo se podíval na svého synovce, když na něj promluvil. "Ohayo, Itane. Vyspal ses dobře? Hibiki ještě spí?" zeptal se ho. Ta paní na recepci mu kývla na pozdrav.

Uchiha Itane

"No, spal jsem už hůř... jen jsem měl divný sny," povzdechl si Itane když odpovídal na strýcovu otázku. "Když jsem odcházel, tak ještě spal," potvrdil druhou otázku.
"Em... strejdo, chtěl bych se ti omluvit za to, co jsem ti řekl včera... nemyslel jsem to tak... byl jsem jen nějak podrážděný," omluvil se mu trochu zdráhavě, ale upřímně. Ani on sám si nebyl jistý, co to do něj vlastně vjelo. Asi kombinace více faktorů...

Taiyō Kurama

Taiyō si opravdu spokojeně chrupkala. Něco mokrého a studeného ze začátku úplně nevnímala. Zrovna měla skoro živý sen. Zdálo se jí, že po téhle misi zůstala v Kiri, že ne nevrátila domů. Netušila proč to udělala, prostě to tak bylo.
Teprve až při olíznutí si Taiyō uvědomila, že pořád spí a že vše byl jen sen. Konečně otevřela oči. "Ohhhh. Dobré ráno Kibo." řekla ještě napůl ospalým hlasem. Začala se v posteli protahovat. V tu chvíli si však uvědomila, že je vlastně ráno a že si zapomněla nařídit budík. V ten okamžik vylétla z postele. Zalétla do koupelny, kde samozřejmě proběhla rychlá ranní hygiena. Převlékla se, učesala culík, no a s tím vším to měla jen tak tak. Jako vždy. Ale přeci jenom si našla chviličku, aby poděkovala Kibovi. "Děkuji, že jsi mě probudil. Co bych si bez tebe počala. poděkovala vlkovi a pohladila ho po hlavě. Pak už se spolu s ním vydala na recepci. "Dobré ráno." slušně pozdravila.

Taiyo
Kiba jen Taiyo sledoval a vrtěl si tam zvesela ocasem. Když pak šla Taiyo dolů, tak šel samozřejmě s ní. No a dole na recepci už Taiyo našla senseie s Itanem.


Kagami Hikumo

Hikumo pozvedl jedno obočí, když Itane řekl, že měl divné sny. Itane však mluvil dál. A pak...se mu dokonce omluvil. To upřímně nečekal. Podrbal se zezadu na hlavě. "V pohodě." odvětil. Ono taky..co jiného by na to měl taky říci, že jo. Do toho přišli Taiyo s Kibou. "Ohayo, Taiyo." pozdravil jedinou dívku v jejich skupince. "Snídali jste už?" zeptal se pak obou.

Uchiha Itane

Itane se trochu pousmál, když Hikumo nezačal nadávat. K tomu se k nim přidala i Taiyo a Kiba. Kibu vesele podrbal po kožichu a na Hikumovu otázku zavrtěl hlavou. "Ještě ne, chtěl jsem začít s tréninkem, co nejdříve," odpověděl popravdě.

Taiyō Kurama

Taiyō na otázku o snídani také záporně zavrtěla hlavou. Na snídani v ranním spěchu úplně zapomněla, ale teď, když jí to připomněli, tak začínala mít hlad. A trénink bude jistě náročný, takže by i ráda nabrala nějakou tu energii. "Já bych klidně něco pojedla." řekla nevině.