Hibikiho cesta po Kiri

Hatake Hibiki

No... dopadlo to tak, jak se Hibiki dost možná i obával. Před ním se neobjevil žádný z jeho přátel, kteří určitě věděli, jak by se dostali ven, a místo toho bylo vyvoláno jen štěně. Hibiki se na malého ňufáka smutně pousmál, a když tedy ňafl, tak natáhl ruku a pořádně ho podrbal. Hej.. stálo to za prd, ale pořád to bylo štěně. Přece nezačne nadávat před něčím tak roztomilým. Vzal ho do náruče.
"Asi bys nedokázal vyčmuchat cestu, kterou jsme sem přišli, viď?" zeptal se, zatímco drbal. Byla to spíš řečnická otázka.. nepočítal, že by takový kousek byl dostatečně trénovaný.

Ryo se díval na to štěně a dokonce mu jeho roztomilost, vykouzlila menší úsměv na té jeho zamračené tváři. 
Štěněti se evidentně drbání líbilo. Dokonce začalo hrabat jednou zadní nohou. Jinak tam tak sedělo s vyplazeným jazykem. Když ho vzal Hibiki do náruče, olízlo mu obličej.
"Ňaf!" ňafl znovu a Hibiki si tak jen mohl domýšlet, co tím myslel. Očividně neuměl mluvit jako velký Biscuit nebo Akino.

Hatake Hibiki

"Myslel jsem si." pronesl, a nezbývalo mu, než aby se lehce pousmál. Když už nic jiného, alespoň budou mít něco pořádně roztomilého po cestě. Třeba na ně pak nikdo nezaútočí!
Pokračoval v drbání a pořád v náruči držel pejska, mezitímco do dlaně vzal tu baterku. Bylo to dost věcí na udržení, ale dalo se... protože u toho pochopitelně musel ještě drbat. "No. Tak asi budeme muset jít naslepo." pronesl, pokrčil rameny, a vydal se zase jinudy. Ryo tam nějak trefil, když bylo potřeba... třeba si vzpomene!

Štěně nechápavě naklonilo hlavu na stranu a ňaflo, načež dostal Hibiki další psí pusu. Vypadalo to, že ho to štěně má asi rádo. Tak jako tak se Hibiki s Ryoem vydali zkusit jinou cestu. Štěně se zatím v Hibikiho náruči jen tak koukalo kolem, občas zavětřilo ve vzduchu svým malým čumáčkem. Asi třikrát si dokonce kýchlo. No a když se Hibiki chystal jít dál rovně, štěně se mu s ňafnutím vykroutilo a rozpláclo se na zemi. Nic se mu ovšem nestalo...ještěže byl Hibiki ještě dítě a ne dospělý muž, by pak spadlo z větší výšky....oklepalo se a rozeběhlo se s chodbou vlevo.

Hatake Hibiki

Štěně si zahrálo na kaskadéra a vyškublo se Hibikimu z rukou. Musel ho držet nějak nepevně, což ovšem nebylo takové překvapení, vzhledem k tomu, že u toho ještě musel svítit baterkou a všechno. A tak chudák chlupáč dopadl na zem a rozplácl se tam. Ale ustál to docela dobře, hned se zvedl, a než se Hibiki stačil vzpamatovat a štěně vzít, oklepal se jak zkušený mazák a už si to valil cestou někam doleva.
"Říká se, že se chodí za nosem. A kdo má lepší nos, než tenhle chlapák." pronesl pobaveně a vydal se rychle za ním. Neměl ponětí, jestli štěně prostě utíká nebo jde po nějakém čuchu, ale vzhledem k tomu, že byli stejně ztracení, nebylo co ztratit při následování.

Štěně si to cupitalo chodbami, jak to štěňata dělají. Trochu se mu při tom pletly tlapky a jeho běhání vypadalo jako něco mezi kolébáním kachny, hopsáním srnky a motáním opilce. 
No a během chvíle Hibiki zahlédl na konci tunelu světlo. A tím světlem vyběhl hafík. No a když Hibiki s Ryoem štěně konečně dohnali, ocitli se konečně venku. 
Štěně bylo očividně taky rádo že je venku, jelikož hned u nejbližšího stromu zvedlo nožku.

Hatake Hibiki

Trvalo to jen pár momentů následování malinkého štěněte, a za chvilku byli venku na světle všichni. Hibiki měl v prcka víru, a to se mu taky osvědčilo. Bylo to super, že to dokázal, a pak se prcek hnedka dal na splňování nějakých základních potřeb. Hibiki se musel lehce rozesmát.
"Dobrá práce, hochu." řekl pobaveně, když teda pejsek dokončil svoji potřebu, a pak se ho znova pokusil pořádně podrbat a zase dát do náruče, aby mohli pokračovat v cestě. Teď by to mělo být jednodušší, když už nemusel držet baterku. Hibiki doufal, že Hanzo letí jak umí. Kdo ví, jak dlouho to vydrží jak Ryo, tak Daiki.

Hibiki s Ryoem a ostatními se ukryli ve strategicky výhodné skupině křovin. Viděli odtamtud do okolí, ale nikdo neviděl na ně. Ryo položil Daikiho s tím maníkem na zem, avšak nechal maníka spoutaného. Ten tam jen tak ležel a koukal na stromy kolem a na nebe. Taky co jiného měl dělat, že jo. 
Všude byl klid, až na občasné ptáky, ještěrky, brouky, veverky...taky tam byl jeden had..brr. 
Po několika hodinách...asi třech...maník konečně promluvil. "Věděl jsem, že přijdete..." při tom furt zíral někam nad sebe.

Hatake Hibiki

No, jako správná banda ninjl se hned běželi schovat do křoví. A tam pobudou, než pro ně přijde nějaká ta záchrana, protože Hibiki neměl nejmenší páru, kudy by vlastně jako měl jít. Po nějaké době intenzivního schovávání se ozval týpek sám, což Hibikiho donutilo otočit na něj hlavu. Hlavně tedy nad něj, tam někam, kam koukal. Jestli tam něco bylo, tak byl čas připravit se na to, co to bude. Jestli tam nikdo nebyl, tak to bylo asi na ně.
"Není to překvapení, když kradete lidi." odpověděl mu.. ale pouze, pokud tam nikdo nebyl. Jinak pochopitelně to nedávalo smysl.

No...nikdo tam nebyl. Na kmenu stromu, kam ten maník koukal, byla akorát prachobyčejná ještěrka. 
Náhle se maník začal dusit a pokoušel se svíjet bolestí. Ryo začal panikařit a voda kolem maníka se začala vlnit, jak ztrácela hustotu. Netrvalo to ani minutu a maník vydechl naposledy, načež mu ještě z úst vytekl pramínek krve, jak mu hlava spadl na stranu. Teď tam na Hibikiho zíraly dvě vytřeštěné prázdné oči bez života.

Hatake Hibiki

No, týpek se začal viditelně dusit a svíjet bolestí, což byl nepříjemný pohled i přesto, že to byl nepřítel. Nejnepříjemnější na tom je ta neschopnost cokoli dělat. Týpek se svíjel, svíjel dál, a nakonec i dosvíjel. Na Hibikiho koukali oči prázdné asi jako srdce většiny dívek z Konohy, když k nim Hibiki chtěl mluvit.
No, první bylo důležité to, jestli tam bylo něco s nimi, co on neviděl, a nebo něco, co si prostě přišlo jen pro něj. Hibiki vytáhl kunai a připravil se na nejhorší.

To nejhorší však nepřišlo. Nikdo se neobjevil. Ryo jen vyděšeně zíral na tu mrtvolu a voda kolem ní se rozpadla na pouhou louži. 
Chvíli bylo naprosté ticho...až děsivé. Pak se však ozval naprosto cizí hlas v Hibikiho mysli. "Pokud někdy budeš chtít sílu, vrať se sem." A pak už bylo jen ticho. Ryo vypadal zmateně a díval se kolem.

Hatake Hibiki

No, nakonec nepřišlo nic. To bylo velmi pozitivní. Kdyby byl Hibiki v plné síle, byl by mrzutý z toho, že nevěděl, co se vlastně týpkovi stalo, ale vzhledem k tomu, že držel v náruči štěňátko a bylo to to nejlepší co dokázal vyvolat, tak byl protentokrát rád. Pak se ozvalo něco zvláštního... ne normálně, ale spíš v mysli. Hibiki se trochu zarazil, pak si musel něco ověřit. Bylo to jen pro něj, nebo...
"Slyšels to, Ryo?" zeptal se nenápadně. Znělo to jako nějaká zajímavá nabídka, ale.. dost možná prostě nebyla pro něj.

Ryo se překvapeně podíval na Hibikiho a přikývl hlavou. Pak se však zase začal rozhlížet. Asi slyšel ještě něco. Vypadal z toho docela v šoku. "Znáte mého bratra? Kde je?!" křikl do prázdna. Štěně vypadalo vylekaně. Třáslo se Hibikimu v náručí. Avšak třáslo se i před tím, než Ryo vykřikl.
"Hej! Odpověz!" Křikl ještě, jenže...už bylo ticho...

Hatake Hibiki

"Zvláštní." poznamenal, když tam Ryo přestal křičet. Chápal, že bratr pro něj byl velmi důležitý, a že tak tímhle bude naštvaný.. ale nahazovalo to spoustu otázek. Proč se snažili Rya sem tak přitáhnout, na sílu a teď i pro informace? Znělo to jako návnada. A proč Hibiki v hlavě slyšel taky něco na začátku? Co by chtěli po něm? To, že chtěli Ryovu schopnost by chápal... něco nesedělo. A Hibiki odmítal doufat, že by se jim snad někdo snažil pomoci zesílit. Cítil v tom něco zlého, nekalého. Proč jinak by se snažil Rya navnadit tak moc?
No, na to teď ovšem nebyl čas. Ale Hibiki byl zvědavý. A to je negativní, protože sem pravděpodobně někdy brzy prostě bude muset dojít.. jinak se nevyspí.

No...bylo tu spoustu otázek a málo odpovědí a nikdo, kdo by jim ty odpovědi dal. Tudíž nezbylo, než jen dál sedět a čekat. Štěně se uklidnilo a už se jen tulilo k Hibikimu. Takhle všichni vedle té mrtvoly čekali na záchranu ještě asi dvě hodiny, než uslyšeli, že se někdo blíží. Jen o chviličku později na prostranství před jeskyní stála skupinka čtyř ninjů z Kiri. Rozhlíželi se kolem.

Hatake Hibiki

Inu, nebylo to příjemné čekání, ale nakonec se přecijen někdo objevil. Hodně to čekání protrpět pomohlo štěně.. nezdá se, ale když máte co drbat a na co se ksichtit, čas utíká mnohem, mnohem rychleji. Štěňák se pak trochu zlenošil, asi toho bylo na něj pro jeden den akce dost. Hibiki ho nemohl vinit. Taky toho měl tak akorát.
No, a vtu chvíli se někdo objevil. Vypadali, že jsou z Kiri. Hibiki ale už ten den udělal dostatek neopatrných rozhodnutí. První si pořádně prohlédl, jestli náhodou není jejich znak na čelence přeškrtlý, nebo něco takového... taky koukal po Hanzovi.
.. pokud vypadali v pořádku, vstal v křoví. "Zdravím. Jsme tady, a máme raněného." pronesl, a ukázal na místo. Pokud na nich bylo něco divného, Hibiki zůstal schovaný a vyčkával.

Hanzo tam byl...pardon, zapomněla jsem to říct. Seděl jednomu z ninjů na hlavě. Ten se ale tvářil kysele. Asi nebyl rád, že mu na hlavě sedí holub.
A tak tedy Hibiki s Ryoem vyšli z křoví. Ninjové z Kiri při zašustění, vzali do rukou kunaie a prudce se otočili směrem k dvěma mladým ninjům. Když je však uviděli, zase zbraně uklidili. Dva z nich se po slovech, že mají zraněného, na místo vydali. Nějakou chvíli tam něco dělali a pak vyšli s Daikim na nosítkách. "Můžete nám říct, co se tu dělo?" zeptal se jeden z ninjů. "A taky, kdo je ten mrtvý..." dodal ninja, co nesl Daikiho.

Hatake Hibiki

Hanzova přítomnost byla velmi důležitá v získávání Hibikiho důvěry. Když si ho konečně všiml, přikývl. "Díky, Hanzo." poděkoval nakonec holubovi i nahlas, protože si to zasloužil - vykonal dobrou práci. A teď přišlo na otázky ninjů z Kiri. Byly to pochopitelné otázky. Hibiki se rozhodl odpovědět první tu druhou. "Ikeda Suigo." pronesl, a pak se nadechl, aby mohl vysypat celou zkrácenou verzi příběhu. "Vedl nějakou skupinu, co unášeli lidi s nadějnými schopnostmi. Mezi nimi byl i tady Ryo. S Daikim," povídal, ukázal u toho na lehlého na nosítkách, kdyby ho někdo neznal, "jsme se dali na pátrání a našli je tady. V boji byl zraněn Daiki a zajat Suigo. Ten ale padl na svoje zranění." Takovéhle shrnutí říkalo velkou většinu pravdy, nic si nevymýšlelo, a bylo to dostatečně stručné na to, aby tady nemlel hodiny.

Ninjové poslouchali Hibikiho vysvětlování. Pak ten jeden přikývl. "Nejprve musíme Daikiho a děti do vesnice." pronesl ten jeden. Pak pokynul jinému a ten došel do křoví pro mrtvolu Suiga. Jenže se vrátil s prázdnou. "Když jsem na něj sáhl...rozsypal se na prach." pronesl ten ninja překvapeně. To se na to šel podívat i ten, co tady tomu asi velel a zjistil, že má ninja pravdu. 
"Vyrážíme." pronesl nakonec a všichni vyrazili směr Kiri.

Hatake Hibiki

"S tím souhlasím." pronesl na to, že Daikiho musí dostat do vesnice. Na děti raději nijak nereagoval, protože školku tu nevedli a jediný další kvalifikovaný byl Ryo, a tomu nechtěl ničit sebevědomí, kašel kašel.
"Když jsem se z něj já pokusil dostat informace, měl pečeť. Pravděpodobně ho měli dobře osichrovaného." přidal k tomu ještě Hibiki, aby se šupáci z Kiri tolik nedivili. A pak se k nim přidal směr Kiri. Sice odtamtud nebyl, ale chtěl vidět Daikiho v pořádku.

"Pečeť?" podivil se ten vedoucí ninja a zamyslel se. "Jak vypadala?" zeptal se mezitím, co pokračovali dál směrem do Kiri. Nebo alespoň si Hibiki myslel, že do Kiri.

A myslel si to dobře. Po nějakých třech hodinách cesty, jelikož nesli zraněného a Hibiki s Ryoem nebyli ve stavu, aby zvládli běžet rychlostí jouninů, se konečně dostali do Kiri. A tam ihned do nemocnice. Zatímco Hibikiho a Ryoa kontrolovala nějaká doktorka, Daikiho si odvezli někam jinam. Hibikimu zrovna ta doktorka doplňovala chakru. Ryo jen zíral do země.

Hatake Hibiki

No, Hibiki popsal pečeť nejlépe, jak si na ní dokázal vzpoměnout. Takže jestli dokázal tak popsal, a jestli nedokázal, tak se prostě musel omluvit. Nic iného nezbývalo.
No, a netrvalo to dlouho, a byli v Kiri. Respektive, dlouho to trvalo, ale Hibikimu to ani nepřišlo, protože byl rád, že tak nějak běžel, takže... a v Kiri rovnou do nemocnice, a to bylo dobře. Protože se mohli rychle postarat o Daikiho. Hibiki tam tedy teď seděl. Neměl moc, co k tomu říct, neměl dobrou náladu... ten den se mu toho moc nepovedlo. Koukal ven.

Hibiki si vzpomněl, jak ta pečeť vypadala a dokázal jí v pohodě popsat. Přeci jen to byly jen vodorovné čáry.
No a pak byli v nemocnici v Kiri. Když s nimi doktorka skončila, nařídila jim, aby tam zůstali alespoň do druhého dne. Mezitím tam přišlo ještě několik lidí a vyptávali se na to, co se tam stalo. Následně byl poslán průzkumný tým z Kiri, aby prohledal onu jeskyni, ve které se odehrála bitva, jenž dostala Daikiho do stavu, v jakém byl. Jak tento průzkum dopadl, se však už Hibiki s Ryoem nedozvěděli.
Hibiki se v Kiri zdržel i poté, co byl propuštěn z nemocnice. Ryo ho nechal bydlet u sebe doma. Bydlel sám, avšak v bytě kde bydlel, byly z nějakého důvodu dvě ložnice. Také Hibikiho provedl po vesnici, při čemž Hibikiho překvapilo, že tu mají obdobu Ichiraku rámenu.
Každý den chvíli společně s Ryoem potrénovali. Čekali na to, až bude Daiki v použitelném stavu. Přeci jen měl Hibikiho naučit používat fuuton a zároveň to byl Ryoův sensei.
No a ten den nakonec přišel. Asi tak čtyři dny od Hibikiho příchodu do Kiri, si je skrze Hanza Daiki zavolal do lesa.

Hatake Hibiki

No, Hibiki se naštěstí zregeneroval rychle. Bodejť by také ne, vzhledem k tomu, že vlastně nebyl nijak vážně zraněný. Vlastně pouze ztratil energii v boji a vypončal chakru, ale ránu díky Daikimu žádnou větší nedostal. To bylo pozitivní, ale... i tak.
No, dalších pár dní, při kterých čekal na Daikiho, zůstal s Ryem. Ryo byl fajn chlapík a docela si rozuměli, a byl taky celkem pracovitý, co se tréninku týkalo, a tak spolu trénovali každý den a docela tvrdě. Hibikiho to bavilo, a bylo fajn poznat někoho vlastně nového, a dokonce i z jiného místa než z Konohy. Také pro něj bylo velmi, velmi zajímavé prozkoumávat Kiri. Prošel si, co mohl, a ze zvědavosti možná ještě o něco víc. Bylo to zvláštní místo, jiná kultura, jiné mravy, ale zajímavé.
No, a uteklo to rychle, a Hibiki byl na cestě do lesa právě tam, kam si je Daiki pomocí Hanza zavolal. Hibiki měl na tváři úsměch a spěchal tím směrem.