Hibikiho cesta po Kiri

Ryo se podíval na Daikiho, jelikož nevěděl, co má dělat dál. Daiki však ležel v bezvědomí na zemi s tou nepěkně zlomenou nohou. To Ryoa poměrně rozhodilo. Poměrně dost, jelikož ten drak zase ztuhnul. Ryo si toho všiml, to ho ještě víc rozhodilo, protože toho chlapa nechtěl rozmačkat, teda chtěl, ale nevěděl, jestli má. Povolil, ale asi moc, jelikož drak se rozplácl po podlaze opět v podobě vody. 
Maník tam doslova lapal po dechu. Ryo bezmocně koukal na Hibikiho. Vypadal, že u něj hledá nějakou radu nebo tak něco.

Hatake Hibiki

Hibiki pohlédl na Daikiho, který si tam zrovna dával šlofíka. To nebyl nejlepší čas na odpočinek, a Rya to viditelně rozhodilo. Odvolal svoje želé a týpek mohl znova dýchat. Skoro škoda, že byl Hibiki docela dobrým člověkem. Pohlédl na Rya, který si viditelně nevěděl rady. "Dokážeš ho tím přidržet u země?" zeptal se, a pak se vydal směr týpek. Pokud to Ryo dokáže, tak byl čas na výslech, pokud ne, tak byl čas to nějak vyřešit.

Když se Hibiki zeptal, jestli Ryo dokáže maníka udržet u země, Ryo souhlasně přikývl. Začal tam tak čarovat rukama, až voda na zemi obalila maníkovi celé tělo a nechala hlavu volnou. Pak tu vodu nechal trochu ztuhnout, aby se nemohl hýbat.

Hatake Hibiki

Spokojeně přikývl, když Ryo chytil maníka u země. Pochopitelně neměli moc času - budou se muset postarat o Daikiho - ale i tak nechtěl Hibiki nechat úplně uniknout tuhle šanci. "Senkokyuu, Kuchi a Migi, tvůj důvod uvězňování a zbavování se mladých, jejich jména. A pak dám možnost na fér soud." pronesl suše a přímo. Nijak se k němu nepředkláněl, nijak se k němu nesnižoval, prostě mluvil vzpřímeně na zem pod ním. Neměl už náladu na nějaké velké vtipy, ale tohle info se alespoň chtěl pokusit získat. Snad Ryo udělá dobrou práci v držení šupáka u země.

Maník na zemi se uchechtnul, i přes to v jak mizerném stavu momentálně byl. Už ani nebyl mokrý, ale vypadal fakt unaveně, což se vzhledem k tomu, že málem umřel dalo pochopit. "To, co tu říkáš, jsou jen slova a věty, které nedávají smysl." pronesl pobaveně. Na to, že mohl každou chvílí umřít, si dost vyskakoval.

Hatake Hibiki

"Chci o těch věcech informace. Pokud nevíš, o čem mluvím, buďto lžeš, a nebo jseš ten nejhorší vůdce jakékoli skupiny v historii vedení jakýchkoli skupin." pronesl upřímně. Bylo by divné, kdyby týpek nevěděl nic, ale vzhledem k jeho povaze by se nedivil, kdyby zase nevěděl všechno. Hibiki na tyhle hry neměl náladu, v jeho očích se začal objevovat velmi naštvaný oheň.

Maník se opět uchechtnul. "Naivní chlapče." pronesl pobaveně. "Kdybych mohl, možná bych ti to i řekl...ale..." řekl a vyplázl na Hibikiho jazyk. A tak mladý Hatake uviděl stejné tetování či co to bylo, jaké měla před tím ta ženská. To díky kterému nemůže říct určité informace. "Klidně mě zabij, jestli chceš. Za tohle zklamání jsem stejně mrtvý muž." dodal ještě a zadíval se na Hibikiho. Ryo se na Hibikiho taky podíval. Asi ho zajímala jeho reakce.

Hatake Hibiki

"Řadovej šupák, huh." pronesl Hibiki, když viděl tu stejnou pečeť. Inu. Kiri měla viditelně nějaké silné problémy, protože tohle vypadalo na dosti roztáhlou a rozvinutou organizaci, nejen skupinu neorganizovaných šupáků z jeskyně. To bylo zvláštní, že si celou dobu byli schopní udržet tak nízký profil. A nebo byli doopravdy schopní... a nebo byli shinobi v Kiri doopravdy neschopní, že si takovéhleho problému nevšimli dříve.
"Nechci tě zabíjet.. ale nevím, jestli máme prostředky na dostání tě někam pod zámek. Ryo?" přenesl otázku rovnou na druhého shinobi. On ho bezpečně spoutaného neudrží, na to techniku neměl.

Ryo se na Hibikiho podíval a zamyslel se. "Mohl bych ho nést v tomhle. Jenže musím vzít i senseie a do Kiri je to daleko. Nevím, jestli bych to zvládl." odpověděl Hibikimu na otázku. "Možná...možná bychom mohli poslat do Kirigakure Hanza se vzkazem a někdo by pro nás přišel. I tak ale nevím, jestli bych ho do té doby zvládl zadržet." navrhl Ryo. Pak se podíval na toho maníka, pak na senseie a nakonec zpět na Hibikiho. "Mohl by ses podívat na senseie, jestli je v pořádku?" zeptal se ho.

Hatake Hibiki

"Daikiho můžu vzít já. Jsem možná bez chakry, ale taky poměrně bez zranění." odpověděl na to Hibiki. Daiki vypadal sice docela těžký, ale Hibiki zase nebyl žádný posera. A to, že byl nezraněný dlužil právě Daikimu, takže by bylo ošklivé ho v tom nechat a neoplatit dobrý skutek, že?
No, checknout ho ovšem asi nebyl nejhorší nápad. "Jdu na to." pronesl Hibiki, a, inu.... šel na to. Zkontrolovat, jak na tom Daiki vlastně je.

Ryo se zatvářil omluvně. Hibiki nejprve nevěděl, proč, dokud Ryo nepromluvil. "Ne, že bych ti nevěřil nebo tak....ale sensei je dospělý muž...těžký a velký muž..." pronesl.
No Hibiki šel checknout Daikiho. Pořád byl v bezvědomí. Ale dýchal. Očividně ho ale bolela ta noha, protože se potil a dýchal ztěžka. No a ta noha...nevypadala dobře. Byla divně zkroucená.
"Jak je na tom?" zeptal se Hibikiho opatrně.

Hatake Hibiki

"Akino, jak rychle by ses dostal do Kiri? A ty, Hanzo?" zeptal se dvou zvířecích parťáků dvou různých shinobi. Jeden byl v háji zdravotně a druhý.. no, úplně se mu nelíbila představa, že by musel někoho popravovat. Ať už byl jakkoli otravný.
Každopádně, Daiki moc dobře nevypadal. Dost unaveně. A jeho noha taky nevypadala na moc fotbalových utkání v nejbližší době. Hibiki k němu klekl, aby zkontroloval tep, a poslechl dech, a pak to tedy nějak shrnul. "Mizerně. Bylo by fajn dostat ho někam do léčení co nejdřív." pronesl suše Hibiki, protože tak nějak to vypadalo. Zánět ve zlomené noze není zrovna nejbezpečnější věc.

Akino Hibikimu neodpověděl a to z jednoho prostého důvodu...nebyl tam. Puffnul totiž někdy během toho všeho čarování, kdy byl Hibiki s Daikim v té kopuli. 
Holub svým křídlem ukázal tři. "Tr-ků hodiny." odpověděl Hanzo. 
"Kdybych se tak učil lékařské techniky...." povzdychl si Ryo. Vypadal smutně a že má starosti. Což se dalo pochopit.

Hatake Hibiki

"To jsme tak daleko..." konstatoval trochu překvapeně. No, možné to bylo, on do Kiri samotné nikdy nešel, takže vlastně ani nevěděl, jak daleko může být. Zakýval hlavou ze strany na stranu nesouhlasem a naštváním. "Achjo." zaklel ještě. "Hanzo, leť tím směrem. Ať nám jdou naproti." spíš poradil, než přikázal ptákovi. Nebyl jeho pán, ale... bylo to pro dobro jeho pána.
Pak se zhluboka nadechl. Půjčil si Daikiho katanu... určitě by se nezlobil. Otočil se zpátky na soupeře, kterého tam nechali. Prostě na to neměli dost prostředků, a Hibiki nebude riskovat život senseie a vlastně přítele kvůli životu jeho soupeře. I když ho to mrzelo. Tohle byla poslední, nejkrajnější možnost.
"Poslední slova, nebo přání?" zeptal se, mezitímco se psychicky připravoval.

Ryo na Hibikiho slova o tom, že jsou tak daleko, pokrčil rameny. Sám pořádně nevěděl, kde to jsou, jelikož ho sem dotáhli v bezvědomí. 
"Dob-vrk-á." pronesl Hanzo, který seděl do teď Ryoovi na hlavě. Vzlétl a vydal se tunely ven. Snad se po cestě neztratí. 
Ryo s tím maníkem pak sledovali, jak si Hibiki půjčil Daikiho katanu. Ryo to nechápal nejprve. Za to maník už vypadal smířeně s tím, co se stane. "Vážně máš na tohle žaludek, chlapče? Něco takového tě navždy změní..." zeptal se Hibikiho ten maník.
"Jak se jmenujete, chlapci? Abych věděl, kdo mě porazil a kdo dorazil?" pronesl, když se ho Hibiki zeptal na poslední slova nebo přání.
"Mizushima Ryo." odpověděl mu Ryo a poměrně polekaně se podíval na Hibikiho.

Hatake Hibiki

Hanzo na nic nečekal a dal se na cestu. Byl to pták, ten by si s orientací poradit měl. Oni sami by se tady ale dlouho taky zdržovat neměli... ne, že by se Hibiki až tak bál nějakých posil - kdyby přišli, našli by si je i za jeskyní - ale doopravdy by se měli dát do pohybu s Daikim. "Nemáme cestu, jak bezpečně odtáhnout tebe i Daikiho. Stejně by mě poznamenala smrt přítele..." pronesl nahlas, ale doopravdy doufal, že Ryo navrhne nějakou alternativu, nebo nějakou cestu, nebo něco. Fakt nechtěl tohle dělat. Pokud ale nic nepřišlo... nic jiného nezbývalo. "Je to jedno špatné rozhodnutí, nebo druhé špatné rozhodnutí. Vyberu si to méně riskantní." dodal ještě. Bylo to pro Rya. Ale bylo to hlavně pro Hibikiho samotného. Aby se zocelil. Aby si to alespoň teď nějak ospravedlnil.
Vzal katanu do obou rukou, a pobídl pokývnutím hlavy tomu.. člověku? Soupeři? Aby odhalil krk, jak to půjde. Ulehčí tím všechno pro oba.
"Hatake Hibiki." odpověděl Hibiki. Srdce mu bušilo a potil se i na čele, ale hlas pořád neměl roztřesený.

Ryo to celé docela dost vyděšeně sledoval. Vážně by ho nenapadlo, že by byl Hibiki schopný překonat sám sebe a někomu useknout hlavu. Podle všeho to byl také dosti naivní chlapec ještě. Tak jako tak neměl zrovna slov a jen na Hibikiho překvapeně zíral. Zároveň ale nevypadal, že by zrovna toužil po tom, aby ten maník přišel o hlavu.
"Ikeda Suigo." představil se ten maník, kterého se právě Hibiki chystal dekapitovat a nastavil krk.
V tu dobu se  Ryo probral z toho tranzu či co to bylo a začalo mu to myslet normálně a ne jen na to, že tu někdo umře. "Můžu je vzít oba! Až do Kiri bych je nedotáhl, ale kus cesty to zvládnu." vyjekl najednou Ryo. Fakt nechtěl, aby Hibiki někoho zabil. Hlavně, když i na samotném Hibikim bylo vidět, že to nechce udělat.

Hatake Hibiki

Hibiki mírně přikývl. Už chtěl roznést rozsudek těsně přes setnutím, tak, aby pomohl sobě v odhodlanosti, i trochu justice. Takové to "Za zločiny tyhle a tyhle tě, Ikeda Suigo, odsuzuji k smrti setnutím." Už to měl připravené, a už i natahoval Daikiho katanu, když v tom se probral Ryo. Nakonec z těch dvou byl on ten, co měl slabší vůli, ale Hibiki byl rád, že se ozval. Nejen, že to nechtěl udělat... ani nechtěl, aby to Ryo, viditelně ještě mladý a naivní, viděl. Bylo to smutné celé. On sám na tohle fakt nebyl, nebyl to vrah.. ale Daikimu dlužil život, nechtěl ho riskovat.
"Jestli si tím jseš jistej, jen dobře. Jestli ti mám jak pomoci.." pronesl, po malé prodlevě, při které koukal na zločince u jeho nohou.

Ryo se podíval na Hibikiho, když se zeptal, jestli mu má nějak pomoci. "Budeš nás muset chránit. Nedokážu je oba nést a ještě nás bránit. Zvládneš to, Hibiki?" pronesl Ryo. 
"Mám na tebe otázku. Unesli jste před dvěma lety chlapce jménem Mizushima Ryuu? Uměl to, co já, jen lépe." zeptal se toho maníka, při čemž jeho výraz ve tváři ztvrdl. "Ne." odpověděl maník. "Lháři!" křikl na něj Ryo. "Stejně zemřu, tak proč bych lhal..." pronesl Suigo a vypadal, že mluví upřímně. Ryoa to zarazilo. Kousl se do rtu a už radši nic neříkal. Vypadal ale, že by nejradši do něčeho frustrovaně kopl a pak se rozbrečel nebo tak něco.
Pak jednu ruku natáhl směrem, kde ležel Daiki. Nejprve to zdálo, že se nic neděje, ale Hibiki si po chviličce všiml, že se pod Daikim sbírá voda ze země a utváří něco jako nosítka. Dokonce to mělo i takové ty pásky, aby pacient nespadl. No a to pak lehkým pohybem dlaně nadzvedl nad zem. Něco podobného se stalo i s tím maníkem, až na to, že ten tam byl zabalený celý kromě hlavy.
No a s těmahle dvěma vodními nosítky...nebo tedy spíš jedněmi nosítky a jedním kokonem...v závěsu se vydal pomalu chodbami ven.

Hatake Hibiki

Přikývl, když se Ryo zeptal, jestli je dokáže ochránit. Jakože, nezbývalo mu už vůbec moc chakry, ale byl nezraněný, mlátit taky semtam dokázal, a hlavně - nic jiného jim tak nějak moc nezbývalo. Takže co se dalo dělat. Ryo se tam pak zeptal na nějakou osobu, která, Hibiki okamžitě začal předpokládat, bude nějaký jeho příbuzný. To byl pech. Jakože, doopravdy to bylo mrzuté, ale... bude potřeba 100% Rya.
"Ryo. Vím, že to stojí za prd, ale budeš mít možnost tohle všechno vyřešit tam, dobře? Mysli na Daikiho. Musíme mu pomoct." povzbudil chlapce a poplácal mu po rameni. "Připraven?"

Ryo zatnul zuby. Bylo vidět, že ho to fakt štve. "Já vím!" vykřikl Ryo. "Myslel jsem...myslel jsem, že by tohle mohla být stopa k tomu, co se před dvěma lety stalo s mým bratrem..." přiznal se a když se ho Hibiki zeptal, jestli je připraven, jen přikývl a vydal se chodbami ven i s těma dvěma nemohoucíma.

Hatake Hibiki

"Dobře. Zvládneme to, a pak uvidíme." podpořil Rya. Na až tolik jiného zase sílu neměl, tak ho alespoň mohl mentálně podporovat. Ryo vypadal silný... mohli by být docela solidní kamarádi, a kdo ví, třeba spolupracovníci i v nějaké jiné misi či trabli. Daiki i Ryo se mu pozdávali, takže vlastně proč ne... i když si vedle nich připadal snad ještě víc k ničemu než vedle Taiyo, Hinami, Itanem a podobným... na to si asi ale bude msuet zvykat. I když nechtěl. Pokusí se zlepšit, jak jen to půjde, jako vždycky.
Každopádně, vydal se za Ryem. Rozsvítil i světlo v podobě malinkého plamene, pokud tam byla tma jako předtím. A nebo baterkou, pokud měl baterku... to je jedno.

A tak Hibiki rozsvítil. Baterku. Protože tu měl a na svícení baterkou člověk nepotřeboval žádnou chakru. Poté se tedy oba naši mladí ninjové i s těma dvěma nesenýma vydali ven. Nebylo to jednoduché. Už jen proto, že tahle jeskyně měla fakt hodně chodeb. A tak se nebylo čemu divit, když naši hrdinové skončili ve slepé uličce. "No...tak tudy asi ne." zkonstatoval to Ryo.

Hatake Hibiki

No.. jediné, co k tomu mohl říct bylo, že byli ztracení. To bylo mrzuté. Hibiki chvilku přemýšlel. "Ne, asi ne. Něco zkusím." pronesl trochu zaujatě. Byl takový celý mrzutý z toho, jak se mu celý ten den nedařil.
No, když byl normálně ztracený, měl jasnou strategii. Teď ovšem fakt neměl moc chakry, a tak nevěděl, jak to dopadne. Zkusit to ale musel, protože to byla nejpřímočařejší způsob, jak se z bryndy dostat. Kousl se do prstu, aby ze sebe dostal tu potřebnou krev. "Kuchiyose no Jutsu!" pronesl, a nezbývalo, než doufat, že se objeví to, co potřeboval. Podle čichu by se totiž ven dostat mohli.

Ryo sledoval Hibikiho, jak se kouše do prstu  bylo mu jasné, co teď přijde. 
No a Hibiki plácl do země, objevil se klasický obláček a když se rozplynul, zůstalo tam...něco. Vypadalo to jako kdyby se Biscuit vrátil zpět v čase do svých štěněcích let. Prostě tam bylo štěně, co vypadalo docela hodně jako Hibikiho věrný kamarád a společník Biscuit. A pak to ňaflo.