Hibikiho cesta po Kiri

Hatake Hibiki

Hibiki se na ní podíval poněkud pronikavěji. "Možná se prostě jen znáte se špatnými lidmi." odvětil k tomu nakonec. Nedivil by se, lidé z Kiri mu přišli divní.. i když, z těch co znal by jich spousta vyměnila lidskost za sílu. Takže třeba byli jen žárlivý, nebo tak. Kdo ví, jiný kraj..
"To jo. Vidí jako nástroj k tomu, aby dokázal na uzdě udržet vlastní bandu pochůnků." odpověděl jí i na tohle. Pak se na ní podíval přímo. "Mnohem raději bych se přátelil s dobrým člověkem s monstrózním vzhledem, než s monstrem se vzhledem normálního člověka." dodal k tomu vážně, a okamžitě si vzpomněl na ty šupáky z Kiri, kteří zabili tým z Konohy bez důvodů. Ty by třeba zavrhl mnohem rychleji. To, že si teď se slečnou povídal jakoby nic, toho bylo dobrým důkazem.

No...nikdo neřekl, že byla z Kiri, že jo. To si Hibiki jen domýšlel. Ta věc si zatím všimla vrčícího Akina. Kdyby to mělo oči, určitě by se to na něj dívalo. Možná dokonce i hladově. Kuchi si jen povzdychla. Pochopení se očividně nedočkala. "Zbytečné." Otočila se směrem ke dveřím. "Jdeme, Migi." pronesla a ta hadí věc se po ní ohlédla, zase podívala na Akina, na Hibikiho a nakonec se tedy taky přesměrovala směrem ke dveřím. Asi se chystali odejít odtamtud.

Hatake Hibiki

"To je právě to, o čem mluvím. Bez snahy zlepšení nepřijde." pronesl k odcházející slečně. "Nemůže pro vás tahle banda znamenat tak moc. Jinak byste tady nenechávala šéfa jen tak. Buďto lžete, a nebo to zbytečné není." pronesl pak ještě. Nezněl naštvaně, nezněl smutně..nezněl tak nějak nijak. Bylo to bezpocitové sdělení. Počítal s tím, že dostane hlášku "Šéf vás porazí stejně", ale takhle vztahy mezi lidmi jen tak nefungují. Jen tak někoho, kdo vám zachránil nějaký ten život, neopustíte.
No, a co se týkalo odcházení ze dveří, tam byla pořád skupina ohnivých hadů, tak, jak je tam Hibiki nechal.

Kuchi se přes rameno ohlédla na Hibikiho a pak se podívala na toho maníka, se kterým bojoval Daiki. "Můj šéf to není." pronesla, což Hibikiho asi překvapilo, jelikož čekal jinou odpověď.
Pak se podívala na ty ohnivé hady a zpět na Hibikiho, na chvíli jí z očí bylo vidět něco divného. Nevím jak to popsat, ale vypadalo to, jakoby přemýšlela, jestli Hibiki nemá fetiš na hady, když má ohnivé hady a jí se snažil tak moc přesvědčit a tak podobně. Pak se ale zatvářila stejně jako před tím, flegmaticky.
"Dáš je pryč ty...nebo mám já?" zeptala se Hibikiho s klidem.

Hatake Hibiki

Hibiki se zamyslel, nebyl to tak nějak úplně překvapený pohled. "Ah. Takže je to jen lokální šéf. Vy jste částí větší organizace.." byla to otázka, ale formována spíš, jakoby to otázka nebyla, Hibiki zapomněl na konci věty změnit tóninu hlasu. Hibiki každopádně fetiš na hady neměl. Jen pro informaci. Kašel, každopádně.
Zůstal stát v klidu. "Zatím jsem to viděl jen žrát mrtvoly a hlínu.. nechám se pokochat." pronesl k tomu, vrácen se stejným klidem, s jakým větu dostal.

Kuchi Hibikimu neodpověděla. Možná proto, že se Hibiki vlastně neptal. Nebo proto, že se jí nechtělo mu vysvětlovat, jak to funguje. No a nebo to sama nevěděla a jen měli ještě jiného šéfa. Možností bylo hodně. 
Tak jako tak Hibiki nemínil dát ten oheň pryč. Kuchi na okamžik zavřela oči takovým tím stylem, jako když si někdo povzdychne očima. Natáhla ruku jménem Migi směrem k těm ohnivým hadům. Migi otevřel svou obří tlamu jako když před tím spolkl tu mrtvolu nebo kamenný hrot. No a pak to vypadalo jakoby se z Migiho stal vysavač. Začalo to totiž nasávat. Silně. Zajímavé bylo, že to nevcuclo plameny, ale chakru z těch hadů. No a technika bez chakry už není technika a oheň na kamenné zemi jeskyně nehoří. Takže to prostě zhaslo a Migi zavřel hubu. "Měl bys raději pomoci svému senseiovi." pronesla ještě k Hibikimu, než se chystala projít těmi dveřmi. V tu chvíli Hibiki uslyšel za sebou ránu. Velkou ránu. Pokud se ohlédl, uviděl jak pořádná vodní technika práskla Daikim pěkně tvrdě o zeď.

Hatake Hibiki

No, Hibiki z tohohle dostal mnohem víc, než by očekával. Když viděl ženu odcházet, lehce se usmál. Pak už se ale byl nucen otočit.. protože šupák asi doopravdy nějakou tu pomoc mohl využít. Soudil podle hlasitosti jeho nárazu na stěnu jeskyně.
No, když se tedy otočil, viděl, že se nemýlil, a nějaká velká ošklivá vodní technika tam s Daikim mlátila. To bylo mrzuté, když jediné, co umíte, je oheň. Podíval se na Akina, přikývl, aby sám sobě dodal trochu přesvědčení, a rozeběhl se zase jednou kupředu. S tímhle už nemělo cenu se bavit, tenhle byl nepřátelský určitě.
"Katon: Hōsenka no Jutsu!" vyvolal a pronesl, a dal se do běhu dokola kolem soupeře, aby nestál moc blízko Daikiho a zbytečně tím neztratil výhodu bojujících dvou. K tomu hodil i několik kunaiů, jak tak běžel.

Bylo fakt, že Daiki už dneska čaroval hodně. Takže nebylo moc překvapení, že už mu docházela pomalu chakra. Hibikiho ohnivé koule přiměly nepřítele zaměřit se na něj a dát tak Daikimu chvilku na to, aby se sebral. Mezitím, co maník proti Hibikiho ohnivým koulím vypálil nějaké ty vodní střely, Akino se mu zakousl do nohy. Maník vyjekl a psa nakopl...za to si zaslouží umřít mimochodem....no Akino odletěl kus dozadu. Tak jako tak maníka trefila poslední z Hibikiho koulí. Chytl mu od toho rukáv. Avšak Daiki byl tak hodný, že ho uhasil. "Suiton: Suishōha!" křikl. Kde vzal tolik vody na to, aby udělal takovou obří vlnu, které maníka smetla pořádnou silou a jen tak tak minula Hibikiho, bylo záhadou. No...minula Hibikiho. Podrazilo mu to nohy a on se tak rozplácl na zemi a zmáčel si záda, ale jinak byl v cajku. Za to maník stejně jako před tím Daiki, tvrdě narazil zády o kamennou zeď, až to v ní prorazilo díru.

Hatake Hibiki

Hibiki v jedné z koulí nechal shuriken, tak, jak to většinou dělal, takže kdo ví, jak ten skončil. Upřímně řečeno, tahle technika byla vždycky mnohem více využitelná k odebrání pozornosti, než nějaké doopravdové dělání poškození. Ale taky docela často to fungovalo, stejně jako teď, a ještě do toho přispěl i odvážný Akino.
Daiki se ovšem rozhodl do toho čarovat zase jednu ze svých velkých věcí. Protentorkát to byla vlna. Hibikiho to hodilo na záda, jak to nečekal, ale mohlo se mu stát mnoho horších věcí. Zato týpek dopadl značně hůř, narval to na stěnu jak kdyby byla z vaty...akorát nebyla. Do vaty se díry nedělají.
Hibiki se rychle sebral, a hodil kunai nenápadně na druhou stranu jeskyně přes díru, aby se tam někde zasekl. Chtěl před tu díru, kterou tam maník udělal, nechat provázek, kdyby se týpek chtěl vrátit do boje, aby Hibiki mohl nahodit svojí druhou, překvapivou techniku. Ideální by ovšem bylo, kdyby to už nebylo potřeba.

Upřímně jsem na kunaie zapomněla. V té kouli, co maníka trefila, jeden byl. Škrábl ho hluboko na rameni. 
Tak jako tak Hibiki udělal tu svojí drátovou věc. A po chvilce maník opravdu vyšel. Hibiki si všiml, že jeho kůže byla černá, ale už se zase pomalu vracela do normálu. "Au." řekl jen ublíženě. Daiki už vypadal dost unaveně. Tohle bylo dost v háji jako.

Hatake Hibiki

Hibiki obhlédl situaci. Vypadalo to poměrně v řiti. Daiki bojoval, co mu síly stačily, což si taky vybralo svoji pochopitelnou daň. Rozhodně na tom vypadal hůř, než soupeřící týpek. Sice zčernal, což by Hibiki asi upřímně nechtěl, ale vracelo se to zpátky. Hibiki jednoduše usoudil, že by to mohla být nějaká technika či vrozená schopnost. Neměl ovšem ponětí, jak by to mohlo fungovat, a do teď boj nesledoval. A tak musel zkusit různé věci...no, a buďto trhlinu najde, a nebo ne. Takový byl boj.
Hibiki nechal maníka chytit se na drát. "Katon: Ryūka no Jutsu." zahučel svojí druhou ze svých tří technik. Moc mu toho nezbývalo, a svým schopnostem s větrem nejen nevěřil, ještě ani žádnou techniku neuměl ani nestihl vytvořit.

Hibiki se pokusil podpálit toho maníka. A tak se také stalo to, že toho maníka pohltily Hibikiho plameny. Vypadalo to, že Hibiki může začít slavit. Jenže pak Hibikiho drát škubnul Hibikim dopředu. Takže mladý ninja z Konohy letěl směrem do těch svých plamenů. To by mohlo být dosti nepříjemné. Plameny však nebyly Hibikimu souzeni, jelikož se z nich vynořila pěst s černou kůží a chystala se mladého Hatake pěkně tvrdě praštit.

Hatake Hibiki

No, Hibiki nebyl ani naivní, ani hloupý, jen zkoušel, co by tak zafungovat mohlo. Takže ač se mu povedlo plamenem soupeře trefit, nenapadlo ho slavit ještě ani na vteřinu. A taky správně dělal... v tuhle situaci by normálně drátek rychle přetrhl, aby mohl sám změnit směr svého pádu a nespadnout přímo na kupu ohně jak soupeř chtěl, ale pravděpodobně to prostě nestihl, a tak dostal jednu pěstí. Při takhle nařízeném pádu toho člověk moc obranného neudělá, tak prostě musel ránu natankovat a pak se vypořádat s poškozením.

No...během toho okamžiku, kdy Hibiki čekal na ránu, která by ho na 90% poslala pod kytičky, se stalo několik věcí. První věc byla, že se Hibikimu před očima promítl celý jeho krátký život. Za druhé viděl, jak po něm někdo skočil a strhl ho stranou. Za třetí slyšel několik prasknutí a Daikiho výkřik. 
Pak už jen věděl, že leží na zemi a Daiki na něm. Byl celý bledý a zhluboka zrychleně dýchal. Když se po chvíli Daiki nadzvedl, aby se Hibiki mohl "osvobodit", všiml si náš mladý Hatake, že má jeho momentální sensei opravdu nepěkně zlomenou nohu. "Jsi v pohodě?" zeptal se Daiki Hibikiho a následně se podíval na toho maníka, zatímco se pokoušel postavit, což mu s tou nohou opravdu moc nešlo.

Hatake Hibiki

"Dal bych si něco k pití." dodal onen mladý Hatake, když se ho Daiki zeptal na jeho stav. Byl to debilní joke v debilní chvíli, a Hibiki na tváři neměl úsměv, ovšem soustředěný výraz. Vzpomněl si na to, jak strašně mu vadilo, když byl k ničemu dříve v tréninku a na zkouškách. Jeho charakter se od té doby změnil. Teď mu to vadilo mnohem víc.
Protáhl si ruku. Ještě pořád byl nezraněný z tohohle boje. A ještě pořád tam taky tak nějak nic neudělal.. i když snaha byla. Z ohně týpek černal, stejně tak z vody, a dělal, jakoby nic. I bojoval, jakoby nic. Takže..fakt nic, nebo se teďka přepínal? Jak to měl Hibiki poznat? Bylo to frustrující.
"Hm." ozvalo se, jak Hibiki přemýšlel. A když přemýšlíte tak moc, že to vydává zvuky, tak to už je něco. Vytáhl několik kunaiů, a prostě je naházel do nejbližší stěny jeskyně, v naštvaném gestu. Pak se otočil na soupeře. V defensivním postavení připraven spíš uhýbat čekal, co dalšího si připravil.

Ano....byl to ten nejdebilnější vtip v tu nejdebilnější dobu. Obzvlášť, když bylo jasné, že nepřítel je opravdu silný a Daiki už má dost. Nemluvě o Daikiho zranění. Tak jako tak se Daiki nejprve na Hibikiho podíval jakože WTF a pak se na něj trochu zamračil. Fakt teď neměl náladu na vtipy....obzvlášť ne na blbé vtipy. 
"Ta jeho technika je dotonová. Chrání jeho tělo tím, že mu to zčernalé místo ztvrdne jako kámen a zároveň posiluje jeho fyzické útoky." pronesl Daiki. Avšak to ze sebe dostával po částech. Ta noha asi fakt bolela plus byl unavený. 
Nepřátelský maník složil nějaké pečetě. Z vody, co na zemi zbyla po Daikiho a maníkovo útocích, se vytvořily vodní jehlice, které obklopily prostor nad našimi dvěma hrdiny kolem dokola. Bylo jich opravdu hodně. "Sensatsu Suishō!" řekl maník a na Hibikiho s Daikim letěla pořádná sprcha jehel.

Hatake Hibiki

Nojo... kdyby Daiki pracoval s Hibikim dříve, třeba by si i nějak zvykl, ale na to už prostě nebyl čas. Třeba budou mít šanci později..snad. První musí přežít tohle.
Takže to byla Doton technika. Hibiki slyšel, že se podobnou naučil i Rikuto z Konohy, klasický retard, který měl oči na Hinami a ruce pořád na svačině. Určitě to bylo podobné, ale... Hibiki nijak moc neslyšel, jak to doopravdy prolomit.
Mezitím se šupák pustil do dělání vlastní techniky. Vypadalo to nebezpečně a ze všech směrů. Hibiki zahmmoval. "Nojo." odkašlal si naštvaně, a pak složil ruce na zem. "Katon: Yamata no Orochi!" povolal tedy. Musel to použít jako štít, a doufat, že žár bude dostatečný, aby je jehly nezabily.

Hibiki slyšel dobře...až na to, že Rikuto se naučil přesně tu samou, ne jen podobnou. Tenhle maník jí jen uměl lépe používat. 
Tak jako tak Hibiki obalil sebe a Daikiho do kopule z ohnivých hadů. Uvnitř bylo nehorázné horko a oba ninjové ukrytí uvnitř moc dobře věděli, že jim kyslík uvnitř nevydrží navždy. Za to však vodní jehly to vypařilo dobře.
Maník se rozesmál. To očividně nebylo dobré. "Chcete se zahrabat? Dobře." zvolal a mladý Hatake ucítil, jak se mu pod nohama otřásá země. Daiki zbledl. "Hibiki, odvolej ty hady." pronesl.

Hatake Hibiki

"Tahle věc dá hodně chakry na vyvolání." postěžoval si Hibiki. I tak ovšem zůstala jeho hadům jedna velká výhoda, a to to, že s nimi mohl hýbat, tudíž.. nebyl moc důvod hnedka hasit. Pochopitelně nebyl hloupý, aby nepochopil, že se děje něco nového, ale tím líp. jeho technika posloužila svému obrannému účelu. Hadi na nic nečekali a vydali se směrem nepřátelský týpek do protiútoku, mezitím co si tam vyvolává techniku, a Hibiki s Daikim by měli získat nějakou chvilku na reakci.

Hibiki tam mrmlal. Měl sice pravdu, ale i tak. Když však dal hady stranou, uviděl, proč je měl uhasit. Byli dost v háji. Hadi se nemohli vydat směrem k nepříteli, jelikož kolem kupole z ohnivých hadů byla ještě jedna větší kupole. Kamenná. Byly uvěznění. V pasti. Teď opravdu byli zahrabaní.
"Doton Kekkai: Dorō Dōmu." ozval se hlas toho maníka, který byl vně kopule. Hibiki si všiml, že oheň tvořící hady začal pomaličku slábnout.
"Tahle technika z nás vysává chakru. Pokud tu kupoli poškodíš, opraví se. Dostal nás." pronesl Daiki.

Hatake Hibiki

Inu, tak se zdálo, že dostali odchyceno. To bylo pochopitelně docela lidově v řečeno "v hajzlu", kdež neznám lepší pojmenování této situace. Hibiki sám něco tuze ošklivého pronesl na účet toho člověka, co je tam venku zavřel. A pak pro jistotu zaklel ještě jednou. Všechny hady odvolal, až na jednoho, který se změnil jen v plamínek nad Hibikiho rukou. Hibiki s ním zapálil nitky, které mu pořád šly z ruky.
Nitky byly napojené na kunaie, které Hibiki tehdy hodil na kraj jeskyně, ke zdi. Všechno se odvíjelo od toho, jestli nitky zůstaly napojené až k jejich cíli. Bylo to poměrně reálné, dóm byl z kamene, mohl mít škvírky, a tohle byly jen malinké, uzoučké průměry. Pokud ano, oheň se dostal až k odhozeným kunaiům na straně jeskyně venku mimo kamenný dóm, kde byly připraveny i s těmi vybuchujícími lístečky. Byl to původně Hibikiho plán do nejhoršího, a nejhorší celkem přišlo. Nevěděl, jestli to bude dost na to, aby to odpálilo stěnu jeskyně, ale alespoň by ten výbuch mohl šupáka venku nějak překvapit, nebo tak.
To se ovšem pořád odvíjelo od toho, jestli alespoň jedna nitka zůstala napojená na kunai. Jinak prostě nitka dohořela na kraj dómu a tam to byl konec. Co se dá dělat.

Ano....když se z vnitřku kupole vysává chakra, tak je super nápad smrsknout hady na mini plamínek a ten poslat na výlet skrz zeď. Ale tak budeme hodní a řekněme, že se plamínek skrz zeď nějakým záhadným způsobem dostal avšak jen po jednom drátu. Hibiki musel pořád dodávat svou chakru, která...řekněme si pravdu, mu už opravdu docházela. Přeci jen vyvolat dvakrát po sobě hady a pak ještě ta chakru vysávající kupole. Tak jako tak jeden lístek vybuchl. Kupole se na okamžik otřásla, asi jak se maník lekl, ale to bylo tak všechno. 
Po chvíli se však něco stalo. Hibiki uslyšel, jak někdo zakřičel název techniky. "Suiton: Suiryūdan no Jutsu!" Následně slyšel šumění a šplouchání vody. Poté opravdu pořádné šplouchnutí a to už do té kupole, ve které s Daikim byli, začala téct voda a prorazilo jí to strop. 
Jakmile se Hibiki dostal ven, uviděl, co to způsobilo. Obří drak tvořený vodou. Vypadalo to jako něco na bázi Hibikiho hadů, jen z vody a ten drak byl jen jeden. Na opačné straně místnosti se ze země zvedal naprosto zmáčený ten nepřátelský maník.
No a za drakem si Hibiki po chvíli všiml i toho, kdo ho vyvolal. Ve dveřích do místnosti stál totiž Ryo.

Hatake Hibiki

Vzhledem k tomu, že to byl plamínek jen mini, byl použit jen k zapálení a že nit hoří i bez chakry to doopravdy poměrně dobrý nápad byl. Tudíž by logicky ani nemusel úplně dodávat svoji chakru. To už ovšem bylo jedno, protože se věci staly jinak a Hibikiho nápady protentokrát neměly žádný účinek, zato se objevil jiný zachránce. Ryo je musel po nějaké době následovat dovnitř, a teď se rozhodl ukázat. Dobře jak pro něj, tak i pro všechny kolem.
Drakem nijak moc ohromen nebyl - už chápal, jak se chakra dokáže formovat do hrozivých tvarů. Jeho hadi fungovaly na stejném principu, tenhle efekt ho moc z míry vyvést nemohl. Každopádně, když už to bylo tak jak to bylo, Hibiki se chvilku opřel o stěnu jeskyně. Potřeboval trochu chytit dech. Zatím čekal, co se bude dít dál, protože stejně neměl moc chakry na to, aby tam něco tvořil.

Tenhle příběh začíná mít děr víc jak ementál, ale to je teď jedno. 
Ryo se očividně soustředil. Měl na tváři soustředěný výraz, se kterým sledoval toho chlápka. Ten se začal smát. "Vypadá to, že naše informace byly správné hehe...." mumlal si tam, když si ždímal triko. Ryo se rozhodl, že toho využije a pohnul rukama i celým tělem. Drak se pohnul přímo proti maníkovi. Ten se dotkl země a přivolával si několik kamenných stěn před sebou. Různě vysokých a tak. Drak se jim vyhýbal, dokud se jedna nevynořila přímo před ním. Ryo zaťal pěsti a vodní drak najednou vypadal...no už ne uplně vodně, ale spíš jako tvrdý želé. Jo, zní to divně. Bylo to prostě hodně hustý a tuhý, ale led to nebyl. No a tenhle drak prorazil onu stěnu. Poté Ryo trochu pěsti povolil a drak vrazil do nepřátelského maníka, který byl dost překvapený. Možná proto, že voda prorazila zemi i přes svou nevýhodu, možná proto, že ho trefil ten drak....a nebo proto, že nebyl mokrý, do ničeho ho to neodhodilo ani nic podobného. Maník do draka zahučel jak nůž do změklého másla a zůstal uvězněný uvnitř jako piškot v pudingu. Očividně v něm ale nemohl dýchat a ani se pohnout.

Hatake Hibiki

No, Ryo jakožto král divného želé se s tím díkybohu nijak moc nemazlil a neřáda dostal do své divné želépasti. Hibiki na to celé s křivým úsměvem koukal. Tenhle den už mu stejně asi nikdo nijak nezlepší, takže všichni kolem by si na kyselý křivý úsměv měli zvyknout... no, a nebo Hibikiho nechat na pokoji.
No, pořád se situací neměl, co udělat. Jestli nějaká rozhodnutí nebyla na Ryovi, tak to přejde na Daikiho. Tak to fungovalo v řetězu vedení kdekoli.. a Hibiki neměl náladu se teď k tomu ještě hádat. Takže zůstal u chytání nějakých nejdůležitějších sil na kraji jeskyně, než se všechno nějak vyvrbí dál. Na to, aby to tady dneska změnil, sílu viditelně neměl.