Sídlo klanu Uchiha

Uzumaki Rikuto

Rikuto se klasicky trochu nervózně poškrábal na temeni, když mu Hinami odklepla pěstičkou. Následně se někam vydali, všem bylo nabídnuto ať si stoupnou, nebo někam sednou. No, Rikuto už dávno seděl v tureckém sedu a něco šmátral v prostřední velké kapse na břichu, co měla jeho mikina. Následně se jich pán ze zkoušek zeptal na to, co je to Sannin. Rikuto nechal odpovědět Hinami, následně se do ticha ozvalo srkání brčka. To Rikuto právě dokončil jahodový džusík, co vytáhl z kapsy.
Třetí vytrénoval Sanniny. Ale pamatuju si jen Orochimara. Jeden pak trénoval Sedmého a třetí byla Hokage. To je vše co vím..
Odpověděl Rikuto. Někdo by mohl být překvapen, že Rikuto něco ví. No, po misi si četl knížku o tom, kdo je to Orochimaru. Přeci jen se o něm mluvilo v jeho vidění. Takže na to, že Rikuto před pár dny četl knížku, spíš nic nevěděl, než že by něco věděl. Ale to už zase nevěděli ostatní, HA!

Taiyō Kurama

Než vešli do sídla klanu, tak Taiyō Itaneho zpražila pohledem. To měl za to uchechnutí. Jestli ve vesnici začnou kolovat nějaké drby, tak ať si jí tedy rozhodně nepřeje. Jinak s obsahem peněženky na tom byla podobně, možná i hůře, takže placená mise by se jí dost hodila. Něco jí však říkalo, že to nebude jen tak. Takže Itanemu jen smutně přikývla.
No nakonec Itane zavelel, že se má jít dovnitř, takže šla. Cestou se k ní přidal Rin, který se zeptal na misi. Taiyō jako první vyskočil hrůzostrašný boj o život. Na Rina se však mile usmála. "Byla zajímavá. Konečně jsem se dostala z vesnice a mohla se podívat trochu i po světě. Dokonce jsme měli čas i trénovat." odpověděla mu. "Jo a přivezla jsem ti nějaké dárky." dodala k tomu ještě rychle.
Nakonec je Itane dovedl do jedné z místností, kde už na ně čekala hlava klanu Uchiha. Pamatovala si jeho jméno ze zkoušek, ale takhle ho rozhodně neznala. Bylo zvláštní ho vidět obvázaného a zvlášť, když ještě začal žádat o pomoc.
Já vím, že Uzumaki Kaen se také pyšní titulem legendární Sannin. Sannin.... to je mocný ninja" dodala Taiyō.

Uchiha Akitoshi

No, vypadalo to, že nejvíc dával na hodinách historie pozor Rikuto a pak něco věděla Hinami a Taiyo. No, co se dalo dělat. "Ve zkratce, titul Sannina byl původně určen pro tři osoby. Tsunade, vnučku prvního Hokageho a zároveň pátou Hokage, Jiraiyu, toho, co trénoval sedmého a Orochimara. Všichni tři byli nadaní a vytrénoval je, jak řekl Rikuto, třetí Hokage. A měli i nadané studenty. Sedmý Hokage, Uzumaki Naruto, jeho přítel a rival, Uchiha Sasuke a jeho žena, nejlepší medička své doby, Uchiha Sakura. A právě oni jsou důvod, proč jste tady," seznámil je se situací. "Věc se má takto. Společnými silami vytvořili a zároveň ukryli kdesi v Konoze mocný svitek obsahující mnohé znalosti. Ono místo se pokoušeli ochránit za každou cenu. Jen dvě osoby věděli, kde se nachází. Jenže, díky informacím z posledních dvou týdnů se zjistilo, že tato tajemství chce někdo získat," sdělil poměrně vážný hlasem. Celá ta atmosféra působila vážně.
"A teď proč vy. Hinami a její tým získali na poslední misi klíčovou informaci. Na cestu nesmí vstoupit nikdo silný a starý. Respektive, ne, že byste nebyli silní, ale jste ještě mladí. Jste plní odhodlání a věřím, že budete jednat správně," konečně řekl důvod, proč svolal vás moulíky a neposlal tam jiné, zkušenější ninji. "Jedna věc, co o vás potřebuji. A to slovo, že do toho půjdete dobrovolně. Že se pokusíte ochránit budoucnost svých rodin, přátel a zároveň zůstanete takoví, jací jste," vyzval vás. prostý souhlas v podobě ano bude asi stačit. "Pokud někdo váhá, támhle jsou dveře. Nemůžu nikoho nutit. Není to oficiální mise, jen přání ochránit vesnici," pravil, zatímco pohledem zatoulal k svému synovi.
Pak vám dal prostor, určitě jste to museli promyslet, pokud jste zrovna nebyli Rikuto. Ať vaše rozhodnutí dopadlo jakkoliv, pokračoval ještě ve výkladu. "Jak někteří vědí, i druhá generace Sanninů předala své učení dál. A právě ti vás mohou pustit na tuto cestu. Proto nás navštívila Senju Aiko a Uzumaki Kaen," pravil a v tu chvíli se měli i s Hikumem objevit ostatní dospělí.

Uchiha Itane

Nikdy by do svého otce neřekl, že má takové smysl pro drama. Tím proslovem dokázal trochu vyděsit i jeho. Člověka, co se snažil už několik dní odposlouchávat veškeré informace. Kdo váhal... jako by mohl odejít z vlastního domu. Místo toho se trochu uchechtl a rozhodl se udělat něco trochu Rikutovského, tedy jednat bez rozmýšlení. "Jednou jsme ninjové z Konohy. Máme nějaké povinnosti. Navíc, dlouho jsem nepracoval s týmem," pomalu přešel k Rikutovi a natáhl k němu pravou ruku zatnutou v pěst. "Doufám, že do toho jdeš taky, parťáku," zkusil se usmát tak jako to dělával on a odklepnout si s ním.

Kageyama Rin

Svitek, který obsahuje mnohé znalosti? Mohlo by to Rinovi pomoct zesílit? Na chvíli se nad tím zamyslel, ale rychle ho z toho zase dostala další slova pana Uchihy. Někdo ten svitek chtěl pro sebe. Z nějakého důvodu ho to ani trochu nepřekvapovalo. V poslední době potkal spoustu šílených lidí, kteří vypadali jako někdo, kdo by se o něco takového klidně pokusil.
Poslechl si všechno, co jim chtěl Akitoshi říct. Z toho, jaká tu byla sešlost, Rina nejdřív napadlo, že se jedná o nějakou misi typu c nebo nanejvýš B, když jich tu bylo tolik. Ne moc zkušení chunini a dva genini. Jenže se ukázalo, že to není úplně pravda. Potřebovali někoho mladého. Zajímavé.
Co bylo ještě zajímavější, byla to dobrovolná mise. Ne oficiální rozkaz od hokageho.
Ochránit budoucnost své rodiny? Přátel? To bylo přesně to, co Rin vždycky chtěl. A rozhodně plánoval zůstat přesně takový, jaký teď byl. Měl svoji vlastní misi a nikdy na to nehodlal zapomenout. Navíc, před pár dny byl na pokraji smrti a dokázal v sobě najít sílu na to, aby se z toho dostal. Nebyl tu teď jen kvůli senseiovi. Ale taky kvůli tomu, že teď byl někým úplně jiným, než předtím. Byl silnější než kdy dřív. A nehodlal zastavovat.
"Kde začneme?" zeptal se. Nejdřív se díval na Akitoshiho, ale potom pohledem zamířil na tu dvojici, co vešla dovnitř. Čekal, že další informace dostanou od nich.

Uzumaki Rikuto

Rikuto tam dále vysedával a spíš koukal okolo sebe po lidech, než aby nějak extra dával pozor. Než zaslechl promluvit Tayio.
Kaen? Legendární Sannin? Možná tak legendární perverzák..
Zasmál se Rikuto. No, smích ho asi brzy přešel, protože než se nadál, tak tu Kaen byl. Rikuto nahodil svůj "busted" pohled s nervózním úsměvem. To když se pohledem střetl právě s výše zmiňovaným. Nebylo jiná možnost, musel provést nějaký taktický ústup, který mu náhle předhodil právě Itane. Rikuto se spíše chytl Itaneho předloktí a vyhoupl se rychle na nohy.
Jasný, budoucí Hokage se o vesnici musí starat..
Pravil rychle a poplácal Itaneho po zádech. Pak se tak jako ztratil za Itanem a Hinami.

Hatake Hibiki

Sanniny nějak dali dohromady, to bylo fajn. No, Akitoshi se konečně tak nějak rozpovídal o tom, co se to tam vlastně bude dít, a proč tady byli svoláni, zrovna oni, v takovém počtu.
No, Hibikimu se tak ani moc nelíbilo, jak to Akitoshi mluvil a co to po nich vlastně chtěl. Ne to, že mají jít na misi, ale spíš to, že jim to dával jako dobrovolné. "Dobrovolné přání ochránit Konohu." Neasi. Vlastně si přeje, aby celá ta zatracená vesnice shořela, a tak se rozhodl být shinobi, protože si myslel, že v takové práci se právě nejlépe projeví jeho kuchařské schopnosti. Jak měl vědět, že to nebude o vaření ale o tom, že bude muset všechny ty blbečky chránit? V popisu akademie to nikdo neříkal?
A protože právě tohle bral lehce jako urážku svojí osoby a odhodlání, tak k tomu neříkal nic, jen překřížil ruce při tom opírání se tam o zeď. Jasně, že chce ochránit vesnici. Kdokoli, kdo by teď odešel by si nemohl pořádně říkat shinobi. Před každou misí bylo nebezpečí, dokonce i při chytání té zatracené kočky.
No.. výsledkem celého tohohle myšlenkového pochodu navenek ale nebylo nic, než mračení a výše zmíněné překřížené ruce přes vlastní prsa. Dál ale poslouchal. Tohle teď byla jeho mise. Dobré vědět co nejvíc.

Taiyō Kurama

Taiyō pozorně poslouchala všechny informace, které Uchiha Akitoshi poskytl. Taiyō překvapilo, že něco tak mocného je někde v Konoze, ..... na druhou stranu.... kde jinde by to mělo být. No nic ... poslouchala dál. Informace chce získat i někdo jiný?.... To není divu, pokud je ten svitek opravdu tak mocný... No jinými slovy to nebude vůbec nic lehkého.... ale když se jedná o tak důležitou věc, tak proč chtějí naší pomoc? říkala si v duchu. Na svou nevyřčenou otázku hned dostala odpověď. Taiyō se musela pousmát. Nikdo silný a starý. řekla si v duchu. Zdálo se jí to vlastně hrozně logické. Vždyť i Naruto, Sasuke a Sakura byli kdysi mladými nezkušenými ninji. A jako kdyby se i teď pokoušeli předat nějaké své zkušenosti.
Dobrovolně... řekla si v duchu. Bála se, ale to k životu ninji patřilo. Aspoň jí to nutilo být pořád ve střehu. "Jdu do toho." řekla souhlasně. Stejně je potřeba, aby v sebe začala více věřit a nemusel jí každou chvíli někdo zachraňovat.

Hyuuga Hinami

Hinami pozorně poslouchala ostatní, především Rikuta a Taiyo. A pak samozřejmě i Akitoshiho-san. Znělo to jako velmi důležitá mise. Hinami si upřímně nebyla jistá, jestli něco takového zvládne. Avšak už při své včerejší návštěvě se rozhodla pomoci. Mezitím, odpověděli Itane, Rin, Rikuto, Hibiki i Taiyo a vlastěn zbývala už jen ona. No a Hinami na souhlas přikývla. Sice moc nechápala, co myslel tím, že zůstanou stejní jako teď, ale přikývla.
No a to už tam přišli ti tři, na které se čekalo. Uzumaki Kaen, Aiko-sensei a Itaneho strýček. To vlastně Hinami vnuklo zajímavou otázku...sannini by měli být tři, ne? Kdo je teda třetí sannin? Blbý bylo, že se Hinami styděla zeptat takhle přede všemi, takže to muselo asi počkat. 


Kagami-Uchiha Hikumo a Uzumaki Kaen

Hikumovi se povedlo najít jak Aiko, tak toho šupáka Uzumakiho. No a společně dorazili do sídla a pak do toho doja nebo, kde se to všichni shromáždili. 
Už za dveřmi Hikumo slyšel, jak jeho bratr říká jména Aiko a Kaena a tak mohl dramaticky přesně v ten správný moment odsunout dveře. Všichni tři vešli dovnitř a Hikumo za nimi dveře zase zavřel. 
Kaen si tam ublíženě mnul oteklou tvář. Ti, co ho znali, si mohli domyslet, že měl asi zase nějaké nemístné řeči a dostal přes hubu. Ti, kdo znali Aiko, si mohli zase domyslet, že od ní. A nebo Hikumo zjistil, že měl nemístné poznámky na jednu jistou dívku a vrazil mu on...kdo ví.

Senju Aiko

Aiko vešla nabručeně dovnitř. Pohledem probodávala Kaena. Nejraději by mu střelila ještě jednu z druhé strany a vůbec by jí to nebylo líto. Věděla, že by to přežil. Pak se podívala přísně na Akitoshiho. "Nemáte ležet?" podotkla a pohledem přejela po lidech v místnosti. Měla pocit, že většinu z nich už někdy ošetřovala nebo porodila. Pak přešla k Hinami a poplácala jí po zádech. "Udrž ty děcka naživu, ano?" usmála se na ní.
"No, takže... kde to je? A pokud vím, vaše žena není ve vesnici, takže máme trochu nedostatek klíčů," pronesla vážně k hlavě klanu Uchiha. "A nejraději bych to nedělala, je to pěkně hnusný..." dodala si spíš pro sebe.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi se trochu pousmál nad označením Kaena. Pohledem si pak přeměřil všechny v místnosti. Jestli to přežijou, tak to bude asi malý zázrak. Pak si vyhrnul rukáv a ukázal zvláštní tetování na předloktí. "Neboj se, třetí klíč mi byl předán. Dokážu ho použít," ubezpečil Aiko. "Dobře, asi by bylo vhodné sdělit, kde se vstup nachází. Tuto informaci jsem získal od dvou lidí. Jedním byla má matka a druhým byl Uzumaki Boruto. Sejdeme se za pět minut na vrcholu hlavy sedmého Hokage. Dejte si pozor ať vás nikdo nezdrží a nebuďte příliš nenápadní. Pokud si někdo něco zapomněl doma... měl by si pospíšit," vydal rozkaz k pohybu, zatímco udělal několik kroků vpřed. "A nebo... raději za deset," tvář se mu přitom zkřivila bolestí. Aiko si povzdechla a Hikumo už mohl tušit, že bude muset dělat asistenta.

Uchiha Itane

Itane poslouchal Aiko a pak i otce. Moment... to jako mluvili o jeho mámě?! Trochu se zamračil, i přesto, že ho Rikuto zase dokázal pobavit. Aspoň mu tedy pomohl na nohy. "No, koukám, že se nic nezměnilo," jednou retard, navždy retard, pronesl k němu jen povzbudivě, druhou část si jen pomyslel a pak se ještě přesunul ke strýcovi, kterého jako vždycky zatahal za rukáv, aby mu naznačil, že se má k němu sehnout. "Můžeš mi říct... kdy tu byla máma? To na té ruce neměl..." zeptal se tiše, zatímco z jeho hlasu bylo slyšet podráždění.

Můžete se začít přesouvat na Hokage-iwa ­

Hyuuga Hinami

Hinami dostala poplácáno po zádech a očividně na ní bylo zajistit, že nikdo z nich na téhle divné misi neumře. Well...to bylo trochu moc zodpovědnosti na jedna dívčí ramena. Ale tak, jednou se rozhodla být medik... a tak Hinami souhlasně přikývla. Dá do toho všechno. A snad nikdo neumře.


Uzumaki Kaen

Kaen si dál mnul tvář a při tom se zamračil na Aiko. Ale jen krátce, aby nedostal ještě jednu. Pak se začalo bavit o vstupu. To ho zaujalo. Nevěděl, kde to je. A pokud mu to někdy někdo řekl, tak to už zapomněl. Když se dozvěděl, že to je na vrcholu hlavy sedmého...na jednu stranu ho to nepřekvapilo...Naruto-sensei měl tu svojí podobiznu dost rád...na druhou stranu ho ale překvapilo, že to měli celou dobu takhle pod nosem.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikuma za rukáv zatahal jeho synovec. A tak se k němu jako obvykle sehl, aby mu malej šupák mohl zdělit to, co chtěl. No...nepřekvapilo ho to. "Nebyla tu. Já šel za ní...a než se zeptáš...nepotkal jsem jí. Ale mám ti vyřídit pozdrav od Sory." odpověděl mu a při poslední větě se pousmál. katanu mu vracet nemusel, tu mu vrátil určitě už někdy před tím.

Hatake Hibiki

No, a tak se dozvěděli, co potřebovali. A to bylo místo, kde začne celá ta jejich "sranda". Bylo to zajímavě zvolené místo, ale ze strategického hlediska dost možná nejlepší, co kdy kdo mohl vybrat, takže to dokázal Hibiki repsektovat. Pod lampou je největší tma a pod Hokageho nosem je nejlepší úkryt, pochopitelně.
Každopádně, on byl na misi připraven a už by tam klidně mohl vyrazit, ale.. byla tu ještě jedna věc, kterou chtěl udělat dříve, než mise skončí. Věděl, že každá mise je nebezpečná a že může umřít. A moc dobře věděl, čeho by litoval, kdyby neudělal. A tak počkal, až s to alespoň trochu všechno uklidní a lidi odejdou, a pak se konečně přestal opírat o zeď a došel za Hinami.
"Hinami. Měla bys na mě chvilku?" zeptal se jí mile, když k ní konečně došel.

Hyuuga Hinami

Hinami už se chystala odejít jako ostatní, jenže to k ní došel Hibiki a oslovil jí. Hinami sena něj podívala těma svýma světle fialovýma očima a překvapeně zamrkala. Nějak nečekala, že by jí někdo zastavoval či tak něco. 
No a Hinami mu v odpověď s úsměvem přikývla. "Jasně." doplnila to i slovy.

Hatake Hibiki

Tak nějak se usmál. Nedokázal to držet, když viděl ten klasický Hinamin překvapený výraz. "Super." dodal k tomu už znovu mile, a zašantročil ve své příručné tašce, ve které měl z valné většiny všechen ten shinobi stuff. Nu, teď tam bylo něco navíc. "Chtěl jsem ti přivést něco z Kiri.. a pak jsem se doslechl o tomhle." přidal k tomu, a vytáhl ten přívěsek, který pro ní měl připravený. Nabídl jí ho s úsměvem a s nataženou otevřenou rukou, aby si to mohla pořádně prohlédnout, a vzít.
"Jmenuje se to 'Duhové slzy.' Tak mě napadlo, že by ti to mohlo přinést štěstí... že když budeš mít slzy na krku, už nikdy nebudou potřeba v očích nebo na tvářích." dodal k tomu, a zase se na ní usmál.

Hyuuga Hinami

Hinami sledovala Hibikiho a čekala, copak asi po ní chce. Hibiki začal něco štrachat v kapse. Hinami měla trošku pocit deja vu. Obzvlášť, když začal mluvit o tom, že jí chtěl něco přivést ze své mise. Hinami se usmála. Další, kdo myslel podobně jako ona. To jí zároveň i něco připomnělo, co bude muset vyřešit potom. 
Tak jako tak počkala, cože to pro ní Hibiki má. A nestačila zírat. Bylo to krásné. Hinami se tvářila, jakože nevěří tomu, že je to pro ní. I tak to ale pak vzala do rukou a prohlížela si to. Hezky to na světle měnilo barvy. Duhové slzy...ten název byl přesný. "To je nádhera..." vydechla Hinami překvapeně a trochu zčervenala, když řekl to o těch slzách. "Děkuju." poděkovala mu za dárek a sama zaštrachala v kapsičce. Také něco vytáhla a natáhla s tím ruku k Hibikimu. "Take jsem ti něco koupila." pronesla Hinami. To, co Hibikimu podala byl zelený průhledný kámen, ve kterém jakoby z černých blesků byla sestavena psí hlava. Dokonce to mělo i poutko, za které se to dalo kamkoliv pověsit.

Hatake Hibiki

Hibikimu byla hlavní odměnou to, jak se Hinami tvářila, když jí Hibiki svůj dárek dával. Vypadalo to, že z něj má pořádnou radost a že se jí doopravdy líbí, a to Hibikiho zahřálo u srdce dost na to, aby chvilku snad vůbec neslyšel, že mu Hinami taky něco přivezla. Prostě jen s úsměvem stál a koukal na ní.
No, pak si uvědomil, že k němu natahuje ruku. "Jé." pronesl lehce překvapeně, a chopil se tedy té věci. Byl to zelený kámen se psem, obojí barva i zvíře k němu sedělo dobře. "Díky moc, je krásný! Budu ho držet u sebe." pronesl, a schoval ho na bezpečné místo. To bylo k tomu druhému, co mu koupil Daiki. "Teď půjdeme na misi spolu... ale stejně, opatruj se, jo?" řekl jí pak ještě trochu nesměle. Nevěděl totiž, jak to říct. Hinami byla taky shinobi, dokonce dost možná silnější než on. I tak měl ale hroznou potřebu jí chránit. "Díky moc, Hinami. Uvidíme se tam." dokončil to nakonec, sebral všechnu svojí odvahu, dal jí rychle pusu na tvář dřív, než stačila jakkoli protestovat, a pak zmizel vchodem ven.

Hyuuga Hinami

Hinami byla ráda, že se Hibikimu dárek líbil. Usmívala se a při tom si kolem krku dala duhovou slzu, kterou jí dal. Schovala jí ale pod tričko, aby jí nikde neztratila. 
"Ty taky." odvětila mu na to, že se má opatrovat. Myslela to vážně. Nerada by, aby se mu něco stalo a musela ho pak ošetřovat. Obzvlášť potom, jak její ošetřování dopadlo posledně, když u toho nebyla Aiko-sensei.
Na to, že se uvidí tam, souhlasně s úsměvem přikývla. No a pak Hibiki Hinami rozbil. Když jí došlo, co Hibiki udělal, totálně zrudla jak rajče a přiložila si ruku k tváři. Ve tváři výraz, který říkal jen "WAAAAAT???". No a takhle tam zůstala stát a zírat do prázdna. Aneb jak vyřadit člena týmu ještě před misí.

Taiyō Kurama

Kaen jako vždy nezklamal. Taiyō se musela usmívat. Ten chlap si vážně nedá pokoj.
No a pak už bylo řečeno i místo pro vstup. Taiyō naštěstí už měla všechno sebou a tak rovnou mohla vyrazit a taky to udělala.

---> Hokage-iwa ¦ Hokage Rock

Uchiha Itane

Itane se podíval na strýce. Nevěděl jestli být naštvaný nebo šťastný, že byla Sora v pořádku. "Tak to byla ta tvoje mise, co jsi vydával za dovolenou..." podotkl, pak zatnul pěsti, aby vypudil vztek a trochu zatřásl hlavou. "Příště jdu s tebou... a bez protestů," pronesl jen, zatímco se otočil k pomalu vyprazdňujícímu se doju. Na pohled mu přišla Hinami a Hibiki. Nejprve se podíval na strýce, jestli to vidí taky a pak se zamračil. Asi jen Hikumo mohl vycítit jak se Itaneho chakra drala na povrch, mírné nakřupnutí prkna pod nohou, rozhodně nic velkého. Ale v jeho očích byl sharingan. "Tse..." procedil mezi zuby, zatímco se díval za odcházejícím Hibikim. "Uvidíme se nahoře, nějak ho tam dostaň," řekl Hikumovi a pak v mžiku zmizel.

>>> Hokage-iwa

Kagami-Uchiha Hikumo

Když si Itane spojil návštěvu Sory s jeho dovolenou, Hikumo přikývl. 
"O tomhle ty nerozhoduješ..." pronesl na to, že příště půjde s ním. Bylo to možná trochu tvrdé, ale byla to pravda. No a pak Hikumo obdivně hvízdl, když si všiml, cože to jeho student právě udělal. Itane to viděl taky. A mračil se a dělal ještě nějaký stuff. Byl naštvaný. Hikumo se mu nedivil. Normálně by si do svého synovce rýpl, ale už teď byl dost ublížený a další popichování by ho mohlo dost naštvat. Navíc ho čekala důležitá mise. Hikumo doufal, že na té misi Itane Hibikiho nezabije.
No a to už byl Itane pryč. Hikumo se tedy vrhl na pomoc Akitoshimu. Někdo ho na tu horu dostat musel.

[taiyo_jmeno]

------------------> knihovna

Taiyo chápala, že část knihovny s volným vstupem pro chuniny je nic oproti části pro Jouniny a beztak je tam ještě tajnější část pro Hokageho, ale Taiyo byla vděčná za vše. Bohužel knížku jí domů nepůjčili, tak si udělala aspoň nějaké poznámky, který rozuměla. Příště by ke knížce rovnou ocenila i slovník cizích slov.
Do sídla klanu Uchiha se jí strašně nechtělo, takže se snažila jít hodně pomalu, co nejvíce se někde zastavovat a jen tak sledovat okolí. Cestou si přehrávala události v místnosti s Tygrem. Kus jí tam samozřejmě chyběl, to bylo jak na chvíli odpadla. Přesto se jí to všechno zdálo hrozně zmatené. [myslenky=taiyo]Šlo to udělat i jinak?[/myslenky] ptala se sama sebe? V tu chvíli jí však zastavili dveře do sídla klanu Uchiha. [myslenky=taiyo]To už jsem tu?[/myslenky] překvapeně zamrkala na dveře. Rozhlédla se okolo sebe, ale zatím nikoho jiného nezahlédla (asi). [myslenky=taiyo]Jen doufám, že přijdou i ostatní, nechci být v přítomnosti hlavy klanu Uchiha sama...... Hmmm. Jak se asi mají ostatní? Itane nevypadal zrovna nejlépe.[/myslenky] Taiyo se opět začala ztrácet ve svých myšlenkách.

[rikuto_jmeno]

Rikuto si to suverénně nakráčel do sídla klanu Uchiha, samozřejmě s velkým Uzumaki znakem na zádech a ubrouskem v ruce, kterým si utíral kečup z pusy. V druhé ruce držel malý kelímek nějaké sladké limonády, zřejmě Coly. No a ani Rikuto nebyl takový pako, aby si v sídle černovlasých arogantních šupáků nevšiml modrovlasé kamarádky, se kterou připravoval ramen. Což je pro Rikuta velice intimní záležitost.
[rikuto_rec]Ahoj Taiyo![/rikuto_rec]
Zakřičel Rikuto už z dálky a začal na ní mávat. Poté strčil brčko do pusy, napil se a tak trochu se dovalil k Tayio. Možná to s menší svačinkou trošku přehnal.

[rintaro_jmeno]

Doma se převlékl do čistého oblečení, vzal si pro jistotu nějaké to vybavení a vyrazil tedy směrem k místu, kam je poslal ten mluvící pták. Rina docela zajímalo, jestli tu bude i Itane. V tom boji na tom byl nejspíš nejhůř ze všech, takže bylo možné, že si nějakou chvíli poleží v nemocnici. Možná by ho mohl jít navštívit a donést mu něco dobrého k jídlu. Dlužil mu přece nějaký ten hamburger.
Když se konečně blížil k sídlu, uviděl před sebou Rikuta, který na někoho zběsile mával. Pak dost nahlas pozdravil Taiyo. Rin ucítil nepříjemný pocit v břiše. Po několika dalších krocích je už viděl oba. Teď se už zastavit nemohl. Prostě tam přišel a dělal jako že nic.
[rec=rintaro]"Ahoj,"[/rec] pozdravil oba dva. [rec=rintaro]"Máme čekat tady nebo jít rovnou dovnitř?"[/rec] zeptal se. [rec=rintaro]"Pták mi toho moc neřek."[/rec]
Snažil se vyhýbat se očnímu kontaktu s Taiyo. Měl pocit, že by si s ní možná měl promluvit o tom, co se dozvěděl. Nechtěl to ale řešit před Rikutem. Vlastně před nikým.

[npc_name=akitoshi]Uchiha Akitoshi[/npc_name]

Akitoshi se neukázal hned, počkal až se shromáždí první tři, co zavolal a pak si pro ně přišel osobně. [rec=akitoshi]"Zdravím vás, pojďte prosím zamnou,"[/rec] požádal vás klidným hlasem a dovedl vás až k hlavní budově, přesněji na jednu z verand, kde byl teď vytažený uhlově černý stůl a na něm byla ona půlka svitku.
[rec=akitoshi]"Nezdržím vás dlouho, vím, že jste toho měli v posledních dnech hodně. Část hlášení jsem už zjistil od Hinami, od vás budu potřebovat jen pár detailů,"[/rec] řekl vám poměrně klidným hlasem. Pak ukázal na tři stoličky u stolu. Sám se dotkl svitku.
[rec=akitoshi]"Pochopil jsem, že se objevil nepřítel se kterým jsme nepočítali. A že k tomu použil někoho z vás... upřímně... nezjistil jsem kterého a ani jak. Je možné, že taky lhal, aby vás zlomil,"[/rec] pokusil se vás trochu uklidnit aspoň v této části záležitosti.
[rec=akitoshi]"Ale nejdřív. Jaké jsou vaše pocity z té mise? Jak to probíhalo z vašich pohledů? Co jsem pochopil, nebyli jste společně celou dobu,"[/rec] byl čas mu říct, jak se vám společně vařilo. A nebo ho vyfuckovat.

[taiyo_jmeno]

Z myšlenek jí vytrhlo její jméno. Rozhlédla se kolem a uviděla Rikuta. [rec=taiyo]"Ahoj Rikuto."[/rec] taky zamávala. Pak zahlédla i Rina, ale ten nevypadal nějak nadšeně, že jí vidí. Taiyo tušila proč. [rec=taiyo]"Ahoj Rine."[/rec] přesto ho mile pozdravila. Než stačila promyslet odpověď na otázku od Rina, tak se ukázal sám Akitoshi, takže otázka byla vyřešena.
Taiyo následovala Akitoshiho dovnitř, ale přitom cítila jak v ní narůstá strach z průběhu tohoto rozhovoru. Pak využila nabídku stoličky a sedla si, ale o moc lépe se necítila.
Taiyo trochu překvapilo, že Akitoshi začal hned tím, že nezjistil, jak se Tygr mohl dostat přes nás až ke svitku. Taiyo tomu nějak nechtěla věřit. S jeho zkušenostmi a možnostmi.... Ale možná, že to opravdu nešlo zjistit tak lehce.
[myslenky=taiyo]Cože? Pocity? Můj pohled? Nechtělo by to spíše řešit ten svitek a Tygra a jeho skupinu?[/myslenky] ptala se sama sebe. Nevěděla jak přesně odpovědět. [rec=taiyo]"Teď se mi to zdá jako chyba... myslím to, že jsme šli pro ten svitek. Zdál se mi dostatečně zabezpečený, ale teď.... nedokázala jsem dostat celý svitek a teď máme jen půlku, ale oni taky."[/rec] řekla smutně. [rec=taiyo]"Mise to byla velmi náročná. Museli jsme prokázat jak fyzickou, tak i psychickou sílu. Ale mám pomoc, že jsem se mnoho věcí naučila. Hlavně o přátelství."[/rec] pokračovala Taiyo. [rec=taiyo]"A ano, většinou jsme nebyli všichni spolu, ale rozdělený po dvou a řešili úkoly."[/rec] trochu zkratkovitě, ale přesto se snažila co nejlépe odpovědět. Kluci by mohli popřípadě něco dodat.

[rikuto_jmeno]

Chvíli po Rikutovi dorazil i Rin. Rikuto se na Rina podíval prvně pěkně zle, ale nakonec se zasmál a poplácal ho po zádech. Teď litoval toho, že si před příchodem slízal kečup z ruky, mohla být sranda.
[rikuto_rec]Jsem rád, že jsi neměl strach přijít. Třeba nás pošlou znova za tím medvědem..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto provokativně. ALe ve skutečnosti byl opravdu rád, že Rina viděl. On to bral jako takový jejich hezký vztah, kdy do sebe navzájem rýpou, ale oba ví, že se vlastně mají rádi a rozumí si. A najednou přišel jeden starší Uchiha, kterého si Rikuto pamatoval už ze začátku mise. Přišli mu všichni stejní, ale věděl, že tohohle už někdy viděl. Takže se ho tedy společně se svými přáteli rozhodl následovat. Byla možnost si sednout a takové možnosti se musí vždy využít!
[rikuto_rec]No, mně nedává smysl, že jsme museli splnit všechny různé úkoly, aby jsme se ke svitku dostali. A on prostě luskl prsty a byl tam s námi. Tak dobrej rámen by ten šupák neudělal..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto a naštvaně si založil ruce na prsou.