Sídlo klanu Hyūga

[hinami_jmeno]

Hinami se poté, co byla navštívit Itaneho v nemocnici, vrátila domů. Zbytek dne pomáhala mamce s čím potřebovala. No a druhý den se cítila poměrně nervózně. Chtěla zkusit vyřešit něco, co jí již delší dobu trápilo. Přesněji od dne, kdy potkala své předky v té podivné hoře, kde se setkala i se Sakurou-san. Měla spoustu otázek...nebo tedy spíš ne otázek...ale chtěla pochopit to, co jí tehdy řekl Hamura-san a ten starý pán s divnýma očima. 
Proto kráčela chodbou směrem k pracovně jejího dědečka. Pokud by někdo z její rodiny o tom mohl něco vědět, byl by to právě on. Jakmile došla do cíle své cesty, zhluboka se nadechla a zaklepala nebo co se to v těchto japonsky stavěných domech dělává. [rec=hinami]"Dědečku, mohu dál?"[/rec] pronesla Hinami.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

[rec=ryobe]"Dále,"[/rec] ozvalo se z místnosti, kterou obýval. Byla to taková knihovna pro jednoho a zároveň místo, kde mohl jeden v klidu psát a kreslit. Zdi tu zdobilo několik maleb. Hinami znala některé, které udělal její dědeček, ale pak tu bylo několik zvláštních, které byly mnohem starší. O těch nic nevěděla.
Ryobe seděl v křesle a zrovna upíjel pečlivě připravený čaj. Jeho pronikavé oči se upřely na mladou vnučku a i přesto, že neměl aktivovaný Byakugan, bylo jasné, že vidí do nitra své příbuzné.
[rec=ryobe]"Copak tě trápí, Hinami?"[/rec] zeptal se milým hlasem. I když byl v životě, podobně jako jeho předci, velmi přísný a striktně se držel pravidel, tak pro své vnoučata měl určitou slabost. Nemluvě o tom, že jejích příprava psychická i fyzická byla na jeho synovi, ne na něm.

[hinami_jmeno]

Dědeček v místnosti opravdu byl. Vyzval jí k tomu, aby vstoupila. Hinami otevřela dveře, vešla a zase za sebou zavřela. Dědeček se na ní upřeně díval, zatímco upíjel čaj. Teprve poté se jí zeptal, co jí trápí. 
[rec=hinami]"Já...potřebovala bych poradit...Nedávno se na misi stala spousta podivných věcí a stejně tak jsem se spoustu zvláštních věcí dozvěděla. Věcí, kterým pořádně nerozumím."[/rec] pronesla Hinami.
[rec=hinami]"Dostali jsme se k něčemu, čemu Sakura-san říkala pramen osudu. Ukázal nám něco jako vize. Potkala jsem v nich naše předky. Hizashiho-sama, praprastrýčka Nejiho, Ootsutsuki Hamuru-san strážícího měsíc a také muže, jehož Byakugan vypadal jinak, než ten náš. Byl modrý se stříbrnými žilkami. Ptali se mě na osud a jestli jsem připravena ho přijmout. Hamura-san mi povyprávěl o vzniku našeho klanu a říkal, že jsem princezna Byakuganu. A také, že mám toho muže se zvláštníma očima najít, až budu připravená, v údolí stínů, kam měsíc nikdy nesvítí. A ten muž zase, že mé oči nejsou připraveny, po čemž na mě použil zvláštní techniku, které říkal Tenjuuken." [/rec]povyprávěla Hinami.[rec=hinami] "Sice to byla vize, takže to nemuselo být skutečné...ale praprastrýček mi v ní dal tuhle slunečnici a když jsem se probudila držela jsem jí v ruce. Už je to několik dní a stále neuvadá." [/rec]pověděla a poukázala na slunečnici, kterou držela v rukou. Byl to její důkaz, že to co se stalo bylo skutečné. [rec=hinami]"Jsem z toho zmatená a napadlo mě, že pokud by někdo o něčem z toho mohl něco vědět, budete to vy, dědečku."[/rec] ukončila své povídání Hinami a nesměle čekala, co jí k tomu její dědeček řekne.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

Ještě než se Hinami pustila do vypravování, poukázal na menší židličku bez opěradla, co měl vedle křesla. Zároveň jí nalil šálek čaje a podal jí ho. Vypadalo to, že jí poslouchal velmi bedlivě a v jeho tváři se objevilo něco, co v ní snad Hinami nikdy vidět nemohla - překvapení.
Když skončila, natáhl ruku pro tu slunečnici. Pokud mu jí zapůjčila, rozeběhly se mu žilky kolem očí, takže bylo jasné, že právě teď květinu prověřuje Byakuganem. Ale furt nic neříkal. Nejspíš to budilo velmi zvláštní a hlavně nejistou atmosféru.
Po několika minutovém mlčení vrátil Ryobe kytku zpět Hinami. Pomalu se nadechl a spustil: [rec=ryobe]"Víš, je to velmi zajímavý příběh, co mi tu vyprávíš. A musím říct, že ti zároveň věřím, že je pravdivý. Už jen proto, že v té květině proudí chakra několika osob,"[/rec] řekl nejprve, čímž mohl Hinami znejistit, protože ta v ní tu chakru neviděla.
[rec=ryobe]"Víš, my Hyuugové jsme si vždy mysleli, že všechno děláme dobře, že jsme elita a všechno. Naše původní dělení na hlavní a vedlejší rodinu, naše uzavřenost a nadřazenost. Existovali jsme tam mnoho století, již od našich zakladatelů. Jenže jsme zapomněli, kde se ti zakladatelé vzali. Až nyní, kdy většinu věcí ohledně klanu vykonává tvůj otec mám čas se jim věnovat. Před několika desítkami let se objevilo během i po Čtvrté válce několik skutečností, které vedly Hyuugy k zamyšlení. Byakugan byla původně schopnost jiného klanu, ze kterého ten náš vychází. A bylo prokázáno, že existuje různé stádium Byakuganu. Není to tak nápadné jako u Sharinganu, ale je to tak. Zjistil jsem, že o naší minulosti, té pravé minulosti, víme velmi málo,"[/rec] promluvil velmi dlouze a pak se zvedl ze svého křesla. Došel k několika malbám.
[rec=ryobe]"Tyto obrazy se předávaly z generace na generaci. Nevíme kdo je vytvořil. Já sám je našel asi před 14ti lety. Vlastně to bylo v době, kdy ses narodila,"[/rec] řekl zamyšleně. [rec=ryobe]"Krom tebe byla ještě jedna členka klanu, která byla zvaná princezna Byakuganu. Manželka sedmého, Hinata. Ale... co vím, neměla nijak jiné oči nežli ty,"[/rec] řekl mírně skepticky. [rec=ryobe]"Všechno to může být jen pohádka, které jsem se rozhodl uvěřit... ale..."[/rec] jeho hlas se mírně zlomil, bylo v něm slyšet něco, co opět u něj nebylo běžné - pochyby. [rec=ryobe]"Podívej se na ty obrazy,"[/rec] řekl a poklepal na ty nejstarší kousky.
Pokud Hinami aktivovala Byakugan, chvíli neviděla naprosto nic, pokud byla však trpělivá, zachytila na každém z nich známky jiné malby. Stříbrně zářila, ale nedávala jí smysl. Připomínalo to text, ale nedával jí smysl. Po chvíli to zase zmizelo.

[hinami_jmeno]

Hinami se posadila na stoličku a s poděkováním si od dědečka vzala čaj. Když natáhl ruku pro slunečnici, podala mu jí. Všimla si, že na ní použil Byakugan. Hinami ho napjatě sledovala. Poté si slunečnici vzala zpět a vyslechla si, že jí dědeček její příběh věří a že v rostlině vidí chakru několika osob. Hinami překvapeně zamrkala. [rec=hinami]"Vážně? Toho jsem si nikdy nevšimla..." [/rec]odvětila a překvapeně se na slunečnici ve svých rukou podívala. 
Poslouchala dědečkovo povídání v tichosti. Dozvěděla se tak třeba o tom, že i Byakugan má různá stádia jako sharingan. Hinami samozřejmě netušila nic Mangekyou...to dědeček možná taky ne, ale věděla, že Uchihům postupně přibývají tomoe v očích. Itane jich měl ze začátku také méně, než teď. Nevěděla však, že to samé platilo i o Byakuganu. Pokud se tedy nepočítalo, že postupem času s ním vidí dále a přesněji.
Dědeček následně vstal a došel k obrazům, které se prý předávali z generace na generaci, aniž by někdo věděl, kdo je vytvořil. Překvapilo jí i to, že je dědeček našel v době jejího narození. Hinami si je prohlížela. 
Mezitím jí dědeček řekl o tom, že její prateta Hinata byla také zvaná princeznou Byakuganu, stejně jako ona. Neměla ale jiné oči, nežli měla Hinami. Dědeček zněl...nejistě. Hinami ho takhle nikdy neviděla. Řekl jí, aby se podívala na ty obrazy. Jelikož se na ně dívala celou tu dobu, došlo jí, že se má podívat asi Byakuganem. Neejprve nic neviděla. Byly to prostě obrazy, po chvilce ae zahlédla něco stříbrného. Vypadalo to trochu jako text...text, který nedokázala přečíst. [rec=hinami]"Co je to na nich napsáno?" [/rec]zeptala se pak zvědavě. 
No a také pak někdy(nevím, kam by se to hodilo nejvíc) navázala na dědečkovo povídání o pratetě Hinatě.
[rec=hinami]"Hamura-san říkal, že jeho část klanu byly strážci měsíce a že dokázali Byakugan rozvinout do jiného oka jménem Tenseigan. Prý to ale byla chyba. Proto na zemi poslal svého potomka. Ootsutsuki Hitomi, první princeznu Byakuganu, která pomohla založit náš klan. Jedna větev rodiny Hamury-san chtěla prý pratetu Hinatu využít, aby Tenseigan oživili. Prý k tomu chtěli využít prababiččiny oči. Hamura-san ale také říkal, že nesmím dovolit, aby se mi také stalo něco takového, že mám najít správnou cestu a proto mám najít Hyuugu v údolí stínů." [/rec]pronesla, co si ještě pamatovala ze setkání s Hamurou-san.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

Sdělení, že nepostřehla chakru ve slunečnici ho mírně překvapilo, ale nekomentoval to. Ovšem, když Hinami květinu opět pozorovala, tak žádnou chakru neviděla. Což bylo nadmíru podivné.
Důležitější však bylo, to co řekla k obrazům. [rec=ryobe]"Je vidět, že se tvůj Byakugan opravdu rozvíjí. Já ten text vidím naprosto jasně a ani přesto mu neumím dát smysl. Nedokážu ho ani překreslit, kdykoliv se o to pokusím, nejde to. Neumím to vyslovit, neumím v tom najít smysl,"[/rec] sdělil jí trochu znepokojující zprávu. Jestli to nedokázal on, kdo jiný by mohl?
[rec=ryobe]"Ano, nakonec pro použití Tenseiganu použili oči mé matky, ale jen na krátkou dobu. Naruto a Hinata to dokázali zastavit. Jsou to však věci, které ví jen velmi málo lidí a nebylo by dobré, aby se nikam dál šířily. Z toho, co jsem však zjistil, si myslím, že Tenseigan je jen jedna cesta. Popis, co jsi mi dala nesedí na Tenseigan,"[/rec] vysvětlil Hinami další části příběhu, které nebyly běžně k dohledání.
[rec=ryobe]"Hyuugu v údolí stínů však neznám. Nevím, kdo by to mohl být. Vytvořila jsi mnoho dalších otázek, dítě moje. Pokud chceš, můžeme po nich pátrat společně,"[/rec] dokončil povídání k tomu všemu, přičemž navrhl i jistou dávku kooperace.
[rec=ryobe]"Kde bylo to místo, co se to stalo? Rád bych se tam vypravil," [/rec]začal mluvit spíše k organizaci. Vypadalo to, že mu tyto zprávy vrátily trochu dětské zvědavosti. Poprvé Hinami mohla vidět svého dědečka natolik vřelého a otevřeného. Vůbec nepřipomínal muže, který tvrdě cvičil jejího staršího bratra, když byla ještě dítě.
[rec=ryobe]"Zajímavé však je, že se tě všichni naši předci ptali na osud. Ale napadá mě, proč tam byl Neji-san i Hizashi-san, víš to?"[/rec] položil jí otázku z nedávné rodinné historie.

[hinami_jmeno]

Hinami si opět prohlédla slunečnici, když jí jí její dědeček vrátil. Stále v ní žádnou chakru neviděla. Dědečkovi oči určitě byly silnější, než ty její. Možná proto chakru v rostlině viděl a ona ne. To se ostatně potvrdilo, když jí řekl, že nápisy na obrazech vidí jasně. Jenže ani on to nedokázal přečíst. Nedokázal to ani vyslovit nebo přepsat. Hinami si neuměla představit nikoho jiného, kdo by mohl být schopný ty nápisy přečíst. Jestli to ani její dědeček nedokázal...tak kdo potom?
Hinami přikývla na to, že by nebylo dobré vědění o Tenseiganu dále šířit. Chápala to. Takyže neměla v plánu to všude vykecat. 
Přikývla i na další část. Na tu o tom, že Tenseigan je jen jedna cesta. Sedělo to k tomu, co říkal Hamura-san. O tom, že Tenseigan byla chyba a že má najít správnou cestu.
Dědeček poté řekl, že vytvořila mnoho nových otázek a že jestli chce, mohou po odpovědích pátrat společně. [rec=hinami]"To bych ráda, dědečku." [/rec]odpověděla mu s lehkým úsměvem.
Následně se jí zeptal na lokaci místa s pramenem osudu. Hinami mu na to odpověděla(nemám totiž tušení, kde to bylo). Pak ale musela dodat důležitou informaci.[rec=hinami] "Ale celé se to zřítilo."[/rec]
Poté dostala otázku, jestli ví, proč tam byly praprastrýček Neji a jeho otec Hizashi. Hinami se zamyslela. [rec=hinami]"Oba chtěli vědět, zda se náš klan opravdu změnil a byli šťastní, když zjistili, že tomu tak opravdu je. Že hlavní a vedlejší větev včetně prokleté pečetě jsou minulostí, obzvlášť praprastrýček Neji. Také říkal, že mám dokončit to, co začal a dokázat, že každý Hyuuga je strůjcem svého příběhu. Že i on si vybral svůj osud....takže možná proto?" [/rec]nadhodila Hinami svou teorii.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

[rec=ryobe]"Zřítilo?"[/rec] pravil zklamaně. Z jedné poličky si přitom vyndal mapku a začetl se do ní. Vypadal, že se snaží lokalizovat místo, kde by ten pramen měl být. [rec=ryobe]"Zajímavé. Za celé věky o tom nejsou v žádných Konožských mapách zmínky. A přitom to vypadá, že Sakura-dono a Sasuke-dono se tam dostali. Ale zrovna u Sasukeho bych čekal, že to utají,"[/rec] přemítal tiše.
Když mu odpověděla na poslední otázku, upřímně se na vnučku usmál. Vypadalo to, že chápala víc než od ní čekal. Možná, že ona převezme jeho odkaz. Pokýval na ta slova hlavou. [rec=ryobe]"Ale ne všichni z hlavní větve s touto změnou souhlasili,"[/rec] upozornil jí neutrálním tónem hlasu. [rec=ryobe]"Sám jsem svůj osud plně neodhalil. Obávám se, že je však blízko,"[/rec] řekl po chvíli zamyšleným tónem. Ta věta nezněla úplně dobře. [rec=ryobe]"Doufám, že si zvolíš lepší cestu než někteří z nás,"[/rec] pokračoval stejným tónem a zadíval se opět na ty obrazy. [rec=ryobe]"Hinami, mohu tě o něco poprosit? Neříkej svému otci, že jsi semnou takto mluvila, ano?"[/rec] požádal jí, aniž by se na ní podíval. Místo toho se napil svého čaje.

[hinami_jmeno]

[rec=hinami]"Ano. Sakura-san pramen zničila a celá hora se zřítila. Její stráž prý skončila."[/rec] pověděla Hinami ještě.
Dědeček si tam poté tiše přemýšlel o tom, že o tom místě nejsou nikde zmínky.
Její odpověď na jeho otázku ohledně přítomnosti Nejiho a Hizashiho v její vizi, byla očividně správná. Dědeček se na ni totiž usmál. Upozornil jí však na to, že ne všichni z hlavní větve se změnou jejich klanu souhlasili. Hinami chápavě přikývla. Tehdy byla hlavní větev důležitější, než vedlejší...a najednou si měli být všichni rovni. Hinami věděla, že lidé s mocí se s takovou změnou těžko vyrovnávají a nechtějí ji přijmout. I když nechápala co je k tomu vede.
Dědeček poté řekl že sám svůj osud ještě plně neodhalil a že s obává, že je blízko. Hinami posmutněla. Ano, dědeček byl starý, ale i tak se jí nelíbilo slyšet, že brzy zemře. Přesně tak ta věta zněla.
Zadoufal, že si zvolí lepší cestu, než někteří z nich. Technicky vzato...si vybrala prozatím úplně jinou...žádný Hyuuga se ještě ninja medikem nestal. Jestli to však byla lepší cesta, kdo ví.
Nakonec jí pořádal, aby neříkala svému otci o tom, že s dědečkem takto mluvila. [rec=hinami]"Jak takto? A s otcem spolu stejně moc nemluvíme..."[/rec]pronesa Hinami.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

Ryobe vypadal docela zklamaný, že takový možný zdroj informací přišel vniveč, ale teď bylo pozdě to řešit. Musel tedy informace získávat starým dobrým způsobem. Otázka byla, kolik času mu na to zbývalo? Měl přeci jen nějaké povinnosti, které musel splnit.
[rec=ryobe]"Tvůj otec si myslí, že bych měl raději své snažení zaměřit na budoucnost, aby se Hyuugové udrželi jako nejsilnější klan z Konohy. Nerad vidí, že se tolik zaměřuji na minulost, měl bych podle něj dál aktivně sloužit jako hlava klanu. Několikrát jsme se kvůli tomu pohádali,"[/rec] řekl skoro až zklamaně. [rec=ryobe]"Myslí si, že to jsou pohádky,"[/rec] dodal ještě tišeji.
Na chvíli se pak odmlčel a zase se napil. Přemýšlel, co by ještě tak své vnučce řekl. Místo toho se však na něco zeptal: [rec=ryobe]"Ty jsi v týmu s tím mladým Uchihou, že ano? Potkala jsi určitě i jeho otce. Jak na tebe působí?"[/rec] Ta otázka byla poměrně dost random, s dědečkem jsi vlastně o nikom takhle mimo klan nikdy nemluvila. Navíc, co jsi tak slyšela, od velkého návratu Uchihů do vesnice probíhala mezi nimi a Hyuugy taková neoficiální studená válka. Ne mezi dětmi a mladými, ale mezi těmi staršími a tak říkajíc zkušenějšími.

[hinami_jmeno]

Hinami si svého dědečka vyslechla. Vysvětloval jí, proč o tom nemá říkat otci. Nelíbilo se mu, že se dědeček zaměřoval víc na minulost než na budoucnost. Myslel si, že to všechno jsou jen pohádky. Dokonce se kvůli tomu prý několikrát pohádali.[rec=hinami] "To mě mrzí..."[/rec] pronesla Hinami. Věděla jaký její otec umí být.
Pak zmínil Itaneho. "Ano, jsme spolu s Itane-kunem v týmu." odvětila a přikývla na to, že určitě potkala Itaneho otce. Dědeček se jí zeptal, jak na ní působil. Hinami se zamyslela. [rec=hinami]"Akitoshi-san...rodina je pro něj vším...také myslí na dobro vesnice. Vyzařuje z něj autorita...ale ne taková ta děsivá. Potkala jsem ho jen párkrát, ale působí na mě jako dobrý člověk."[/rec] pronesla Hinami zamyšleně.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

Dědeček si promnul bradu a na Hinamina slova dodal jen: [rec=ryobe]"To mně taky..."[/rec] Evidentně ho situace se synem trápila poměrně dost. A přitom to dřív bylo jiné.
Ohledně další debaty to vypadalo, že Ryobe přemýšlel, co by měl říct nebo spíš jak by měl formulovat otázku. Měli tam teď takové zamyšlené duo. [rec=ryobe]"Kdyby si ho porovnala se svým otcem, co by si k nim řekla?"[/rec] položil nakonec ne úplně snadnou otázku. Výhoda byla, že tu byly doopravdy sami, takže mohli mluvit otevřeně. Bylo sice divné, že se na to Ryobe takto ptal, měl by svého syna znát přeci nejlépe, ale ne vždy tomu tak bylo.
[rec=ryobe]"Itane je ten, co tě porazil ve zkouškách, že ano?"[/rec] zeptal se ještě dodatečně, aby se nemluvilo jen o cizích. Tohle byla další věc, dědeček na zkoušce v aréně nebyl, ale vypadalo to, že o tom věděl.

[hinami_jmeno]

Dědeček se očividně situací s jejím otcem dosti trápil. Hinami to bylo líto...bohužel ale její otec už asi jiný nebude.
Poté jí položil další záludnou a lehce nepříjemnou otázku otázku, nad kterou se Hinami musela zamyslet.[rec=hinami] "Akitoshi-san nevypadá tak přísně..a necítím se před ním, jako bych vše dělala špatně..." [/rec]začala Hinami.[rec=hinami] "Otec tu nerad vidí někoho z jiných klanu, ale Akitoshi-san nevypadal, že by mu to vadilo..." [/rec]pověděla Hinami několik svých postřehů.
[rec=hinami]"Ano, to je on."[/rec] odpověděla mu na otázku, zda je Itane ten, se kterým se utkala a proti komu následně prohrála na zkouškách.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

Ryobe si vyslechl to, co mu Hinami byla schopná říct. Bylo to přesně jak se obával. Kano byl v tomhle pozadu. Furt se hrálo, že jsou Hyuugové největší a nejmocnější klan v Konoze, čímž po vyvraždění Uchihů byli, ale už to úplně nesedělo. Mocenský vzestup Uzumaki klanu a přidání se Uchihů zpět k vesnici ohrožovali tento post. Dokonce i Senju byli zase aktivnější než kdy dřív a to se už vůbec nemluvilo o Sarutobi klanu, který opět šéfoval vesnici.
[rec=ryobe]"Příjde mi, že Hyuugové jsou momentálně v postavení, ve kterém byli Uchihové před svým pádem. Předpokládám, že i ty víš, jak to s nimi bylo, že ano?"[/rec] zeptal se své vnučky smutně. Bylo divné vidět dříve nejmocnějšího vůdce Hyuuga klanu jak pochybuje o tom, co sám pomáhal utvářet.
[rec=ryobe]"Myslím, že Akitoshi-kun vychovává svého následovníka lépe než já vychoval toho svého,"[/rec] posteskl si a pohladil Hinami po tváři. [rec=ryobe]"Možná by bylo lepší, kdyby jsi jednou náš klan vedla ty. Velmi se od většiny z nás lišíš. Byl jsem pyšný, když jsem se doslechl, že jsi začala studovat techniky mediků. Nepamatuji si Hyuugu, který by to studoval," [/rec]odvedl debatu raději směrem k Hinami.

[hinami_jmeno]

Dědeček jí pozorně poslouchal. Hinami byla z tohohle tématu nesvá. Takhle někoho porovnávat...obzvlášť, když ho pořádně nezná. Popravdě neznala pořádně asi ani svého otce.
Dědeček předpokládal, že Hinami ví, jak to bylo s Uchihy před jejich pádem. Hinami přikývla. Učili se o tom na akademii, byla to přeci důležitá část historie...a nebo to jen někde četla.
Poté jí pohladil po tváři, což Hinami dosti překvapilo, příjemně překvapilo. Také řekl, že by možná bylo lepší, kdyby klan vedla ona. Hinami vykulila šokovaně oči. Vždyť nedokázala pořádně vést ani tým geninů, co by dělala s celým klanem...
Když pak řekl, že byl pyšný, když se dozvěděl o jejím studiu na ninja medika, Hinami to opět překvapilo. [rec=hinami]"Opravdu?" [/rec]zeptala se překvapeně. Zároveň jí i potěšeně poskočilo srdíčko. Trochu stydlivě se usmála, nad těmi slovy, a začervenala se. Přeci jen byla tohle část jejího snu, aby jí dědeček uznal. Nebylo proto divu, že jí zpráva o tom, že je na ní dědeček pyšný za to, jakou cestu si zvolila, tolik potěšila. [rec=hinami]"Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem...proto jsem si vybrala techniky mediků..."[/rec] pověděla Hinami s lehce červenými tvářemi.

[npc_name=ryobe]Hyūga Ryobe[/npc_name]

Hinami stále měla čas, aby se těmto vůdcovským aspektům naučila. Minimálně v této místnosti měla jednoho fandu. Ale jestli to opravdu zvládne, to byla otázka budoucnosti. A krom jedné fontány, která mohla podpořit otázky k osudu, tak tu nikdo číst budoucnost neuměl. Takže bylo jen na nich, jakou si jí udělají.
Na její otázku již pouze přikývl hlavou. Vypadal už poměrně unaveně. [rec=ryobe]"Myslím si, že se svým laskavým srdcem pomůžeš spoustě lidí. Stejně jako se svými dovednostmi,"[/rec] pokusil se jí ještě trochu motivovat, zatímco se následně opět napil svého čaje.
[rec=ryobe]"Hinami? Slíbíš mi ještě jednu věc?"[/rec] zeptal se jí opět vážným tónem. Evidentně se mu něco rozleželo v hlavě. [rec=ryobe]"Za tři dny mám určité jednání, jednání, které by mi možná mohlo pomoci s nápisy v těch obrazech. Přijď zamnou následujícího dne, znovu si o tom promluvíme,"[/rec] řekl váhavě. Načež ještě připojil poznámku, ať o tom opět neříká svému otci. Pak pomalu nastal čas, aby Hinami šla. Ne, že by jí chtěl vyhánět, to vůbec ne. Ale Momentálně už neměl moc, co by jí řekl.

[hinami_jmeno]

Dědeček jí ještě řekl, že si myslí, že svým laskavým srdcem a dovednostmi pomůže spoustě lidí. Hinami z toho opět trochu poskočilo srdíčko potěšením. I tak si ale všimla toho, že je dědeček už asi poměrně unavený. Chtěl po ní ale slíbit ještě jednu věc.
[rec=hinami]"Ano, dědečku?"[/rec] vyzvala ho k tomu, aby svou žádost pronesl. Dědeček jí tak pověděl o tom, že za tři dny má jakési jednání, které by mu mohlo pomoci s těmi podivnými nápisy na obrazech. A ona za ním měla následujícího dne přijít, aby si o tom společně promluvili. Zároveň ani o tomhle neměla se svým otcem mluvit. [rec=hinami]"Slibuju, dědečku.[/rec]" slíbila mu.
No a pak nastal čas odejít. Vypadalo to,že víc jí toho dědeček už asi neřekne a navíc vypadal unaveně. Měla by ho nechat odpočívat.[rec=hinami] "Děkuji, za všechno."[/rec] poděkovala mu ještě, poté se rozloučila a odešla.
Měla čtyři dny...do schůzky s dědečkem a momentálně žádnou misi k plnění. Hinami se rozhodla, že tyto dny věnuje tréninku, pokud jí do toho nic nezasáhne. Chtěla si více protrénovat svou novou techniku a zároveň si prostudovat trochu další teorie k léčení. No a čas mezitím vyplnit trochou opakování Hyuuga technik. Škoda jen, že nevěděla jak pořádně trénovat svůj Byakugan. Také chtěla vidět chakru ve slunečnici od jejího praprastrýčka. Když už je o ní řeč, nejprve jí šla vrátit do svého pokoje a teprve pak trénovat.

Dědeček se s Hinami rozloučil s úsměvem a nechal jí jít. On se pak začetl do jedné knihy.
Když se Hinami vydala ze svého pokoje ven, aby trénovala, zastoupil jí cestu prozměnu zase jiný Hyuuga. Tenhle se na ní nedíval tak vlídně, naopak, tvářil se dost přísně. Měl na sobě oblečené prosté kimono, v takovém, ve kterém obvykle trénoval se svým synem. Takže Hayato tam byl určitě někde taky, jen jsi ho zatím neviděla. Jedině, kdyby si použila byakugan, ale to by si viděla mnohem víc Hyuugů. Navíc bylo neslušné používat byakugan v takových situacích.
[rec=kano]"Kam jdeš, Hinami?"[/rec] zeptal se přísně a zaměřil svůj pohled přímo na tebe. I když neměl aktivovaný byakugan, mohla jsi cítit tu sílu, která se skrývala za jeho očima.

[hinami_jmeno]

Hinami v pořádku došla do pokoje, kde uložila svou slunečnici, vzala si pár potřebných věcí, takovou tu klasickou výbavu pro případ, kdyby se náhodou něco semlelo, aby byla připravena.
Jakmile se Hinami vydala směrem ven, objevila se před ní osoba. Osoba, kterou netoužila zrovna potkat. Její otec. Tvářil se přísně jako vždy. Podle jeho oblečení, Hinami poznala, že asi právě trénoval s Hayatem nii-chan. Určitě byl někde poblíž.
Otec se jí přísně ptal, kam jde. Z jeho pohledu měla pocit, že jí vidí až do žaludku a to neměl ani zapnutý byakugan. Stejně tak i cítila sílu ukrývající se za jeho očima. Nebyl budoucím vůdcem Hyuuga klanu pro nic za nic.
[rec=hinami]"Já...chtěla jsem...jít trénovat..." [/rec]vysoukala ze sebe. Z toho jeho pohledu byla celá nesvá a nervózní.

[npc_name=kano]Hyūga Kano[/npc_name]

[rec=kano]"Trénovat? Dobře tedy,"[/rec] pronesl neutrálním tónem a ukázal na prostranství mezi budovami, kde před lety trénovala i Hinami, Hanabi, Boruto a další. [rec=kano]"Ideální příležitost, aby si předvedla jak jsi se od zkoušek zlepšila,"[/rec] pokračoval mírně kyselejším tónem. Zřejmě mu hodně leželo v žaludku, že jeho dcera prohrála. Nebo to bylo spíše tím, s kým prohrála?
Kano se tedy připravil do klasického postoje Hyuugů a co hůř, okamžitě aktivoval Byakugan. Vždycky to v jeho podání vypadalo tak děsivě. Nadruhou stranu, Hinami poslední dobou trochu vyrostla. Pohybovala se mezi přáteli, kteří byli odhodlaní se nevzdávat a jít za své limity. I když to spíš zatím vypadalo jako pokusy o sebevraždu. Ale i to se počítalo! Třeba se konečně postaví svému otci a ukáže mu, že není tak beznadějná. A nebo bude potřebovat kapesníček.

[hinami_jmeno]

Hinami se doslova zděsila, když její otec ukázal směrem na místo, které se používalo pro tréninky, a řekl, že je to příležitost předvést, že se od zkoušek zlepšila. No...co si budeme...od zkoušek spíše trénovala léčení, než boj. Navíc...byl to její otec. Hinami už teď věděla, že to bude bolet. Odmlouvat ale nemohla. I tak se rozhodla dát do toho vše. Stejně jako v boji proti Itanemu v aréně. Sebrala na to veškeré své odhodlání.
Postavila se naproti svému otci a zaujala také klasický Hyuuga postoj. Aktivovala i svůj Byakugan...přeci jen byl takovým centrem jejího stylu. No a pak pravděpodobně zaútočila jako správný Hyuuga Jūkenem. Něco mi totiž říká, že Kano první krok neudělá.

[npc_name=kano]Hyūga Kano[/npc_name]

Kano byl znám tím, že své děti trénoval přísně a tvrdě, neboť chtěl, aby techniky Hyuugů ovládali opravdu perfektně. A to, že Hinami trénovala více jiné techniky nebylo to, co by úplně chtěl. Narozdíl od dědečka, který to před nějakou dobou ocenil. A proto se musela Hinami snažit v úplně jiném rozměru.
Ale jinak Kano opravdu první krok neudělal, pěkně počkal než se Hinami přiblíží blíž. V tu chvíli se natočil, chytil její ruku a trhl s ní vpřed, takže Hinami poslal kolem sebe a nechal jí volně pokračovat ve směru vpřed. Snad nepřepadne a neskončí na obličeji. [rec=kano]"Pomalé,"[/rec] neodpustil si komentář a opět zaujal postoj. [rec=kano]"Znovu,"[/rec] dodal a Hinami mohla vidět jak on sám koncentruje chakru v konečcích prstů. Co asi chystal?

[hinami_jmeno]

Hinami se netrefila, místo toho se jí otec vyhnul a trhnutím za paži poslal někam za sebe...když se to vezme z původního pohledu, jelikož k ní určitě zase stál čelem.
Hinami to jen tak tak ubrzdila, aby nepřepadla. To by si udělala ještě větší ostudu, než už dělá. Bylo to prý moc pomalé a měla zaútočit znovu. No a tak také znovu zaútočila. Pokoušela se hlídat si otcovy pohyby svým Byakuganem a případně se pokusit vyhnout či blokovat.

[npc_name=kano]Hyūga Kano[/npc_name]

Aspoň, že dívka neupadla, to by byl asi poslední hřebíček do její rakve. Kano se nyní soustředil na její další pohyb vpřed. Co mohlo Hinami znepokojovat byla hromadící se chakra v konečcích prstů jejího otce. Když se Hinami dostala skoro k němu, tak tentokrát neudělal ten samý manévr jako předtím, ale místo toho se prosmýkl svojí rukou kolem Hinaminy natažené paže a konečky prstů jí prudce udeřil do hrudi. Nijak to však nebolelo, rozhodně to nebyl obyčejný Juuken. Tak jako tak to dalo Hinami prostor, aby se třeba teď dotkla i ona jeho. Ale... bylo to bezpečné?