Zahrada sídla Sarutobi klanu

Inu, jak bylo známo, nejen, že Sarutobi Hideki byl docela úspěšným nejen shinobi a hokage, také mu hodně záleželo na jeho vlastním klanu. A tak byla nedaleko residence Hokage, s výhledem na většinu Konohy, zbudováno velké mocné sídlo klanu. A jako správné sídlo, a itohle má svoji zahradu. Není zrovna nejjednodušší se do ní dostat, pokud nemáte klíč, poněvadž je uzavřená bránou.. ale díky tomu je v ní vždy klid. jsou zde sakury, krásný zelený trávník, různé rostliny i stromy.. jak se náleželo jednomu z nejmocnějších klanů v Zemi ohně.

Hatake Hibiki

byla to chvilková cesta, ale Hibiki dovedl Hinami až sem, k jakési bráně do zahrady, kde Hinami ještě pravděpodobně nikdy nebyla. Hibiki se tady ale zdržoval celkem rád, když měl volný čas, a věděl, že je tu moc hezky. "Chvilku počkej." řekl jen s úsměvem, když Hinami dovedl k velké bráně dovnitř. Sám odběhl, zachrastil klíči a dostal se do samotného velkého domu, kterému zahrada patřila. Trvalo to jen pár sekund, a Hibiki už otevíral z druhé strany bránu, s vědoucím úsměvem.
"Tak.. vítej na mém oblíbeném místě v Konoze." pronesl s úsměvem, když otevřel, a naznačil jí, že má jít dál. Sám držel jakýs košík a měl na zádech batoh, který tam předtím nebyl.
No, hned za branou mohla Hinami vidět právě ty sakury, a první květiny různých barev a všechno tohleto, co by se dalo v takovéhle zahradě očekávat. Taky musela být poměrně rozlehlá.

Hyuuga Hinami

Následovala Hibikiho až...k sídlu Sarutobi klanu? Nejprve jí to zarazilo, než jí došlo, že u nich Hibiki vlastně bydlí. To ale taky znamenalo, že jí vzal k sobě domů...páni...Tohle bylo poprvé, kdy šla k někomu domů..i když teda jen na zahradu. I tak...
Hinami počkala, než se Hibiki vrátil a odemkl tu vekou bránu a ona tak mohla vejít. No a pak jí div nespadla brada, když uviděla tu nádheru. Takových stromů a rostlin..a sakury..."Nádhera..." vypadlo z ní překvapeně a se zájmem a nadšením se rozhlížela kolem. Většinu těch rostlin a stromů poznávala.

Hatake Hibiki

S úsměvem přikývl. "Mám to tu fakt rád.. nejlepší na tom je ten klid, a ještě, když je hezky jako dneska." ohlásil se spokojeným výrazem. Sám si zahradu prohlížel se stejným údivem každý moment, co do ní znovu vešel, jakoby to bylo poprvé. Jakoby vždycky našel něco, co tam předtím neviděl. Když netrénoval.. býval tady.
Šel dál, směrem k něčemu, co byla jakási fontánka, ale vypadalo to spíš jako přírodní vodopád, docela hezky a nenápadně zařízené do skály, voda z toho tekla, jakoby jí nikdy nemohlo být méně. Hibiki si dal ruku pod tekoucí vodu. "Osvěžující jako vždycky." vydal ze sebe skoro zasněně. Pak vytáhl jakousi deku, položil to na zem, a s úsměvem nabídl Hinami, aby si sedla. Sám si sedl hned po ní, pokud si sedla.. a pokud chtěla jít trochu na průzkum, tak si sedl první s trpělivým úsměvem.

Hyuuga Hinami


"Nedivím se. Je to tu opravdu krásné." odvětila na Hibikiho slova a dál ho následovala. Při tom si zvědavě s nadšením prohlížela tu okolní krásu. Mezitím došli k vodopádu. "Páni. Vy tu máte i vodopád?!" pronesla překvapeně. Pak Hibiki roztáhl na zemi deku. No a Hinami došlo o co jde. Košík, deka, krásná příroda...prostě budou mít piknik. To byl dobrý nápad. Hinami e štěstí nepotřebovala drahé restaurace nebo tak něco. Tohle bylo ideální. A tak si tedy na vyzvání sedla. I tak se ale dál koukala kolem. Nemohla se vynadívat.

Hatake Hibiki

"Máme tu spoustu hezkých věcí." vyřekl se zachechtáním Hibiki. Zvlášť dnes tam měli jednu věc ze všech nejkrásnější. Hibiki se musel na Hinami zadívat. Jak si vesele prohlíží okolí. Vypadala šťastně, a Hibikimu se na tváři úsměv vytvaroval snad úplně sám.
"Jo, pozval jsem tě na jídlo. Nemůžu tě přece nechat hladovět!" vzpomněl si najednou, a začal tahat věci z batohu i z koše. měl toho až překvapivě hafo připravené, od různých rýžových kuliček přes nějaké sushi po různé sladké věci nakoupené z cukrárny i podomácku vyrobené. Za chvilku byla deka vysázená různými druhy různého jídla. Sám Hibiki si nějaký kus rýžového cosi (Eshen a japonská kultura..) vzal a kousnul.
"Tak.. co tvůj tým? Vypadá to, že si dobře rozumíte.. určitě už jste zažili nějaké dobrodružství." pronesl s úsměvem. Vlastně toho až tolik o Hinami nevěděl, a tak byl ideální čas si povídat taky trochu!

Hyuuga Hinami

"To tedy." odvětila Hinami, aniž by tušila, na co Hibiki myslí. Pak začal vytahovat jídlo. Měl toho nehorázně moc. "Páni. Tys pozval ještě někoho dalšího? Tohle všechno přeci nesníme..." pronesla na to, když sledovala všechno to jídlo. "Itadakimasu..." popřála dobrou chuť a vzala si něco z toho sladkého. Hinami měla rád sladké věci. "Mm...je to moc dobrý." pochválila to, když spolkla první sousto. "Rozumíme si. I když Itane-kun s Rikuto-kunem se poměrně často dohadují. Největší dobrodružství byly zkoušky. Co ty a tvůj tým?" odvětila mu a pousmála se na něj. Potom si vzala další z těch sladkých věcí. Tentokrát jinou.

Hatake Hibiki

"Však, to je v pořádku Hinami. Vezmi si co chceš." nabídl jí se zachechtáním. Pravda byla taková, že prostě nevěděl, co Hinami ráda, tak se musel připravit na cokoli. Vypadalo to ale, že se přinejmenším nějakými věcmi trefil. A pak jen s díky přikývl, když jídlo pochválila. Sám toho teda moc neudělal ale hej, alespoň to sehnal a to se přeci počítá!
"Ale..jde to." začal, kousl další sousto, protentokrát něčeho sladkého, a pokračoval, "..nejsme moc výrazní. Yumiko je stydlivá, Taiyō se někdy zbytečně stresuje. Ale fungujeme dobře." vysvětlil s úsměvem. On zase byl docela náladový, ale ro kolem Hinami ne. Tam stejně vždycky myslel maximálně tak na ní.
"No..a při zkouškách jsme toho taky zažili spoustu.. Ve druhé zkoušce jsme potkali ten tým ze Suny, co se dostal dál.. Musím říct, měli jsme na mále. Nechybělo moc, a naše cesta zkouškami by byla u konce.." pronesl zamyšleně, ale pak se zachechtal. "A ten souboj s Kirisakim..to bylo taky dobrodružství samo o sobě." usmál se, ale jedna ruka se mu automaticky přesunula k boku, když o rom mluvil. Dotkl se místa jizvy. Na to dobrodružství už jen tak nezapomene.

Hyuuga Hinami

"Dobře, děkuji." odvětila na Hibikiho slova ohledně toho, že si má vzít, co chce. "To je hlavní." řekla na to, že jim to funguje dobře. Pak si vyslechla Hibikiho zážitky ze zkoušek. "Bála jsem se o tebe během toho souboje." řekla, když domluvil. "My jsme zase narazili na tým z Iwy. Uměli...takovou gravitační techniku, kterou zastavili Rikuta-kun..a ten jeden se uměl obalit větrem, čímž odrážel všechny mé útoky. Málem jsme tam také skončili, kdyby nezasáhl Itane-kun. No a pak se tam objevil ten Hideyori se svým týmem, kteří to ukončili. A souboj s Itane-kunem byl těžký, jak jsem tušila. Ale dali jsme do toho vše a to je hlavní." pronesla.

Hatake Hibiki

"To je od tebe hezké." odpověděl s úsměvem na to, že se o něj bála. On o ní se vlastně ani nebál. věřil tomu, že by ji Itane nikdy moc neublížil, a vlastně si byl i docela jist, že hinami vyhraje. Nevyhrála sice, ale nestalo se jí nic, a to bylo to velmi důležité. "Já jsem se při tom souboji.. nějak bát zapomněl. A taky to tak dopadlo." poznamenal se smíchem. Pravda byla, že Hibiki se bál málokdy, pokud vůbec. Dost často měl jen nepříjemné pocity, ale ty vyprchaly jen, jak se do boje dáte. Což ale nebylo nějak neobvyklé, nebo to Hibiki alespoň jako neobvyklé neviděl.
"To musel být zajímavý boj.. museli jste být dva na tři. Ale kdo jiný by to zvládl, než ty a Itane, že.." dodal k tomu s úsměvem. Věděl, že Itane je více než schopný.. "Určitě sis vedla skvěle... škoda, že jsem tě nemohl jít podpořit. Moc mě to mrzí." omluvil se pro stejnou věc už druhé osobě v jednom dni. "Náš souboj byl proti nějakým z Kumo. Bylo to docela těžké, zase jednou plné mlhy.. celá ta zkouška byla plná mlhy, když nad tím tak přemýšlím.." poznamenal se zachechtáním. Byla to divná zkouška, všechny její části. ".. no, byli jsme v nevýhodě, používali takové divné zbraně. Dokonce zranili Taiyo, ale nakonec se nám to podařilo otočit, i když to bylo těsné." dopověděl konec toho, jak to bylo ve druhé části.
"Vy jste... poznali Hideyoriho tým?" zeptal se pak trochu překvapeně a zamyšleně. Byl to ten tým, co se ze zkoušek už nevrátil..

Hyuuga Hinami

"Měl bys na sebe víc dávat pozor." pronesla k němu, když řekl, že se při svém boji zapomněl bát a jak to dopadlo.
"Vlastně se o ně postaral jen Itane-kun. Já se nechala zranit a všechny mé útoky byly k ničemu. Dokonce i do té situace jsme se dostali kvůli mně, protože jsem si včas nevšimla nastražené pasti..." pronesla ještě k tomu v lese smrti. "Nevadí. Musel jsi se vyléčit a alespoň jsi neviděl mu potupnou prohru." uchechtla se nad tím, že jí nemohl fandit. "Když už jsme u toho...jak se cítíš? Bolí to ještě?" zeptala se ho starostlivě.
"Jen jsme je na okamžik potkali. Zastavili náš souboj, dali nám soupeřův svitek a postarali se o jejich vážnější zranění. Pak prostě odešli. Ani nevíme, jak se jmenovali, tedy kromě Hideyoriho, který se nám představil." odpověděla mu na otázku. Při tom myslela na to, jak vypadali jako dobrý tým a přátelé a že si nezasloužili umřít.

Hatake Hibiki

"No, alespoň jsem dal nějakou zábavu lidem, hádám.." dodal k tomu pobaveně. Pravda byla, že on to tak moc vážně neviděl. Neměl rodinu, která by mu držela opatrnost a kterou by nechtěl zklamat, a Sarutobi by nepochybně dokázali žít i bez něj. Měl sám sebe.. sebe zklamat nechtěl. A taky se chtěl předvést.. koneckonců, Hinami to taky viděla. "To neříkej.. vsadím se, že bez těch tvých slušivých očí by měli problémů mnohem víc." vydal ze sebe poklonu vzhledu i schopností najednou. Zase se u toho trochu začervenal, ale rychle to zahnal.
"Ne, vlastně ani ne. Spíš je to taková..vzpomínka." odpověděl pobaveně, a znovu se jednou rukou té jizvy dotkl. Snad z toho nebude mít zlozvyk, ale nedivil by se. No, a na ty horší, temnější témata!
"Jo.. bylo mi ho líto, jich taky. Určitě to byli skvělí shinobi.. inu." dodal k tomu smutně, ale rozhodl se nepokračovat. Musel se usmát. "Máš ráda nějaké zvíře?" zeptal se, a pak chňapnul po něčem sladkém.

Huuga Hinami

"I tak na sebe dávej pozor. Nechci, aby se ti něco stalo." pronesla a myslela to vážně. Byl to přeci její kamarád. Nikdo nechce vidět přátele zraněné či dokonce mrtvé. Když o ní řekl, že má slušivé oči a vlastně jí i tak nějak pochválil, trochu zčervenala. Tohle jí ještě nikdo neřekl. Jednou sice slyšela, jak někdo říká, že Hyuugové mají oči jak mrtvá ryba...ale to sem nepatří. No a Hinami k tomu nějak nevěděla, co říct. "Díky." špitla alespoň, aby nebylo trapné ticho.
"To jsem ráda." řekla ohledně té jeho jizvy. Na to, že mu bylo líto Hideyoriho týmu, přikývla. Cítila to stejně.
"Pokud to není had nebo pavouk, tak asi všechny. Nejvíc ale světlušky a motýly. A ty?" odpověděla mu a zkoumavě se na něj dívala. Zajímalo jí, proč se tak najednou ptá.

Hatake Hibiki

Jen přikývl. Bylo to spíš zdvořilostní, protože Hibiki věděl moc dobře, že to s tím pozorem bude trochu těžší. Ale usmíval se, nechtěl pochopitelně nějak Hinami naštvat nebo strachovat.. a taky byl rád, že by jí vadilo, kdyby se mu něco přecijen přihodilo. Byl to dobrý začátek..
Musel se usmát. Hinami byla roztomilá vždycky, ale mnohem víc, když se styděla, a to tedy právě teď. Hibiki ji nechtěl přivést do více rozpaků, aby ji pochválil i to, ale bylo to tak. A tak se spíš jen usmíval. To, že neměla ráda hady nebylo úplně ideální, ale taky to nebylo žádným překvapením. Ta technika byla hadi proto, aby vyvolávala strach, ne, aby se s ní někdo chtěl mazlit. "Mám rád kočkovité šelmy a různý druhy ptáků." pronesl jednoduše. Šelmy byly cool a ptáci si mohli létat vždy tak jak chtěli. Výhodné, krásné.
Pak ale mrkl, a natáhl ruku dopředu, směrem k Hinami, ale pořád byla nějaký kousek od ní samotné. "Chvilku počkej." Dal jí hřbetem dolů a díval se na ní. Vypadal soustředěně, ale na tváři pořád úsměv.

Hyuuga Hinami

Nad tím, že má Hibiki rád kočky a ptáky, se trošku uchechtla. "Tipovala jsem tě spíše na psy, když je umíš vyvolávat. Ale je pravda, že to nemusí být podmínka." pronesla s úsměvem. Pak jen sledovala, jak k ní Hibiki natáhl ruku. Nechápavě na ní koukala. Poté Hibiki řekl, ať chvilku počká. A tak tedy trpělivě čekala a ani se nehnula. Jen střídavě sledovala tu ruku a Hibikiho obličej. Vypadal soustředěně, ale pořád se usmíval. Co měl asi za lubem.

Hatake Hibiki

"Biscuit je kolega a kamarád... už ho ani mezi zvířata nepočítám." pronesl pobaveně, pořát koukajíc na ruku a soustředíc se. Pak se konečně podíval očima na Hinami a ruku otočil zase dlaní nahoru.
Z té dlaně vylétli dva motýli. Byli velcí na normální motýlí velikost, a naprosto rudě červení, až zářili nad jeho rukou. Hibiki si dal pozor, aby měli tvar víceméně dokonalý, a tak takoví i byli. Jeden z nich byl světlejší než ten druhý, ale.. Hibiki sám by si normálně uznal, že se mu to povedlo. Pochopitelně byli z ohně, zformování a kontrolováni stejně, jako Hibiki normálně svoje techniky dělal. Ale tahle nebyla na boj, ale na okrasu.
Hibiki trochu natáhl prsty, a motýli se dali k Hinami - jeden jí obkroužil zezadu kolem vlasů, ale dost daleko na to, aby nepálil a aby od něj nic nechytilo.. ano, Hinaminy vlasy byla druhá věc, kterou měl Hibiki na mysli stejně, jako ten tvar, protože co si budeme, zapálit jí doopravdy nechtěl, tak si dal na odstup pozor. A další se promenádoval letem před ní.. nakonec se k němu připojil i ten druhý, a létali jeden kolem druhého, jako nějaký zářivý druh tance..

Hyuuga Hinami

"Ach tak." odvětila na to ohledně Biscuita. Pak dále čekala, při čemž sledovala Hibikiho obličej a ruku. No a pak se to stalo. Z Hibikiho ruky vyletěli dva rudí motýli. Na první pohled by Hinami ani neřekla, že jsou z ohně, ale při bližším průzkumu z něj opravdu byli. "To je nádhera." pronesla nadšeně a překvapeně zároveň. Sledovala ty dva motýli, kteří si tam tak tančili ve vzduchu kolem. Na tváři měla široký nadšený úsměv. Jj...deset bodů pro Hibikiho.

Hatake Hibiki

S úsměvem se soustředil na ten jejich tanec, protože to byl koneckonců on, kdo je ovládal. Usmívat se ale doslova musel. Pohled na Hinami, juak na to kouká, byl víc než dostatečnou odměnou za jeho snažení. Dokonce mu to i pochválila.
"A to to ani není ta nejhezčí věc tady.." zašeptal sám pro sebe Hibiki. Musel se dál soustředit na to, aby motýlci tancovali kolem sebe. Pak tam pustil mezi ně ještě uzoučkou, pevnou stužku rudého ohně. Motýlky dostal výš vzduchu a stužka létala a obtáčela se kolem nich, aby je pak, kus nad nimi, mohla rychle svázat v sobě. V tu chvíli to udělalo takový malý ohňostrojík nad jejich hlavami s červenými, žlutými a oranžovými tečkami padajícími dolů a mizícími ve vzduchu.
Hibiki se pak trochu rozpačitě usmál. Povedlo se mu to jak chtěl, ale nevěděl moc, co říct.

Hyuuga Hinami

Hinami s úsměvem sledovala tančící motýli. Toho, že si tam Hibiki něco zašeptal, si ani nevšimla...dobré pro něj asi... A tak se Hinami nadšeně dívala na motýli a na stuhu, které se je snažila chytit. V duchu fandila těm motýlům, aby té zlé stuze uletěli, avšak dostihla je a svázala k sobě tak, že bouchli. To bylo smutné, naštěstí to byli jen ohnivý motýli a ne živí...a ten ohňostroj byl krásný. "To bylo úžasné. S ohněm ti to jde." pochválila Hibikiho a usmála se na něj. "Já se nedávno učila s vodou, ale k něčemu takovému mám ještě hodně daleko..." pronesla a podrbala se rozpačitě jedním prstem na tváři.

Hatake Hibiki

No, byl rád, že sklidil tolik pochval. Snad to ani čekat nemohl, ale co už, povedlo se. Pěkně pořádně se usmíval. "Díky.." pronesl jenom, sám se trochu červenal. Povedlo se! A jak se koukala!
"Určitě to brzy zvládneš ještě lépe." odpověděl jí na to. Věděl, že se spoustu naučil, ale pořád neviděl svůj potenciál ani blízko něčemu, co by se mohla naučit taková dcera hlavního Hyuugy. Sám sebe viděl jako dříče.. ale byla pravda, že na tohle talent docela měl. Jen to nevěděl.
No, Hibiki se ještě červenal, tak se raději chopil něčeho k jídlu na zamaskování a místo toho bylo čas změnit nějak téma. Rozhodl se trochu jinak. Lehl si na deku, ruce dal za hlavu. Bylo tam dost místa, aby nějak neničil i Hinamin osobní prostor, když to udělal, takže dobré. Díval se na oblohu, na tváři svůj úsměv.
"Co bys vlastně jednou chtěla být, Hinami? Co je tvůj sen?" zeptal se, jakoby nic. Měli tolik života před sebou, a už teď se stali chunniny. To přece bylo dobré, brány do světa měli otevřené..

Hyuuga Hinami


"No nevím...teď, když už je po zkouškách bych se chtěla zkusit zaměřit na něco, co chci už hodně dlouho zkusit." odvětila na jeho slova o tom, že to určitě zvládne ještě lépe. Mezitím, co si lehal na deku, si vzala další sladkou dobrotu a snědla jí. "Chtěl bych být silná kunoichi, co dokáže pomáhat těm, co to potřebují a aby i otec s dědečkem uznali mé schopnosti. Přemýšlela jsem, že bych mohla jednou zkusit být medikem nebo učit další generaci." odpověděla mu. "A co je tvůj sen. Hibiki-kun?" zeptala se i jeho.

Hatake Hibiki

Pozorně si vyslechl, co mu tam mohla říct. U toho se pořád usmíval, koneckonců, to bylo něco, co by od Hinami čekal. Vždycky myslela na ostatní. To se mu na ní nejen líbilo, taky to obdivoval, protože i přesto, že to nebyl žádný sobec, Hinami byla na úplně jiném levelu i v tomhletom. "To jsou hezké sny.. nesobecké." okomentoval to, jak si to myslel.
"Takže.. to, na co by ses chtěla zaměřit je léčení?" vydedukoval, ale ještě se raději zeptal. Nepamatoval si, že by někdy slyšel o tom, že to Hinami uměla. Byl to ale hezký cíl, a léčení byla velmi fajn schopnost. Nebyl to Hibikiho styl, ale vždycky by byl rád, kdyby měl někoho takového na misi s sebou. Pak ale polkl.
"No..vlastně jsem prostě chtěl, aby Hatake.. aby to byl doopravdy klan. Ne jenom..já." pronesl, a trochu odtáhl pohled i od nebe. Bylo to takové..trapné, říkat to tady Hinami. "Přál jsem si, aby to jméno..zase jednou něco znamenalo." dodal k tomu, docela tiše.

Hyuuga Hinami


"Jop." odpověděla mu na otázku. "Už hodně dlouho o tom čtu všemožné knihy...jen jsem to ještě nepřevedla do praxe." dodala ještě. Samostudium bylo fajn, ale jak by asi to léčení mohla trénovat, že jo...přece nebude někde něco schválně mrzačit, aby to mohla zkoušet...
Pak si vyslechla jeho sen. "To zní taky hezky." odvětila na to. "Takže chceš obnovit klan i s jeho slávou." shrnula to. "Jsem si jistá, že se ti to jednou povede." podpořila ho s úsměvem.

Hatake Hibiki

"Myslím, že je to super schopnost." dodal k tomu všemu léčení, zamyšlen v oblacích. "Není to něco, co by vypadalo nějak moc zářivě, ale zachraňuje to životy a pomáhá to lidem.. lepší v týmu jednoho takovýho, než deset ničitelů." shrnul nakonec svůj názor s úsměvem. On zrovna byl ničitel, ale tak, co se dalo dělat.
"No..snad jo. Věřím tomu." odpověděl jí. Jeho pohled se na ní zase na chvilku zasekl..jo.
Vlastně tomu fakt snad poprvé v životě věřil. Třeba jednou bude klan Hatake spojován s Konohou. Třeba to nebude klan jednoho jména, a vždycky jen jednoho člověka. Snad.
"Zajímalo by mě, co s náma bude teď..." pronesl pak jen tak do éteru, obrácen zase na mraky. Dneska bylo hezky.

Hyuuga Hinami

"Hm." Hinami přikývla. "Obzvlášť..Rikuto-kun často do všeho skáče po hlavě a hodně tím riskuje svou bezpečnost. Říkala jsem si, že kdybych uměla léčit, nebyl by to takový velký problém. A, když se na misi něco zvrtne, mohla bych pomoci." podělila se o své myšlenky. 
"Jestli to někdo zvládne, tak ty." řekla mu ještě na to ohledně obnovení klanu Hatake. Pak nadnesl zajímavou otázku ohledně toho, co s nimi teď bude. "Já nevím. Nemyslím si, že by se něco mělo nějak extra měnit. Alespoň tedy, co říkal můj bráška." řekla na to.