Sídlo klanu Uchiha

[itane_jmeno]

Lhal by, kdyby řekl, že nebyl objetím překvapen, ale když už se tak stalo, tak byl vlastně rád. Po dlouhé době tu byl někdo, kdo si prošel mnoha nesnázemi jako on. Objetí tedy opětoval a dokonce se mu ve tváři objevil úsměv. Jako kdyby potkal dlouho ztraceného člena rodiny. Radost z přivítání však netrvala dlouho, když se pustili do diskuze. Respektive první věta od Taiyo už byla soda, kterou by obvykle musel dlouze rozdýchávat. Naštěstí se během posledního měsíce hodně soustředil na to, aby svůj vztek ohledně Tygra kontroloval. Hikumo na tom měl lví podíl, však mu dával pořád čočku, že zlobou se nic nevyřeší. A že s tím měl vlastní zkušenosti.
Vyslechl si tedy úvodní chaotický popis od Taiyo a než se pustil do detailního povídání, zvolil raději klidnější přístup: [rec=itane]"Pojď, dáme si čaj a vše mi povíš,"[/rec] řekl s mírným úsměvem, chytil Taiyo za ruku a zavedl jí do kuchyně, kam se vcházelo přímo z verandy. Jestli uměl něco připravovat, tak to byl čaj, takže se do toho hned pustil. Během chvíle měli dva kouřící šálky lahodného nápoje. [rec=itane]"Myslím, že jsem tu i viděl nějaké sušenky, které neodléval z betonu táta, dáš si?"[/rec] zeptal se slušně. Byť byl mladý, tak se snažil zastávat pozici dědice vůdce klanu a aspoň trochu hostit. Byť v tom byl značně nesvůj. No, aspoň kamarádku pobaví.
Ať si už vyžádala sušenky ne, bylo na čase se vrátit k tématu: [rec=itane]"Táta mi říkal, že Suna padla. Ale předpokládám, že ty by si mi mohla říct víc. Co se stalo?"[/rec] Byl poměrně klidný, snažil se jednat s chladnou hlavou, neboť netrpělivost a horlivost víc slušela Rikutovi než jemu.

[taiyo_jmeno]

Jé čaj. Pořádný čaj Taiyo neměla už pěkně dlouho. Opatrně položila ruce kolem horkého šálku, aby se nespálila, ale přitom aby si ohřála ruce. [rec=taiyo]"Voní krásně."[/rec] řekla Taiyo po tom, co si přičuchla k čaji. Sušenky s díky odmítla sušenky. Přeci jenom musí držet nějakou tu linii, když se měsíc nehýbala.
Taiyo se trochu zamračila. [rec=taiyo]"Inu... moc ti toho také neřeknu. Většinu času jsem .... přes měsíc jsem.... ležela jsem v nemocnici."[/rec] říkalo se jí to těžko a úplně to nechtěla rozebírat. [rec=taiyo]"Takže vím hlavně to, co jsem se dozvěděla od ostatních."[/rec] snažila se pokračovat. [rec=taiyo]Prý tam byl Tygr, Kohout a Kůň.... myslím. Mnoho ninjů se od těchto maskovaných zloduchu nechalo přesvědčit a přidalo se k nim, takže měli celkem velkou armádu a nebylo tedy poznat, proti komu bys měl bojovat a kdo je spojenec."[/rec] Taiyo trochu usrkla čaje. [rec=taiyo]"Hmmmm."[/rec] ten čaj byl vážně dobrý. [rec=taiyo]"Pak se tam prý objevil i Taichi a ovládal stromy... to je myslím Mokuton technika, ne? Také tam byl člověk, který se vyrovnal s Raikage.... inu .. možná ho i předčil. To nevím jistě. Jistě vím jen to, že Kazekage byla poražena. Pak jsem zaslechla, že ve vesnici mohli vlastně zůstat jen ti, co měli stejnou nebo podobnou myšlenku jak maskouni a vesnice také vystoupila z Aliance, takže se vlastně neví, jak to tam bude dál probíhat.[/rec] snažila se nějak shrnout události, které vlastně také měla od někoho. Sama prožila jen to, že se nikomu nedalo věřit.

[itane_jmeno]

Sám též čekal než mu čaj trochu zchladne a mezitím poslouchal Taiyo. Hned první informace ho zaskočila, ale nepřerušoval její proud myšlenek, dotazy mohl klást později. A že už se mu jich v hlavě pár rodilo. Jenom to, že mu tam vyjmenovala půlku zoologické zahrady v něm budilo skoro zděšení, ale zároveň i nějakou touhu po výzvě. Ano, nikdo by nejspíše tygra neškrábl, kdyby neměli pomoc ze záhrobí, ale i tak. Zlepšovali se, proč by ho jednou nemohli dostat? A jinak jo, jestli bylo něco, co uměl, tak to byl čaj. A ještě by jí mohl jednou předvést míchané vejce, to byla taky špica.
[rec=itane]"Nejprve se musím zeptat, jsou všichni v pořádku?"[/rec] zeptal se pro něj na klíčovou otázku. Přeci jen o ztrátách zatím nikdo nemluvil, respektive se k němu nedonesly. [rec=itane]"A pak mi nejdřív řekni, proč jsi byla v nemocnici? Neměli jsme nepsanou dohodu, že ve špitále skončíme vždycky spolu?"[/rec] pokusil se jí aspoň trochu zvednout náladu, ale zároveň se bál, proč vlastně byla měsíc v nemocnici.
[rec=itane]"Taichi byl naposledy v komatu, co vím od Hinami. Ale ani o té jsem dlouho neslyšel,"[/rec] řekl tiše. [rec=itane]"O porážce Kazekage víme. Proto je většina našich jednotek v pohotovosti a lítá po všech čertech. Já si mám na rozkazy momentálně počkat, když jsem se teprve včera vrátil,"[/rec] potvrdil zprávy o porážce Suny, takové jakou znali.
Mezitím chytil Taiyo přátelsky za ruku. [rec=itane]"Neboj se, porazíme je, určitě!"[/rec] pokusil se aspoň trochu pozvednout morálku.

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]"Jestli jsou všichni v pořádku?"[/rec] Taiyo se do téhle otázky taky úplně nechtělo. [rec=taiyo]"Ano... i ne."[/rec] odpověděla vyhýbavě, ale bylo jí jasné, že na to bude muset odpovědět přesněji. [rec=taiyo]"Nevím, zda ninjové z Kiri jsou v pořádku. Nemám od nich žádné zprávy. Dále Ranzi, to byla nová členka v týmu Rin a Rikuto. Ta přešla k maskovaným. Senseiové... ehmm.. počkej... jo... Saru, Shikamune a Kokuryuu přežili, ale od masek dostali pěkně na budku. No a Rin... ten... ten aby zachránil zbytek, tak šel s .... s nima."[/rec] poslední slova spíž už jen tak šeptala, protože jí zdravil hlas. A jelikož se jednalo o emocionální výkyv, tak se jí pravé oko zbarvilo do červena.
Po chvilce si vyčistila hlas, aby mohla dál mluvit. Itanemu se podařilo zvednout Taiyo náladu. Měl dobrou poznámku. [rec=taiyo]"S Ginem jsme byli na misi kousek od Suny. Měla to být brnkačka. Jen nějaký tábor banditů. Ovšem... po tom, co jsme pronikli do tábora, tak jsme narazili na člověka s ohromnou sílou. Možná to byl i ten, co pak bojoval s Raikage. To si nejsem jistá, ale podle popisu by odpovídal.... no a abychom tomuhle člověku unikli, tak mi musela pomoci Sarada-sama."[/rec] Taiyo se podívala směrem na Itaneho, aby viděla jeho reakci. Cítila se za to dost provinile. Vždyť ona mohla se Saradou komunikovat a učit se od ní, kdežto Itane tu možnost neměl. [rec=taiyo]"Díky její síle a technice jsme se skokem dostali zpět do Suny, ale mě to na nějakou chvilku odrovnalo."[/rec] doplnila.
Taiyo dál usrkávala čaje. [rec=taiyo]"Teď budu dost pesimistická, ale máme to na vůbec sílu? A popřípadě, kde jí vezmeme? I někteří naši senseiové s nimi měli problém. Jak se od nich tedy můžeme učit? To mě spíš trápí...."[/rec] zauvažoval Taiyo.

[itane_jmeno]

To, že Taiyo spolupracovala s ninji z Kiri ho nepřekvapilo, přeci jen s nimi navázala asi nejkladnější vztahy z původní party geninů. Vůbec se tomu nedivil. Ani nevěděl, jestli by měl fandit Ginovi nebo Rinovi. Gin měl postavení a tak, ale Rin byl zase kamarád a parťák z vesnice. No, tuhle volbu nechá na Taiyo, byla nad jeho momentální chápání. Ovšem, to, že někdo z Konohy dezertoval ho zarazilo. Ano, už věděl, že Konoha nebyla jen sluníčkovým místem, ale zároveň neviděl důvod, proč zradit. [rec=itane]"COŽEŠEL?!"[/rec] vychrlil ze sebe. Nebyl s Rinem tak velký big bro jako Rikuto, ale byli spolu v cukrárně a trénovali spolu. Navíc si prošli takovým tím momentem, když se jejich techniky srazily a to už zanechá hluboké pouto. Hlavou mu hned letěla spousta myšlenek a to hlavně na to, jak ho z toho vysekají ven. Jenže... kde začít?
Když se trochu zklidnil, přišla další salva informací, které byly zakončeny další perlou. Tak překvapený výraz asi u Itaneho nikdo nikdy neviděl. Trochu mu cukal koutek. [rec=itane]"Sarada-sama?" [/rec]zopakoval totálně zmateně. [rec=itane]"Eee... nepraštila ses do hlavy? Ta je přeci dávno mrtvá, sama jsi to zažila,"[/rec] pokračoval na stejné notě, ale pak se pozastavil. Stejně jako on, přišla i Taiyo do kontaktu se Saradinou chakrou.
[rec=itane]"Momentálně... nemáme šanci. Nezbývá nám na tom pracovat. Navíc to vypadá, že budeme muset začít pátrat po nich, než příjdou zase oni. A co hůř, dospělí nám nejspíše nepomůžou, ty teď lítají po všech čertech. Musíme Rina najít..." [/rec]řekl už o trochu uklidněnějším tónem.

[rec=sarada]"Taiyo, zopakuj tyto pečetě,"[/rec] ozvala se najednou Sarada a vyjmenovala Taiyo sérii asi dvanácti pečetí.

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]"Ano, zachránil nás tím."[/rec] přikývla Taiyo. [rec=taiyo]"Ale co mě trápí víc je, že než Tygr zmizel, tak řekl, že Konoha není nepřítel,
jen žijeme moc dlouho ve snu.... nebo tak nějak. Myslíš, že to narážejí na vedení vesnice? ... Když postupně odstraňují kage?"[/rec] Taiyo si povzdechla. [rec=taiyo]"On totiž něco podobného naznačoval i Rin."[/rec] dodala nesměla. Taiyo si nebyla jistá, jak na to Rin přišel, ale koneckonců by to mohl být i důvod, proč by u masek nakonec zůstal.
To ohledně Sarady uz raději dal nekomentovala. Nevěděla, jak to Itanemu pořádně vysvětlit. Takže jako kdyby se prastila do hlavy. No ale ani ne za minutu se jí ozval hlas Sarady v hlavě. Taiyo přikývla a koukla na Itaneho. [rec=taiyo]"Počkej."[/rec] řekla mu a soustředila se na pečetě, které po ní Sarada chtěla.

[itane_jmeno]

Pravda, pokud tím Rin ochránil všechny ostatní, tak to dávalo smysl a když k tomu Itane přistupoval už v klidnějším stavu, tak mu to taky přišlo jako jediná možnost. Od Akitoshiho věděl, že zrovna Kokuryuua není radno podceňovat a jestli i on dostal tak snadno na budku, tak byli v opravdovém průšvihu. Další zpráva ho nepřekvapila. On sám při poslední misi zjistil, že vše nebylo tak hezké, jak jim v mládí podávali. Aliance ninjů sice existovala, ale i přes ní tu byla korupce, černý trh, nelegální činnost. Prostě nepořádek. [rec=itane]"Nevím jestli tím myslí přímo vedení, ale spíš to, že nás vesnice drží v tom, že je vše v pořádku. A tihle nejspíše chtějí poukázat na tu zkaženost, co klíčí na každém rohu. Tím samozřejmě nechci říct, že za něco může Hokage, ale Rin na to několikrát poukázal,"[/rec] řekl zamyšleně. Bylo až děsivé, jak se minulost opakovala a děti měli opět v rukou možnou budoucnost světa. Bylo totiž na nich jak se v tomto boji zachovají a budou utvářet budoucnost.
[rec=itane]"A něco mi říká, že Rinovi nechtějí ublížit. Takže se o něj aspoň zatím bát nemusíme. Horší bude je najít,"[/rec] začal už vymýšlet, co by měli udělat i když i to mu přerušila s tím, že má počkat. A počkat na co? Až si příjdou i pro ně? Ale ne, Taiyo by s nimi nikdy nespolupracovala.

Mezitím se kolem Taiyo začala koncentrovat chakra, k čemuž Sarada ještě dopověděla: [rec=sarada]"Připrav ho na ten šok, že vás tu pozoruje jeho babička, děkuji," [/rec]požádala ještě narychlo.

[taiyo_jmeno]

Taiyo si povzdechla, ale přikyvovala na důkaz toho, že rozumí, co Itane myslí tou zkažeností na každém rohu. I když se jí nelíbila tahle skutečnost a ona sama by raději znala pravdu o celé situaci, chápala, že někteří lidé raději žijí v mlze a o ničem nechtějí vědět.
To jestli chtějí, nebo nechtějí Rinovi ublížit nemohla posoudit. Měla ohledně toho málo informací. [myslenky=taiyo]Co když na něm budou dělat nějaké pokusy? Co když mu místo rukou dají katany? Nebo co když.... Okej, měla bych míň číst ty knížky. [/myslenky] Taiyo ze sebe setřásla ty hrůzostrašné představy. Ale ohledně toho, že ho bude těžké najít měla Itane také pravdu. Kde by se dalo začít? Rin už jednou Kohouta potkal, ale kde? A mohl by tam furt být? Jak ovšem zjistit to místo?
To už na ní však Sarada znovu promluvila. Očividně Taiyo udělala správně všechny pečetě, ale o co jí nyní Sarada požádala bylo nesplnitelné. Taiyo se podívala na Itaneho. [rec=taiyo]"Uehmm... ještě ohledně tvé babičky...ehmm...."[/rec] Taiyo se snažila najít ta správná slova. [rec=taiyo]"Uhmm .... vzdávám to... na tohle tě nedokážu připravit, takže mi teď musíš slíbit, že nezačneš trojčit. A myslím to vážně."[/rec] řekla nakonec a čekala na slib.

Pokud při objevení Sarady Itane nadechoval, že začne trojčit, tak ho Taiyo upomenula: [rec=taiyo]"Netrojči!"[/rec].

[itane_jmeno][npc_name=sarada]Uchiha Sarada[/npc_name]

Itane byl solidně zmatený ohledně toho, co tu po něm chtěla a ještě ty pečetě, co skládala. Neznal je, ale ta skladba mu přišla povědomá. Jako kdyby už někdy něco takového viděl. Aby toho nebylo málo, kolem Taiyo se začala zhmotňovat chakra, která potvrdila jeho zmatení. [rec=itane]"Co máš furt s mojí..."[/rec] zeptal se nechápavě, když to Taiyo vzdala, protože i jemu to došlo. Ta barva chakry, která teď z Taiyo byla odlišná, takže ve chvíli, kdy aktivoval Sharingan, spatřil, že z jeho kamarádky něco vystoupilo a postavilo se za ní.
[rec=sarada]"Ahoj, Itane,"[/rec] ozvala se Sarada za Taiyo. Vypadalo to, že nějak odpoutala svůj chakrový otisk od Taiyo. [rec=itane]"Jak dlouho?"[/rec] zeptal se Itane. Netrojčil, možná se mu ve tváři mihlo trochu naštvání, ale udržel se. [rec=itane]"Neodpovídej. Odhaduji, že celou dobu od chvíle, co jsme s ní bojovali, žejo?"[/rec] utvrdil se jen pohledem na Taiyo. Pak se vrátil pohledem k babičce.
[rec=sarada]"Taiyo, dej si pozor, momentálně nehlídám tvojí vnitřní kamarádku,"[/rec] řekla nejprve směrem k dívce a pak se podívala na svého vnuka. [rec=sarada]"Původně jsem chtěla jen mluvit s tvým otcem, ale pokud je pryč, není jiná možnost. Nezbývá mi příliš času. Taiyo má pravdu v tom, že se s nimi nemůžete měřit. Obávám se, že nikdo z Konohy aktuálně nemůže. Kokuryuu je možná starý zapšklý páprda, ale schopnostmi a zkušenostmi předčí všechny ve vesnici. A podívejte se jak dopadl,"[/rec] pravila vcelku krutě, byť to byla bohužel pravda.
[rec=itane]"No děkujeme, že nám to povídáš, ale našeho kamaráda tak jako tak unesli. Takže chtíc nechtíc ho půjdeme zachránit,"[/rec] řekl Itane trochu podrážděně.[rec=sarada] "Nic menšího jsem ani nečekala. Pak se vás chci zeptat. Svěříte mi na ten krátký čas, co mi zbývá váš trénink do mých rukou?"[/rec] zeptala se naprosto vážně. Taiyo už věděla, co to znamenalo se Saradou trénovat. U Itaneho to bylo horší, že netušil.

[taiyo_jmeno]

Taiyo se na Itaneho omluvně usmívala. Už už mu chtěla odpovědět na otázku, ale Itane byl rychlejší. Taiyo pouze přikývla a velmi tiše řekla: [rec=taiyo]"Promiň."[/rec]
To, že se Sarada objevila za jejími zády jí nějak nepřekvapilo. Vlastně jí u ní už nic nepřekvapovalo. Jediným překvapením mohlo být pouze to, že Taiyo stále žila. Teď se tedy soustředila, aby vnitřní kamarádka stále zůstala hluboko uvnitř.
Tak Taiyo měla v rozhodování jasno. Sice bude hrozně trpět a bude jí to bolet a jistě to vůbec nebude pěkné, ale měla jasno. Hihi, ale Itane netušil, do čeho jde. Nedluží mu Taiyo náhodou nějakou pěknou pomstu? Inu jestli na to kývne, tak bude trpět. Muhahahaha..... ale kuš ty démone...
[rec=taiyo]"Jdu do toho."[/rec] přikývla Taiyo.

[itane_jmeno][npc_name=sarada]Uchiha Sarada[/npc_name]

Jo, Itane Taiyo něco dlužil, protože něco vykecal, ale už netušil, co to bylo. No, ona mu to určitě připomene až bude nejméně vhodná chvíle. Tím si byl sakra jistý. Ale to nevadilo, úmyslně by si navzájem neublížili, tím si byl jistý. Pokud šlo o neúmyslné ublížení, to už bylo jiné. Minimálně ze strany Taiyo se to mohlo stát.
[rec=itane]"Samozřejmě, že do toho jdu taky. Pochybuji, že bych našel zkušenějšího Uchihu,"[/rec] pronesl Itane na potvrzení. Sarada se ďábelsky usmála. [rec=sarada]"Dobře, tak mi tu chvilku vydržte,"[/rec] řekla a její chakra spirit se ponořil do podlahy sídla. [rec=itane]"Ah, to tajné místo o kterém nemám vědět,"[/rec] povzdechl si Itane a vrátil se pohledem k Taiyo.
[rec=itane]"No, tak když tu chvíli nemáme dohled, tak by si mi mohla říct, co tohle má všechno znamenat? A co znamená tvoje vnitřní kamarádka?"[/rec] zeptal se zvědavě, zatímco slečně dolil čaj. Nutno podotknout, že jí teď důkladně sledoval sharinganem, jako kdyby čekal, že z ní vypadne ještě někdo další než jeho babička. A byla pravda, že když se díval pořádně, začínal v Taiyo rozeznávat další typ chakry. Podobně chladnou jako byla ta jeho, když se naštval. A to soudil jen podle barvy, kterou dokázal sharingan rozeznat. No, bylo samozřejmě na Taiyo, co mu k tomu řekne, přeci jen to byla otázka důvěry, svěřovat se někomu o vnitřních démonech.

[taiyo_jmeno]

Když Itane znímil tajné místo, tak se musela pousmát. Úsměv jí však rychle zmizel, když se Itane začal vyptávat na Saradu a na vnitřní kamarádku. Za čaj poděkovala, ale na Itaneho se nedokázala podívat. Oči jí těkali všude možně, jen ne na Itaneho. A to, že jí úplně probodával těma svýma očima jí také moc nepomáhalo. Nakonec polkla ten velký knedlík a začala mluvit, ale zatím pouze ohledně Sarady. [rec=taiyo]"Cestou z Kiri..... Jak jsem na chvilku mohla využívat sílu tvé babičky, tak má síla část jejího vědomí uvěznila.... no... a díky tomu jsem s ní již několikrát mohla trénovat.... no ale... ufff..... čím více její sílu využivám, tím ona ve mně slábne."[/rec] dalo jí to zabrat, ale aspoň tohle ze sebe vykoktala.
Ohledně toho démona se jí moc mluvit nechtělo. Furt si nervózně hrála s prsty. [myslenky=taiyo]Přeci mu nemůžu říct o démonovi. Co když mě pak bude považovat za démona. Za stvůru. [/myslenky] obávala se Taiyo. Tohle tajemství jí dost tížilo. Nejraději by si někam zalezla do díry a tam by zůstala, jenže potřebovala sílu toho démona, aby mohla porazit masky a pomoc Rinovi. Co když ale ten démon nakonec vyhraje nad jejím tělem, ale už nebude žádná Sarada, která by jí pomohla. Když to bere takhle, tak by se jí zadní vrátka hodila.... Konečně se podívala na Itaneho. [rec=taiyo]"Moc snadno se mi o tom nemluví, ale jsi jako .... můj bratr.... takže.... mám zvlášní kekkei genkai...je velmi silné, ale má to samozřejmě háček. U takového kekkei genkai jako má náš klan se vytvoří... vnitřní osoba. Přesněji řečeno ... démon. Má síla roste exponenciálně mému vyčerpání. Po tom, co vyčerpán svojí sílu, tak je tam démoní síla... a já nechci podlehnout."[/rec] Taiyo si povzdechla. [rec=taiyo]"Kdyby se to však zvrtlo.... budu potřebovat tvou pomoc. Nechci nikomu ublížit víš?.."[/rec] Taiyo to nevydržela a na stůl upadlo několik kapek slz. [rec=taiyo]"Pokud se něco takového stane, musíš mě zastavit. Jakýmkoliv způsobem, prosím."[/rec] dodala nakonec. I když uronila několik slz, tak se najednou Taiyo cítila lehčí. Spadl z ní obrovský kámen, který jí velmi tížil. Konečně to někomu mohla říct, podělit se o svého démona. Teď však byla otázka, jak se s těmi informacemi Itane vypořádá a zda jí podpoří, nebo jí dorazí.

[itane_jmeno]

Itane se za poslední roky docela socializoval, takže jasně poznával dívčin neklid z toho, jak neudržela pozornost očí chvíli na jednom místě. Vypadalo to, že jí to opravdu trápilo. A byť to nebylo jako Byakugan, i Sharingan dokázal prohlédnout lidské srdce, však jej už podle slov druhého poháněla především láska a i bohužel další prvky, které se k ní pojili. Proto se aspoň Itane pokusil zůstat klidný a chytil jí zase za ruku, aby zastavil její nervozní hrátky s prsty. Nevyrušoval jí, přeci jen v poslední době trénoval hlavně trpělivost, aby dokázal krotit jak sebe, tak ostatní. Stálo ho to hodně sil, aby udržoval vnitřní disciplínu, ale nechtěl být jak Rikuto. Klidně se na Taiyo usmál, tady byla v bezpečí, mohla mluvit o čemkoliv.
A i když to z ní lezlo jak z chlupaté deky, konečně se dostala k jádru problému. Itane vypadal chvíli trochu překvapen, ale díky tomu, že už věděl, co hledal našel i jeho Sharingan. Konečně pochopil, co za chakru a auru to v Taiyo viděl. A ještě než ho stihla poprosit o to, aby se o ní postaral jakýmkoliv způsobem, tak seskočil z vlastní židličky a přátelsky Taiyo objal. [rec=itane]"Vždycky jsem chtěl ségru a často se říkává, že sestry jsou jako démoni,"[/rec] řekl nejprve na uvolnění situace a pevně jí objal, zatímco jednou rukou vyštrachal papírovou utěrku, aby si mohla otřít oči.
[rec=itane]"Neboj se, s démonem vymetem podlahu,"[/rec] ubezpečil jí, byť sám netušil jak by to mohl udělat. Ale zvládala to babička, tak on musel taky, ne?[rec=itane] "Zůstane to mezi námi. A dám na tebe kdykoliv bude potřeba pozor,"[/rec] pokračoval v povzbuzování. Upřímně, Uchiha klan byl plný nějaký demonů, jeden navíc se v tom ztratí. Pak ho napadla ještě jedna věc: [rec=itane]"Vnitřní osoba nebo ne, stále jsi to ty. To půjde!" [/rec]

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]"Baka..."[/rec] zasmála se Taiyo. [rec=taiyo]".. sestra jako démon. No to teprve uvidíš."[/rec] Tahle poznámka opravdu odlehčila situaci a objetí jí zase uklidnilo od velkého proudu slz. Taiyo musela uznat, že Itane to všechno vzal velmi dobře a s klidem. Být ona na jeho místě, tak asi vyšiluje až nad střechu. Přijala papírovou uterku a otrela si zbytek slz. [rec=taiyo]"Děkuji ti. Neumíš si ani představit, co to pro mě znamená. Podělit se s někým o takovou .... věc."[/rec] poděkovala mu. Věřila mu. Věřila, že on nedopustí, aby někomu z jejich přátel ublížila. A přesně tohle teď potřebovala. Jistotu.

[itane_jmeno]

Byla pravda, že dřív by z toho asi byl trochu vyděšený, ale v dnešní době? Na denním pořádku potkávali zombie, neskutečně přesílený masky, lidi z minulosti. A pokud tohle byla jen další silná věc, kterou museli porazit, tak byl stoprocentně za to, že by to měli zkusit. Měl odhodlání a Taiyo opravdu nechtěl ztratit jen kvůli tomu, že se narodila do nějakého klanu.
[rec=itane]"Jasný, kdykoliv,"[/rec] usmál se na ní, když mu začala děkovat. [rec=itane]"Nikdo to nemáme lehké, vem si, že mě prozměnu táta na X-let zablokoval vzpomínky na vlastní sestřenici. To je taky chujovina, ale prostě si nevybereme. Musíme se tomu buď postavit nebo zalézt pod postel. A obávám se, že v dnešní době bychom už asi nevylezli,"[/rec] řekl zamyšleně. Všechno šlo do kytek, jinak se to říct nedalo. [rec=itane]"Ještě nějaké tajemství? Jakože máš v sobě ještě nějakého spásného anděla?"[/rec] zeptal se pro ujištění.
[rec=itane]"Než se ducho-babča vrátí... nenapadá tě, kde bychom měli začít pátrat po Rinovi?"[/rec] zeptal se zase na něco vážnějšího. Opravdu ho to pálilo, ale vůbec netušil, kde by mohli začít.

[taiyo_jmeno]

Taiyo překvapeně zamrkala na Itaneho. [rec=taiyo]"Tvůj táta ti udělal co....?"[/rec] Může se to vůbec? To už je týrání, ne?... Taiyo si nakonec povzdechla. Itane měl pravdu. Museli dál bojovat. Na boj je přeci cvičili, ale přesto nešlo jen o boj. Šlo i o jejich přesvědčení. Pod postelí Rina nezachrání. To už by rovnou mohla přenechat tělo démonovi.... Bude bojovat... a vybojuje si respekt. Zjistí pravdu a už nikdy víc nenechá, aby někdo z přátel se za ní musel obětovat.
Taiyo se pak zamyslela nad dalšími otázky od Itaneho. [rec=taiyo]"Hmmm... asi už nic... Jediný spásný anděl je tvoje babička."[/rec] řekla, i když jedno tajemství by tu ještě bylo.... Taiyo je přeci blondýna. [rec=taiyo]"Jsem blondýna."[/rec] řekla úplně co nejtišeji, aby to nikdo neslyšel.
[rec=taiyo]"No a ohledně pátrání po Rinovi..... do Suny asi nemůžeme, ale možná by šlo zjistit, kde Rin a jeho tým narazili na Kohouta a začít pátrat tam?"[/rec] změnila rychle téma, aby barvu jejích vlasů nerozebírali.

[itane_jmeno]

Itane vážně pokýval hlavou.[rec=itane] "Když jsem byl malý, vetřel jsem se natajno na misi, které se účastnila moje sestřenice. A nedopadlo to dobře. Vlastně to byl docela masakr a já tam tehdy probudil svůj sharingan poprvé. Ona prozměnu přišla o oko a táta jí poslal za mamkou. Od té doby jsem jí neviděl. Ta katana, co používám je od ní. No a během naší společné mise,"[/rec] ukázal na Taiyo a na sebe. [rec=itane]"Musel Hikumo odblokovat mé vzpomínky, aby se mohl můj sharingan dál rozvíjet. No, nebylo to příjemné zjištění,"[/rec] pronesl s pokrčením ramen. Teď po té době už s tím byl poměrně smířený, ale byla pravda, že tehdy to měl tátovi a strejdovi hodně za zlé. Ale chápal, proč to udělali. Aspoň částečně.
"No, co jsem slyšel povídání o babičce... tak to jsme pěkně v loji," uchechtl se, když slyšel, že spásný anděl byla babička. To to dopracovali, zachraňovala je tu mrtvola.
Další tajemství bylo ovšem značně lahodnější. Musel se nad tím trochu pousmát a na moment byl vidět krásně ďábelský výraz. Tahle informace se mu určitě bude jednou hodit! Zkoumavě pak koukl na její vlasy a zazoomoval přímo na její kořínky. [rec=itane]"Tak blondýna povídáš, jo?" [/rec]řekl provokativně. [rec=itane]"A tenhle znáš?"[/rec] zkusil naschvál a dramaticky se nadechoval, načež rozhodil ruce a dokončil: [rec=itane]"Já vlastně žádný vtip o blondýnách neznám,"[/rec] řekl zklamaně.
Poslední téma bylo už zase vážné, takže se mu vrátil normální výraz. [rec=itane]"To má dva háčky. Netuším, kde potkali kohouta. Rin nám to těžko poví, Tai taky a Saru je v nemocnici, ne?" [/rec]řekl zamyšleně. [rec=itane]"Jedině se zkusit zeptat přímo Hokageho,"[/rec] nadhodil.

[taiyo_jmeno]

Inu muselo se to opravdu dost zvrtnout, když chtěli pomoci Itanemu tím, že mu zapečetili část vzpomínek. Jistě to mysleli dobře, ale Taiyo chápala, že z pohledu Itaneho to může vypadat jako zrada... ale což už. Nyní má vzpomínky zpět. Snad nemá zablokované ještě nějaké vzpomínky.
[rec=taiyo]"Nezapomínej, že já už jsem s tvojí babičkou trénovala, takže vím jaké to je.... Tebe čeká šok."[/rec] trochu ho pošťouchla.... Ona jí to Sarada vrátí.
Bohužel Itane i tak zaslechl, že její pravá barva vlasů je blond. Dokonce na ní zkoušel i nějaký vtip. Taiyo se jen mlčky usmívala a dívala se na Itaneho stylem: Pokračuj, pokrčuj. Sám si to děláš horší, než už to je. To ty budeš litovat.
[rec=taiyo]"Ani já nevím, kde přesně Rin potkal Kohouta."[/rec] vzdychla Taiyo. [rec=taiyo]"Bylo by velmi hezké, kdyby se s námi Hokage o tu informaci podělil, ale obávám se, že nám to jen tak neřekne.... Ale o každé misi je zápis ne?"[/rec] prohodila zamyšleně. [rec=taiyo]"Ale nejdříve stejně musíme přežít trénink od tvé babičky. Pak můžeme přemýšlet dál."[/rec] dodala nakonec.

[itane_jmeno]

Jo, jestli má nebo nemá zablokovaného něco dalšího... tím si asi nebude moci být do smrti jistý. Ale tak nějak předpokládal, že by něco tak podlého neopakovali. Doufal.
Pak zmínila šok z tréninku se Saradou. Itane trochu polkl, neb Taiyo nevypadala, že by to myslela jen tak z legrace. Obvykle její žertíky aspoň trochu prokoukl, ale tohle vypadalo dost nepříjemně. No, to se uvidí.
[rec=sarada]"A co kdybychom to spojili?"[/rec] ozvala se najednou Sarada. [rec=sarada]"Dokážete se dostat do archivu v budově Hokageho, aniž by vás u toho chytili?"[/rec] zeptala se klidným hlasem, zatímco položila ruku na záda Taiyo a ta se trochu zabarvila její chakrou. [rec=sarada]"Možná jsem tam Akitoshimu udělala trochu nepořádek, ale měla bych přežít dost dlouho, abych vás něco naučila,"[/rec] řekla klidným tónem, ale Itane věděl, že z toho bude mít pak zase problémy.
[rec=itane]"No co, cítíš se na menší vykrádačku?"[/rec] zeptal se Itane s pobaveným úsměvem.

[taiyo_jmeno]

[rec=taiyo]No tedy... jak Vás taková věc mohla vůbec napadnout? Vykrádačka?![/rec] zeptala se Taiyo úplně strašně vážně se znechuceným výrazem. Chvilku na to se jí v očích objevil ďábelské záblesk a ona se pousmála.[rec=taiyo] "Dělám si srandu. Jdeme do toho."[/rec] řekla s energií v hlase. Musela je trochu pozlobit.

[itane_jmeno]

Itane se už začínal tvářit zklamaně, i když jeho vnitřní já mu už dopředu hlásilo, že si z nich blond...Taiyo dělá srandu. Výhružně se na ní podíval svým sharinganem, který pomalu uhnul k smějící se Saradě, která byla stále s Taiyo spojená a tak jí moc dobře viděla do hlavy.
[rec=itane]"No, už jsem se bál, že se někdo z naší generace začal chovat přesně podle příručky,"[/rec] uchechtl se mladý Uchiha, zatímco si na záda hodil katanu, která byla opřená o stůl. Bylo na čase zase prolomit nějaké ty tabu a udělat bordel ve světě ninjů.
[rec=itane]"Co jinak Gin? Myslíš, že se ze Suny dostal?"[/rec] zeptal se Taiyo, zatímco mířil ven z budovy. Sarada se culila dál.

[taiyo_jmeno]

Taiyo myslela, že je oblafne trochu víc, ale nikdo jí to očividně nevěřil. Hold do ní oba vidí mnohem víc než čekala.
Taiyo se pousmála na Itaneho. [rec=taiyo]"Neboj. Mám svou vlastní příručku."[/rec] ujistila ho. Když se Itane zeptal na Gina, tak Taiyo posmutněla. [rec=taiyo]"Mám o něj obavy. Netuším, zda se dostal ze Suny. Nemám od něho žádné zprávy... Ale věřím, že s jeho schopnostmi se ze Suny dostal."[/rec] pokusila se zakončit svou odpověď trochu optimisticky a také vyrazila z budovy. [rec=taiyo]"Jaký máme vůbec plán? Víš přeci, že toho moc neumím."[/rec] zeptala se šeptem.

[itane_jmeno]

Itane zvedl zvědavě obočí, když zmínila svojí příručku. Takové čtení by si rozhodně vychutnal, i když se obával, že ona by si přitom vychutnala spíše jeho. A to pořádnou ránou do nosu. To však bylo vedlejší, Musel totiž improvizovat za pochodu a to nebylo vůbec jednoduché v jejich momentální situaci. Jestli bylo něco, co nikdy nezkusil, tak to bylo zrovna vloupání do Hokageho budovy.
[rec=itane]"Určitě dostal, neboj se,"[/rec] ujistil dívku s úsměvem. [rec=itane]"Jak to uděláme? No snadno, většina ninjů někde lítá, takže pod svícnem bývá největší tma. Vlezem tam, najdeme informace a půjdeme,"[/rec] řekl jako by to prostě nic nebylo. Pak už opustili prostory Uchiha klanu.

>>> Budova Hokage

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Hikumo se vracel z další z jeho misí. Zatracený Hokage ho taky nenechal na chvíli vydechnout. Dokončil misi a šup, už ho posílal na další. Vypadalo to, jakoby se ho prostě chtěl jen zbavit, aby se mu tu nepletl do bůh ví čeho. No...nebylo se mu moc co divit, že byl nervózní a paranoidní po tom nepovedeném atentátu Senkokyuu na něj z doby před sedmi lety. Obzvlášť teď když ti maskovaní šílenci o sobě dávali čím dál tím více vědět a obsadili Sunu. Sám se cítil podobně, přeci jen i jeho se pokoušeli zbavit, kdyby jim do toho máti Sarada nehodila vidle.
I tak to ale neměnilo nic na tom, že by mu taky mohl dát pár dní volna, který by mohl strávit se svým bratrem. Poté, co Hikumův synovec zmizel a byl prohlášen za nukenina, tu chtěl pro Akitoshiho být co nejvíce. Pokoušel se během svých misích o Itanem a ostatních něco zjistit, ale ani po všech těch letech to nikam nevedlo. Na jednu stranu to bylo i dobře, přeci jen na jejich hlavy byla vypsaná odměna, pokud o nich tedy nic zjistit nedokázal, byla velká šance, že je nenajde ani nikdo jiný. Na stranu druhou také mohli být již dávno mrtví. Tuhle možnost si však Hikumo odmítal připustit. Alespoň, že o Hibikiho starost mít nemusel. O něm mu jeho přítel, kterému ho svěřil, podával informace.
Zamyšlený tak došel až do sídla. Jel víceméně na automat, jak už byl navyknutý vždy po misi dojít nejprve sem. Dokonce si kvůli tomu ani nevšiml, že z budovy Hokageho zbyly už jen trosky. Jeho nohy ho zavedli až do kuchyně, kde se zarazil.
[rec=hikumo] "Hm?" [/rec]podivil se, když na stole neležel žádný z Akitoshiho pokusů, jak ho po misi dorazit otravou jídlem. Dokonce ani žádný zákusek. Vždycky tu byl zákusek. To bylo...divné. Možná měl Akitoshi, jen moc práce? Ale to si i tak vždycky chvíli našel. Poté, co Itane zmizel, ho jeho bratr rozmazloval, jak nikdy. Nikdy tak tohle nezmeškal. Obzvlášť, když jeho návrat byl přesně naplánovaný. Jedině, že by mu do toho skočilo něco akutního. I to se mohlo stát, přeci jen byl Akitoshi radní. Jenže...proč měl Hikumo takový zvláštní nepříjemný pocit u srdce a mrazení v zádech. Dokonce i dům se zdál takový...chladnější. Možná obavy. Poté, co z jeho života různými způsoby zmizeli téměř všichni, které kdy měl rád, měl obavy, že zmizí i někdo další.
Hikumo se rychlým krokem vydal k Akitoshiho kanceláři. K místu, kde většinou býval, nebo kde mu alespoň nechával vzkazy.