Sídlo klanu Uchiha

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikuma dosti překvapilo, když našel bratra v pracovně. Tedy ne kvůli tomu, že by byl ve své pracovně, ale kvůli tomu brnění. Brával si ho jen málokdy a když říkám málokdy, tak skoro nikdy. No a teď si ho nasazoval. Hikumovi z toho přeběhl mráz po zádech. 
"Přeci jen je to tvůj syn." odvětil svému bratrovi. "Řekneš mi kam se v tomhle chystáš nebo je to také tajné?" zeptal se ho pak a poukázal na to brnění.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi se plně otočil na Hikuma. Pomalu otevřel oči a kolem brnění se objevila aura rudého Susanoo. "Dostal jsem velmi podezřelou žádost, musím jí prošetřit. Nemusí to být nic, ale chci být připraven. Kus cesty půjdu tedy s tebou," vysvětlil mu a ukázal na stůl, kde ležela otevřená mapa. "Cesta do země Vírů, respektive přímá cesta protíná místo, kde jsem vás našel. Bude to spíš náhoda, ale chci, aby ses tomu místu vyhnul. Je velmi výhodné pro senzibily, je tam několik úkrytů ještě ze starých časů. Půjdeme více severně a pak budeš muset po pobřeží. Svého leteckého summona použíj jen krajní situaci. Drž se u osad na pobřeží, je tam pár výletních míst. Vodu přelet nejlépe v noci," seznámil ho s plánem, který evidentně docela detailně promýšlel. Navíc, Hikumo nejspíše mohl odhadnout, kam vede Akitoshiho cesta.
"Rozloučil ses se všemi?" zeptal se ještě.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikuma dosti překvapilo, že se z tohohle stal bratrský výlet. Fakt nečekal, že Akitoshi půjde kus cesty s ním. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a bylo mu jasné, že se převlékal naprosto zbytečně. Takhle nenápadní fakt nebudou. 
To už Akitoshi začal mluvit o tom kudy půjdou a jak má pak jít sám. Znělo to dost promyšleně. Hikumo přikývl, že rozumí. Z té cesty, kterou absolvují si díky mapě uvědomil, kam má Akitoshi namířeno. Pro jistotu mu tedy sdělil, na koho po cestě do Kiri narazili.
"Ano, rozloučil." odpověděl mu na otázku. "Ví Itane, že také odcházíš?" zeptal se svého bratra zvědavě.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi zavrtěl hlavou. "Vzhledem k tomu, že jsi mu uvolnil vzpomínky, tak ho nechci do té části světa chvilku zatahovat. Roste v něm hněv. Poznal jsem to na jeho pohledu. Je sice hezké, že jeho síla roste, ale nelíbí se mi jakým směrem. Takže ne, neřekl jsem mu, že někam jdu. Ptal by se kam. A myslím, že už mu nemám nároky jakkoliv lhát, nemyslíš?" řekl Akitoshi s těžkým srdcem. Všechno, co kdy udělal se na něj teď valilo jako lavina zpět.
"Horké prameny musím vyřešit jednou provždy já. Nechci, aby mé selhání padlo na jiné," zamumlal a vytáhl z jednoho šuplíku dopis. Položil ho na stůl. Tam si ho kdyžtak Itane najde.

Kagami-Uchiha Hikumo

Hikumo chápavě přikývl. "Také jsem si toho všiml. Táhlo se to s ním od té chvíle, co jsem mu uvolnil vzpomínky. A když už to vypadalo, že ho to přešlo, tak se stalo tohle. Říkal jsem mu, že se tím nesmí nechat ovládnou, ale...pochybuju, že to k něčemu bylo." odvětil na Akitoshiho slova. Sám ale věděl, že Itaneho bude mrzet, že se nemohl s otcem rozloučit. 
Když už Akitoshi vytáhl ze šuplíku dopis, vzpomněl si na něco, co chtěl vlastně původně udělat, až dorazí za Akitoshim. Vytáhl lístek. Vypadal úplně stejně jako lístek na určení podstaty, jen s tím rozdílem, že byl červený a byly na něm nakresleny dva znaky 道命. První znak byl znak pro cestu a druhý pro život. Dohromady to však tvořilo jiné slovo a to osud. 
"Chtěl jsem ti dát tohle. Po cestě by na to nemusel být čas." řekl mu a lístek mu podal.

Uchiha Akitoshi

Trochu si povzdechl nad tím, co Hikumo řekl. "Upřímně, kdyby to někdo řekl tobě v nějaké takové situaci, poslechl by si ho? Jsou věci, které mu můžeme říct, ale pak tu jsou věci, které dokáže říct jen matka. Občas si přeji, aby tu Miya byla s námi," zazoufal si trochu. Ani on, který byl považován za génia neměl na všechno odpovědi. Ne, co se týkalo rodiny.
Potom si prohlédl dárek od Hikuma. "Co to je?" zeptal se. Nebyl si vědom, že by bratr uměl vytvářet spešl talismany. "Bohužel, já pro tebe dar nemám, ale myslím si, že už ho ani nepotřebuješ," řekl omluvně a poukázal na katanu. "Vyrazíme," pronesl rozhodně.

Kagami-Uchiha Hikumo

No a Hikumo si povzdychl nad tím, co říkal Akitoshi. "To já taky. Ta puberta s tím klukem tříská neskutečně." pronesl lehce žertovně. Začínalo to tu smrdět smutkem a tak podobně. To neměl rád. Navíc byl poslán Miyu najít, takže si říkal, že jí stejně brzy uvidí a může se jí zeptat na nějakou radu nebo tak.
Když se Akitoshi zeptal, co mu to Hikumo dal, blonďák se zakřenil. "Vyrobil jsem to. Trvalo mi to sice nějakých osm let nebo kolik a určitě to má ještě nějakou tu mouchu...ale už to dělá co má. Napadlo mě to potom, co zmizeli táta s Miyou a skutečně jsem na tom začal pracovat potom, co se Itane vyplížil na misi se Sorou." řekl a vypadalo to, že je na svůj výtvor hrdý. Furt to ale nevysvětlovalo, co to je. Pak ale zvážněl. "Díky tomu bys měl poznat, jestli jsem v pořádku. Pokud ten papír začně hořet, znamená to, že jsem na tom špatně a když shoří úplně...." nedokončil větu, ale Akitoshi určitě věděl, kam tím míří a také, proč něco takového vůbec vytvořil. Kdyby měli tehdy takovýhle papírek napojený na Tatsuyu, mohli teď aspoň vědět, jestli je naživu. "Taky když na to použiješ pečeť tygra, tak by tě měl za mnou dovést, ale tam to ještě trochu pokulhává." dovysvětlil. Jednoduše řečeno to byl kouzelný určitý život vyhledávací papírek.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi se trochu pousmál. Měli to všichni těžké. Pak vyrazil směrem k východu ze sídla. Měli před sebou dlouhou cestu. Co ho však překvapovalo, bylo bratrovo dílo, které mu tu dal. Původně si to chtěl dát pod brnění, ale když zmínil, že by to mohlo začít hořet, dal to jen za opasek na brnění. "Rozhodně užitečné, ale víš, co by to mohlo udělat v rukách jiných, že?" pronesl trochu skepticky. Obzvlášť ta naváděcí část by mohla být problematická. "Ale rozhodně užitečný nápad. Třeba to jednou aplikujeme na všechny?" řekl zamyšleně. Popravdě, kdyby se to ještě zkombinovalo s legendárním Hiraishin no Jutsu, mohlo by to být dokonalé dílo na záchranu životů. Nadruhou stranu, aby někdo vytvořil něco takového, musel by mít přístup snad k bezedné zásobě chakry, aby to mohl udržet.

>>> Rodinné setkání I.

Kagami-Uchiha Hikumo

"Ano, vím. Proto jsi také první, komu jsem o tom řekl....chtělo by to nějaké zabezpečení...hm..." pronesl Hikumo a viditelně se nad tím zamyslel. Možná by to někdy mohl prodiskutovat s Hattorim. Když pak Akitoshi řekl, že to třeba jednou aplikují na všechny, Hikumo překvapeně zamrkal. "No...zatím jsem přemýšlel hlavně o tom, že bych to aplikoval na své studenty...a taky na tebe, ale z nějakého důvodu mám pocit, že bys mě s tím poslal do háje." řekl a podíval se na svého bratra.
"Také by se to mohlo hodit, kdyby se to aplikovalo na vězně. Rozhodně by se pak lépe hledali, kdyby utekli." pověděl ještě. Moc dobře si ještě z ANBU vzpomínal, že i přes to, že byly tým speciálně stavěný na hledání a sledování, jak se občas stalo, že nedokázali najít stopu nebo jí po čase ztratily.
Tak jako tak s Akitoshim po jednom boku a Kibou po boku druhém, kráčel ven ze sídla.


---->Rodinné setkání I.

Kageyama Rin

Bylo to pár náročných dní po té jeho neoficiální misi. Rin z toho všeho měl dost rozporuplné pocity. Dozvěděl se o sobě spoustu nových věcí. Našel v sobě odvahu, o které do té doby nevěděl, ale zároveň ztratil dalšího týmového parťáka a kamaráda. Tai se pořád neprobral a nikdo nevěděl, co s ním je. Rin doufal, že se brzo probere, ale jeden si nemohl být nikdy jistý.
Dostal za úkol, že se má dostavit k sídlu Uchihů, a právě tam dorazil. Nevěděl přesně proč zrovna tam. Rozhodně ten rozkaz nepřišel od Saru-senseie. Pořád byl v nemocnici. Rin to věděl, protože za ním včera byl a donesl mu tam happy meal s hračkou z jedné restaurace, kterou tu nedávno otevřeli.

No, nevěděl, jestli má jít dovnitř. Tak tam prostě zůstal stát a chvíli čekal. Možná jednou nebo dvakrát zaklepal na bránu a rozhlédl se, jestli neuvidí nějakého černovlasého Uchihu.

Rin-> Rin tam nestál moc dlouho a někdo k bráně opravdu šel. Někdo, koho Rin už potkal. Dokonce s ním i cestoval. Tehdy ho tahle osoba dopravila z dějiště druhé chuuninské zkoušky zpět do civilizace. Ano, byl to náš oblíbený blonďatý poloUchiha, o kterém si Rin myslel, že je blonďata paní s ptákama. 
"Oh...ahoj. Jsi tu brzy." pronesl Hikumo s úsměvem. "Prý máte čekat tady, než se sejdete všichni a pak vás někdo vyzvedne najednou." informoval ho.

Hatake Hibiki

No, Hibiki měl za sebou dlouhý trénink a velmi složitou a nebezpečnou misi. Připadal si lehce.. jiný, když teď klidným krokem šel k sídlu klanu Uchiha. Byl Chuunin, měl za sebou nějaká ta životní nebezpečí, pomáhal s diplomacií a měl za sebou nehezkou spoustu trénink s různými dobrými sensei, už i bojoval po boku různých přátel.. Hibiki si připadal, jakoby lehce vyrosl. A už jen to, s jakým klidem si to štramádil na místo určení by to potvrzovalo - normálně by z toho byl hodně nahypovaný a zvědavý. Teď to byla.. inu, pravděpodobně další mise! I když to, že s tím měli asi něco společného Uchihové stejně jeho zvědavost pořád dokázalo chytit. Doufal, že mise nebude na dlouho, a nebo, že se předtím.. nebo při ní.. stihne někde sejít s Hinami. Pořád jí od návratu neviděl, už to bylo dost dlouhá chvíle co s ní mluvil naposledy, a měl pro ní koneckonců dárek.
Každopádně, zamyšlen zachvilku došel na místo. Už tam dva lidé byli - jeden známý a druhý ještě mnohem víc.
"Zdravím." řekl jim s úsměvem, mezitímco se přiblížil. "Rine. Hikumo-sensei, dlouho jsme se neviděli. Chtěl bych poděkovat za to, že jste mě nechal Daikimu... dobrej učitel." Rinovi pochopitelně neměl ani z poloviny co říct, co měl senseiovi... koneckonců, moc se s Rinem neznal. Ale když tu byl taky,  tak ho pravděpodobně pozná.
"Vlastně ani nevím, jak dopadla vaše mise." dodal k tomu. To, že to nevěděl, si fakt uvědomil až teď.

Taiyō Kurama

Taiyō využila Kaenovu nabídku ohledně tréninku. To že byl trénink individuální se jí na jednu stranu líbilo, protože se Kaen aspoň soustředil danou dobu jen na ní, ale na druhou stranu se jí to nelíbilo, protože se nemohla zeptat Itaneho jak mu je, či jestli je všechno v pořádku a hlavně aby mu mohla vrátit peněženku. Něco málo mu totiž v peněžence zbylo.
Ovšem jedno krásné ráno jí navštívila vrána a vzkaz který nesla, nevěstil nic dobrého. Inu zrušila všechny své plány, sbalila všechny potřebné věci a možná i víc a dle instrukcí se vydala k sídlu klanu Uchiha.
Podle všeho už u sídla klanu někdo čekal. Už z dálky se dalo poznat, kdo to byl. Hned jí to zlepšilo náladu. Přidala do kroku, aby tam byla do nejdříve. Mezitím si nahrnula ofinu přes pravé oko, aby všichni neměli otázky. Přeci jenom to ještě úplně nezvládala kontrolovat.
"Dobré ráno." pozdravila zvesela všechny. Hikumo-sensei jsem ráda, že jste v pořádku. Hibiki, ráda tě vidím. Rine, jak se máš? Dlouho jsme se neviděli." dodala k pozdravu. Trochu se při tom začala červenat.

Uchiha Itane

Katana, senbony, kunaie, shurikeny, pár výbušných lístků, kouřové bomby, obvazy, bojové pilulky, opakoval si Itane, dokud si na podlaze třídil a kontroloval svojí ninja výbavu. Pak to všechno nacpal do dvou pouzder, na ruce si natáhl své chrániče, oblékl si bundu, na krk přivázal čelenku vesnice a na záda si hodil katanu. Vypadalo to, že byl připraven, ať šlo o cokoliv. Mezitím už na něj něco křičel táta. Asi byl čas vyrazit pro ostatní.
S mírným závanem větru a listí se pak Itane objevil u brány, tenhle nástup samozřejmě okoukal od Hikuma. Který tu mimochodem ještě oxidoval taky. Itane tedy zvedl pravou ruku v pozdravu a doplnil to o: "Yo, jak se máte?" Pohled mu u toho utkvěl na Taiyo. "Všechno v pohodě?" zeptal se jí s úsměvem, i když trochu hraným. S ní si toho v poslední době prošel nejvíc, takže nejspíše sdíleli nějaké společné obavy. Pak pohledem přelétl k Hibikimu. "Jaká byla okružní cesta po Kiri? Už jsme se báli, že jsi dezertoval a zůstal tam," pronesl v přátelském duchu.
Nakonec se podíval na Hikuma a ukázal na vránu, co seděla kousek od vchodu. "Táta ti vzkazuje, že se nemáš vykecávat, ale mazat pro šmíráka a Aiko-sama. A zněl dost podrážděně..." dodal s povzdechem. "A že mu pak musíš pomoci vstát z postele," dodal s úšklebkem. Ještěže to dneska nebude muset dělat on...

Hyuuga Hinami

Hinami došla k sídlu klanu Uchiha, kde byla už včera. No a tam už stálo několik lidí. Vlastně všichni, o kterých včera s Itanem informovali Akitoshiho-san. A dokonce tam byl i Hibiki-kun. Jen...tam nebyl Rikuto-kun. Alespoň se nečekalo jenom na ní. Za to tam ale byl Rin. Hinami si moc dobře pamatovala,a jak ošklivě se na ní po třetí zkoušce podíval. No...co bylo to bylo. 
"Dobré ráno." pozdravila všechny mile.

Uzumaki Rikuto

Ovoce, sladké brambory, nějaké čoko tyčinky, dušená rýže s kachnou, jahodová a mango limonáda s extra cukrem aaaa...
Rikuto sáhl do pouzdra na pravém boku, kde by normálně měl být kunai, on tam ovšem měl hůlky.
Vše na svém místě..! Yo!
Podotkl spokojeně Rikuto. Poté se podíval na hodiny, kolik mu zbývá času ale..vteřinová rafička se nehýbala. Vlastně, nic se nehýbalo.
Sakra..!
Zanadával, hodil si plný batůžek jídla přes rameno a vyběhl z baráku. Rukama si držel přesky batohu, protože mu těžké limonády mlatily do zad, jak rychle utíkal. Celý zadýchaný doběhl ke shluku lidí, kteří zde už čekali. Posadil se na zadek, rukama se zapřel a zaklonil hlavu dozadu, takto tam seděl a dýchal jak lokomotiva. Byl hotový, takže si ještě nějak nevšímal kdo tu s Hinami ještě je..

Kageyama Rin

Ze všech lidí se tam jako první ukázala Hikumo-sensei. Rin si jí moc dobře pamatoval. Byla ta to hodná senseika, co vyvolávala ptáky. "Hikumo-sensei!" Usmál se Rin mile a ještě než k němu došla, zamával jí. "Dlouho jsme se neviděli, jak se máte?" zeptal se. No a to už došel i Hibiki.
"Oi, Hatake!" Děkoval Hikumo-sensei za to, že mohl trénovat pod někým jiným. To bylo trochu nezdvořilé, ale nehodlal se do toho zapojovat. Když domluvili, Rin na sebe upoutal pozornost odkašláním. "Co ten tvůj pejsek? Na zkouškách to s ním nevypdalo moc dobře. Je na tom líp?" zeptal se.
Další hlas, který uslyšel, patřil Taiyo. Na sekundu jako by ho něco zmrazilo na místě. Poslední dny se pořád dělo jen něco zlého a úplně zapomněl na všechno dobré. Nakonec se ale otočil a usmál se. "Taiyo! Ahoj. Držím se. Co ty?" zeptal se v podstatě ve chvíli, kdy dorazil i Itane, takže už Uchiha odpověď na to, jak se má, slyšel. Vypadalo to, že mladý Uchiha je na připravený na velkou misi. Rin sebou měl svojí výbavu, ale rozhodně nebyl nachystaný na nějakou velkou výpravu.
Pak se tam objevila Hinami z Hyuuga klanu. Rin už si nepamatoval, že se na ní někdy škaredě podíval. Pozdravil jí nazpět a celkem mile se usmál. Necítil se úplně dobře v přítomnosti členů těchto velkých klanů. Ani s těmito lidmi nebyl žádný velký kamrád. Znal celkem vlastně jen Taiyo. S ostatními se znal z akademie, ale to už byla nějaká doba. A ani tam se k sobě moc neměli. Nehodlal tu ale dělat nějaké drama. Neměl na to náladu. A taky si nechtěl kazit den.
Z jeho myšlenek ho najednou vyrušil jeden šupák, co se posadil na zem a funěl jak starej pes. Hleděl na něj jako na debila. On to totiž debil byl.

Kagami-Uchiha Hikumo

"Jak zdravotní sestra, ale jinak fajn. Co ty?" odvětil Rinovi na otázku, jak se má a podrbal se při tom zezadu na hlavě, přičemž si povzdychl. Zraněný Akitoshi byl občas horší jak malé dítě. 
No a to už dorazil i Hibiki. Hikumo byl rád, že ho vidí živého a zdravého. Věděl, že se vrátil. Včera dokonce měl na návštěvě Daikiho. "Yo. Jsem rád, že jste si tak padli do oka. Třeba mu tě jednou zase půjčím, aby tě naučil Suiton...." pronesl k Hibikimu s úsměvem.
Následně přišla i Taiyo. Hikumo se na ní usmál. "Ahoj, Taiyo. Mě se jen tak nezbavíte." pověděl a uchechtl se. 
Pak došel už i Itane a Hinami a Kostík. Vypadalo to, že tu jsou všichni.
Itane mu předal vzkaz od Akitoshiho. Hikumo protočil oči. "Řekni mu, ať neprudí nebo na něj zavolám babču Suzu, aby se o něj starala. A ať vypije svůj lék, jinak nedostane pudink." řekl k Itanemu. "To je horší, než když měl posledně chřipku..." zamumlal si. Pak se otočil k Hibikimu a Taiyo, trochu si přidřepl k nim a oběma položil ruku na hlavu. "Pěkně sis poradila s tím šupákem, Taiyo. A ty jsi zase prý parádně zvládl tu techniku a našel Hattoriho studenta. Dobrá práce, vy dva. Jsem na vás hrdý." pronesl k nim a oba je vlastně pohladil po hlavách jak dva psy. Ale oblíbené psy.
No a pak se vydal teda najít úchyláka s mlátičkou.

Hatake Hibiki

"Jo, to teda. Je teda někdy trochu mrzutej, ale v učení je skoro stejně dobrej jako vy, sensei." pronesl pobaceně senseiovi. Bodejť by také nebyli kamarádi, když si jeden druhému byli tak podobní..
Objevil se další člověk, kterého Hibiki předtím nějakou až bolestivou chvíli neviděl. "Ahoja, Taiyo, taky tě rád vidím!" pronesl s milým úsměvem. Svojí spolubojovnici ze starého týmu neviděl, co byl odtržen od týmu v Kiri.. což teď bylo, ajkoby to byla věčnost. A to přitom tím to byl vlastně ještě s Itanem a Hikumem jedna z osob, kterou viděl před né tak dlouhou dobou. Takový Rin, toho neviděl už hoodně dlouho. Ale, zmíněn Itane, nebyl daleko a už si to tam štramádil taky. Začínalo to tam být jako na sraze bývalých spolužáků. "Velmi naučná! Doufám, že vy jste moc nenaštvali Mizukage." poznamenal mu na oplátku vesele. Pak si je ovšem odchytil Hikumo. Nezbývalo, než se nechat rozcuchat. "Díky, sensei. Ať nepřijdete pozdě s těmi... s tím někým." poznamenal drze, aby mu to taky nějak vrátil. Aiko znal z nemocnice když byl skoro rozpůlen při zkouškách, ale Šmírák mu nic neříkal. Žeby Rikuto?
A ne náhodou, když se zase otočil k týmu.. stál tam Rikuto. Nebo spíš.. hluboce tam dýchal Rikuto. Ale.. ještě před ním přišel někdo další. Hinami. Hibikimu se trochu zastavilo srdce, na lehký okamžik. Takže v tomhle taky bude muset mít svoji část?
"Dobré ráno i tobě.. rád tě po takový době zase vidím." poznamenal na ní mile. Doopravdy...rád ji viděl. Každopádně, nebyl čas nějak moc hloupě koukat, Rin rozjel otázku. "Biscuit? Ten se má výborně, stejně bojeschopný jako vždycky.. díky za optání." odpověděl mu Hibiki, kde z Hinami dokázal shodit pohled až tak v půlce věty, ale dokázal to. Na Rina se hezky usmál.. myslel to dobře. No.. nezbývalo než čekat, aby zjistili, co se vlastně bude dít! Jak předtím nebyl nijak speciálně Hibiki nadšen, teď už se těšil dost. Tohle bylo zvláštní, tolik starých známých zase pohromadě. No.. Hibiki došel za Rikutem. Plácl ho po zádech.
"Yo, Rikuto. Tebe jsem dlouho neviděl. Pořád máš.. eh... stejnej hlad?" zeptal se ho mile. Nechtěl na něj bejt hnedka odzačátku ošklivej, věděl, že šupák byl docela srdnatý bojovník ze zkoušek.. ale tak nějak ho nenapadla lešpí otázka.

Uzumaki Rikuto

Rikuto tam dále odpočíval, než zvedl hlavu a všiml si Rina, jak na něj kouká jako debil. Rikuto lehce nadzvedl pravé obočí a podíval se na Rina.
Co je, Rintarde?
Pravil docela ošklivě a vyskočil na nohy, takže stál přímo proti Rinovi. Pár vteřin na něj takhle koukal, nakonec se zasmál.
Pusa, nebo podání rukou stačí?
Zasmál se a podal Rinovi ruku. Přeci jen se před zkouškou docela skamarádili, takže byl i rád, že tu viděl ten jeho škaredej ksicht. Následně ho někdo poplácal po zádech, Rikuto poznal hlas svého soka. Rikuto se však otočil s úsměvem a poplácal pravou rukou na batůžek, co měl na zádech.
Na den, dva to snad bude stačit. Pak to bude chtít najít nějaký Leafwart..
Pravil přátelským hlasem. Všechny co tu bylo někdy viděl, někde..Rikuto si neuvědomoval, že jsou to všechno jeho spolužáci, ale věděl, že je zná. Nakonec došel k Hinami a nastavil před ní pěstičku.
Rád tě vidím zase při síle, Hinami..
Pravil a lehce naklonil hlavu, na tváři měl samozřejmě až moc přátelský úsměv.

Taiyō Kurama

Taiyō pomalu nestíhala zdravit. Jen domluvila, tak se objevil i Itane. "Ahoj, Itane." pozdravila. "Jde to, ale mám trochu obavy z tohohle." odpověděla mu tišeji. "Jo a ještě mám tvou peněženku." vzpomněla si najedou a začala hrabat v batohu. Když jí našla, tak si oddechla. Už se bála, že jí zapomněla doma. "Neboj, něco tam zbylo." dodala s úsměvem, když Itanemu podávala poloprázdnou peněženku.
Mezitím pozdravila i nově příchozí Hinami a mávla i na Rikuta, ale ten asi nevnímal.
Mezitím někdy samozřejmě odpověděla Rinovi. "Taky se držím. Někdy je to ale náročnější." řekla mu, ale nejraději by ještě dodala, že se jí stýskalo, ale to se před všemi styděla říct.
Když Taiyō dostala pochvalu od Hikuma, tak se celá rozzářila. Nejvíc jí zářili očíčka, tedy hlavně to jedno, které nebylo schované pod ofinou. Pravé jinak pod ofinou zářilo červeně. "Moc děkuji." poděkovala.

Uchiha Itane

"Už jsem ho donutil to vypít, prskal jako vždycky," postěžoval si Itane strýcovi ohledně léčení jeho otce. Hrozný s ním když byl nemocný. Jak dítě.
Místo toho se raději věnoval Hibikimu. Musel se nad tím pousmát. "Ne, neboj, Mizukage byl nakonec vcelku v pohodě chlap. A taky..." pohledem zabloudil směrem k Taiyo a trochu se uchechtl. "Ti pak musím povykládat," řekl nakonec, nechtěl, aby to jejích kolegyně slyšela. Místo toho od ní dostal zpět svojí peněženku. Smutně koukl dovnitř a posledních pár bankovek smutně koukalo na něj. "Tak to doufám, že nám někdo za tuhle misi zaplatí," pronesl smutně, ale pak se na ní usmál. "Vypadá to, že opět budeme nasazovat krk, nic nového, co?" dodal ještě směrem k ní.
No a konečně tu byl i pan přežraný. Itane hned začal přemýšlet, co všechno asi táhne v batohu. Pochyboval, že to byla výbava, očekával spíš nějaký ten proviant. No, aspoň je bude mít aspoň kdo nakrmit.
"Tak jo, vypadá to, že jsme všichni," prohlásil trochu víc nahlas. "Následujte mě, prosím," požádal své bývalé spolužáky z akademie. Byl by to hezký sraz, kdyby ho nepořádal jeho otec.

Itane pak provedl studenty kolem hlavního domu, pak dozadu kolem malého rybníčku, kde Sasuke trénoval svůj první katon a pak do prosté budovy čtvercového tvaru. Vypadalo to jako malé dojo, ale bylo tam dost prostoru, aby se tam naskládali všichni. Uvnitř už stál Akitoshi, v černém pyžamu a rudém županu. Opíral se o hůl. "Už jsi se dokázal zvednout, jo?" uchechtl se Itane a pozval ostatní dál. On sám pak zůstal stát u zašupovaček, které za všemi zavřel.

Uchiha Akitoshi

Akitoshi počkal až budou všichni uvnitř. Kdo chtěl mohl si sednout, opřít nebo prostě stát a dávat pozor. Vypadalo to, že on sám měl trochu problémy stát, bylo totiž vidět, že většina jeho těla je pod obvazy, na levém boku se zdálo, že i trochu prosakuje krev. To však ještě rychle zakryl.
"Vítám vás. Děkuji, že jste vyslyšeli mojí žádost. Kde začít..." pokusil se začít s přátelským tónem. "Začnu pěkně zlehka, než dojdou ostatní. Potřebuji vaší pomoc. Od vás odevšech," začal zlehka... žádostí o pomoc. Obvykle nevypadal jako někdo, kdo by potřeboval pomoc. "Nejprve se zeptám, znáte někdo titul Sannin?" zatím to znělo jak nějaká lekce v akademii. Tak kdo bude za šprta?

Kageyama Rin

"Pohodička, znáte to!" Mávl rukou směrem k ptačí senseice a otočil se na toho šupáka bělovlasého, který tam na něj zkoušel nějaké ty svoje řečičky. Rin se chvíli tvářil, jako by mu měl jednu natáhnout, pak se ale jeho výraz vrátil do normálu.
"Rád tě vidím." odpověděl Rikutovi s úsměvem a zatřásl mu s rukou. Vypadalo to na docela fajn sešlost. Vypadalo to, že si všichni prošli něčím, o čem spolu mohli mluvit. To bylo docela fajn. Rin měl pocit, že trochu nezapadá. Cítil se tak vlastně vždycky. Ale většinou mu to bylo jedno. Rozhodl se to ale kompletně ignorovat a pozorně poslouchal, o čem tam ostatní mluví. Moc to nechápal, ale znělo to celkem zajímavě.
Itane potom zavelel, ať ho všichni následují a tak vyrazil. Po cestě se nenápadně zařadil vedle Taiyo a věnoval jí povzbudivý úsměv. "Jaká byla mise?" zeptal se.

No a pak došli k malému doju v sídle Uchihů. Bylo to tam celkově dost pěkné. Uvnitř byl ten pán z chuninských zkoušek a nevypadal moc dobře. Rin se neposadil. Zůstal stát u zdi, kde se zády opřel a čekal na to, co se bude dít. Dozvěděl se, že pan Uchiha potřebuje jejich pomoc. Od všech. Co mohl chtít od Rina? No, poslouchal dál. Titul Sannin? Měl pocit, že o tom už někdy slyšel, ale nedokázal si to teď momentálně s ničím spojit. Rozhodl se čekat, jestli se někdo neozve.

Hyuuga Hinami

Hinami trochu překvapilo, že se na ní Rin usmál. No ale úsměv mu oplatila. 
"Já tebe taky." odvětila Hibikimu s úsměvem. Neviděla ho už....no od doby, co odešel na misi a oan odešla s Aiko do Kumo. Takže hoodně dlouho.
No a pak k ní došel Rikuto a nastavil svoují pěst, jak on už to dělával. "Nápodobně." pronesla Hinami a lehce si s ním ťukla, aby neurazila. Prostě tak, jak to dělávali.

No a pak je Itane vedl k jakési budově v sídle Uchihů, kde už na ně čekal jeho otec, který pořád nevypadal moc dobře. Začal s tím, že potřebuje jejich pomoc. Touž Hinami věděla od včera. Jenže pak se zeptal, jestli znají titul Sannina. Hinami se zamyslela. Něco jí to říkala. 
"Myslím, že Aiko-sensei říkala, že je sannin...ale moc si to nepamatuju." pronesla Hinami.

Hatake Hibiki

"Snad bude něco na cestě." odpověděl pobaveně Hibiki Rikutovi na to, že mu to na dva dny vystačí, a pak bude muset najít market. Moc si o Rikutovi nepamatoval, ale věděl, že to byl ten šupák, kterému tehdy vypadl svačinový boxík v den, kdy byli rozděleni do týmů. Byl to hlučný šupák, ale celkem srdař.. a byl v týmu s Hinami.
"Dobře." stihnul ještě pobaveně odpovědět i Itanemu. Nějakej fun sneaky stuff, to znělo vtipně a dobře! No.. ale pak už Itane zavelel, že jsou všichni a že je čas pohnout na to něco, proč se tudnes takhle sešli.
Čekal tam na ně starej Uchiha sám. Hibiki ho vůbec neznal, viděl ho jen na zkouškách, ale věděl, že vypadá o dost zmláceněji než předtím. Podobně jako Rin akorát na druhé straně místnosti, i on se opřel o ze´d a bedlivě naslouchal. Sannin. Kromě babských povídaček mu to nic neříkalo, a babské povídačky by neměly být vyřčovány v tak úzkém okruhu lidí v takhle vážnou chvíli, takže Hibiki raději zvědavě poslouchal.