Sídlo klanu Uchiha

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Hikumo došel do bratrovi kanceláře, kde bylo...prázdno. Nebyl tam. Přešel ke stou, jestli na něm neležel nějaký vzkaz, ale ani ten tam nebyl. "Hm. Kde jen může být?" zamyslel se Hikumo. Možná v budově Hokageho. Možná se prostě jen protáhla nějaká z jejich rad radních. Akitoshi mu několikrát říkával, že jakmile Kokuryu spustí jeden ze svých monologů, bývá to na dlouho.
Jak tak přemýšlel, padl mu pohled na jakousi složku. Neměl by, ale i tak obrátil vrchní desky a zadíval se na první stranu. Hned ho trklo, že je složka zašifrovaná, ale nebylo to nic, co by nedokázal rozluštit. Vypomohl si k tomu Sharinganem a pak už to bylo jako normální čtení. [rec=hikumo]"Senkokyuu." [/rec]přečetl si potichu první slovo a trochu ztuhl napětím. Hikumo se cítil dosti zrazený. O tomhle pátrání mu Akitoshi neřekl ani slovo. Ano, jeho bratr byl plný tajemství a dávalo smysl, že bude chtít o Senkokyuu a především pak tygrovi vědět co nejvíce, pokud možno všechno. Ale i tak měl Hikumo právo tohle vědět. To kvůli těmhle bastardům přišli o máti Saradu, o Yume i jejich nenarozené dítě. To kvůli těmhle bastardům byl Itane se svými kamarády někde tam venku s odměnou vypsanou na svou hlavu. Nemluvě o tom, že se je pokoušeli všechny zabít. Tohle před ním Akitoshi tajit neměl. Až se vrátí pěkně to schytá šupák.
Hikumo se zarazil překvapením a četl dál. Zdálo se, že byl jeho bratr Tygrovi vážně na stopě. V tom se však ozvalo zaklepání a Hikumo tak odtrhl oči od složky. Kdo to mohl být? Už chtěl položit složku zpět na stůl, ale něco mu říkalo, aby to nedělal. Měl z toho špatný pocit. Jako z celého svého návratu. A pokud ho něco všechny ty roky ninjovství něco naučily, tak to bylo věřit svému instinktu, když tak hlasitě křičel. Hikumo složku nadvakrát přehnul a zastrčil si jí do své ninja brašny na opasku. Akitoshimu se za to omlouvat nebude. Stejně mu chtěl vytmavit, že to před ním tajil, tak hold bude mít složku s přehyby.
Ještě než Hikumo došel ke dveřím, viděl za nimi stát vysokou postavu. Zdálo se, že to pošťák ani klučina s novinami nebudou. Hikumo otevřel dveře a našel za nimi stát radního hledajícího Akitoshiho. Hikuma z tohohle dědka jako vždy zamrazilo. Neměl ho rád...obzvlášť ten jeho pohled...ze kterého bylo znát, že on to vidí úplně stejně. [rec=hikumo]"Bohužel není. Upřímně jsem myslel, že je s Vámi, Kokuryu-dono...že máte nějakou tu svojí radu nebo něco."[/rec] odpověděl starci.

[npc_name=tygr]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Bylo pravdou, že nyní by i slušně vychovaný Akitoshi řekl, aby Hikumo tu fosílii před sebou okamžitě pobodal. Tato zpráva ovšem nedorazila, protože Akitoshi dal svůj život za to, aby mohly dvě jiné osoby utéct. Bohužel, nešlo všechno.
Každopádně, na tváři starého párpdy se objevilo překvapení. [rec=tygr]"Ne, žádnou poradu plánovanou nemáme. Potřeboval jsem s ním mluvit o jeho pátrání,"[/rec] řekl klidným hlasem. [rec=tygr]"Poslední dobou čim dál více prosazoval to, že někdo ve vesnici spolupracuje s nepřítelem. Někdo z jejich nejvyššího vedení. Neříkal ti o tom něco?"[/rec] pokračoval stejně přísným tónem dál, zatímco vešel do chodby.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

To by určitě řekl a možná i ze záhrobí říkal, ale Hikumo ho rozhodně neslyšel no. Možná u to měl říct před tím a neschovávat si to do tajné složky. Ne, že by se jeho kunai nebo katana k němu vůbec dostaly.
Tak jako tak Kokuryu vypadal překvapeně, že Akitoshi není doma. To Hikuma překvapilo víc to, co řekl potom. Trochu se zamračil s pozvednutým obočím. [rec=hikumo]"Pátrání?" [/rec]zopakoval po něm zmateně, což mu Kokuryu moc rád vysvětlil. Hikumův instinkt se ozval o něco hlasitěji a přimělo ho to být nenápadně ve střehu. Tohle...smrdělo. Akitoshi stejně jako Hikumo Kokuryua neměl vůbec v lásce. Velmi často si na něj stěžoval po jejich radách. Hikumo tak nevěřil, že by Akitoshi tomuhle dědkovi řekl takhle podstatnou informaci, kterou skrýval i před ním samotným. To jednoduše znělo jako bullshit. Bullshit, ze kterého mu vřela krev, jelikož byl jen jeden způsob, jakým se v takovém případě tohle mohl Kokuryu dozvědět.
Hikumo se zatvářil překvapen tou informací. [rec=hikumo]"Tady v Konoze?"[/rec] zopakoval po něm, zatímco se ten starej paprika div neprorval dovnitř bez pozvání. Drzoun jeden. [rec=hikumo]"Víte, můj bratr je plný tajemství, která rád skrývá i před vlastní rodinou. Ale, že přede mnou utajil i tohle, když ví, jaký vztah mám k těm maskovaným šílencům?"[/rec] odvětil, čímž jasně dával najevo, že netuší, o čem to tam ten dědek mluví.

[npc_name=tygr]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Kokuryuu si to pomalu štrádoval až do kuchyně a rozhlížel se okolo. Nebyl tady poprvé, občas se tu stavoval a s Akitoshim něco řešil, ale dnes to bylo opravdu podivné.[rec=tygr] "Ano, je známý svým stylem pro tajemství, stejně jako většina vás Uchihů. Prvně jsem na to narazil u tvé nevlastní matky. Narozdíl od temnoty měla neblahý sklon k tvrdohlavosti po sedmém, ve kterém se vzhlídla. Velmi nebezpečná kombinace,"[/rec] pronesl a otočil se k Hikumovi. [rec=tygr]"Jenže taky máte neblahý sklon všechno řešit sami a neříct si o pomoc,"[/rec] pravil s menším úsměvem.
[rec=tygr]"Ve svém životě jsem byl jen třikrát blízko smrti, věděl jsi to? Troufáš si hádat kdy?"[/rec] zeptal se velmi chladně. Sice nedávalo moc smysl, že se ptal na něco takového. Ale ptal.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Následoval Kokuryua pomalým krokem do kuchyně a skrýval tu bouři emocí ve svém srdci za klidnou maskou. Jak si teď přál mít na tváři svou ANBU masku, aby se nemusel takhle přetvařovat. Avšak ještě víc si přál, aby tu s ním stál jeho bratr. Bratr, o kterém tenhle bastard nezavřel hubu. Bylo to, jakoby se mu tam nepřímo vysmíval do tváře a chlubil se tím, co udělal. Určitě si užíval tu Hikumovu nevědomost, když mu dával nepatrné náznaky, které bez kontextu, který přijde s velkým odhalením, nemohl být schopný rozluštit. To však nevěděl, že si Hikumo již stihl většinu pospojovat. Nevěděl sice přesně, co se stalo Akitoshimu, ale bylo jasné, že jako vítěz z toho nevyšel. To by tu tahle krysa nemohla stát v jejich kuchyni a náramně se bavit.
[rec=hikumo]"To je pravda. Máti byla nebezpečná a taky velmi děsivá, když se naštvala." [/rec]odvětil mu Hikumo, když zmínil Saradu, další zmínka, která prohlubovala hněv v jeho nitru. [rec=hikumo]"A při tom na tom říct si o pomoc, není nic špatného."[/rec] pronesl na jeho slova. Kéž by tak i on měl koho momentálně požádat o pomoc.
A pak přišla jedna velmi zvláštní otázka pronesena velmi chladným hlasem. Zdálo se, že hra skončila. Konečně bude moci dát průchod svým emocím. Hikumo zavřel oči a vydechl. [rec=hikumo]"Hádám, že mi to moc rád řeknete. Ale prvně bych měl taky jednu otázku." [/rec]odpověděl Hikumo, načež otevřel oči s aktivovaným Mangekyo Shariganem a s raitonem, kterým posílil své nohy a převážně pak jejich rychlost...což okoukal od svého synovce, i když takovou rychlost a trvání jak on nedokázal vyvinout...se dostal k němu, zatímco tasil svou katanu, kterou také obalenou raitonem před sebe bodl. Odtamtud však jeho útok na starého Uzumakiho nevedl. Věděl o jeho bariérách a čekal, že by jeho přední útok takovou zastavil. Proto před špičkou svého meče použil schopnost svého Mangekyo. Kōshin Kamui. Poslal tím ostří svého meče do jiné dimenze pomocí malého portálu před mečem a okamžitě trhl pohledem těsně za Kokoryua. Tam se vytvořil druhý do dvojice k tomu prvnímu a čepel z něj vyjela v úmyslu ho probodnout. To vše ve velké rychlosti. [rec=hikumo]"Podařilo se mu alespoň pokazit ti plány, než tě tak zřídil?"[/rec] položil tu svou slíbenou otázku.

[npc_name=tygr]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Bylo jasně cítit, že si tady Kokuryuu hrál. Respektive, nejprve potřeboval vědět, jestli Hikumo něco věděl a vytroubil to někam dál, ale to si ověřil hned na začátku. Musel ho svojí intervencí až dovést ke správné odpovědi. To mu stačilo, přišel konec her. A i Hikumo věděl, že tenhle ninja by nikdy nepřišel nepřipraven. Jakmile Hikumo aktivoval sharingan, mohl jasně vidět, že Kokuryuu byl pokryt nějakou nesmyslně vrstvenou barierou. Jeho standardní zlatou chakru překrývalo zelené hexagonové pole, které krylo celé tělo, pouze přes oči měl umístěné něco, co bylo prozměnu rudé. Evidentně našel způsob jak blokovat oční techniky Uchihů. Jak jinak by porazil Tsukuyomi Akitoshiho nebo jiné techniky od Sarady.
Nyní zpět k té bojové části, ostří meče se tedy zastavilo o barieru. Prorazilo pár vrstev, ale cíl plně nezasáhl. Co však bylo horší, že portál kamui se najednou zavřel a přepůlil tak čepel meče.
[rec=tygr]"Hloupé. Myslíš, že z tvého boje se Saradou jsem si nic neodnesl? Mám přístup do tvé dimenze celou tu dobu,"[/rec] ušklíbl se Kokuryuu. I v boji pořád dával školy. Pak natáhl ruku, aby chytil Hikuma za hlavu.
[rec=tygr]"Zachránil malý kamínek,"[/rec] odpověděl pouze symbolicky Kokuryuu na tu otázku.[rec=tygr] "Ale je pravda, že byl poslední, kdo mě málem zabil. Před ním to byla Sarada a ještě před ní to bylo, když jsem si bral své postavení Tygra,"[/rec] řekl skoro až s ďábelským úsměvem, zatímco se mu na tváři zhmotnila zlatá maska tygra. [rec=tygr]"Upřímnou soustrast. Očekávám, že v tuhle dobu je mrtvý už i tvůj synovec. Akitoshiho kostru ti ovšem klidně můžu předat hned, upřímnou soustrast," [/rec]neodpustil si ještě jednu radostnou novinu.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]



Hikumo viděl, jak je Kokuryuu obalený celý v jakési bariéře i to, jak přes oči má bariéra jinou barvu a tím pádem i jiné schopnosti. Pravděpodobně obrana před genjutsu a dalšími technikami se zaměřením na oči. Mohl si svůj útok rozmyslet, ale co si budeme. Jaké měl jiné možnosti? Utéct? Jak daleko by se dostal? A chtěl vůbec utéct? Ne. Momentálně chtěl jen pomstít svého bratra a nevlastní matku. Ta bouře emocí v jeho nitru mu nedovolovala vzít nohy na ramena a utéct jako zpráskaný pes s ocasem mezi nohama. Neodpustil by si, že stál proti vrahovi své nevlastní matky a možná i bratra, a neudělal vůbec nic. Věřil si, že má šanci vyhrát? Ne. Hikumo věděl, že není tak silný jako Akitoshi nebo máti Sarada. Věděl, že nemá nemá šanci tygra porazit. Ale doufal, že by ho mohl alespoň zmrzačit. I to by mu alespoň trochu ulevilo od té tíhy na srdci.
Bohužel jeho útok se nedočkal chtěného výsledku a jeho raitonem obalená katana se nedostala skrz tu jeho bariéru a co víc jeho Kamui se bez jeho pokynu uzavřelo a tak tam Hikumo najednou stál beze zbraně. Měl tedy v ruce stále záštitu...ale ta mu byla k ničemu. Proto jí také pustil, zatímco se Kokuryuu vysmíval jeho hlouposti a chlubil přístupem do dimenze jeho Kamui, ne že by Hikumo věděl, jak je něco takového vůbec možné. Používal sice časoprostorou techniku, ale expert na ně jinak nebyl. Hikumo skoro až vypadal jakože to vzdává, až na odhodlání a zlost v jeho stále černorudých očích. Za hlavu se však vzít nenechal, uhnul proto o kousek dál, zatímco dědek zodpovídal jeho otázku. [rec=hikumo]"I malý kamínek dokáže rozvířit vodu či spustit lavinu..."[/rec] odvětil na jeho slova. Jeho bratr vše vsadil na tenhle malý kamínek a Hikumo se rozhodl udělat to samé.
Vzpomínal si na rady, které mu jeho přítel Hattori ohledně bariér dával poté, když se ho na to zeptal, když mu Itane řekl o tygrových schopnostech.

[myslenky=daiki]Rada první...pokud můžeš, dostaň svůj útok dovnitř například časoprostorovou technikou. A pokud to není možné...tak je tu rada číslo dva...buš do toho, dokud bariéru nezahltíš a nepraskne.[/myslenky]

A pak přišla další rána do Hikumova srdce, když zmínil jeho synovce a Akitoshiho kostru. Sevřelo se. [myslenky=hikumo]Itane...Ne, to nemůže být pravda. Itane je někdo, kdo překoná i máti.[/myslenky] Jenže i o svém bratrovi si Hikumo myslel, že je neporazitelný. Stejně tak o Saradě. Jeho smutek a nejistota jen prohlubovali žár jeho zlosti. Žár, který se prodral na povrh a zmaterializoval do podoby černého ohně Amaterasu, který pohltil hlavu a vrchní část Tygrova těla. Chtěl ho tím oslepit a oslabit tu jeho bariéru, která už byla narušena po předchozím útoku. Na nic v ten moment pak nečekal a obě jeho ruce obalila blesková energie Raikiri, které za ta léta tak vypiloval. Vrazil jedno z těchto Raikiri do černých plamenů v Tygrově obličeji. A pokud to stále bylo málo, tak jak by řekl Sung Jinwoo, pokud jedno bodnutí nestačí, bodni znovu a znovu a nastackuj to, dokud to něco neudělá. A přesně těmito slovy a slovy svého přítele se Hikumo řídil, když bodal svými dvěma Raikiri obalenými v černých plamenech do Tygrovi tváře i těla.

[npc_name=tygr]Uzumaki Kokuryuu[/npc_name]

Poprvé za celou dobu byl Kokuryuu aspoň trochu překvapený, když mu tam Hikumo začal pálit šunky. Už předtím byl nepříjemně popálený, tohle ho už trochu vytáčelo. Jenže nečekal, že ho najednou začne Hikumo bodat jako šílený. Uchiha tak mohl vidět, jak se jednotlivé vrstvy jeho barierové zbroje odlupují a technika proniká skrz. Netrvalo to dlouho a Kokuryuu musel začít plameny začít posílat do jiné dimenze, aby nedostal nějaké další ohnivé poškození. Bylo vidět jak se mračí, protože si tyto techniky braly velkou porci jeho soustředění.
Jenže... tohle se pomalu proměňovalo ve vytrvalostní souboj, kdy jeden útočil a druhý se obnovoval. A co se týkalo chakry, tahali Uchihové oproti Uzumaki vždycky za trochu kratší konec. A to Hikumo taky věděl. Jenže Tygr nemohl mít veškeré rezervy zpět, ne potom, co bojoval s Akitoshim.
A Kokuryuu to cítil taky. Proto zvolil menší podpásovku. Uskočil dozadu a na Hikuma hodil balík, který připomínal svázaného člověka. Podle barvy vlasů mohl poznat, že to byla Aiko. Svázaná nějakou pečetí. Pokud bodne tady, je nejspíš konec.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Hikumo bodal a bodal svými Raikiry obaleným v plamenech Amaterasu a postupně se ignorujíc krev stékající mu z oka probíjel skrz tu zatracenou bariéru, která se neustále obnovovala. Viděl, jak se tygr zbavuje černých plamenů a tak na něj poslal další, aby nadále oslabovaly tu zeď, která ho dělila od těla nepřítele. Stačilo už jen trochu, aby se dostal skrz úplně a uštědřil tomu parchantovi pořádné zranění včetně paralýzy a možné smrti, pokud by se trefil dobře. Bylo to kdo z koho. Momentálně šlo jen o to, komu dřív dojde chakra a tygr jí musel už dost spotřebovat při boji s Akitoshim.
Hikumovi tu šlo o život a neměl tak už co ztratit. No a tak se pral jak o svůj život tak i o klid těch, které ztratil tygrovou rukou i o budoucnost těch, kteří mu ještě zbyli za zdmi tohohle domu.
Jenže pak tygr uskočil...už to byl na jednu stranu trochu úspěch...donutit ho ustoupit. Na druhou stranu ho tak ale nedokázal trefit a jeho kombo bylo přerušeno. Chtěl se tak k němu opět dostat a pokračovat v tom, co začal, když v tom na něj letěl spoutaný člověk.[rec=hikumo] "Aiko?" [/rec]vydechl šokovaně. To dávalo smysl. Nebylo jinak možné, aby byl Tygr v tak dobrém stavu potom, co mu tu tvrdil, jak byl díky Akitosimu na pokraji smrti. Musel jí přimět ho vyléčit. Hikumo okamžitě vypnul Raikiri na svých rukou a jak se raitonová chakra rozplynula, zmizelo s ní i Amaterasu, které jeho ruce do té doby obalovalo. Před tím se totiž živilo právě onou raitonovou chakrou. Ta teď ale byla pryč a Amaterasu tak nemělo co požírat. Dobře pro něj i Aiko.
Touhle rukou letící Aiko zachytil a rovnou je oba obalil v kostěném hrudním koši stvořeným z jeho chakry. Na něj byla napojená obří kostěná ruka. Do té Hikumo poslal další Amaterasu. Tentokrát ho však spojil se silou Susanoo a vyčaroval tak své kostěné ruce pořádný plamenný meč, kterým po Kokuryuovi sekl. A vzal s sebou i stěnu jejich kuchyně, ve které se boj odehrával, nechávajíc za sebou hořící černé plameny. Hikumovy oči bolely, zatímco mu z nich po tvářích stékala krev. Nevzdával to ale. Nesměl to vzdát. Musel bojovat dál. Ze všech svých sil až do posledního dechu. Podíval se po Aiko, aby zjistil, jestli má nějakou šanci z ní tu pečeť sundat, aby mu mohla pomoct.

[npc_name=tygr]Uzumaki Kokuryu[/npc_name][npc_name=aiko]Senju Aiko[/npc_name]

Kokuryuu využil chvilkového rozptýlení, aby obnovil své bariery. Vypadalo to, že to pro něj byla pouhá hra, protože se nezalekl, i když viděl počátky mocného Susanoo. Navíc, teď měl prostor i on vytvářet techniky a tak se kolem meče z Amaterasu začala objevovat jeho pověstná pečetící zeď, která ho rovnou pečetila pryč. Jeho neprostupný štít, dalo by se říct. [rec=tygr]"Susanoo, jako vždy impozantní. Ale... kolik toho ještě vidí tvé oči? Akitoshi proti mě bojoval skoro slepý a prohrál. Kolik toho asi uvidíš ty?"[/rec] zkusil mladšího Uchihu rozptýlit, zatímco na ně poslal kvádr energie seshora, pod jehož tlakem se i žebra susanoo začala trochu bortit.
[rec=aiko]"Hi...hikumo,"[/rec] zamumlala Aiko, která se jinak nemohla hýbat. [rec=aiko]"Přestaň... on... on má Kisarua,"[/rec] řekla asi nejzoufalejším hlasem, kterým kdy od ní Hikumo mohl slyšet.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Zatímco Hikumo chytal Aiko a vyvolával kolem obou svou nejsilnější obranu v podobě neúplného Susana, kterým chystal zasadit Tygrovi další ránu tentokrát pomocí meče vytvořeného zhuštěným plamenem Amaterasu, Kokuryuu měl dostatek času na to obnovit to, co mu Hikumo zvládl zničit. Bylo to rustrující. Byl tak blízko a teď bylo jeho dosavadní snažení kvůli okamžiku pryč. Naštěstí pro Kokuryuua tu Hikumo byl ten good guy a tak mu tenhle manévr vyšel.
Jeho Amaterasu meč byl pečetěn do pryč a Hikumo mohl jen přidávat plameny, aby se pokusil Tygra přetlačit.  Ten však měl znovu hubu plnou keců, kterými se ho pokoušel rozhodit. [rec=hikumo]"Lepší slepý, než mrtvý. Ale ten tvůj vrásčitej ksicht vidím bohužel pořád až moc dobře..." [/rec]odvětil mu Hikumo a konec už musel téměř cedit skrze zuby, jak na Susanno zatlačil kvádr energie a žebra, která je chránila začala praskat. Musel se tak nejen soustředit na udržení Amaterasu meče, ale teď i na obnovování žeber Susana. Přes bolest očí a krev v nich téměř neviděl a docházely mu síly.
A v tom se ozvala Aiko a sdělila mu slova, která momentálně chtěl slyšet nejméně. Zoufale se po ní podíval. [rec=hikumo]"Musela jsi to říct, že jo...?"[/rec] vydechl, až se mu zachvěl hlas. Dávalo to smysl, že si Kokuryuu pořídil na Aiko páku, aby jí přiměl ho vyléčit...a co bylo lepší pákou než vlastní dítě. Mělo ho to napadnou...a možná i napadlo, ale nechtěl si to připustit. Aiko z toho teď však udělala realitu a těmi několika svými slovy zpečetila osud svého přítele. Jeho osud. Situace s rukojmími nikdy nebyly jednoduché. Neměli jasný postup ani výsledek. Mohl Kisarua zabít tak jako tak, ať už by bojoval dál nebo ne. A nebo také ne. Krev toho dítěte by pak byla částečně i na jeho rukou. Hikumo pevně zavřel oči a zatnul pěsti vší tou frustrací a bezmocí. Plamenný meč uhasl a spolu s ním zmizela i ruka Susana. Zůstal pouze hrudní koš, aby je chránil před umačkáním kvádrem. Zhluboka se nadechl a zaklonil hlavu. Myslí se mu proháněly obličeje těch, které se právě chystal zklamat. Živých i mrtvých. [myslenky=hikumo]Ayumi...Akitoshi...Itane...Máti...Taiyo...Hibiki...omlouvám se.[/myslenky]  Hikumo opět vydechl, načež uvolnil sevření svých pěstí i oči. [rec=hikumo]"Vzdávám se..."[/rec] pronesl odevzdaně ta hořká slova, která mu jen velmi těžko šla na jazyk.