Sídlo klanu Uchiha

[itane_jmeno]

[rec=itane]"Moc dobře víš, že stranou nejsme od chvíle, co na nás zaútočili při cestě z Kiri... nebo tam kde byl Rin. Jdou po vás a teď i po nás. I když se štěstím, evidentně jsme jim vyfoukli něco důležitého. Aspoň půlku z toho. Příště to už musíme zvládnout!"[/rec] pronesl Itane a tentokrát se snažil brzdit zuřivé emoce a přemýšlet normálně. Opravdu nechtěl umřít, ale taky nemohl nečině přihlížet.
Na další otázku zamrkal. [rec=itane]"Když pominu reakci našich technik proti sobě, v moment střetu... se najednou nějak všechno zastavilo," [/rec]řekl jen, protože absolutně neměl tušení jak by měl vysvětlit moment, který nastal. Ani ten bílý prostor, ani to, že nějak tušil ten shluk emocí co se v Rinovi proti němu skrývá. Ten boj uvedl v chaos něco, co by je mohlo sblížit. Jen se to asi nedalo normálně vysvětlit. Možná to bylo přeci jen na jejích věk příliš.

[npc_name=akitoshi]Uchiha Akitoshi[/npc_name]

Akitoshi si to vyslechl a nachvíli odvrátil pohled k nebi. [rec=akitoshi]"V tomhle jsi neústupný jak tvoje matka. Taky vždycky chtěla víc,"[/rec] řekl Akitoshi smutně, ale pak pokrčil rameny. [rec=akitoshi]"Dobře, trénujte, zesilte a ukažte nám, že nás dokážete překonat. Momentálně jdete v šlápějích staré generace. Dědíte jejích ideologie, jejích techniky. Problém je, že je potřeba, abyste jim plně porozuměli a přivlastnili jste si je. Musíte tím žít, musíte se naučit něco nového a rozvinout to dál. Rozumíte? Tohle mi vždycky říkala tvoje babička,"[/rec] usmál se na Itaneho a poodstoupil od nich pár kroků dál. To, co řekl dál ho totiž překvapilo.
[rec=akitoshi]"Můj děda mi občas vyprávěl o jeho boji se sedmým hokagem. Říkal, že se jim stávalo, že se občas dokázali stavu, kdy se jasně projevilo jejích pouto skrze chakru. Dosáhli tak většího porozumění toho druhého,"[/rec] položil spekulaci, která by mohla kluky zajímat. Nebyl to zrovna příval informací, ale bylo to aspoň něco, co by je mohlo motivovat dál.
[rec=akitoshi]"Odcházím na misi, ať to tu není až se vrátím,"[/rec] řekl ještě dodatečně a ukázal na ten kráter.

[rec=itane]"Šťastnou cestu a dávej na sebe pozor,"[/rec] popřál mu ještě Itane s úsměvem, i když více přemýšlel nad tím, co jim řekl. Co ho nejvíc zasáhlo a potěšilo byla informace o jeho matce. Jednou by jí fakt rád potkal.

[rintaro_jmeno]

Stará generace? Kterou tím myslel? Rin tomu úplně nechápal, ale když Akitoshi zmínil jejich techniky a ideologie, napadlo ho, že tím možná myslí Rikutova hrdinu - sedmého hokageho Uzumaki Naruta a jeho kamaráda, rivala a Itaneho pradědečka - Uchihu Sasukeho. Víc lidí z té generace neznal, pokud se do toho ještě nepočítal šestý hokage, kterého 'potkali' na předchozí misi. No.... I tak to nechápal. On žádnou ideologii nedědil, aspoň si to teda myslel, takže tahle část musela být soustředěná na Itaneho a možná někoho jiného, kdo tu teď nebyl? Nemluvil přece jen o nich dvou. Určitě tím myslel všechny, co se vydali na Akitoshiho misi.
Potom jim bylo vysvětleno, co se s nimi stalo, když se jejich techniky střetly. Rin byl překvapený z toho, že to bylo skutečné, protože mu to celé připadalo spíš jako nějaký sen. Nicméně to potvrdilo všechny jeho pocity. Najednou to dávalo smysl. Zajímalo ho, jestli Itane něco cítil z něj tak, jako on jeho nenávist a touhu po pomstě, kterou běžně najevo nedává.
A pak najednou Akitoshi oznámil, že musí pryč na misi. Rin tam ten kráter stejně chtěl pomoct zakopat, takže mu to ani nemusel říkat.
Když Itaneho taťka odešel, Rin se po chvíli mlčení obrátil na Itaneho. [rec=rintaro]"Nejsem si úplně jistej, jestli jsem pobral všechno, co nám teď tvůj tatík řekl, ale musím říct, že umí celkem povzbudit."[/rec] Potom se podíval na ten kráter. [rec=rintaro]"Co budem dělat s tímhle?"[/rec] zeptal se.

[itane_jmeno]

Jestli všechno, co Akitoshi řekl dávalo někomu smysl, tak Itane to rozhodně nebyl. Znal jména, co tam říkal, znal možná nějaké myšlenky, ale jako celek... v tom plaval asi stejně jako Rin. Třeba jim to jednou dá trochu hlubší smysl, ale teď na to asi nebyli dostatečně vyzrálí. Ovšem, zaujal ho tátův přístup k tomu všemu. Už to nevypadalo, že by je úplně zatracoval jako někteří další. Evidentně jim hodlal dát šanci, ale zase nechtěl, aby se jim něco stalo. To bylo fér a dalo se s tím žít.
Když tedy odešel, otočil se na Rina. [rec=itane]"Taky úplně netuším, co tím chtěl říct, ale bylo to poprvé, co si dal práci s takovou přednáškou pro mě. Asi sem budeš muset chodit častěji,"[/rec] usmál se na svého kolegu a vrátil se ke kráteru. [rec=itane]"Já ti nevím... ale po tom burgru bych si dal možná zákusek..."[/rec] navrhl jako možné řešení problému s pobaveným úsměvem.

[rintaro_jmeno]

[rec=rintaro]"No, nejsem si jistej. Vždycky když jsem sem přišel trénovat, tak jsme zničili zahradu,"[/rec] řekl pobaveně. Byl to strašně promyšlenej vtip, protože sem přišel jen jednou a dopadlo to takhle, haha. [rec=rintaro]"Ale jsem za tebe rád, je dobrý, když si rodina víc věří. Tvůj táta je rozhodně fajn chlap."[/rec] Rin se ohlédl směrem, kterým Akitoshi odcházel. Zajímalo ho na jakou misi mohl hokage poslat hlavu klanu Uchiha. Muselo se jednat o něco velkého. Rin se nikdy nemusel bát toho, že by jeho rodiče poslali na nějakou super nebezpečnou misi, protože to byli jen obyčejní chuninové. Ne že by samozřejmě nečelili situacím, ve kterých jde o život, ale nepotkávali se s takovými lidmi, jako byl třeba tygr nebo slepice. Akitoshi-sama jim musel čelit pořád. Jak se ohledně toho asi cítil Itane? Rin se na něj podíval s náznakem starosti v obličeji. Jak často byli jeho rodiče na důležitých misích? A kde vlastně byla jeho matka? Rin tohle neznal, celé dětství měl rodiče blízko a dostával tolik lásky, kolik si zrovna zasloužil, když nedělal bordel a potíže. Navíc měl staršího bráchu. Na druhou stranu nevěděl, jaké dětství měl Itane. Možná si tu jen vymýšlel scénáře, které ve skutečnosti nejsou pravda. Možná to teď mohlo být dobré téma pro diskuzi, na druhou stranu ho s tím nechtěl otravovat. Sám měl teď hodně informací, které potřeboval zpracovat.
[rec=rintaro]"Hele, já ti nevím. Dostal jsem strašnou ránu do zad a nejspíš bych to vyblil,"[/rec] zasmál se. [rec=rintaro]"Ale rád s tebou klidně někam zajdu, jestli chceš."[/rec] Nehodlal Itaneho odbíjet. Na misi a dnes tu vytvořili základ pro něco, co by v budoucnosti mohlo být dobré přátelství a Rin mu chtěl dát šanci.

[itane_jmeno]

Jen pokrčil rameny. [rec=itane]"Je to jen zahrada. Kdyby jsi viděl kolikrát jsem jí zryl já nebo strejda, neřešil by si to,"[/rec] řekl jen Rinovi. Evidentně si z toho hlavu moc nedělal. Vlastně ani Akitoshi. Toho by spíš naštvalo, kdybyste složili sídlo jak domeček z karet. Měl tam mnoho cenných svitků. [rec=itane]"Myslím, že tátovi konečně začínám trochu víc rozumět,"[/rec] usmál se tiše Itane. Rin jeho situaci odhadoval poměrně správně, rozhodně nebyl jejích rodinný vztah takový jako měl on. Bylo to vlídné prostředí dva a půl chlapa, takže to bylo od začátku komické. Ale zároveň tam chyběl ten mateřský element jeho mamky, aby na něj dávala pozor a srovnala je všechny tři do latě.
[rec=itane]"Stav se tu párkrát na oběd, to v sobě časem udržíš i kameny zapečené v betonu. Věř mi,"[/rec] dodal pobaveně, neboť kuchyně vůdce Uchiha klanu byla tak pověstná, až to hezké nebylo. Možná by stačilo tygra jen pozvat na večeři a bylo by po problémech...
[rec=itane]"Ale fajn, nejdřív bychom měli vyřešit tu díru. Lopaty jsou támhle v kůlně, já zatím dojdu pro limonádu,"[/rec] rozhodl a ukázal na malou budku vedle zídky, do které dělal Rin díru. Sám se vydal do hlavní budovy. A pokud Rin šel do kůlny... tak brzy asi zjistí, že v uklízení tihle tři v domácnosti taky nejsou nejlepší asi.

[rintaro_jmeno]

Je to jen zahrada? Pche. Taky by chtěl takovou zahradu! A kdyby jí měl, tak by se o ní určitě staral a snažil se jí vždycky dát do pořádku po pořádném tréninku. Teda aspoň si to říkal, ale realita by pravděpodobně byla taková, že by se odtud co nejrychleji odklidil pryč a všechnu práci by museli odvést jeho rodiče.
Na poznámku o tom, že Itane začíná rozumět svému taťkovi, se Rin usmál. Po kamenech zapečených v betonu se jeho úsměv změnil v úšklebek, ze kterého nebylo poznat, jestli mu to připadalo vtipné nebo strašidelné. Pamatoval si, že Itane už na misi mluvil o tom, že jeho otec není moc dobrý kuchař. [rec=rintaro]"Možná by ses mohl stavit ty k nám na oběd, abys taky jednou ochutnal něco jinýho, než kameny v betonu,"[/rec] zachechtal se.
Ještě než se vydal do té kůlny, jejímž směrem ho Itane navedl, začal hledat wakizashi, kterou mu Koneko půjčila. Byl by průser, kdyby se té zbrani něco stalo. Už teď slyšel ty přednášky o tom, že si neumí dávat pozor na věci, že je neschopný a že by jí měl dát kýbl smetany. Docela se mu ulevilo, když jí našel zapíchnutou v zemi nedaleko kráteru. Pevně uchopil rukojeť a zbraň ze země vytáhl. [myslenky=rintaro]"Myslím, že před sebou máme ještě hodně dlouhou cestu."[/myslenky] Byl trochu smutný z toho, že se toho moc nenaučil. V tomhle byl totiž asi trochu naivní, přece jen, boj s mečem nebyla nová technika, kterou se musel naučit předtím, než půjde bojovat do arény na chuninských zkouškách. Podle toho, co Itane povídal, se spíš jednalo o směr, kterým se ve svém životě mohl ninja vydat. To ale nebylo pro něj. Rin věděl, že jeho specialita bylo ninjutsu. Miloval ten pocit, když se mu na ruce zformovala rotující sféra. Vždycky se tak cítil, že dokáže všechno. I přesto, že byl většinou o chvíli později přesvědčen o opaku. I tak to s wakizashi ještě nevzdával, jednou to totiž mohlo být jeho nepředvídatelné eso v rukávu.
Přišel ke schůdkům, které vedly do sídla Uchihů a položil wakizashi vedle pochvy, kterou tam předtím nechal položenou. Nebyl zvyklý nosit meč a teď chtěl mít co nejvíc volnosti, aby se mohl dobře hýbat při práci na zahradě.
Potom se konečně vydal směr kůlna. Opatrně otevřel dveře, protože malým budkám nikdy nevěřil. Bývali v nich pavouci, krysy a kdoví co. [rec=rintaro]"Eh,"[/rec] dokázal ze sebe vydolovat při pohledu na bordel, který se zjevil před jeho očima. [rec=rintaro]"Elitní klan by očividně potřeboval nějaké elitní uklízeče, co se jim budou starat o domácnost."[/rec] Zabořil se rukama do hromady nářadí, které bylo naházené na zemi a začal v ní hledat lopaty.

[itane_jmeno]

Itane se nad Rinovou nabídkou musel chvíli zamyslet. Myslel to pozvání vážně nebo to byla nějaká past jak ho nalákat ještě na větší dehet než jedl tady doma? Nadruhou stranu, pokud si to Itane myslel správně, tak Rin bydlel i se svojí mamkou. A v jiných dimenzích se prý povídá, že žena patří do kuchyně. Tak třeba uměla i slušně vařit!
[rec=itane]"Tak jo, ale nebudeš to vařit ty, žejo?" [/rec]nadhodil spíš v žertu než nějak vážně. Třeba Rin uměl vařit. Nebo minimálně míchat, na to by byl Rasengan ideální. V extrémním případě by určitě udělal i dobrou bramborovou kaši bez hrudek, jen by k tomu zakomponoval i hrnec.
Po chvíli se tedy vrátil ke kráteru, kam položil tác se dvěmi sklenicemi a džbánek s limonádou. Tu připravoval sám, ne Akitoshi, takže by se to možná dali i pít. Rin tam ještě nebyl, takže se vydal pomalu za ním.
[rec=itane]"Co tu pácháš?"[/rec] pronesl k prohrabujícímu se Rinovi. Lopaty tam samozřejmě byly, jen byly zaházené hráběmi, motykami a podobnými věcmi. A jelikož to vypadalo, že tam věci spíš jen házeli tak je bylo těžké vyprostit. [rec=itane]"To uklízel Hikumo, fakt!"[/rec] prohlásil na svojí obranu, když proskenoval obsah kůlny. Ale měl pocit, že to tam vlastně všechno nacpal on, potom co trénoval Raijuu Kogeki. Tehdy musel odklidit spoustu třísek ze špalků.

[rintaro_jmeno]

Konečně se Rinovi podařilo nahmatat jednu lopatu. Vytáhl jí z té hromady nářadí a podal kolegovi. [rec=rintaro]"Hikumo-sensei?"[/rec] zamrkal překvapeně. A to si Rin myslel, že tu ženská ruka chybí.
No, potřeboval si každopádně protáhnout záda, protože už ho z toho všeho dřepění a hledání bolely. A tak se postavil, pořádně se zaklonil dozadu s rozpaženýma rukama a nahlas zavrčel jak Koneko, kterou někdo táhne za ocas pryč od skladu se smetanou.
Teď když se tu díval na všechno to nářadí, začal si uvědomovat, že chodit na mise je vlastně mnohem zábavnější, než dělat nějaké namáhavé práce ve vesnici. Rozuměl tomu, že to někdo dělat musel, ale zároveň byl rád, že on to nebyl. Ono se mu to vlastně nechtělo dělat ani teď. Jasně, mohl za to, ale měl důležitější věci na práci! Chuninské zkoušky a tak. Navíc v podstatě dostali povolení od samotného Uchihy Akitoshiho k tomu, aby zesílili.
[rec=rintaro]"Víš co, Itane?"[/rec] V Rinově očích se zableskla taková šupácká jiskra. Bylo na něm vidět, že chystá nějakou strašnou prasárnu.
[rec=rintaro]"Nevím, proč mi to nedošlo už předtím, ale my vlastně nemusíme dělat vůbec nic!"[/rec] Zachechtal se. [rec=rintaro]"Takže co jsi to říkal? Zákusek? Asi tě vezmu za slovo!"[/rec] Řekl a složil pečeť. [rec=rintaro]"Kage Bunshin no Jutsu!"[/rec] Kolem dvojice se objevilo několik klonů. [rec=rintaro]"Do práce, Rinioni!"[/rec] Zvolal jako správný otrokář. Ještě Itanemu z ruky vyrval lopatu, kterou mu předtím podal a dal jí jednomu z klonů. [rec=rintaro]"Jde se žrát! Potřebujem nabrat nějakou energii! Už je mi mnohem líp, Itane! Popravdě bych si klidně ještě trochu zatrénoval, kdyby se ti chtělo. Ideálně někde mimo vaši zahradu, abychom to pak nemuseli dávat dohromady."[/rec] Chytil Uchihu kolem ramen a táhl ho směrem pryč. Po cestě ještě sebral Wakizashi, aby ho Koneko nezabila.

[itane_jmeno]

[rec=itane]"Jo!"[/rec] přitakal na Rinovo překvapení. Ještěže tu ten blonďatej šupák nebyl. By jim to asi vytmavil víc jak táta, už jen proto, že si tu dělali šoufky na jeho adresu. Trochu neochotně tedy převzal tu lopatu a raději nechal Rina vyvádět ty kočičárny. Co se týkalo zábavnosti misí, tak pro to byl taky víc zapálenější. Když už se musel bordel nadělat, tak raději někde, kde ho nemuseli uklízet. Třeba v nějaké divné pošahané dimenzi.
[rec=itane]"Nebudeš si sundávat tričko jako ti snědí dělníci, co kopou cesty, že ne?"[/rec] zeptal se Rina okamžitě, když se zeptal, jestli ví co... raději vědět nechtěl. Vesmírní cigáni jsou všude. Ovšem! Když přišel s touhle levnou klonovanou silou, nedalo se proti tomu nijak protestovat. Jakmile se tam objevili kloni a s poklidem předal lopatu. "Je ti jasný, že jakmile proběhne vzpoura Rintarů tak budu dělat, že tě neznám, jo?" řekl pobaveným tónem. Pravda, tohle by jeho nikdy nenapadlo.
[rec=itane]"Hmm... tak si vem s sebou fidlátko, můžeme zatrénovat po zákusku,"[/rec] navrhl klidným tónem a vyrazil mimo sídlo klanu. Katanu si s sebou samozřejmě vzal.

>>> Ulice

[itane_jmeno]
>>> Lesy kolem Konohy

Itane to vzal po cestě domů trochu oklikou, koupil si něco k večeři a trochu se poflakoval po vesnici. Když dorazil do sídla, pozdravil starou paní, co jim často nosila sušenky a šel posbírat věci, co zůstaly po klonech Rina. Bazén jim tam sice asi nevytvořili, ale nějaký bordel určitě ano.
Pak zamířil do prázdné budovy, nebo si to aspoň myslel, protože táta byl kdesi v pr a Hikuma neviděl už dlouho!
Došel do kuchyně, kde si začal připravovat citronovou limonádu na večer. Pak se hodlal vydat do tátovi knihovny a trochu studovat.

[itane_jmeno]

Jakmile byl džbánek plný vody, vymačkal do toho tři citróny a přidal trochu ledu a máty. Následně důkladně promíchal a dokonce z kredence vylovil pytlík sušenek, které si naskládal na talířek. Rozhodně chutnější než jakákoliv večeře, co čekala v lednici. Se spokojeným úsměvem se pak vydal do pracovny.
Nebyla ani zavřená, Akitoshi evidentně odešel ve spěchu, inu, jeho chyba. Bývaly doby, kdy na dveře umisťoval dokonce ochranou pečeť, aby si tam Itane nechodil malovat pastelkami. Ono se pak na poradě vedení vesnice blbě vysvětlovalo, proč návrh hlídek na další čtvrtletí je dozdoben modrou, černou a šedou s růžovými panáčky. Ach, ta historie.
Itane se tedy posadil do křesla a sáhl na polici pro jeden, předem vybraný, svitek. Ujídajíc sušenku se do něj začetl. [myslenky=itane]Kontrola tvaru... a podstaty. To je základ Chidori. Ale kdyby se použilo více chakry... a lépe se tvarovala, možná by šlo rozšířit dosah,[/myslenky] běželo mu v hlavě, zatímco studoval postupy zapsané ke kontrole chakry.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Itane si tak četl svitek a jedl svou sušenku. Idilka. Poté se však ozval známý hlas. [rec=hikumo]"Táta se bude vztekat, jestli se dozví, že mu zase drobíš do svitků..."[/rec] pronesl Itaneho strýc mezi dveřmi s lehkým úsměvem na rtech.
[rec=hikumo]"Zítra ráno vyrážíme odtud na misi, takže se připrav a pořádně se vyspi, bude to dlouhá cesta. Na...tohle budeš potřebovat."[/rec] oznámil Itanemu a hodil mu balíček. Pokud ho Itane otevřel, našel v něm ninja plynovou masku a gumové rukavice. To...bylo hodně zvláštní. [rec=hikumo]"Vezmi si s sebou ještě náhradní oblečení, hlavně spoďáry...možná i plavky, jestli chceš..."[/rec] pronesl ještě k Itanemu. [rec=hikumo]"...zásoby koupíme po cestě...tamto už jsem připravil...protijedy taky mám...hm...snad jsem na nic nezapomněl..." [/rec]pověděl zamyšleně spíše pro sebe a počítal si při tom na prstech. Chystal se zase odejít.

[itane_jmeno]
[rec=itane]
"Lepší do nich drobit než kdybych to polil tím, co nechal v lednici, ne?"[/rec] odpověděl Itane ještě předtím než se na strýce otočil a mávl mu na pozdrav. Už byl na tyhle jeho zjevení zvyklý, takže se nelekal jako za mlada. Dokonce ani neměl ten pocit provinění, že dělal něco špatně. Vždyť nedělal. Učil se z toho, co zdědil jeho klan. Moc dobře věděl do kterých svitků nemá chodit.
Samozřejmě, že Itane balíček otevřel a s menším tikem koukal na to, co v něm našel. [rec=itane]"Buď jdeme zítra mýt tvojí koupelnu nebo mám zase nasazovat život bez informací?"[/rec] položil napůl Rintardovanou otázku. Jo, neměl s ním být nechán tak dlouho o samotě.
[rec=itane]"Fajn, uvidíme se ráno. A jestli plavky... mám vzít i Giovaniho? Dlouho nekachňal mimo naší vanu,"[/rec] nadhodil, zatímco se zakousl do další sušenky, odložil svitek na stůl a zvedl pravou ruku do prostoru před sebou. Na moment zavřel oči a soustředil se na proudění chakry ve vlastním těle. Ozval se škebetající zvuk a v dlani mu začala proudit elektrizující chakra. Ať strejda odpověděl, či nikoliv, tak se ještě na několik hodin zašil ke studii teorie. Až někdy ve dvě se odebral k sobě do pokoje, aby si zabalil.

Buď ho strejda vzbudil nebo se probudil sám, vedle postele již ležel nachystaný ruksak s náhradním tričkem, kraťasy i spodním prádlem. Ba dokonce vyhrabal i použitelné plavky. K tomu všemu přidal ještě masku a ... gumové rukavice. Tohle bylo hrozně divný. Rozhodně to nevypadala jako bezpečná mise... ale to nebyla ani ta jejich předchozí. Jednou už byl chuunin. No, možná ho i trochu mrzelo, že raději nedostal nějakou misi na otestování svého velení. Od svého povýšení totiž nic nevedl, jen nasazoval krk pro nic za nic.
Raději se tak odebral na snídani, snad zbyly ještě nějaké sušenky...

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Hikumo se jen uchechtl. Akitoshi by asi zuřil, kdyby mu jeho syn na svitky vylil něco. Třeba něco malinového nebo sojovou omáčku nebo něco prostě...
Itaneho reakce na balíček ho v první části pobavila...v druhé už moc ne. [rec=hikumo]"Zas tak nebezpečný to nebude. Pokud uspějeme, mohl bys udělat radost Hinami-chan...a taky jedné poměrně agresivní ženštině, která ti pomohla na svět. A bez informací to taky nebude...jen nechci ještě před misí koukat na tvůj otrávenej ksicht...určitě ti to přijde totiž jako nuda." [/rec] pronesl Hikumo. On sám vypadal celkem hyped na celou tu akci. 
[rec=hikumo]"No...zastavíme se na noc zase v Otafuku...takže si tam Giovaniho klidně vypustit můžeš...ale potom na misi bych ho radši nepouštěl...něco ho akorát sežere nebo ho odnese proud..."[/rec] odvětil mu na to, jestli si může vzít svou gumovou kačenku....to bylo celkem cute. 

Tak jako tak tam pak nechal Itaneho studovat a šel si po svých. Druhého dne Itane nemusel hledat sušenky...pokud je tedy nechtěl raději, než ty lívance, co v jejich kuchyni kuchtil jeho strýc.

[itane_jmeno]

Zpráva o tom, že by mohl udělat radost Hinami a zároveň pomoci uklidnit Aiko ho uklidnila. Znamenalo to, že to mělo být něco šíleného, ale taky to mělo dávat smysl. A do toho rozhodně hodlal jít! Takže se netvářil otráveně, ale nezapomněl si hodit hlášku: [myslenky=itane]"Copak jsem Nara, aby pro mě bylo všechno nuda?"[/myslenky] uchechtl se a následně nezapomněl připojit Giovaniho k vybavení.

Jo, lívance, ty si s chutí dal. [rec=itane]"Dobré ráno,"[/rec] popřál ještě předtím když vlezl do kuchyně a viděl tam strejdu v zástěře. Určitě jí musel mít. Pak se pustil do jídla. Tak zhruba v půlce své porce na chvilku přestal dlabat a položil velmi důležitou otázku: [rec=itane]"Tak, povíš mi jakou botanickou zahradu jdeme vykrást? Nebo do jaké výrobny kyselin jdeme pro zásoby?[/rec]" V jeho tónu hlasu byl znát poměrně dost zájem, žádná nuda. Odhadoval to podle dodaného vybavení. Stále měl trochu obavy z toho, že strejda bral i nějaké protijedy, snad nebudou někde dojit jed ze škorpiona nebo tak něco. To by už bylo trochu šílený.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

[rec=hikumo]"Dobré ráno." [/rec]odvětil Itanemu strýc, když se ráno potkali v kuchyni. Kuchtil tam tak ty lívance a během pár minut měl Itane před sebou talíř plný lívanců. No a za dalších několik minut měl svou porci i Hikumo. Sedl si ke stolu naproti Itanemu, popřál dobrou chuť a pustil se do jídla. 
Poté Itane položil otázku. Očividně byl zvědavý, kam se to dnes chystají. Hikumo se pousmál a do kousal sousto, co měl zrovna v puse.[rec=hikumo] "Slyšel jsi někdy o ostrově Nanakusa? Je to ostrov mezi Zemí Horké vody a Zemí Blesku." [/rec]zeptal se svého synovce.

[itane_jmeno]

Itane se zamyslel nad názvem ostrova, co mu pověděl strýc. [rec=itane]"Asi jsem ten název viděl na mapách, ale nic bližšího nevím,"[/rec] přiznal se nakonec a raději tuto hořkou neznalost zajedl dalším lívancem. Možná by krom studia vlastních a nových technik měl zaměřit svojí pozornost i v širším měřítku na svém okolí. Znalost geografie by se mu mohla v budoucnu hodit, až povede svůj tým do neznámého území. A aspoň přibližná informovanost o důležitých bodech by mohla být klíčová.
[rec=itane]"To bude náš cíl? Co tam máme získat?"[/rec] ptal se dál zvědavě.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Itane pronesl po nějakém tom přemýšlení, že ten název asi viděl někde na mapě a to je tak všechno co ví. Asi také přeskočil filler. Každopádně položil strýci otázku ohledně toho, co je jejich cílem, co tam mají získat. Hikumo snědl sousto a ukázal na synovce lehce vidličkou...spíš si s ní jen tak hrál v ruce. [rec=hikumo]"To je jednoduché, Itane, zásoby léčiv pro nemocnici a Aiko. Můžeš něco vzít i Hinami...Získat některé z nich ale nebude jednoduché." [/rec]odvětil mu na otázku. [rec=hikumo]"Víš, ostrov Nanakusa je vyhlášeným místem mezi těmi, co využívají léčiva. Z nějakého důvodu se jim tam velmi daří a to především druhům, které jinde nenajdeš. Většina z toho, co tam najdeš se dá použít jako lék nebo jed...je to takový ráj bylinkářů..." [/rec]dodal k tomu ještě, aby dostal svého synovce trochu do obrazu.

[itane_jmeno]

Hikumo mu nakonec řekl něco... co si vydedukoval už sám, jak podle názvu, tak podle toho, že to mělo uspokojovat Hinami a Aiko. Dokonce to dal i trochu znát na výrazu, který pak raději hodil do neutrálu a jinak ho poslouchal, protože to doplnil o detaily. [rec=itane]"Chápu... prostě došel javorový sirup a tak jdem pro další,"[/rec] prohlásil s úsměvem, aby strejdu trochu poškádlil.
[rec=itane]"Myslíš, že tam pěstují i čaj? Mohli bychom si domů přivést nějaký dobrý,"[/rec] zeptal se zvědavě s osobním zájmem, neboť on nikdy nepohrdl šálkem dobrého čaje. A většina jeho rodiny taky ne. Čaj byla snad jediná věc, kterou Akitoshi nedokázal zprznit.
[rec=itane]"Půjde někdo s námi?"[/rec] zeptal se dál k misi.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

Lepší potvrdit si dedukci, než být pak za vola. Také žili v Zemi Ohně a při tom tu moc ohně neměli...když nepočítáte občasný katon a ohnivou vůli. 
Hikumo nad synovcovým pokusem o vtip jen protočil oči. Na tváři měl ale úsměv. 
Poté se Itane zeptal, jestli tam pěstují i čaj. Hikumo pokrčil rameny. [rec=hikumo]"Netuším, ale na seznamu není. Dokonce ani na mapce....a popravdě tam nikdo nic nepěstuje, roste to tam divoce samo." [/rec]vysvětlil Hikumo Itanemu. 
Na další otázku zavrtěl hlavou. [rec=hikumo]"Jen my dva. Spousta lidí je někde na misích, na cestě do Suny, někde za svými vlastními cíli...takže to zbylo na nás." [/rec]odpověděl mu.

[itane_jmeno]

Nadruhou stranu, ohně bylo i tak dost. Stačilo dát dětem do ruky sirky a hned to jelo. Naštěstí se tahle věc Itanemu vyhla, on jen do všeho házel kunaie, shurikeny a senbony. Inu, jehelníček naprosto všude. Ale tahle doba byla pryč. Teď zase všechno prozměnu jiskřilo.
[rec=itane]"Tak třeba seženeme něco cestou,"[/rec] pokrčil pouze rameny na debatu ohledně čaje. Bylo to trochu zklamání, dobrého čaje nebylo nikdy dost!
Pak Itane dopapal snídani, zapil to vodou, naplnil si svojí lahev s vodou, vzal si svačinu, co si připravil už předešlého dne a opláchl talíř po snídani. [rec=itane]"Chápu, myslíš, že to pak budem moc vzít zpět přes Sunu, abychom viděli aspoň poslední zkoušku? Bude zase aréna, ne?"[/rec] zeptal se ještě zvědavě a vyrazil k východu z domu, kde si ještě vzal svojí katanu. Nebyl si sice jistý jak moc bude dobrá u trhání kytek, ale tady člověk nikdy nevěděl.

[npc_name=hikumo]Kagami-Uchiha Hikumo[/npc_name]

[rec=hikumo]"Třeba jo."[/rec] odvětil strýc na to ohledně čaje. 
Společně dojedli snídani, umyli nádobí, vzali si své věci a pomalu vyrazili z domu. Na Itaneho otázku se Hikumo zamyslel. [rec=hikumo]"Je to sice úplně na druhou stranu, ale myslím, že bychom mohli. Aréna je už taková tradice." [/rec]odpověděl.
No a pak se oba mohli v klidu přesunout k bráně a vyrazit na cestu.


-->Itaneho kytičková cesta

[taiyo_jmeno]

Taiyo bylo fakt mizerně. Furt si nebyla jistá, co přesně se stalo. Jestli je Rin v pořádku. Ani od Gina neměla žádné zprávy. Všechny věci dělala na autopilota. To, že ráno vstala, oblékla se, nebo že se najedla... to vůbec nevnímala. Přišla si úplně k ničemu, za celou dobu nic nedokázala. Ani s novou sílou, démoní sílou. Sarada by byla jistě zklamaná.
Když už tak přemýšlela o Saradě, tak vlastně dostala úkol se dostavit do sídla klanu Uchiha. Cestou nijak nespěchala. Nechtělo se jí tam. Nechtělo se jí nic. I přes to, že se courala, tak se k sídlu dorazila celkem rychle. Ohlásila se a čekala, až jí bude umožněn vstup do sídla.

[itane_jmeno]

Sídlo bylo jako vždy přístupné, Taiyo se v klidu mohla dostat až k budově, kde sídlil Akitoshi a Itane, takže to bylo jednoduché, jen to vypadalo, že tu většina lidí z klanu chyběla. Po cestě sice potkala pár lidí, ale nikdo si jí nevšímal, vypadalo to totiž, že všichni někam pospíchali.
Když dívka bezduše došla až k hlavnímu domu, uslyšela tiché dopadnutí a v tu chvíli už jí někdo pokládal ruku na rameno. Snad se to obešlo bez útočných reakcí, protože jí čekalo pouze přátelské: [rec=itane]"Yo, není na tebe ještě brzy?"[/rec] Byl to Itane.
[rec=itane]"Sháníš tátu? Bohužel tu není, včera jsme se akorát minuli ve dveřích, spěchal s jedním týmem na hranice se zemí Větru. Vypadá to, že tu bude ještě pěkný povyk,"[/rec] oznámil jí trochu neklidným hlasem. Sám v tom měl trochu hokej, ale třeba mu dívka osvětlí, co se děje.

[taiyo_jmeno]

Ani Taiyo si moc lidí kolem sebe nevšímala. Chtěla mít návštěvu sídla už za sebou, ať jí sem Sarada poslala z jakéhokoliv důvodu.
Taiyo se tedy doplahočila k hlavnímu domu, kde se zastavila a čekala, ani věděla přesně na co. Maly okamžik na to, jí někdo položil ruku na její rameno. [myslenky=taiyo]Ach jo. Někdo po mně něco chce... A teď i promluvil... hmmm zvláštní, ten hlas se mi zda povědomí. [/myslenky] Taiyo chvilku trvalo, než si uvědomila, kdo to na ní mluví.
Taiyo se najednou radostně otočila a objala Itaneho. Jak dlouho ho už neviděla? Po chvilce Itaneho pustila z obětí. [rec=taiyo]"Jee, ahoj. Ty už jsi se vrátil z mise? To je paráda. "[/rec] Do Taiyo se vlila nová vlna energie. Jako kdyby po dlouhé době zase viděla bratra. Pak si uvědomila, že Itane mluvil o zemi Větru, tak trochu zase posmutnela. [rec=taiyo]"Ach ano....... pamatuješ si Tygříka? Myslím tím toho chlápka s tygří maskou? Není jediný s maskou. Prý jich tam bylo snad dalších 5, nebo tak nějak. Napadli Sunu během zkoušek a porazili Kazekage. Spousta lidí se k nim přidala..... byl mezi nimi i Taichi..... mají ohromnou sílu."[/rec] shrnula celý děj Taiyo. Samé špatné zprávy. Takhle se s Itanem nechtěla přivítat, ale na druhou stranu mu chtěla říct co nejvíce, aby věděl, co se děje.