Cesta do Kiri - Hibiki, Taiyo, Itane

Hatake Hibiki

Inu, byla doopravdy narůžovělá. Hikumo to tam okamžitě říznul. Zbývalo doufat, že je to mlha uspávací a né jedovatá, jinak by se jim mohla docela znepříjemnit cesta. Až tohle dobojují, bude se mu Hibiki muset vysmát. Každopádně, teď se ale musel soustředit, aby se taky měl kdo mu vysmát.
Skočil tedy dolů, jak řekl Itane-mastur, a zůstal pod mlhou. Na další jeho request se trochu zakabonil. "Ugh.." odsekl. Jo, mohl, ale nechtěl ho už volat ke každé blbosti jak předtím. Co ale zbývalo. Hibiki věděl, jak moc umí neposlouchání lidí v týmu zničit strategii. Bude muset pro jednou Itanemu věřit.
"Kuchiyose no Jutsu!" zahučel, a vyvolal Biscuita. neměl ponětí, co po něm Itane chtěl, tak zatím nic víc nepronesl.

Taiyō Kurama

Hikumo - sensei přikázal k zemi. Taiyō honem uposlechla, aby to neschytala jeho fuutonem. Vypadalo to nadějně, ale jenom na pár okamžiků. Už se chtěla zvednout, když v tom Itane zakřičel. Očividně měla zůstat u země. Až pak si Taiyō všimla, že je ta mlha 10 cm nad zemí. Tady mohla dýchat. Prozatím. Zatím začala šátrat v kapse, aby vytáhla látkový kapesníček. Ten si potom zavázala kolem nosu a pusy. Potřebovala totiž volné ruce. Nevěděla, co se bude dít. V pravé ruce zatím pořád držela nůž. Čekala na rozkazy. Ona sama v tuhle chvíli moc co k použití neměla.

Itane nahmatal svému strýci tep. Vypadalo to, že ho to jen uspalo. Snad se mu zdálo něco hezkého. Kiba tam ležel na zemi a čumák měl těsně u země, aby nevdechoval tu mlhu, chytrý vlk.

Biscuit

V obláčku dýmu se objevil pejsek. Okamžitě, jak viděl narůžovělou mlhu se skrčil. Z jeho úhlu pohledu totiž bylo mnohem lépe vidět, že není až u země. Pohled mu padl na Hikuma. Jasně z něj bylo vyčíst 'Jako vážně?' 
"Ehm...co se to tu děje?" zeptal se Hibikiho...no a vlastně všech tam.

Uchiha Itane

Jo, strejda žil, to bylo pozitivní. Aspoň něco dobrého. Mezitím se Itane podíval na toho minipsa. "Mohl by ses pokusit zjistit, jak daleko tahle mlha sahá, abychom věděli, kudy se z ní dostat?" zeptal se ho a mrkl na své kolegy, zdali s tím souhlasí. Nikdy neuměl bojovat nějak efektivně proti mlze. On sám se mezitím doplazil ke Kibovi. "Em... vím, že nejsem Hikumo, ale mohl bych tě o něco poprosit? Jsi schopný ho unést na hřbetě?" zkusil si s vlkem promluvit. Navíc položil jednoduché otázky na které šlo odpovědět zakýváním nebo zavrtěním. Nikdy si nebyl jistý, jestli tenhle summon mluvil nebo ne. Ale jako malý ho prý často tahal za ucho... snad si to nevybaví.

Hatake Hibiki

Nechal povídání na Itanemu, i když Biscuitovi pokývnul na pozdrav s lehkým úsměvem. Itane tady byl vůdce, král, generál, fírer, bůh a komandér.... no, jednoduše řečeno, prostě teď vedl tuhle skupinu, jak moc já rád opakuji.
No, a vypadalo to, že zvolili strategii rychlých nohou. Inu, nebylo by to to, co by vybral Hibiki, ale bylo to..asi nejméně riskatní. A tak nezbývalo než čekat, co jim jejich zvířecí společníci odpoví.

Taiyō Kurama

Taiyō mávla na pejska. Ještě že ho Hibiki měl. Už jim několikrát pomohl z maléru. Taiyō určitě souhlasila s tím, že by se měli dostat z mlhy, zvlášť když je uspávací. Ale pak to co nejdříve chtělo zneškodnit tvůrce té mlhy, aby je pak znovu nechytil.

Biscuit a Kiba


Biscuit párkrát překvapeně zamrkal. "No...teoreticky vzato ano, ale je možné, že to bude trvat dlouho. Záleží, jak je rozsáhlá. Ale tak zkusím to." pronesl Biscuit a začal se tedy plazit nějakým random směrem. Kiba se na Itaneho podíval a vyslechl si ho. Pak jen maličko zvedl hlavu a přikývl mu na souhlas. No...co budete dělat, než se ten malý pejsek vrátí?

Uchiha Itane

Pejsek vyrazil a Kiba souhlasil. Itane se na vlka spokojeně pousmál, ale ještě předtím, než na něj začali Hikuma přimontovávat, zkusil strýce trochu proplesknout a taky trochu zalít vodou, ze své lahve. Co kdyby ho to náhodou probralo. Pokud ne, skončil na chudákovi Kibovi.
"Když už jsme v tom plánování, má ještě někdo nějaký nápad, jak urychlit naše vítězství nebo aspoň útok?" zeptal se svých kolegů. Protože bezmocně sedět na místě taky nebylo zrovna něco, co by bylo efektivní.

Taiyō Kurama

Taiyō chvíli přemýšlela. "Problém vidím v tom, že nevíme, kolik je útočníků. Mlha přišla ze všech stran. Takže útočníků může být několik, nebo jen jeden. A můžou čekat na konci mlhy." huhlala přes šátek. "Hmmm. Co to zkusit prostě horem? Jako že zadržet dech a vyskočit nad mlhu? To by nemuseli čekat. Nahoře bychom se podle situace rozdělili. napadlo jí. Byl to jen návrh. Poslední slovo měl Itane.

Hatake Hibiki

Na Itaneho command se vydal Biscuit, jeho věrný společník, pryč, a on pomáhal připnout senseie na záda Kibovi. Taková docela vtipná součást toho boje, ale snad si Kiba poradí.
Každopádně, musel trochu mrknout. Génius v akci. "No, hlavně bych konal rychle, protože jestli je tahle věc hořlavá, tak na toasty chuť nemám." poznamenal, mezitím co připínal zdrogovaného senseie... pokud se teda neprobudil, pochopitelně. To by chtělo udělat fotku a poslat domů. Rodina by koukala.

Sensei se neprobudil, muselo to být opravdu silné uspávadlo. A tak jste ho připevnili na Kibova záda, který si to nechal líbit a jen si tam tak tiše bručel. No a v tom jste uslyšeli kroky. Víc kroků...z různých směrů.

Uchiha Itane

Taiyo navrhla, aby vyskočili nahoru. Itane se pokusil soustředit svůj sharingan tak, aby aspoň odhadl, jak vysoko mohla mlha sahat. Zároveň se pokusil zanalyzovat slabiny té mlhy. A jako bonus do toho začali být slyšet kroky. A sušenka se nevracel, takže to znamenalo, že ho buď dostali nebo že je ta mlha zatraceně velká. Itane připravil do každé ruky jeden kunai. Ale bojovat s hubou u země by mohlo být značně problematické. Museli se dostat z té blbé mlhy. Ale jeho nenapadlo, jak jí odstranit. "Asi neumíš udělat obrovské tornádo, co?" zašeptal ke Kibovi.

Hatake Hibiki

Inu, mistr génius vůdce se nijak neozýval, a tak nezbývalo, než čekat. Biscuit nikde nebyl, ale Hibiki už se o něj ani nebál. Věděl, že jestli si na světě někdo poradí, tak je to právě tenhle pejsek. Spíš se bál o všechny ostatní, protože tohle zase jednou byla prekérní situace.
A tak už začal připravovat to, co uměl dobře - oheň. ještě pochopitelně nic nehodil, ale už byl připraven naházet nějaké ty hady. Výhoda totiž byla, že by mohl obklopit celý jejich tým a vytvořit tak takovou... zeď, přes kterou se určitě nebude soupeřům chtít chodit, bylo by to ochrana ze všech stran, a ještě by asi ani nemusel vypončat tolik chakry. Ale uvidí se. třeba to je jen nějaký blbý vtip nějakých dalších lidí z Akademie!

Taiyō Kurama

Moc žvanili a málo konali. Kroky se už blížili. Zdálo se jí, že jako chuunini zklamali. Minimálně ona se tak cítila. Škoda, že nedokázala poznat, kolik tak lidí se k nim blíží. Mohli by si je aspoň nějak rozdělit. Beztak na sobě měli masky stejně jako ti při zkouškách. "Rozkazy?" zeptala se huhlavě Itaneho.

Kiba na Itaneho otázku zavrtěl hlavou a Biscuit se pořád nevracel. Náhle jste zprava uslyšeli mužský výkřik.

Uchiha Itane

Rozkazy. Dobrá otázka! Přeci jen, na tohle neměl nikdo zkušenosti, aby věděl jak se zachovat. Ale pravda byla, že se museli pohnout vpřed, tady už nemohli čekat. Navíc, ještě k tomu všemu se ozval ten výkřik. Co to mělo znamenat. Itane se snažil sharinganovat pod mlhou, jestli by třeba nezachytil aspoň nějaký pohyb nohou, to by snad jít mohlo. A pokud nic nebylo, ukázal směrem, kterým se vydal Šušenka. "Jdeme za ním!" pronesl rozhodně a sám vyrazil v čele. Pokud se to posralo, tak bude první, kdo to koupí. Problém byl, že se museli plazit po zemi, aby nedopadli jako strejda. GG.

Taiyō Kurama

Taiyō přikývla a začala se plazit pod mlhou jako Itane. Snažila se zůstat v pozoru. Uši našponované. V pravé ruce nůž.

Hatake Hibiki

No, jak vůdce řekl, tak se raději bude konat, a tak byl čas se plazit. Upřímně, ono to bylo dost smrtelná věc, pokud se ti, kteří tu mlhu způsobili, v ní můžou pohybovat normálně. To by jejich plazení stačilo doběhnout a prostě něčím propíchnout, nebo hodit shuriken nebo kunai, či tak. Jednoduše, byla to celkově dost špatná situace, a jak to viděl on, z většiny na jejich obranu teď sloužila obě dvě jejich zvířátka. Bez nich by to asi bylo dost v cajzlu, a s nimi možná také.
Ale, dlouhý příběh krátký - Plazil se za ostatními, tak jak měl!

A tak jste se plazili směrem, kterým se vydal Biscuit. Čirou náhodou to byl i ten směr,z kterého jste slyšeli před tím ten výkřik. Ani jste se neplazili dlouho, když jste narazili na chlápka v bezvědomí...i když, spíš to vypadalo, že spí stejně jako Hikumo-sensei. Zároveň vám přišlo, že čtvrtina mlhy trošku zřídla.

Taiyō Kurama

Křik a chlápek v bezvědomí, to vypadalo na práci Biscuita. Vždy byl o packu napřed. Skvělý pes. Musí mu koupit nějaký pamlsek, aby mu poděkovala. Pak si všimla, jak čtvrtina mlhy zřídla. "Hele." snažila se své týmové kolegy upozornit na mlhu. "Pokud odrovnáme i ty ostatní, tak mlha zmizí úplně." huhlala přes šátek, který pořád měla přes pusu.

Uchiha Itane

Se svým sharinganem by měl vidět změny v mlze, takže mohl potvrdit, že mlha zřídla, pokud doopravdy zřídla. Vypadalo to, že pan sušenka opět někoho vyřadil. Ten podle všeho byl zatím nejproduktivnější člen ze všech týmů. A to měl jen čtyři packy. Itane si rychle prohlédl toho uspaného pána, hledal čelenku vesnice, aby si zjistil, s kým mají tu čest. "Je trochu problém je odrovnávat, když jsme připláclí na zem, žejo," hlesl tiše, ale aspoň se snažil sám něco vysledovat zřídlou mlhou. Třeba bylo aspoň někde něco vidět než jen modrá chakra.

Hatake Hibiki

Biscuit měl sice jen 4 tlapky, ale bylo to o 4 tlapky víc, než měl zbytek týmu, a tak byl alespoň v tom ve výhodě. Hibiki by ale nečekal, že tlapky jsou lepší než nohy a ruce.. inu, co se nezdá může být pravdou. A nebo prostě byli ostatní špatní. Hibiki přemýšlel, že možná mohl ten turnaj vyřešit tak, že by prostě vyvolal Biscuita a někam se schoval. Cítil se, jakoby hobit měl za bodyguarda Nazgúla.
Každopádně, neměl co dodat. Observace dobrá, to ano. Vypadalo to, že mlha doopravdy zřídla. Podle Hibikiho odhadu zbývali další dva, možná tři soupeři. Kouknul by na tělo, aby věděl, odkud jsou jejich soupeři, ale Itane se do tohoto už pustil.
"Odkud?" zeptal se jen, aby si byl jist, že se Itane s touhle informací podělí.

Itane opravdu mohl Sharinganem potvrdit, že mlha zřídla. Ten chlápek v bezvědomí měl na čele čelenku se třemi šikmými čarami. Mlhou opravdu bylo něco vidět. A to něco byl váš malý psí kamarád hledající konec. No a vracel se k vám. Za vámi jste uslyšeli kroky. Mohli být tak tři.

Uchiha Itane

"Vesnice skrytá v Horkých pramenech," hlesl tiše a začal vnímat to, co bylo co bylo okolo. Úbytek mlhy si potvrdil, což bylo výhodné a Sušenka se k nim též vracel. Horší byly ty kroky za nimi. Přemýšlel, co by mohl udělat, aby je zastavil. Itane naznačil ostatním, aby se pohybovali směrem vpřed a sám se připravil. Rukou vytasil katanu a nadechl se. Pak vyskočil, roztočil se a vyslal vlnu raitonu směrem za ně. Poslal jí horizontálně, ne příliš vysoko nad zemí, takže by mohla nepřítele překvapit. Následně dopadl zase na zem a případně pokračoval za ostatními.

Hatake Hibiki

Horké prameny. Tak to byla docela zajímavá novinka, upřímně. Hibikiho by to nenapadlo.. zajímalo ho, jestli mají s Kiri něco společného, nebo co jiného se děje za bordel. Každopádně, to bude problémem později.
Biscuit běžel jejich směrem z jedné strany, a z té druhé byly slyšet kroky. A protože nečekali přátele, museli předpokládat, že patří nepřátelům. Hibiki zabodl kunaie po obou stranách svého těla, a pak se vydal dál. Pochopitelně byly spojené drátkem, a pochopitelně měl další drátek z nich ke své ruce. Inu.. to byl jeho klasický styl bojování. Vydal se ale od své pasti pochopitelně dál.... nechtěl se sám stát až moc zapáleným do akce.