Chūninské zkoušky II. - 2. Zkouška

[rikuto_jmeno]

Rikuto se podíval na Ranzi a vítězoslavně si založil ruce na prsou.
[rikuto_rec]Myslíš, že by moje kost otevřela takový vchod? Radši Rinovi poděkuj, protože druhá varianta jsi byla ty..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto s lišáckým úsměvem. Nakonec se podíval na Rina, pokrčil rameny a rozhodl se pokračovat dolů. Třeba se jednalo už o konec zkoušky a prostě na rozdíl od věže co mají oni doma, se tady šlo do podzemí. Navíc kdyby to museli obcházet, tak je to opravdu dlouhá štreka a dost možná by tu zbytečně běhali okolo cíle. Pokud šel klon první, tak se Rikuto držel kousek za ním. Pokud však klon pufnul, tak se Rikuto ujal vedení a pomalu postupoval dál.

[rintaro_jmeno]

Rin svůj klon nehodlal poslat pryč, aspoň ne záměrně, takže pokud k tomu došlo, muselo ho něco zničit. Hodilo se jim, že měli nějaký způsob, jak cestu před sebou otestovat, protože co si budeme povídat, bezpečně to rozhodně nevypadalo. Rin doma pořádně nechodil ani do sklepa a teď tu měl jít do nějakého podzemního komplexu pod pouští. Pokud by je to zavalilo, nejspíš by nikdo nikdy nezjistil, co se jim vlastně stalo.
[rec=rintaro]"Nemusíš mi děkovat,"[/rec] řekl Rin trochu defenzivně a podíval se při tom na Rikuta. Vážil si toho, že Rikuto dokáže ocenit jeho schopnosti, ale pravda byla taková, že neudělal nic světoborného, jen převzal iniciativu.
Doufal, že najdou nějaké louče nebo něco na ten způsob, protože jestli jdou do kompletní tmy, možná bude muset svoje schopnosti dál používat jako mimobojový nástroj. A těžko říct, jestli je rasengan dobrá baterka.

[ranzi_jmeno]

[rec=ranzi]"Ha---hahá.."[/rec] Ospravedlňujúco som sa pozrela na Rina. Teda hlavne po tom, ako ku mne prehovoril Rikuto.
[rec=ranzi]"Asi by som mala."[/rec] Priznala som nakoniec a len som ich následovala, v podstate ako "posledná", zadný voj. A tak som teda za mojimi tímovými kolegami vstúpila do relatívnej tmy. Zatiaľ sme videli aspoň niečo, no ak sa plánoval ten strop nad nami zas zavrieť... bude to zaujímavá skúsenosť. Ja som síce bola tak na pol slepá ale ..
[rec=ranzi]"Dobre dobre, divte sa a ďakujte mi!"[/rec] Vyhlásila som nakoniec skôr humorne a len som pri kráčaní zložila ruky do pečate, ktorú pravdepodobne ani jeden z nich nepoznal. Nebola to ani pečať, rukami som sa nedotýkala jedna druhej. Pravú som dala do podoby, ako keby som sa išla "modliť" a druhú som držala pár centimetrou pod ňou. Zhlboka som sa nadýchla a s výdychom si mohli ako Rin, tak aj Rikuto všimnúť zlatej "žiary", ktorá osvetlila naše okolie. Okolo môjho tela sa vytvoril malý "avatar" niečoho, čo mohlo ripomínať snáď len mnohorukého budhu. V podstate to bolo to isté, čo už raz videli pri našom poslednom spoločnom súboji, tento krát však s omnoho menšou "densitou", keďže som nechcela ani útočiť, ani sa obraňovať.
[rec=ranzi]"Pred tým než sa spýtate, zvládnem to, len som momentálne celkom terč hehe." [/rec]Predsa len v tme bolo najviac vidieť "zdroj" svetla, ktorým som bola ja. Ak sa tu niekto skrýval, práve som krásne prezradila našu pozíciu. Na druhú stranu v tme by sme sa maximálne tak pozabíjali navzájom.

[ichiro_jmeno]

Sám sledoval tu kukuřici, okolí a poslouchal Moria. Neměli moc na výběr to byla pravda a jak poznamenal, netušili kde jsou. Chm. Zadíval se do místa, kde hodil kámen a vydýchl. Zřejmě je tak na začátku nic moc překvapujícího nečekalo. [rec=ichiro]"Jo je to tak jak říkáš, nemáme moc na výběr."[/rec] Poškrábe se na hlavě. Nyní by se hodila velká kosa a prosekat si cestu na druhou stranu, ale to by bylo až moc práce. Něco si zamručel. [rec=ichiro]"Svitky máme oba, takže nyní jedině cíl - nezastavovat se zbytečně a prostě hledat správný směr."[/rec] Přikývl si na na svoje vlastní slova ale hlavně i na Moriova. [rec=ichiro]"Jen...máš něco na uchycení? Sice se můžeme rozběhnout stejným směrem, ale jakmile jeden odběhne kousek stranou, bude možná těžší se opět najít."[/rec] Pohlédl na něj a vyšel ke kraji. Roztáhl pár klasů a nakoukl do pole. Sám se podíval jestli něco nemá.

[hitoshi_jmeno]

Sice nechtěl vypadat nerozhodně, ale jestli se na to kluci cítili, mohli to zkusit. Většina týmů mířící k věži už by stejně měla být dost vyšťavená minimálně stejně jako jsou oni. Koukl ještě po klucích, jestli náhodou nevypadají moc poničeně. [hitoshi_rec]Fajn, ale jestli se něco pokazí, bude to na vás.[/hitoshi_rec] Odfrknul si, i když moc dobře věděl, že by za to mohl jedině on. Rozhlédl se ještě po stranách, jestli něco náhodou nezahlédne. [hitoshi_rec]Pojďme na to.[/hitoshi_rec] Vydali se tedy společně k cíli, museli být ostražití.

[rikuto_jmeno]

No a ono se to fakt zavřelo. Rikuto začal v hlavě počítat, jak dlouho přežijou když snědí jako první Ranzi. S jeho apetitem tomu dával tři dny než dojde jídlo a pak se uvidí. Sakra, to bylo hodně málo. Bylo na čase začít přemýšlet a zkusit se odtud dostat, protože umřít hladem byla Rikutova největší noční můra. Došel k té zdi a no..měl z ní takovej divnej pocit, že se jí bál pomalu i dotknout. Rikuto pochopil, že je zde jedna díra za každý element a oni měli dva svitky s elementem. Rikuto nejspíš tušil co dělat, ale potřeboval si tu teorii nějak ověřit. Podíval se na Ranzi a ukázal na zeď.
[rikuto_rec]Podle mě bys tam měla strčit ruku..[/rikuto_rec]
Pravil co nejvíc přesvědčivě jak jen to uměl.

[rintaro_jmeno]

Když se to za nimi začalo zavírat, Rin se ještě naposledy ohlédl za světlem. Nevěděl, jestli jdou správnou cestou nebo ne. Nějaká cesta to ale každopádně byla a stejně neměli zrovna moc na výběr.
Schodiště bylo sakra dlouhé. Rin přestal počítat už po deseti schodech, což samozřejmě neřekne nic o délce jejich sestupu, naopak to řekne dost o Rinově soustředění.
Co se tmy týkalo, ukázalo se, že to vlastně nebude zas až takový problém. Ranzi ukázala, že není jen tupá holka s tunelovou vizí, ale dokáže svoje schopnosti používat i poměrně chytrým a vynalézavým způsobem.
[rec=rintaro]"Pravda je, že se celkem divím. Ale taky si toho vážím, aspoň nebudu muset používat rasengan jako louči. To by nebyl zrovna efektivní způsob. A neboj, cestu před náma prozkoumá můj klon. Navíc jsme tady pořád dva s volnýma rukama, takže kdyby někdo zaútočil, postaráme se o to."[/rec] Ujistil Ranzi.
Cesta je vedla velkým podzemním komplexem. Vypadalo to tu jako místo z jiného světa. Nic takového Rin ve svém životě ještě neviděl. Nebyl si jistý, jestli se mu to líbí nebo ne, přece jen, měl radši čerstvý vzduch a denní světlo.
Nakonec se dostali až k nějaké podivné stěně, ze které vycházela chakra. Na zdi byly vyobrazeno pět chakrových elementů, vedle kterých se nacházelo pět otvorů ve zdi. Ke každému jeden element.
Rin ke stěně přišel blíž a položil na ní ruku. Neměl pocit, že by to bylo něco nebezpečného a pokud bylo, tak se to aspoň dozví.
Jako první Rina napadla naprosto zřejmá věc. [rec=rintaro]"Jako by to po nás chtělo, abychom do těch děr vložili konkrétní typ..Něčeho? Chakry možná?"[/rec] Podíval se na Rikuta, potom na Ranzi.

[ranzi_jmeno]

Cesta sa za nami naozaj zavrela, teda strop, nedalo mi a čisto z pocitu istej.. paranoje, som sa musela obzrieť za seba, no nie že by mi to k niečomu bolo.
[rec=ranzi]"Chmm.."[/rec] Pokračovali sme teda ďalej a aj keď sa ma Rintaro snažil uistiť, že sa o prípadný útok postarajú, nie že by som práve prekypovala dôverou. No to bol pravdepodobne môj vlastný problém, ukrytý niekde v mojej hlave.

Prišli sme až k podivnej bráne. Ja som v bránach bola expert, aspoň v tých ktoré používali chrámy keďže som cez jednu prechádzala nespočetne veľa krát, no z tejto som bola úplný magor.
[rec=ranzi]"Oh budha.. nie ďalší hlavolam.." [/rec]Povzdychla som si. V prvom kole som toho mala viac než dosť. Nechcelo sa mi nad tým ani len zamýšľať a tak som takmer prikývla na Rikutov návrh. Aj by som sa možno posnažila strčiť tam moju "chakrovú" ruku no takú kontrolu nad mojou technikou som naozaj nemala.

[rec=ranzi]"Mne to moc nedáva zmysel."[/rec] Pokrčila som ramenom smerom k Rintarovi.
[rec=ranzi]"Bolo by to postavené na príliš veľkej náhode, pochybujem že sa v tejto skúške nachádza tým, ktorý by vedel manifestovať všetkých päť chakier.. a taktiež nemáme päť svitkov.. a ani ich päť nie je.. Len dva."[/rec] Povzdychla som si. Boli to očividné fakty. Kam by sme teda tie svitky strčili? [rec=ranzi]"Zoberieš ten môj Rikuto? Mám trocha eh.. plné ruky práce."[/rec] Následne som k nemu len natrčila bok, mala som ho predsa len zastrčený vo vrecku nohavíc. Schválne som si vybrala Rikuta keďže no, hej, trocha toho škándlenia a pripomenutia že je momentálne teraz trocha zbytočný, nikdy nemohlo byť na škodu nie? Určite som bola presvedčená, že to iba posilní a spevní našu tímovú prácu v tom, čo malo prísť.

[hitoshi_jmeno]

Byl si celkem jistý, že pokud tu někdo nastraží nějakou past, bude to nejspíš genjutsu. Dávalo to největší smysl, protože právě tady budou všichni nejvíce utahaní a nebude jim to přemýšlet. Moc nad tím neváhal a bez rozmyšlení dal ruce k sobě. [hitoshi_rec]Kai.[/hitoshi_rec] Zkusil prolomit případné genjutsu před nimi, dokonce měli i jiné možnosti, jak prolomit genjutsu. Byli tři a nebáli se navzájem dotknout.

[morio_jmeno]

Zamrkal na stonek v jeho ruce. [rec=morio]"Hm..."[/rec] zabručel trochu zklamaně, ale nakonec ho pustil a zabořil svůj pohled do Ichira, který s ním nakonec souhlasil. [rec=morio]"Nemám nic..."[/rec], pravil a prohlédl se, zdali z něj nevyselo něco dlouhého, čím by se mohli uvázat. Přitom si dokonce vzpomněl, že předtím v té jeskyni spálil svoji šálu... no, ale neronil slzy! Nakonec mu to pomohlo utéct od těch světlušek.
[rec=morio]"Jdeme tedy na to!"[/rec] zvolal odhodlaně a hlavou vpřed vplul do kukuřičného pole. Tak nějak doufal (a očekával), že za ním Ichiro taktéž poběží, aby se neztratili. Jenomže co čert nechtěl! Kamínek předtím nevyvolal žádnou reakci, ale hned jak tam Morio vstoupil, tak se to celé začalo propadat. Moriovi vyrašilo pár kapek potu na čele, znak paniky, ale snažil se zachovat neustále chladnou hlavu. Pohledem se snažil najít něco, čeho by se mohl popřípadě chytit, kdyby se to rozpadalo ještě víc. Avšak o žádnou bezednou propast se nejednalo... místo toho se začaly formovat schody někam do pouštních hlubin. Polkl. [rec=morio]"Jdeme?"[/rec] vypadalo to nebezpečně, ale bylo to něco, co by je mohlo nějak posunout. Kdyby se jednalo o nějakou zabijáckou techniku, která je měla pohřbít v zemi, nevěřil tomu, že by si uživatel dal tu práci vytvářet tak úhledné hliněné/písečné schody! Šel tedy kupředu po schodech dolů.

[ichiro_jmeno]

Nic ona neměli a běhat bez trička nebylo zrovna v módě. Sice byli na poušti a bylo horko, ale nebylo by to moc vhodné? Pohoršující? Někdo by si to mohl vyložit špatně a to rozhodně nechtěli ani jeden z nich. Přikývl, když vypadalo, že se chystá vyběhnout. Sledoval řeč jeho těla, aby tak nějak vyběhl za ním, ale co se nestalo, jak Morio udělal pár kroků, země se zachvěla a odhalila schody dolů. Naprázdno polkl. Nejdřív divné pole a nyní schody do podzemí? Jak moc divnější to může ještě bejt? Rozhlížel se kolem. Možná zkratka na druhou stranu? Vypadalo to, že ten vstup bude možná jen tady - že by se jim poštěstilo? Pwuh. Moc otázek!! A odpovědi v nedohlednu - až na jednu a to bylo právě to podzemí. Vyměnil si zmatený pohled z Moriem. Upřímně, co by se mohlo stát? Ani jeden netušil, kde jsou a jakým směrem mají jít. [rec=ichiro]"Jdeme."[/rec] Přikývl na jeho slova a ještě se rozhlédl okolo sebe, či nezachytí pohledem nějaký pohyb, nebo známku něčeho co by mohlo vypadat nepřátelsky. Poté jeho pohled zabodl před sebe do chodby. Hurá do Středu země a doufat, že nalezne odpovědi, které jim pomohou.

[rikuto_jmeno]

Rikuto koukal na dveře a přemýšlel. Což bylo docela těžký, takže začal nahmatávat všechny kapsy co měl na oblečení a hledal něco sladkého na probuzení mozku. Cukr je přeci nejlepší kamarád organizmu! Nebo alespoň v tom Rikuto žil. Rikuto nakonec zbaštil nějaký čokoládový bonbón co se mu válel v kapse už nejspíš hodně dlouho, dost možná ještě před samotnou zkouškou. Ale čokoláda se přeci nekazila, že? Rikuto projel očima obrázky okolo, proč tu nemohli třeba napsat nějaký návod? Však je to mnohem jednodušší než tu dělat nějaké obrazce!
[rikuto_rec]Mno..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto a trošku pomlaskal.
[rikuto_rec]Dát pět elementů dohromady je blbost. Musíme brát v potaz, že je spousty shinobi, kteří žádný element ani nemají. Takže by tady zmohli úplný prd..[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto trošku naštvaně a rozhodil rukama směrem k těm divným dveřím. Neměl rád hlavolamy a takhle zkouška v Suně byla zatím jenom o hlavolamech.
[rikuto_rec]Tak jo, jsem pro to tam prostě šoupnout svitky a uvidíme co se stane. Když nic, tak si budeme muset vymlátit nové. Myslím, že máme docela solidní čas a spousty týmů tudy ještě projde. [/rikuto_rec]
Podíval se na Rina a následně na Ranzi, které tedy vytáhl i onen svitek z kapsy. Výborné místo na ukrytí svitku, vůbec tam nehrozilo že by vypadl a nebyl vůbec na očích.

[rintaro_jmeno]

Souhlasně přikývl na to, že to nedává smysl. Rina napadlo, že cílem je spolupracovat s jiným týmem, ale i to by pořád nic neznamenalo. Dát dohromady všech pět elementů by dost možná vyžadovalo spolupráci hned několika týmů. Tu myšlenku se prozatím rozhodl nechat být a radši se trošku prošel po okolí, jestli někde třeba není nějaká nápověda nebo něco.
Na ostatních stěnách našel obrazce, které znázorňovaly spolupráci. Byl tam pro ní dokonce i symbol, takže se Rin v duchu pochválil za to, že to tak hezky pochopil ještě předtím, než si to přečetl.
Všechno to bylo moc hezké, ale Rin netušil, jak jim to má pomoct dostat se odtud někam dál. Na to, v jakém stavu se tento tým nacházel, spolupracovali celkem dobře.
[rec=rintaro]"Zkuste tam ty svitky hodit. Pokud se ale nic nestane, tak bych se nad tím asi nezdržoval. Je možný, že tohle místo, ať je to cokoliv, prostě není pro nás."[/rec] Teď samozřejmě otázka, jestli se znova otevře ten průchod, pokud se rozhodnou vrátit. No, radši řešit aktuální problémy.

[ranzi_jmeno]

Samozrejem moje vrecko bolo naozaj hlboké. Stále dosť na hovno skrýša pre svitok ale aspoň sa v ňom musel  Rikuto prehrabať a ja som si to náramne užívala.
[rec=ranzi]"Hey hey fešák, na to je trocha skoro nie?" [/rec]Uchechtla som sa jeho smerom. Celú situáciu som brala nanajvýš neprofesionálne a s veľkou dávkou takého toho môjho humoru, ktorému vôbec nemusel pochopiť každý.

Nakoniec som sa predsa len od Rikuta "odvrtela" a ďalej som tam stála ako taká ľudská fakla. [rec=ranzi]"Čo keby sme tam všetci naraz vložili chakru a noozatlačili? Možno ani nie sme na konci.. a svitky ešte budeme potrebovať.. a tak spolupráca .. chápete.. nie? hehe.." [/rec]Z mojich úst to znelo naozaj zvláštne, ale divy sa raz za čas dejú. A to že sme tu boli v podstate pochovaný za živa určite robilo svoje.

[morio_jmeno]

Šli dolů do samotných hlubin světa. Chřtány rozžhavené pouště s medem kolem úst jako kukuřičná pole je pohltily a vchod to temného jícnu se za nimi pomalu uzavřel. [rec=morio]"Není cesty zpět..."[/rec] prohodil, když opatrně šel po schodech. Nakonec tam ale nebyla taková tma, jak očekával. Bylo tam mdlé světlo, což ocenil. Škoda, že neměli po ruce nos Ashi nebo Shiromara, ti by je určitě někam dovedli.
Morio začal rozpoznávat obrazce na zdech kolem nich. Symboly mluvily jasně. Zde se musí využít týmová práce, kterou testovali v prvním kolem zkoušek. A obří brána před nimi značila jejich cíl v tomto podzemí. Základní elementy zřejmě naznačovali nějakou... rovnováhu? První, co ho napadlo, bylo, že každý ninja může mít nějakou elementární podstatu chakry, ale nikdy neslyšel o někom, kdo by jich měl všech 5 naráz. Takže se jednalo o dekoraci? Možná...
Přiblížil se k bráně tak, aby se ji mohl dotknout. Nemohl si nevšimnout čtyř děr, které byly po stranách brány. Hmmm... [rec=morio]"My jsme dva... a máme dva svitky..."[/rec] začal přemýšlet nahlas. Snad se Ichiro chytí. [rec=morio]"Myslíš si, že je to ono? Jakože cesta do středu?"[/rec] zeptal se Ichira. Nenapadlo ho nic jiného. Brána vždy někam vede. A tahle vyžadovala svitky, takže si jeden vytáhl z kapsy, a tak nějak doufal, že Ichiro udělá totéž. [rec=morio]"Nemá smysl, abychom v téhle tmě hledali nějakou skrytou páku... navíc už nemáme moc času, budeme muset zariskovat,"[/rec] vysvětlil, jak vidí jejich situaci. Podíval se na Ichira: [rec=morio]"Nic jiného nám nezbývá"[/rec]. Chopil se tedy pořádně svitku a zasunul ho do jedné z děr, jestliže tam pasoval. Do druhé díry strčil zas svoji ruku.

[ichiro_jmeno]

Pomalu kráčel dolů po schodišti - ne do úplné temnoty, ale nějaké světlo tam bylo. Sice málo, ale stačilo k účelům přežití a bylo i dobře viditelné, co zdejší místnost skrývala. Trochu sebou trhl, jak schodiště zmizelo když sešli dolů a on jen zvedl pohled. Povzdechl si. Mno, částečně to i čekal, takže se nyní museli soustředit na místnost před nimi. Vyšel směrem na opačnou stranu než Morio, aby tak pokryli větší plochu. Pohledem přejížděl kresby a natáhl ruku. Prstama se letmo dotýkal značek a snažil se je co nejvíce zachytit. Většinu se nesly ve společném duchu týmové spolupráce, důvěry a harmonie. Všiml si i značek elementů a v poslední řadě i otvorů. Dal nad to jen tak lehce ruku a vypadalo to, že tam půjde ale stejně tak i svitek. Otočil pohled na Moria a jeho slova. Přikývl. Měl pravdu, nic jiného jim nezbývalo a i kdyby se nějak dostali odsud ven, neměli za prvé čas a za druhé stejně netušili kde jsou. Tohle vypadala jako jediná stopa. [rec=ichiro]"Jsme tým a jsme v tom společně."[/rec] Pověděl a vytáhl svitek a přikývl. Pohlédl na otvor. Jen doufal, že to nebude chtít nějakou elementární chakru - protože sám o sobě věděl, že nemá žádný element - aspoň se u něj doposud neukázal. [rec=ichiro]"Tak na tři?"[/rec] Zeptal se a nadýchl se. Ani nezavíral oči. Co se stane - stane se. [rec=ichiro]"Raz, dva...tři."[/rec] Strčil ruku a i svitek též do otvoru, kam pasoval a vyčkával co jim odkousne ruce, nebo se jich dotkne něco slizkého.

[hitoshi_jmeno]

Nebyl si úplně jistý, určitě se na tomhle území nachází dost zvláštních míst. Tohle ale vypadalo vážně jako past a on ji nemusel riskovat, protože měli všechno, co potřebovali. [hitoshi_rec]Obejdeme to, není důvod se zdržovat. [/hitoshi_rec]Zavelel a začal pokukovat, kudy pole obejít. Značně si hlídal, jestli se pole třeba nenápadně neposouvá a oni tak nejdou v kruhu. Neměl moc náladu na další prkotiny, chtěl tuhle zkoušku už ukončit. Čekala na něco přece další, daleko těžší zkouška.

[rikuto_jmeno]

Rikuto měl rád humor, často se s kamarády smál a dost často dělal dost hloupé vtipy. V tom ho možná poznamenalo dětství s Rinem. Každopádně tenhle humor úplně rád neměl a měl chuť Ranzi prohnat vřetenní kost zdravým okem.
[rikuto_rec]Chápu, že si užíváš to, že se k tobě někdo takhle moc přiblížil. Ale ještě nějaké podobné hloupé řeči a zkusím ty dveře otevřít tvojí hlavou.[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto s úsměvem a ukazovákem druhé ruky zaklepal Ranzi na čelo. A ne, opravdu to neřekl jako vtip. Úplně si neužíval že tu jsou zavřený a Ranzi mu jednoduše jako člověk prostě neseděla. Následný komentář o tom, že by měli vypustit chakru do té zdi naprosto vypustil. Možná tu byly nějaké obrázky naznačující spolupráci, ale naprosto vůbec to nesouviselo s pěti elementy, které byly na dveřích. Smysl by to dávalo, pokud by opravdu v týmu měli pět elementů. Což nemají. Rikuto se podíval na Rina a hodil mu svitek, který vzal před chvílí od Ranzi. Následně vyndal svůj, který měl schovaný v kostech na zádech a párkrát si s ním v ruce prohodil.
[rikuto_rec]Takže poslední slovo? Prostě je tam mrsknout podle elementu a uvidíme, co se stane?[/rikuto_rec]
Pravil Rikuto a pomalu došel ke dveřím. Pokud Rin souhlasil, tak na něj počkal a společně tam svitky hodili.

[rintaro_jmeno]

A už to tady bylo zase, Rikuto na Ranzi štěkal a Ranzi mu rozhodně nedávala důvod přestat. Rin stál bokem s rukama složenýma na hrudníku a prohlížel si obraz, který ukazoval spokojenou trojici spolupracujících ninjů. Podupával si u toho netrpělivě pravou nohou a snažil se přijít na to, co mají dělat dál. Jenže Rin nebyl ninja, který dokázal řešit hlavolamy. Frustrovalo ho to. A tihle dva tomu vůbec nepomáhali. Rin rozuměl tomu, proč by Rikuto nejradši použil hlavu Ranzi jako beranidlo, na druhou stranu, nemusel to pořád zmiňovat. A Ranzi se pořád nemusela chovat tak provokativně. Kdyby tohle na chvíli hodili stranou a dokázali spolupracovat jako ta trojice na zdi, možná by nemuseli trčet v temném podzemním komplexu.
[rec=rintaro]"Trojice na zdi..."[/rec] Šeptl si pro sebe. Něco ho napadlo. Pořád to byl výstřel do tmy, ale... [rec=rintaro]"Co když v tom ve skutečnosti není žádná hádanka?"[/rec] Řekl a otočil se k Rikutovi a Ranzi. [rec=rintaro]"Spolupráce. Rvou nám to do palice od začátku."[/rec] Ukázal na trojici vyobrazenou na zdi. [rec=rintaro]"Proč by sem dávali něco, co vyžaduje pět elementů. Takovej úkol by byl nemožnej, sama jsi to řekla Ranzi. Možná nad tím prostě moc přemýšlíme. Je tady pět otvorů. Máme dva svitky a jsme tady my tři."[/rec]
Postavil se mezi Rikuta a Ranzi. Každého z nich chytil jednou rukou kolem krku a přitáhl k sobě. [rec=rintaro]"Pokud mám pravdu, tak se odtud nedostaneme, pokud nebudeme schopní nastolit nějakýho týmovýho ducha. Ranzi, jsi otravná. Ty to víš, já to vím, Rikuto to ví. Ale my dva jsme taky otravní,"[/rec] řekl a usmál se na Rikuta. [rec=rintaro]"Nejsme dobrá kombinace, ale teď možná musíme být. Zamyslete se nad tím. U první zkoušky jsme si to taky sami komplikovali, když byla odpověď celou dobu přímo před našim nosem."[/rec]
Podíval se na díry ve zdi. [rec=rintaro]"Dej tam ty svitky, Rikuto. Řekl bych, že nezáleží na tom, kam je mrskneš. Zbytek doplníme my. Neváhejte. Nevíme, co se může stát a zaváhání by mohlo znamenat, že odmítáme spolupracovat. Mohlo by se stát, že nás tady prostě nechaj."[/rec]
Rin si tím samozřejmě nebyl jistý, ale bylo to aspoň něco. Zhluboka se nadechl a jako první strčil ruku do otvoru ve zdi.

[hitoshi_jmeno]

Byl až příliš v napětí z toho, kde se najde nějaké nebezpečí. Když se konečně dostali mimo, trochu si oddechl. Jeho malou přestávku v tomhle kolotoči okamžitě narušily stopy. Nebylo to nic extrémně závažného, přeci jenom byli před cílem. Zajímalo ho, jestli se dalo odhadnout, zda-li ten tým prošel polem nebo ho také obešel. Ani tentokrát se však nerozhodl být extrémně opatrný, ale naopak podporovat taktiku kluků. [hitoshi_rec]Pokračujeme.[/hitoshi_rec] V rychlosti se ještě pokoušel vypozorovat počet lidí, kteří mohli projít, ale už to bylo nepodstatné.