Cesta Slimáka

Hatake Hibiki

No, Hibiki dokázal ochránit Hinami před většinou končetin, a před těmi které ne se Hinami, jako vždycky schopná, dokázala z většiny ubránit sama. I kyž to nefungovalo tak, jak byl Hibiki u kaitenu zvyklý. To bylo lehce mrzuté, ale co se dalo dělat, hlavně, jestli Hinami nebyla vážněji zraněná.
No, ale nevypadalo to nejlépe. Začaly se ozývat zvuky, které není úplně ideální slyšet, když chcete klídek. Hibiki tedy doběhl k Hinami. Hibikiho napadlo, že v takovéhle situaci, nejlepší by bylo se prostě všech těchto potenciálních nepřátel, a tedy prostě mrtvých těl, úplně zbavit. "Hinami. Našla jsi, co jsme hledali...? Měli bychom se po tom rychle podívat, a pak... pak bych tu to možná raději.... očistil." rychle vysvětlil svůj plán Hibiki. A jak se vědělo už dlouhé roky, na čistku je nejlepší velký žár.

Hyuuga Hinami

Hinami dostala několik ran od těch rukou, které nějakým způsobem pronikly skrze její Kaiten. Tolik k absolutní obraně. 
Z okolí se začínaly ozývat bolestné skřeky. Hinami to docela vyděsilo. Vždyť přeci nikoho neviděla. Zase byla pravda, že neviděla ani tu past, na kterou před chviličkou stoupla. 
"Támhle." odpověděla Hibikimu a ukázala směrem, kde viděla před tím ty známky života. Tentokrát k tomu ale neběžela. Raději opatrněji. Pokud nebyla sebevrah.

Hatake Hibiki

"Oh. Dobře." přikývl tedy Hibiki. Vůbec se mu tam po těch mrtvolách chodit nechtělo, a to, že k tomu byly i vystřelovací ruce, k tomu už by se vůbec raději ani nevyjadřoval, ale nezbývalo nic moc jiného, než to prubnout. Věřil Hinami, že tam doopravdy něco cítí, a to pak tím pádem stálo za investigaci. "Musíme dávat pozor." poznamenal něco, co bylo docela jasné už předtím, ale raději to zopakoval, když v noce ucítil další pachy. Bylo to nepříjemné, ale nešlo nic. A tak se vydal tím směrem, kam Hinami ukázala, protentokrát první on, a snažil se dávat pozor na to, kam šlape, a taky co je kolem. Takže to nebyl nejrychlejší postup kupředu. Ale alespoň postup to byl.

Hyūga Hinami

Hinami pomalu a hlavně opatrně pokračovala v cestě. Když Hibiki řekl, že si musejí dávat pozor, přikývla. "Ta osoba je pod sutinami. Budeme muset kopat." informovala Hibikiho. V tom jí začalo něco svědit. Na různých místech. Vyhrnula si trochu triko nebo rukáv nebo nohavici. Whatever. Uviděla zvláštní černé fleky. To jí dost polekalo. "Co to je?" podivila se nahlas. Podívala se na Katsuyu-sama, jestli jí to neřekne ona.

Hatake Hibiki

No, jako. Kopat se mu nechtělo. Na druhou stranu, měli odtamtud dostat něco, co bylo technicky živé. Jasně, Hibiki to tady pravděpodobně mohl celé upálit, ale.. yeah. Už by to asi nebylo živé. Spíš by to asi byl popel. No. A použít výbušniny bylo docela podobné. Účel prostředky nesvětí, a takhle by navíc pravděpodobně došli k jinému cíli.
No. A pak zjistili, že Hinami je nějaká nemocná. A neznělo to moc zábavně. Naopak. "Živí se chakrou? Hinami, ty jsi Hyuuga.. není váš klan známej tím, že dokáže natrefovat body chakry na těle a tím zastaví její průchod?... Neumřelo by to pak na hlad, když by tam žádná chakra nešla?" zeptal se na první věc, co ho napadla. Dobže. První věc, co ho napadla byla amputace, ale ještě, než to řekl, uvědomil si, že tohle je vlastně stejný typ ochrany, akorát bez přidání vlastní ruky na už tak dost velkou kupu. A na poslední slimáčí otázku neodpověděl, protože to považoval za řečnickou otázku.

Hyūga Hinami

Hinami docela zbledla, když jí Katsuyu-sama řekl, co jsou ty černé fleky. Prej dost možná umře. "A...a jak se toho zbavit?" zeptala se Katsuyu-sama. Hibiki mezitím navrhl, aby si zablokovala chakru. Umm...to možná byla možnost, ale Hinami měla strach, že by si jí pak nedokázala nahodit zpátky...
Katsuyu-sama se pak zeptala, jak téhle zkoušce říkala Sakura-sama. Hinami zavrtěla hlavou. Nevěděla. Ale určitě to nebylo nic pěkného.

Hatake Hibiki

"Hmm. Tak to pak je jiná otázka. Kolik času máme?" zeptal se. Ono někdy zdržení problému částečným řešením, než se najde řešení úplné, taky není úplně špatný nápad. Zvlášť, když rozdíl v časech je třeba několik minut a po řešení několik dní. Nebo tak. Někdy bylo částečných řešení potřeba, ale nikdy by se s nimi lověk neměl uspokojit.
No, pak si poslechl, co k tomu měl slimák co říct. Kdyby mezi jeho nejlepší přátele nepatřili psi, asi by byl z mluvícího slimáka nervózní, ale jeden si už zvykne. I když pes byl mnohem víc tulitelný tvor.
Upřímně, Hibiki podle prozatímním průběhu mise očekával, že se to bude jmenovat spíš něco jako "Zombie rukomet 2000 turbo, edice stinky", ale tak, pravda bylo, že tohle znělo o něco konzervativněji. No. Na druhou stranu, Hibiki nebyl žádný medik, tohle neznal. Hibiki uměl člověka upálit, slapšího možná dokonce vypařit, ale jak ho pak poskládat zpátky, to neměl tušení. "No. A jak Sakura vyřešila tenhle problém?" zeptal se prostě Hibiki, i když nepočítal, že by mu bylo normálně zodpovězeno.

Hyūga Hinami

Hibikiho nápad by opravdu nic nevyřešil. Jen by to zpomalil a ona by byla více zranitelná. Potřebovala svou chakru. 
Hinami si vyslechla, cože je tohle za zkoušku. Pole strastí medika. Jo...to dávalo smysl. Ta hromada mrtvol kolem. Co je pro medika horšího, nenez nemocný nekomu pomoct. Stejně jako ona nedokázala pomoct kamarádovi Kami, jehož jméno si už nepamatuju.
Hinami z toho posledního, co Katsuyu-sama řekla, dostala špatný pocit. Snad nebudou všechny ty zbytky muset taky hledat. Asi tady fakt umře.

Hatake Hibiki

"Nevím, na čem jel ten, co tyhle zkoušky vymejšlel, ale vím, že až budu starší, chci toho najít farmu." zamumlal si pro sebe pod svoje neexistující a ještě ani nerašící fousy. Sebral z podsebe první kus čehokoli, co tam zrovna byl, a k tomu sebral druhý. Na čele měl kapku potu. "Pole Doktora Frankensteina, spíš." poznamenal, když tohle vykonal. "Mám se dát do kopání, nebo máme lepší nápad? Mohl bych to tady spálit.. ale neovládám to tak dobře, abych nechal jednu určitou část, takže to asi taky není nejlepší nápad." poznamenal ještě. Netušil, jak by měl kopat každou část tak, aby to stihl pod 30 minut. A to bylo potřeba. Proto hledal ještě nějakou jinou cestu.

Hyūga Hinami

Hinami na sucho polkla. Měla třicet minut na to dát dohromady mrtvolu rozházenou kolem nebo umře. Jestli tohle přežije, tak asi půjde pěstovat tuříny někam. 
Hinami se svým Byakuganem dívala po okolí, jestli nenajde další části, které potřebují. Mezitim Hibiki přemýšlel, jak vykopat to torzo. "A co...co tvoji psi? Nepomohli by...nepomohli by hrabat?" zeptala se Hibikiho.

Hatake Hibiki

"No, jestli ne, tak by aspoň mohli pomoct hledat. I když bych bral hrabání jako poslední, nouzovou možnost.." poznamenal. Bylo to hrozně časově neefektivní, a viditelně spěchali. No. Asi mu nic jiného nezbývalo. Příště bude skákat do neznáma jen se švýcarským nožíkem a s lopatou. Protože jeden fakt nikdy neví, co vlastně potká.
No, kousnul si do prstu. Nic jiného už nezbývalo. "Kuchiyose no Jutsu!" povolal svoje psí kamarády. Nebo alespoň nějakého z nich. Oni si dost chodili, jak se jim zachtělo.

Hatake Hibiki

No, Hibiki určitě celou smečku nečekal. I když alepsoŃ už věděl, odkud se všici berou. "Oh, ahoj všichni. Ne, Kakashi nejsem, ale jsem někdo podobnej." představil se rychle Hibiki, a pak se dal do vysvětlení situace, protože to bylo mnohem důležitější.
"Potřebujeme najít v téhle kupě kusy nějakých těl, které pak máme dát dohromady a.. pak se možná něco stane. Myslíte, že byste mohli pomoct ty kusy najít?" poprosil Hibiki bandu, a pak se teda dal do hrabání, aby dostal ten jeden kus, o kterém věděli, ven. Nebylo, nač čekat.

Hyuuga Hinami

Hibiki nakonec souhlasil s povoláním pejsků. Přišlo jich však osm. Hinami čekala tak jednoho. Překvapeně na ně koukala, než je Hibiki zaúkoloval. "Prosím, pomozte nám." poprosila tu bandu hafanů. Snad se vrhnou do čmuchání a hrabání. To pejskům přeci šlo, ne? 
Sama Hinami se pak pustila do hrabání, stejně jako Hibiki. Času bylo málo a ona opravdu umřít nechtěla.

Hatake Hibiki

No, Hibiki hrabal dál. Co taky jiného mu zbývalo. Mezitím ten pes, co vypadal jako nejstarší - a hlavní - člen kruhu, mu vylezl na záda, protože asi nebyl s to hledat a hrabat. Ale tak, klasický vůdce nic nedělá správně, tak to bylo asi v pořádku. A navíc vypadal celkem prastaře.
"Jsem Hatake Hibiki. Hatake Kakashi je můj předek." vysvětlil klidně, mezitímco hrabal dál s ještě větší vervou. Slyšel o Hinami, že z ní "čuchá smrt", a to se Hibikimu doopravdy nelíbilo.

Hyuuga Hinami

Hinami hrabala, jak jí jen její něžné ručičky dovolovaly. Pomáhal jí při tom jeden ze psíků, který se možná i představil, nevím. Dost jí ale zarazilo, že z ní cítil smrt. 
"T-to bude asi tímhle..." poznamenala a povytáhla si trošku tričko, aby hafan mohl vidět jeden z černých fleků. "Jsem Hyuuga Hinami. Katsuyu-sama říkala, že když dáme do půl hodiny dohromady ty kusy těla, řekne nám možná, jak to vyléčit. V opačném případě prý...umřu." pověděla pejskovi a pousmála se na něj, při čemž stále odhodlaně hrabala. Byl to takový ten smutný úsměv.

Hatake Hibiki

"Můj táta se jmenoval Hatake Tamura." poznamenal jen. Kdyby to náhodou věděli. Ale tak, každopádně. Trochu se mu protočili oči, zase ne úplně rád mluvil o sobě. Moc toho v životě nezvládl, co si budeme. "Kagami Hikumo je můj sensei, a naučil mě vás vyvolávat. Především Biscuit už mi pomohl mnohokrát, když jsem to potřeboval. Bez něj bych tady už nebyl." No. Vyhrabali nějaké součástky, které potřebovali. "Kudy dál?" zeptal se prostě. Byl z toho unavený, ale tak.. co se dá dělat, musí zachránit Hinami!

Hyūga Hinami

Pejsek se Hinami zeptal, kdo je Hyuuga Hinami a proč umírá. Hinami se smutně pousmála. "To bych někdy také ráda věděla." odpověděla mu. "Je to studentka nejlepšího ninja medika v Konoze. A umírá, protože udělala chybu." odpověděla mu už opravdu na ty divné otázky. Mezitím vyhrabali levou ruku. Hibiki dopadl stejně. Eh? Pejsci zatím přinesli torzo, dvě hlavy a jednu nohu. Eh? Zatím to vypadalo na dvě těla. A nebo hodně divný Frankensteinův výtvor. Hinami se svým Byakuganem podívala po okolí, aby našla další části. Museli kopat dál.