Cesta Slimáka

Taiyō Kurama

Taiyō hltala snad každé slovo, které Sarada řekla. Takže jsem si to myslela správně.
Už je mrtvá..... No.... o to to bude asi zajímavější. říkala si pro sebe s úsměvem. Awwwww.... Jsem Sarady žačka.... Sice jenom dočasná, ale žačka. To zní tak úžasně. jásala v duchu. Nesmím jí zklamat. řekla si a byla o tom velmi rozhodnuta.
A pak už byla jenom tma....

---------------> Odkaz Sanninů - Společná cesta

Hyuuga Hinami

Hinami sledovala ten výjev před sebou. Z prvních tří osob poznala jednu. Byla vyobrazena na skále s tvářemi Hokagů. Godaime. Poznala také to děvče, co za tou ženou šlo. Sakura-san. 
A pak se výjev zase změnil a objevili se na bojišti. Tam uviděla další tvář ze skály. Sedmý. Byla tam s ním i Sakura-san a ještě nějaký mladík, co vypadal podobně jako Itane-kun. Podle toho, co Hinami momentálně viděla, to vypadalo, že Sakura-san už nebyla někým, kdo o sobě myslel jako o přítěži. Zesílila a dohnala ty dva. 
A pak se objevili summoni. Jednoho z nich Hinami znala dokonce osobně. Katsuyu-sama. A ta pak pohltila jak jí, tak Hibikiho.

Hinami chviličku nedocházelo, kde je ani co tady dělá, natož po kom se válí. Avšak, když jí to došlo, okamžitě vyskočila na nohy a okus dál. A taky se dost červenala. Asi pořád nezapomněla na to, co Hibiki udělal u Itaneho doma. 
No a někdy v tu chvíli si všimla, že se jí něco povědomě sune po rameni. A tak se tam podívala. Už ale tušila, co to je zač.

Hatake Hibiki

No, nebudeme si lhát, Hibiki neměl nejmenšího tušáka, co se to tam kolem vlastně dělo. Bylo tam několik lidí, které si uvědomil, že byli starší verze těch, které viděli už předtím na zkoušce. Ono celkově nebylo tak těžké odhadnout, že to asi hodně je o tadytěch třech, a taky o těch sanninech. Pochopil, že ty summoni jsou právě jejich práce. To taky nebylo tak těžké odhadnout, vzhledem k tomu, že se před pár hodinami seznámil s jejich novou generací, nebo jak jim to říkali. On teda osobně nic z toho neznal, v čemž byl v nevýhodě oproti jiným, ale ani si to tak nijak moc nebral.
No, Hibiki poznal, kde je, ale nevěděl, co se dělo. Až po tom, co z něj Hinami slezla, si to uvědomil. "Oh..Hinami." pronesl trochu překvapeně. Pak se lehce zasmál. "Takže protentorkát jdu s tebou, huh? Jsi v pořádku?" zeptal se jí. Trochu se bál, jestli to není třeba další zkouška. To by bylo kruté, využít Hinami takhle proti němu. Ale snad ne.

Hyuuga Hinami

Hinami na Hibikiho otázku přikývla. "A...a ty?" zeptala se ho na oplátku.
No a na rameni opravdu našla Katsuyu. "Katsuyu-sama..." pronesla, když jí uviděla. A nebo to byl nějaký jiný slimák, protože Hinami si nepamatovala, že by Katsuyu-sama někdy zněla takhle otráveně.
Když se Hinami podívala kolem...uviděla, že z Konohy zbyl jen kráter a oni se nacházeli na střeše budovy Hokage. Tak nějak ale Hinami nedocházelo, co tu vlastně mají dělat.

Hatake Hibiki

Hibiki se lehce usmál, trochu si oddychl. "To je dobře. Já jsem v pohodě." řekl, pak jednou vydechl, aby dostal přebytečný vzduch z plic, a pak se konečně rozhlédl po okolí. "Hmm. Tak tohle je nový." řekl trochu s trochu ironickou špetkou v hlase, ale pravda byla, že to nové bylo. Pro něj. Jen se mu to vůbec nelíbilo, a tak z toho nemohl mluvit nadšeně. "Co bude náš úkol? Zjistit, co se tu stalo?" zeptal se nahlas myšlenkou.

Hyuuga Hinami

Takhle Hinami tedy Katsuyu-sama neznala. Docela jí to děsilo. Určitě byla faková stejně jako před tím Itane s Rikutem. 
Tak jako tak Hibikimu neodpověděla, co tu mají dělat. Prý si na to mají přijít samy. Hm. Hinami v tu chvíli něco docvaklo. Něco, co měla udělat hned. Nažhavila svůj Byakugan a pátrala po okolí.

Hatake Hibiki

No, Hibiki nějakou odpověď nedostal, ale byla to spíš taková řečnická otázka, spíš takový nápad, než doopravdový pokus se odhadnout, co je vlastně jejich účel právě na tomhle místě právě v tenhle čas. Každopádně, nebyl slepý a všiml si, že Hinami začala používat svá očka. No. Byla to velmi šikovná věc, ten Byakugan, a tak to Hibiki prozatím nechal na slečně, jestli něco najde, nebo ne. A až podle toho se budou moci rozhodnout, co dál dělat.... Místo toho se Hatake držel v pozoru, aby byl připraven, kdyby se mělo něco dít teď hned rychle. I když to tak nevypadalo.

Hinami rozjela pátrání Byakugan, což bylo docela podstatné pro tuto situaci. Všimla si, že na každém z 5ti kamenných pilířů na vršku této budově bylo chakrou něco vytesáno. Takhle na dálku to bylo rozmazané, ale když přišla blíže, rozpoznala, že to jsou kousky písmen. Když si prohlédla všechny, daly dohromady jedno slovo - bolest.
Hibiki zatím nemohl nic moc, aspoň do chvíle, kdy trochu nezačuchal. Ucítil zvláštní vůni, která se táhla jak nějaká stopa. Sám to asi nevyčuchá, ale aby nebylo všechno jen na byakuganu... tak by taky mohl přiložit tlapku k dílu.

Hyuuga Hinami

No a Hinami našla nějaké chakrové stopy. Na kamenných pilířích. Musela však jít blíže, aby rozeznala, cože to vlastně vidí. "Vidím na těch pilířích nápis Bolest." oznámila Hibikimu. Sama ale totálně nevěděla, co to má znamenat. Jako jo...pohled na to zničené okolí byl bolestivý. Obzvlášť, když si řeknete, že byl váš domov zničen a asi spousta známých a milovaných po smrti. Ale jak s tímhle měli dál pracovat, to už bylo záhadou.

Hatake Hibiki

No, Hibiki tam stál a fandil.. i když jeho čich něco chytil. Jako jo, nebyl to žádnej Inuzuka, ale zase, z kuchyně poměrně krást uměl, a bylo důležité cítit co kradete z podstolu, jestli je to mrkev, nebo něco delikózního pečeného. Takže, yeah. Každopádně, nevěděl, co to jde, ani odkud to jde, ale alespoň něco.
"To nezní moc pozitivně." poznamenal, mezitímco se to snažil ještě lépe lokalizovat svým ne zrovna moc používaným smyslem. "Něco cítím. Divný to je. Cítíš to taky?" nahodil pak jednoduše, pro nedostatek lepších slov.

Hyuuga Hinami

Hinami nejprve nechápala, o čem to Hibiki mluví, ale když se na to teď soustředila, opravdu něco slabě cítila. "Jen slabě. Co to je?" odpověděla mu.

Hatake Hibiki

"Nevím." řekl jen s lehkým pozdvihnutím ramen. Neměl ponětí, copak to tam zavání... a neměl dost dobrý čich jako nějaké jiné klany, aby to zjistil. Zato měl ale jiný nápad. Začal lehce pouštět chakru z různých směrů k sobě, ve formě lehkého vánku, protože to už teď mohl zvládat, když zvládal fuuton. Z jakého důvodu? Aby poznal, z jakého směru je to nejsilněji cítit, a tedy, odkud to je, a pak se tím směrem mohl vydat.

Hatake Hibiki

No, Hibiki se toho až tolik nedozvěděl, což byl trochu pech. "Ať je to co je to, jde to z... ehm...'vesnice'." vysvětlil, ukazujíc na to místo, odkud to cítil. "No.. řekl bych, že čas jít na průzkum." poznamenal nakonec s přikývnutím, aby sám sobě dodal odvahy a hlavně potvrdil to co řekl, a dal se tedy opatrně tím směrem. Nechtěl zůstat něčím přepadnutý.

Hyuuga Hinami

No...Hibiki očividně nevěděl, co to je za pach. Ale šlo to prý z vesnice...nebo tedy toho, co z ní zbylo. A taky byl prý čas na průzkum. Jo...to Hinami obvykle šlo. A tak, zatímco šli po směru toho pachu, Hinami nažhavila Byakugan a sledovala okolí. Třeba najde něco zajímavého. Třeba zdroj toho pachu. Nebo to, co tu vlastně měli dělat.

Hyuuga Hinami

To, co Hinami viděla...se jí ani trochu nelíbilo. Samozřejmě o tom informovala i Hibikiho. 
Po nějaké době, ale uviděla něco nebo někoho živého. Poměrně malé to bylo. "Vidím známky života. Támhle." ukázala směrem, kterým to viděla a pak se tam asi i rozeběhla. Museli té osobě přeci pomoct.

Hatake Hibiki

Hibiki pochopitelně šel za Hinami. "Já vidím známky mrtvol." poznamenal trochu pochmurně, když zrovna míjel nějakou ruku. Inu, to bylo mrzuté. Ale pochopitelně se rozeběhl za Hinami, když se rozeběhla ona. Nemohl jí tam nechat jen tak běžet samotnou! Co kdyby to byla nějaká past, nebo tak něco.

Hatake Hibiki

Hibiki se držel trochu vzadu, a zdálo se, že pro jednou udělal dobře. Najednou se totiž nějaké ze známek mrtvol rozhodly, že nebudou úplně tak mrtvé a že po Hinami půjdou. Hibiki to nemohl dopustit. Hodil by kunaie, ale bál se, že by to nestačilo, a tak ve velké rychlosti složil pečeti. "Katon: Hōsenka no Jutsu!" ozval se a použil trochu ohně, kde koule směřoval na ty ruce. Nebylo jednoduché to všechno trefit, ale tak snad. Do nejhoršího by prostě vzal ohnivé hady, tohle není dobré riskovat.

Hyuuga Hinami

Hinami běžela za tou známkou života, když v tom uslyšela lupnutí. Stihlo jí hlavou proběhnout jen "Ale ne...", nebýt to Hinami, bylo by to něco sprostějšího, ale byla to Hinami no...a už na ní letěly končetiny. To bylo dost nechutný. Připadala si jako idiot, že takhle bezhlavě běžela a padla do pasti. No a jelikož Hinami nenapadlo moc, co udělat lepšího v téhle situaci, tak se prostě roztočila do Kaitenu.